Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 104/2026-50

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci

žalobkyně: právnická osoba sídlem adresa, PSČ název města, Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, PSČ název obce

o 23 346,30 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 799,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 799,68 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuAnonymizováno

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 10 546,62 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 346,30 Kč od 1. 6. 2025 do 25. 3. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 546,62 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 12 799,68 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 204,36 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 799,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 799,68 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, AnonymizovánoII. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 10 546,62 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 346,30 Kč od 1. 6. 2025 do 25. 3. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 546,62 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 12 799,68 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 204,36 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 19.5.2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 743,18 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 23 346,30 Kč a smluvní pokuty ve výši 396,88 Kč, s příslušenstvím (kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 627,28 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 204,36 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 346,30 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení). Uvedla, že původní věřitelka, společnost právnická osoba, IČO IČO, uzavřela se žalovaným dne 18.8.2023 smlouvu o úvěru č. číslo úvěrové smlouvy, na jejímž základě mu poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve dvanácti měsíčních splátkách po 4 300,08 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 114,25 % ročně. Smlouvou ze dne 17. 4. 2024 byla konečná splatnost úvěru prodloužena do 18. 12. 2024. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto původní věřitelka úvěr ke dni 18. 8. 2024 zesplatnila. Pohledávka byla následně postoupena nejprve společnosti právnická osoba, IČO IČO, a poté smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025 žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka právnická osoba zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dotazů do databází sdružení SOLUS, úvěrových registrů, nebankovního registru klientských informací a bankovního registru klientských informací. Podle jejího tvrzení původní věřitelka rovněž využívala vlastní interní kontroly a pravidla, podle nichž dalším úvěrem neposkytla klientovi, který se při splácení dřívějšího úvěru dostal do prodlení. Žalobkyně však současně uvedla, že dokumenty vztahujícími se ke konkrétnímu ověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje.

2. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na závazek ze smlouvy uhradil celkem 17 200,32 Kč, která byla započtena částkou 6 653,70 Kč na jistinu a částkou 10 546,62 Kč na smluvní úrok. Podáním doručeným soudu dne 27. 7. 2026vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v části, v níž se domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 627,28 Kč a smluvní pokuty ve výši 396,88 Kč, a navrhla, aby soud řízení v tomto rozsahu zastavil.

3. Soud usnesením ze dne 29.7.2026, č. j. spisová značka, řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 627,28 Kč a smluvní pokuty ve výši 396,88 Kč, podle a 2 zastavil. Předmětem dalšího řízení tak zůstalo zaplacení jistiny ve výši 23 346,30 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 204,36 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 346,30 Kč od 1.6.2025 do zaplacení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.

5. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky označené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Ze smlouvy o úvěru č. číslo úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 18.8.2023 se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru do výše 30 000 Kč, splatného ve 12 měsíčních splátkách po 4 300,08 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Dodatkem ke smlouvě o úvěru č. číslo úvěrové smlouvy ze dne 17.4.2024 byla prodloužena splatnost dluhu do 18.12.2024. Z dokladu o identifikační platbě soud zjistil, že žalovaný dne 15. 8. 2023 provedl ze svého bankovního účtu identifikační platbu. Z potvrzení společnosti právnická osoba., soud zjistil, že dne 18. 8. 2023 byla z účtu společnosti právnická osoba pod variabilním symbolem var. symbol poukázána na účet žalovaného č. č. účtu částka 30 000 Kč. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 13. 11. 2023 mezi společnostmi právnická osoba a právnická osoba, má soud za prokázané, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným společnosti právnická osoba Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025, včetně její přílohy, soud zjistil, že společnost právnická osoba následně postoupila tuto pohledávku žalobkyni. Dne 21. 3. 2026 byla žalovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odeslána zásilka obsahující oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva k úhradě dluhu.

6. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel dne 18. 8. 2023 se společností právnická osoba dálkovým způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo úvěrové smlouvy, na jejímž základě mu byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Tato částka byla poukázána na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve dvanácti měsíčních splátkách ve výši 4 300,08 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 114,25 % ročně. Smlouvou ze dne 17. 4. 2024 byla konečná splatnost úvěru prodloužena do 18. 12. 2024. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 17 200,32 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena nejprve na společnost právnická osoba a poté smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025 na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2026 byl žalovaný vyzván k zaplacení pohledávky.

7. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru podle a násl. , (dále jen „o. z.“); právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele ( a o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „ “), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr ( zákona o spotřebitelském úvěru); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní ( zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem ( poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům ( zákona o spotřebitelském úvěru).

8. Soud se s ohledem na uvedenou právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda původní věřitelka před uzavřením smlouvy důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného, zejména zda získala nezbytné, spolehlivé a dostatečné informace, které jí umožňovaly porovnat skutečné příjmy, výdaje a závazky žalovaného a spolehlivě uzavřít, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr řádně a dlouhodobě splácet. Žalobkyně k této otázce uvedla, že žalovaný ve smlouvě udělil souhlas s ověřením údajů v databázi sdružení SOLUS, v úvěrových registrech, nebankovním registru klientských informací a bankovním registru klientských informací. Dále tvrdila, že původní věřitelka využívala vlastní interní kontroly a pravidla, podle nichž neposkytla další úvěr klientovi, který se při splácení dřívějšího úvěru dostal do prodlení. Tato tvrzení však žalobkyně nijak blíže nekonkretizovala. Neuvedla, jaké údaje o příjmech, výdajích, majetku a závazcích žalovaného původní věřitelka zjistila, z jakých zdrojů vycházela, zda získané údaje ověřila, jakým způsobem je vzájemně porovnala ani k jakému konkrétnímu závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet dospěla. Žalobkyně ani neoznačila žádné důkazy, z nichž by bylo možné tyto skutečnosti zjistit, a naopak výslovně uvedla, že dokumenty vztahujícími se ke konkrétnímu posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Soud současně přihlédl ke zjištěním vyplývajícím z výpisu lustrovaných věcí vedených na žalovaného. Z něj vyplynulo, že žalovaný byl již před uzavřením posuzované smlouvy dne 18. 8. 2023 zatížen několika dalšími úvěrovými závazky. Jednalo se mimo jiné o úvěr od společnosti právnická osoba., ze dne 15.6.2022 ve výši 30 000 Kč, úvěr od právnická osoba., ze dne 18. 10. 2022 ve výši 100 000 Kč, úvěr od společnosti právnická osoba., ze dne 22. 5. 2023 ve výši 20 000 Kč a revolvingový úvěr od společnosti právnická osoba. ze dne 6. 8. 2023 ve výši 17 689 Kč. Takové úvěrové zatížení žalovaného vyžadovalo důkladné prověření výše jeho pravidelných splátek, způsobu plnění dosavadních dluhů a toho, zda mu po odečtení veškerých výdajů a splátek zbývaly dostatečné prostředky k řádnému splácení dalšího úvěru. Žalobkyně ani přes poučení soudu podle a 3 nedoplnila konkrétní skutková tvrzení a neoznačila důkazy, z nichž by bylo možné zjistit skutečné příjmy a výdaje žalovaného, úplný rozsah jeho dřívějšího úvěrového zatížení, výši pravidelných splátek ani způsob plnění dosavadních závazků. Obecný popis interních postupů původní věřitelky a tvrzení o prověření úvěrových registrů nemohly samy o sobě nahradit důkaz o tom, z jakých konkrétních a spolehlivých údajů původní věřitelka v případě žalovaného vycházela a jak tyto údaje vyhodnotila. Stejně tak řádné posouzení úvěruschopnosti nelze zpětně dovozovat pouze z toho, že žalovaný následně na úvěr částečně plnil. Rozhodné je, zda původní věřitelka před uzavřením smlouvy disponovala nezbytnými, dostatečnými a spolehlivými informacemi, na jejichž základě mohla bez důvodných pochybností uzavřít, že žalovaný bude schopen úvěr splácet po celou sjednanou dobu. Soud proto uzavřel, že nebylo prokázáno, že původní věřitelka měla dostatečné a spolehlivé podklady pro porovnání skutečných příjmů žalovaného s jeho výdaji a závazky. Nemohla proto důvodně uzavřít, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně a dlouhodobě splácet. Původní věřitelka tak nedostála povinnosti důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva je proto podle tohoto zákona neplatná a soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu.

9. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalovanému právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, jenž představuje zvláštní úpravu ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o.z. Z provedeného dokazování soud zjistil, že původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný na úvěr uhradil celkem 17 200,32 Kč. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy bylo nutné veškeré úhrady žalovaného započíst na vrácení peněžních prostředků, které mu původní věřitelka poskytla, bez ohledu na to, že původní věřitelka částku 6 653,70 Kč započetla na jistinu a částku 10 546,62 Kč na smluvní úrok. Z neplatné smlouvy nevzniklo původní věřitelce právo na zaplacení smluvního úroku, a proto bylo nutné i částku 10 546,62 Kč zohlednit jako plnění na vrácení jistiny. Po odečtení všech úhrad žalovaného od poskytnuté částky zbývá vrátit 12 799,68 Kč. Soud proto žalobkyni výrokem I přiznal tuto částku a žalobu ohledně další částky 10 546,62 Kč výrokem II zamítl.

10. Pokud jde o příslušenství pohledávky, podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že není v jeho možnostech vrátit zbývající část poskytnutých peněžních prostředků bez zbytečného odkladu, případně že je může vrátit pouze ve splátkách nebo v delší době. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný byl povinen zbývající část poskytnutých peněžních prostředků vrátit po výzvě žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2026 k úhradě celého dluhu. Z podacího archu soud zjistil, že zásilka obsahující tuto výzvu byla odeslána dne 21. 3. 2026. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala konkrétní den, kdy se zásilka dostala do dispoziční sféry žalovaného. Soud proto vyšel z domněnky doby dojití podle § 573 o.z., podle níž se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Jelikož byla zásilka odeslána v sobotu dne 21. 3. 2026, připadl třetí pracovní den po jejím odeslání na středu 25. 3. 2026. Žalovaný se tak dostal do prodlení následujícího dne, tedy 26. 3. 2026. Soud proto žalobkyni podle o. z. ve spojení s přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z důvodně přiznané částky 12 799,68 Kč od 26.3.2026 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II zamítl. Žalobkyni nepřísluší zákonný úrok z prodlení za dobu od 1. 6. 2025 do 25. 3. 2026, neboť prodlení žalovaného v tomto období nebylo prokázáno. Od 26. 3. 2026 jí nenáleží úrok z prodlení z částky 10 546,62 Kč, neboť v tomto rozsahu byla poskytnutá jistina již žalovaným vrácena, ani úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z přiznané částky 12 799,68 Kč, představující rozdíl mezi požadovanou sazbou 12,75 % ročně a zákonnou sazbou 11,5 % ročně. Soud zamítl rovněž nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 204,36 Kč. Žalobkyně jej vyčíslila za období předcházející prokázanému vzniku prodlení žalovaného a při jeho výpočtu navíc vycházela z částky 23 346,30 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení až dne 26. 3. 2026, a to pouze s vrácením zbývající části jistiny ve výši 12 799,68 Kč. Předpoklady pro přiznání kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení proto nebyly splněny.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ve spojení s a Při posouzení míry procesního úspěchu soud vedle uplatněných peněžitých částek zohlednil rovněž jejich příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku a část řízení zastavenou pro částečné zpětvzetí žaloby. Žalobkyně vzala žalobu v části týkající se kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 627,28 Kč a smluvní pokuty ve výši 396,88 Kč zpět, aniž by tak učinila pro chování žalovaného; z procesního hlediska proto zavinila zastavení řízení v tomto rozsahu. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 12 799,68 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 26. 3. 2026 do zaplacení, tedy v rozsahu 37 %, a neúspěšná v rozsahu 63 %. Po odečtení vzájemného úspěchu by žalovanému náležela náhrada 26 % jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle věty první , neboť k určení delší lhůty k plnění ani k povolení plnění ve splátkách neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně jako oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.