Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 283/2025-35
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 94 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 225 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení 52 875 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 338,69 Kč od 9. 2. 2024 do 24. 4. 2025, s úrokem 15 % ročně z pohledávky 90 748 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16 095,58 Kč od 23. 2. 2024 do 24. 4. 2025, se zákonným úrokem z prodlení z částky 93 278 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 225 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení 52 875 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 338,69 Kč od 9. 2. 2024 do 24. 4. 2025, s úrokem 15 % ročně z pohledávky 90 748 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16 095,58 Kč od 23. 2. 2024 do 24. 4. 2025, se zákonným úrokem z prodlení z částky 93 278 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 94 100 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 6. 9. 2021 uzavřela s žalovaným Úvěrovou smlouvu č. Anonymizováno, na základě níž mu byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 125 000 Kč na nákup zboží u prodejce, kdy částka poskytnutého úvěru byla zaslaná přímo prodejci. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 19,238804 % p. a.. Celkem se žalovaný zavázal svůj úvěr uhradit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 255 Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla v souladu s ÚS určena vždy do 4. dne v kalendářním měsíci. Před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace. Žalovaný porušil svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 8. 2. 2024. Žalovaný do dne zesplatnění celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 83 775 Kč. Zesplatnění úvěru bylo žalovanému oznámeno Výzvou k zaplacení celého úvěru - zesplatnění ze dne 8. 2. 2024, která byla žalovanému doručena doporučeným dopisem. Jelikož žalovaný svůj dluh zcela neuhradil, dne 24. 9. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy.
2. Soud nařídil jednání ve věci na 17. 6. 2026, ke kterému se žalobkyně, její zástupce ani žalovaný nedostavili. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: podle smlouvy o úvěru ze dne 6. 9. 2021 včetně ÚP žalobkyně poskytla žalovanému částku 125 000 Kč, kterou mu vyplatila na účet prodejce zboží. Žalovaný řádně úvěr nesplácel dle sjednaného splátkového kalendáře k předmětné smlouvě, když do dne zesplatnění úvěru uhradil pouze 83 775 Kč. Uvedené vyplynulo z výzvy k zaplacení celého úvěru včetně kalkulace ze dne 8. 2. 2024, saldokonta smlouvy a výpisu čerpání splátek a úhrad k předmětné smlouvě, čímž vzal soud za prokázané, že žalovaný na poskytnutou částku 125 000 Kč uhradil žalobkyni do 8. 2. 2024 toliko částku 83 775 Kč. Ani na předžalobní výzvu nezareagoval žalovaný úhradou dlužných částek. Před poskytnutím úvěru prověřovala žalobkyně z matričního listu klienta, výpisu z NRKI a z potvrzení o provedení ověření bonity žalovaného, tzv. úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z údajů, které ji poskytl žalovaný, a to, že je svobodný, bydlí v podnájmu, nemá děti, výše jeho příjmu je 28 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti je 23 000 Kč měsíčně a měsíční výdaje činí 15 000 Kč, z čehož dospěla žalobkyně k výpočtu, že žalovaný má zbývající prostředky k úhradě svého dluhu ve výši 32 745 Kč měsíčně. Soud však toto za prokázané nevzal, neboť ani z matričního listu klienta ani z jiného předloženého důkazu nevyplynulo, z jakých konkrétních dokladů ověřovala žalobkyně údaje sdělené jí v této souvislosti žalovaným, rovněž tak nebylo možné jakkoli ověřit tzv. další příjem v domácnosti ve výši 23 000 Kč, když ani není zřejmé od jaké osoby měl tento příjem vůbec plynout. Soud tak dospěl a vzal za prokázané, že rozdíl mezi částkou žalovanému poskytnutou dne 6. 9. 2021 a částkou žalovaným skutečně uhrazenou (83 775 Kč) činí 41 225 Kč.
4. Soud byl při ústním jednání dne 17. 6. 2026 připraven žalobkyni poučit o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve vztahu k unesení břemene tvrzení a důkazního břemene, aby doplnila z jakých konkrétních údajů vycházela při stanovení volných prostředků ke splácení částky na daný úvěr, když dospěla k závěru, že žalovaný má prostředky na to, aby zaplatil úvěr sjednaným způsobem. Žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř..
5. Dále soud vyšel také z té skutečnosti, že žalovaný ničím nerozporoval to, že od žalobkyně převzal částku ve výši 125 000 Kč a z této částky dosud uhradil žalobkyni pouze 83 775 Kč, a dluží tak na jistině žalobkyni částku 41 225 Kč, když právě tyto skutečnosti žalobkyně uváděla v žalobě.
6. Na základě shora uvedeného a důkazů, které ve věci provedl soud, soud učinil skutkový závěr, a to, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet prodejce zboží celkem částku 125 000 Kč na základě podepsané úvěrové smlouvy ze dne 6. 9. 2021, avšak žalovaný z této částky dosud vrátil pouze 83 775 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně řádně neprověřila úvěrové schopnosti žalovaného. Nemohla tak dostát své odborné povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před tím, než mu půjčí s konkrétní lhůtou splatnosti dohodnutou částku.
7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
11. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.
12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně netvrdila ani nepředložila žádné konkrétní důkazy k prokázání, že by posoudila úvěruschopnost žalovaného řádným ověřením toho, co sám uvedl o svých poměrech žalovaný. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného Smlouvou. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 87 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 125 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný z této částky dosud vrátil pouze 83 775 Kč, a proto bezdůvodné obohacení žalovaného stále činí 41 225 Kč.
14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
15. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 41 225 Kč coby poskytnuté a dosud nezaplacené jistiny. Na další nároky žalobkyni právo nevzniklo. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).
16. Lhůta k plnění má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř. a uložil žalovanému povinnost k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, tomu ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.