Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 126/2026-25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 15.270 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.000 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 12.270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 15.270 Kč od 16. 5. 2025 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 12.270 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.000 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 12.270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 15.270 Kč od 16. 5. 2025 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 12.270 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, doručeným soudu téhož dne, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 15.270 Kč s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15.270 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 21. 3. 2024 pod č. hodnota smlouvu o úvěru ve výši 27.270 Kč (skládající se z půjčené částky 15.000 Kč a souhrnného poplatku 12.270 Kč), který měl žalovaný splácet formou pravidelných týdenních splátek ve výši 455 Kč, první splátka splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Poskytnuté prostředky byly žalovanému vyplaceny hotově, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, celkem na splátkách uhradil žalobci částku ve výši 12.000 Kč. Žalobce kromě nesplacené částky ve výši 15.270 Kč požaduje dále zákonný úrok z prodlení z této částky, a to až od 16. 5. 2025, když prodlení žalovaného s úhradou úvěru nastalo sice v důsledku jeho nepravidelného splácení dříve, ale žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a datum splatnosti určil na 15. 5. 2025 a datum prodlení na 16. 5. 2025. K okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce uvedl, z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpal, jaké informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly žalobcem využity k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit s tím, že se jednalo o kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla a občanského průkazu dálkovým systémem společnosti právnická osoba, kontrolu náhledem do insolvenčního rejstříku, kontrolu v databázi Centrální evidence exekucí, telefonickou kontrolu zaměstnání, kontrolu platební historie klienta u společnosti žalobce, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů žalovaného (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta, na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žalobce žijícího v dané oblasti, a kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých obchodním zástupcem v kartě klienta.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 21. 3. 2024 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 3. 2024 soud zjistil, že smlouvu o úvěru shora uzavřel žalobce jako společnost a žalovaný jako spotřebitel. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč a závazek žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 2.970 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4.500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč, tedy celkem částku ve výši 27.270 Kč, žalobci vrátit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši 454,50 Kč, splatnými vždy 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky, počínaje úhradou první splátky dne 28. 3. 2024.

5. Z evidenční karty klienta na jméno žalovaného ze dne 21. 3. 2024 soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na plný úvazek na dobu neurčitou jako Anonymizováno u zaměstnavatele Anonymizováno, adresa, přičemž jeho pravidelný čistý měsíční příjem (průměr za poslední tři měsíce) měla tvořit mzda ve výši 21.336 Kč, při počtu zdrojů příjmu 1, další čisté příjmy domácnosti neuvedeny, celkem tedy měsíční příjmy domácnosti činily 21.336 Kč. Jako výdaje jsou uvedeny životní výdaje na bydlení ve výši 4.872 Kč, životní minimum na ověření ve výši 4.860 Kč, celkem tedy měsíční výdaje domácnosti činily 9.732 Kč a disponibilní zůstatek (rozdíl mezi příjmy a výdaji) tak činil 11.604 Kč. Žádné jiné životní výdaje (telefon, internet, rozhlas, spoření, pojištění apod.), bankovní závazky, nebankovní závazky, splátky exekucí, výživné, jiné srážky nebo jiné pravidelné měsíční výdaje domácnosti, nebyly v kartě uvedeny. Mezi ověřenými dokumenty byla uvedena výplatní páska. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, typ bydlení vlastník, je majitelem nemovitosti (dům), počet vyživovaných osob v domácnosti 0, počet osob v domácnosti 1, u žalobce již měl úvěr (OBN).

6. Z výplatních lístků zaměstnavatele Anonymizováno na jméno žalovaného za období leden a únor 2024 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 32.432 Kč (leden 2024) a 19.888 Kč (únor 2024). Ze mzdy žalovaného byly provedeny srážky na exekuci nepředn. ve výši 6.575 Kč (leden 2024) a 2.394 Kč (únor 2024).

7. Z přehledu splátek a úhrad ke smlouvě č. hodnota a z předžalobní výzvy dle k úhradě dlužného plnění ze dne 6. 1. 2026 soud zjistil, že žalovaný na smlouvu shora zaplatil žalobci celkem částku ve výši 12.000 Kč. Dále z tohoto přehledu soud zjistil, že žalovaný byl klientem žalobce od 24. 11. 2014.

