Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 149/2026-19

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci

žalobkyně:

Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:

Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno

o zaplacení 14 384 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 384 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 7. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 384 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 7. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 24. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 14 384 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne 27. 11. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč dne 27. 11. 2024 převodem na jeho bankovní účet číslo č. účtu. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z informací získaných od žalovaného o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a poplatek za jejich poskytnutí ve výši 6 500 Kč do 6. 5. 2025. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 22 876 Kč, které žalobkyně započetla na smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky, poplatek a byla ponížena jistina. Žalobkyně uplatňovala nárok na zaplacení částky 14 384 Kč sestávající ze zůstatku jistiny ve výši 3 624 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za odeslání písemných výzev dne 4. 4. 2025, 13. 5. 2025, 20. 5. 2025, 27. 5. 2025 a 5. 6. 2025 a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 260 Kč představující 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru ode dne následujícího po jeho splatnosti dne 7. 5. 2025 do dne vyhotovení žaloby dne 24. 6. 2026, přičemž tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného. Žalovanou částku žalovaný nezaplatil ani po předžalobní výzvě odeslané dne 4. 5. 2026. Žalobkyně dále požadovala přiznání úroku z prodlení z částky 14 384 Kč od 7. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně.

2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 20. 7. 2026, č. j. -9, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného a na základě jakých konkrétních skutečností, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalovaného a jeho platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky, potvrzení a výsledky lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.

3. K výzvě soudu žalobkyně dne 30. 7. 2026 sdělila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení ve věci. Uvedla, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ustanovení zákona číslo , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neplatná. Požádala, aby soud, tak jak již alternativně uvedla v návrhu, ve věci rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobkyni vrátit vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tedy bezdůvodné obohacení dle zákona číslo , , ve znění pozdějších předpisů, dále uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení.

4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“).

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

7. Z protokolu o vlastnictví účtu pořízeného prostřednictvím služby Kontomatik UAB soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem účtu číslo č. účtu a že na uvedený účet byla dne 27. 11. 2024 vyplacena zápůjčka ve výši 20 000 Kč.

8. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 11. 2024 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. č. účtu a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 500 Kč nejpozději do 27. 12. 2024. Splatnost bylo možno prodloužit za poplatek na základě žádosti žalovaného. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru a poplatku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Poplatek za jednu písemnou upomínku/výzvu k úhradě činil 500 Kč. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.

9. Z upomínek ze dne 10. 1. 2025, 4. 4. 2025, 20. 5. 2025, 27. 5. 2025, 5. 6.2025, 3. 1. 2025, 19. 2. 2025 a 28. 3. 2025 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky dle předmětné úvěrové smlouvy.

10. Z výzvy ze dne 4. 5. 2026 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky do tří dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 5. 5. 2026, jak plyne z podacího lístku.

11. Zprávou právnická osoba. ze dne 30. 7. 2026 bylo potvrzeno, že účet číslo č. účtu patří žalovanému a že na uvedený účet byla evidována příchozí platba ve výši 20 000 Kč.

12. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 27. 11. 2024 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 6 500 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit do 27. 12. 2024. Splatnost bylo možno prodloužit na základě žádosti žalovaného. Žalobkyně tvrdí, že splatnost byla sjednána na den 6. 5. 2025. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky za odeslání upomínek po 500 Kč. Žalobkyně požadovala úhradu nákladů za pět upomínek. Žalovaný na svůj dluh dle žalobkyně zaplatil 22 876 Kč, které žalobkyně započítala na smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky, poplatek a ponížila jistinu. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky, dle žalobkyně neúspěšně. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval, netvrdil, že by na pohledávku uhradil více jak 22 876 Kč.

13. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle a následujících zákona číslo , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

19. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 27. 11. 2024.

22. Soud předně hodnotil, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála povinnosti důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Při tomto posouzení je třeba vycházet nejen z toho, zda poskytovatel získal určité informace o spotřebiteli, ale též z jejich obsahu, spolehlivosti, úplnosti a přiměřenosti povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Poskytovatel smí úvěr poskytnout jen tehdy, nevzniknou-li na základě takového posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

23. Žalobkyně předložila potvrzení o vlastnictví účtu žalovaného, na který byl úvěr poskytnut. Tvrdila, že rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry ověřila před poskytnutím úvěru na základě žalovaným předložených listin, které však ani přes výzvu soudu nepředložila, respektive dne 30. 7. 2026 sdělila, že žádná skutková tvrzení soudu předkládat nebude. V řízení bylo tedy prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč a to, že tyto peněžní prostředky byly zaslány na účet žalovaného. Z těchto důkazů však bez dalšího neplyne pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného, jeho dlouhodobá stabilita ani výše jeho ostatních závazků a pravidelných výdajů. Žalobkyně nepředložila pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele, výplatní pásky, výpisy z účtu za delší období ani jiný důkaz, z něhož by bylo možno ověřit trvalost a skutečnou výši příjmů žalovaného, jeho pravidelné náklady, popřípadě jeho existující úvěrové a jiné závazky. Nebylo rovněž doloženo, z jakých konkrétních údajů žalobkyně zjistila výši výdajů žalovaného, zda žalovaný splácel jiné dluhy a jak plnil své dosavadní závazky. Nahlédnutí do relevantních databází nemohlo nahradit ověření konkrétních údajů o příjmech, výdajích, závazcích a platební morálce žalovaného.

24. Žalobkyně soudu neprokázala, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. V této souvislosti je také nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

25. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalovaného řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalovaného.

26. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně právo pouze na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na smluvní pokuty či ve smlouvě upravené náklady spojené s uplatněním pohledávky. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný jí uhradil 22 876 Kč. Soud proto žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl.

27. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku z žalované částky 14 384 Kč bez příslušenství do výše 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle

28. V řízení úspěšný žalovaný by tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Žalovaný byl v řízení nečinný, žádné náklady řízení neúčtoval a z obsahu spisu není zřejmé, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Soud proto výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Povinnost zaplatit soudní poplatek, která byla žalobkyni uložena ve výroku III. tohoto rozsudku, žalobkyně splní zaplacením na bankovní účet Okresního soudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710, VS 0311014926. Nesplní-li žalobkyně povinnost, která jí byla uložena ve výroku III. tohoto rozsudku bude tato povinnost předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.