Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 26/2026-48

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o 655 459,24 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 482 267,34 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 173 191,90 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 28 796,80 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 48 130,69 Kč, s úrokem ve výši 6,99 % p.a. z částky 653 359,24 Kč od 16.9.2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 653 359,24 Kč od 16.9.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 259 Kč k rukám právní zástupkyni žalobkyně Jméno advokátky do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 482 267,34 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 173 191,90 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 28 796,80 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 48 130,69 Kč, s úrokem ve výši 6,99 % p.a. z částky 653 359,24 Kč od 16.9.2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 653 359,24 Kč od 16.9.2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 259 Kč k rukám právní zástupkyni žalobkyně , Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 19.11.2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 655 459,24 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 19.1.2022 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 6,99 % p.a. a splácet úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 9 364 Kč do 15 dne v měsíci. Žalovaný se však dostal do prodlení s hrazením splátek, banka využila svého práva a prohlásila úvěr za okamžitě splatný dne 31.1.2025 a dále účtovala poplatky spojené s vymáháním dlužné částky dle aktuálního Ceníku. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 653 359,24 Kč, poplatek ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 28 769,80 Kč od 1.2.2025 do 15.9.2025, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 48 130,69 Kč od 7.2.2025 do 15.9.2025, dále úrok ve výši 6,99 % p.a. z dlužné jistiny od 16.9.2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % p.a. z dlužné jistiny od 16.9.2025 do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud usnesením vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalobkyně se k této výzvě nevyjádřila. Žalovaný se také k této výzvě nevyjádřil, přestože mu bylo usnesení se žalobou doručeno dne 10.4.2026 v souladu s ust. a (dále jen ). Soud proto v souladu s a rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů.

3. K výzvě soudu, jakým způsobem žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně sdělila, že vycházela z bankovních výpisů a informací sdělených žalovaným, kdy uvedl příjem ve výši 22 604 Kč, výdaje měl žalovaný na nájem 5 000 Kč měsíčně, jiné výdaje neměl. Žalobkyně sama zjistila, že žalovaný měl jiný spotřební úvěr se splátkou 8 259 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován, kdy nová celková splátka činila 9 364 Kč, tedy se jednalo o částku dostatečnou k pokrytí splátek i životních výdajů. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr od ledna 2022 do října 2024 uhradil 317 732,66 Kč.

4. Smlouvou o úvěru ze dne 19.1.2022 bylo zjištěno, že žalobkyně (úvěrující banka) uzavřela s žalovaným (úvěrovaný klient) smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 800 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit nejpozději do 15.1.2032, výše měsíční splátky činila 9 364 Kč (celkem hodnota splátek, první splátka splatná ke dni 15.2.2022), úroková sazba byla sjednána ve výši 6,99 % p.a. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů nebo půjček s tím, že na splacení konsolidovaných dluhů specifikovaných v bodě 2.2 smlouvy byla použita část úvěru ve výši 340 227 Kč a zbylá částka úvěru byla vyplacena žalovanému.

5. Výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. č. účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal v lednu 2022 úvěr v celkové výši 800 000 Kč.

6. Výzvou ze dne 25.12.2024 žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 30 171 Kč.

7. Dopisem ze dne 1.2.2025 bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že ve stanoveném termínu nebyla uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu č. č. účtu, a rozhodla se na základě předchozí upomínky, že ode dne 31.1.2025 je celá zbývající část úvěru splatná; ke dni 31.1.2025 činila dlužná částka celkem 655 460 Kč.

8. Předžalobní výzvou ze dne 18.9.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru č. č. účtu v celkové výši 733 420,67 Kč.

9. Podle ust. , , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V posuzované věci je zřejmé, že smlouva o úvěru byla žalobkyní uzavřena jako podnikatelem při její podnikatelské činnosti a ze strany žalovaného jako spotřebitelem, když z této smlouvy neplyne, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal profesionální nebo podnikatelské činnosti žalovaného. Právní vztah mezi účastníky smlouvy se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, tj. zejména právní úpravou , , , a a 2 o. z., a , o spotřebitelském úvěru, ve znění Pro žalobkyni proto v souladu s o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně ( a ) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , rozsudek sp. zn. ) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), a také Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1d. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘. Vycházeje ze shora citovaných hledisek je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

14. S odkazem na výše uvedené se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žádné příjmy ani výdaje žalovaného, pokud vůbec byly zjišťovány, zejména pak ověřovány, žalobkyně soudu nepředložila. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté z úvěru.

15. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 800 000 Kč, žalovaný dle sdělení žalobkyně do současné doby uhradil 317 732,66 Kč, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 482 267,34 Kč (výrok I.) a ve zbývající části s odkazem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). S ohledem na skutečnost, že smlouva o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je neplatná ( ) a soudu zároveň nejsou známy možnosti spotřebitele vrátit dluh (žalovaný zůstal v řízení pasivní), stanovil soud žalovanému lhůtu ke splnění povinnosti vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky podle , tedy do tří dnů. Prodlení žalovaného jako spotřebitele se splněním dluhu tak nenastane před uplynutím takto stanovené lhůty.

16. O nákladech řízení rozhodl soud dle , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 732 389,73 Kč vč. příslušenství, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 482 267,34 Kč, tj. jen 65,8 %. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 26 219 Kč a paušální náhradou za 2,5 úkonu právní služby po 10 940 Kč vyhl. č. , 3x paušální náhradou po 450 Kč dle citované vyhlášky a 21 % DPH. Tyto náklady představují celkem částku 60 940 Kč a při poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, pak žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení odpovídající 31,6 %, tj. 19 259 Kč (od úspěchu žalobkyně 65,8 % odečten úspěch žalovaného 34,2 %).

17. Lhůtu splatnosti všech výroků soud určil jako zákonnou třídenní podle věta před středníkem , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.