8. Z předžalobní výzvy dle k úhradě dlužného plnění ze dne 6. 1. 2026 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 15.270 Kč a upozornil ho na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z poštovního podacího archu ze dne 6. 1. 2026 pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne 6. 1. 2026 žalovanému odeslal.

9. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle a násl. , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle jako spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

13. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle judikatury Ústavního soudu (např. , ) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba. vs. Anonymizováno), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

19. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť nejen že vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je nicotná (lustrace v databázi neplatných dokladů právnická osoba, kontrola rodného čísla dálkovým systémem společnosti právnická osoba – ověření totožnosti, resp. platnosti předložených dokladů žalovaného nevypovídá nic o jeho schopnosti splácet úvěr), velmi omezená (lustrum v insolvenčním rejstříku, kontrola platební historie žalovaného u společnosti žalobce), anebo částečná, neúplná a nedoložená (údaje o příjmech a výdajích žalovaného obsažené v evidenční kartě klienta), a z tohoto důvodu v souhrnu naprosto nedostatečná. Soud dospěl k závěru, že se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle údajů uvedených v evidenční kartě klienta uvažována de facto pouze na základě obecných údajů jako jsou částka životního minima žalovaného a částka nákladů na bydlení, kdy se zřejmě v obou případech jedná o částky stanovené normativně (ani tato skutečnost však žalobcem není tvrzena, přes absenci tvrzení či důkazů dokládajících jedinečný vztah uvedených částek ke konkrétní osobě žalovaného), o skutečné finanční situaci žalovaného nic nevypovídající. Navíc dle názoru soudu ani další zjištěné, resp. tvrzené informace (existence klientského vztahu žalovaného k žalobci již od 24. 11. 2014, kdy v kartě klienta jako druh úvěru, který měl žalovaný u žalobce, je zaškrtnuta varianta OBN), a informace vyplývající z doložených listin (exekuční srážky ze mzdy žalovaného dle výplatních lístků) žalobce řádně nevyhodnotil, resp. jeho vyhodnocení je s těmito údaji v rozporu. Tyto skutečnosti nebyly žalobcem nijak komentované ani reflektované, a přitom se dle názoru soudu jednoznačně jedná o skutečnosti, které přisvědčují tomu, že by žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Validita výsledků vyhodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr se tak soudu jeví jako velmi sporná až účelově, resp. pro forma tvrzená, neboť vychází z nijak blíže neodůvodněného pozitivního vyhodnocení vesměs negativních informací (výše žalobcovy mzdy, existence dřívějších úvěrů či úvěru, exekuční srážky), a dále z nijak neověřeného, a tedy nepřezkoumatelného (ale pro samotný výpočet disponibilního zůstatku přitom zásadního) tvrzení žalovaného o výši jeho výdajů (které navíc nezohledňuje ani z doložených listin vyplývající další výdaje – viz exekuční srážky). V otázce výdajové se tak soudu kromě výše zmíněného (chybějící reflexe existence dřívější úvěrové smlouvy nebo smluv žalovaného, exekuční srážky) jeví jako zásadní absence konkretizovaných údajů o výdajích žalovaného, resp. jejich doložení a ověření. V evidenční kartě klienta uvedené a žalobcem posuzované údaje o výdajích žalovaného ve výši 4.360 Kč (životní minimum) a o měsíčních výdajích na bydlení (bez jakéhokoli upřesnění) ve výši 4.872 Kč jsou dle názoru soudu očividně povšechně generalizující, realitu konkrétního jedince nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, neboť jsou naprosto nepřezkoumatelné. Rovněž tak se tyto údaje soudu jeví (i přes svou nepřezkoumatelnost) jako očividně podhodnocené a nereálné, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje (než v evidenční kartě klienta uvedené a kvantifikované). Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

20. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 15.000 Kč a že žalovaný na dlužnou částku zaplatil celkem 12.000 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce nesplacené části jistiny ve výši 3.000 Kč. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku

21. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaný dle názoru soudu dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, jak bylo blíže rozebráno shora.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalobce byl v tomto řízení převážně neúspěšný a žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nebudou-li splněny dobrovolně povinnosti, které ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.