Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 221/2026-29
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 68 612,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 100 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení.
II. Žaloba se co do částky 32 294 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 1 307,24 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 187,73 Kč, úrokem z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 15 375,57 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 965,18 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 865,18 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení částečně zamítá.
III. Žaloba se v části nároku o zaplacení částky ve výši 30 218,01 Kč s příslušenstvím zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 719 Kč, a to na účet č. č. účtu vedený u České národní banky, variabilní symbol var. symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 100 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení.II. Žaloba se co do částky 32 294 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 1 307,24 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 187,73 Kč, úrokem z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 15 375,57 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 965,18 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 865,18 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení částečně zamítá.III. Žaloba se v části nároku o zaplacení částky ve výši 30 218,01 Kč s příslušenstvím zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.V. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 719 Kč, a to na účet č. , č. účtu, vedený u České národní banky, variabilní symbol , var. symbol, .
1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění ze dne 3. 9. 2026 domáhá po žalovaném zaplacení celkem 68 612,01 Kč s příslušenstvím z titulu dvou nesplacených spotřebitelských úvěrů poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. Na základě smlouvy č. hodnota uzavřené dne 27. 6. 2023 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 24 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 217 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 760 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 321 Kč a s poplatkem za možnost splácet úvěr v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 4 320 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 187 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 27. 8. 2024. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, poslední úhradu ve výši 500 Kč provedl dne 9. 6. 2024. Ke dni splatnosti zůstala dlužná jistina ve výši 10 559,65 Kč, úrok 247,76 Kč a neuhrazené poplatky ve výši 7 410,60 Kč. Žalobkyně se z této smlouvy domáhá zaplacení částky 30 218,01 Kč sestávající z dlužné jistiny, úroku, úhrad za služby a smluvní pokuty ve výši 12 000 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 234,19 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 241,90 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 10 559,65 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 807,41 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Na základě smlouvy č. hodnota uzavřené dne 24. 1. 2024 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 22 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 1 116 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 038 Kč a s poplatkem za možnost splácet úvěr v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 960 Kč a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 3. 2025. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas a naposledy uhradil dne 25. 4. 2025 částku 1 000 Kč. Ke dni podání žaloby evidoval žalobkyně nedoplatek na jistině ve výši 15 375,57 Kč, úroku ve výši 589,61 Kč a na poplatcích částku 11 428,82 Kč. Žalobkyně se z této smlouvy domáhá zaplacení částky 38 394 Kč sestávající z dlužné jistiny, úroku, úhrad za služby a smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 307,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 187,73 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 15 375,57 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 965,18 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Pohledávky z obou smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením obou úvěrových smluv řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádostech o úvěr ze dne 27. 6. 2023 a 24. 1. 2024, z pracovní smlouvy, výplatních pásek, výpisů z bankovního účtu a z údajů získaných z registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. U smlouvy č. hodnota žalovaný deklaroval měsíční příjem 25 707 Kč a měsíční výdaje 20 396 Kč, u smlouvy č. hodnota měsíční příjem 29 206 Kč a měsíční výdaje 15 639 Kč. Žalovaný svým podpisem potvrdil pravdivost poskytnutých údajů a právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod o jejich správnosti pochybovat. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužných částek, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, a.s.) se smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 27. 6. 2023 zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 24 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit celkem částku 44 618 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 24 000 Kč, úroku v pevné výši 1 217 Kč, částky za poskytnutí úvěru ve výši 11 760 Kč, částky 3 321 Kč za vyhodnocení úvěrového případu a částky 4 320 Kč za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 3 187 Kč. Zápůjční úroková sazba byla u úvěru stanovena ve výši 8 %, výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr byla sjednána ve výši 272,44 %. Součástí smlouvy o úvěry byl i předpis splátek (prokázáno smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 27. 6. 2023, přílohou č. hodnota smlouvy o úvěru).
5. Žalovaný dne 27. 6. 2023 požádal o úvěr ve výši 24 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že žije u rodičů, je svobodný, má dvě vyživovací povinnosti, je zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 25 707 Kč a měsíční výdaje odhadl na částku 20 396 Kč, z toho částka 2 250 Kč připadala na výdaje spojené s bydlením, částka 15 490 Kč na ostatní náklady a částka 2 656 na měsíční splátky půjček. Právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného ověřila výplatní pásky a pracovní smlouvu (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 27. 6. 2023).
6. Žalovaný byl ode dne 10. 9. 2019 zaměstnán u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou na pozici závozníka při svozu komunálních odpadů (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 9. 9. 2019). Čistý měsíční příjem žalovaného v měsíci březnu 2023 činil 24 514 Kč, v měsíci dubnu 2023 činil 21 189 Kč a v měsíci květnu 2023 činil 25 673 Kč (prokázáno výplatními páskami za březen, duben a květen 2023).
7. Žalovaný zaplatil na splátky úvěru č. hodnota právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 26 400 Kč ve třinácti splátkách v různých výších (prokázáno přehledovou tabulkou transakční historie).
8. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 24. 1. 2024 zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit celkem částku 40 894 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 22 000 Kč, úroku v pevné výši 1 116 Kč, částky za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, částky 3 038 Kč za vyhodnocení úvěrového případu a částky 3 960 Kč za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Zápůjční úroková sazba byla u úvěru stanovena ve výši 8 %, výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr byla sjednána ve výši 272,44 %. Součástí smlouvy o úvěry byl i předpis splátek (prokázáno smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 24. 1. 2024, přílohou č. hodnota smlouvy o úvěru).
9. Žalovaný dne 24. 1. 2024 požádal o úvěr ve výši 22 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že žije u rodičů, je svobodný, má dvě vyživovací povinnosti, je zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 29 206 Kč a měsíční výdaje odhadl na částku 15 639 Kč, z toho částka 2 000 Kč připadala na výdaje spojené s bydlením, částka 7 745 Kč na ostatní náklady a částka 5 894 na měsíční splátky půjček. Právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného ověřila výplatní pásky a pracovní smlouvu (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 24. 1. 2024).
10. Čistý měsíční příjem žalovaného v měsíci říjnu 2023 činil 25 702 Kč, v měsíci listopadu 2023 činil 24 418 Kč a v měsíci prosinci 2023 činil 27 137 Kč (prokázáno výplatními páskami za říjen, listopad a prosinec 2023).
11. Žalovaný zaplatil na splátky úvěru č. hodnota právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 13 500 Kč ve třinácti splátkách v různých výších (prokázáno přehledovou tabulkou transakční historie).
12. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky z obou smluv o úvěru za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, seznamem postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 10. 12. 2025 a dvěma dopisy ze dne 6. 1. 2026).
13. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 9. 3. 2026, která mu byla odeslána dne 9. 3. 2026, žalovaný měl dlužnou částku uhradit nejpozději do 24. 3. 2026 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 9. 3. 2026 včetně podacího lístku ze dne 9. 3. 2026).
14. Soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování účastnickým výslechem žalovaného, jelikož měl skutkový stav za dostatečně prokázaný pro rozhodnutí ve věci.
15. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („z. s. ú.“).
16. Dle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
20. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
22. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
24. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
25. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
26. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
27. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
28. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
29. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
30. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
31. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 z. s. ú. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně sice v obou případech ověřila měsíční příjem žalovaného, ale nezkoumala jeho skutečné měsíční výdaje, když se v případě smlouvy č. hodnota spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, že měsíčně vynaloží částku 2 250 Kč na bydlení, částku 15 490 Kč na veškeré ostatní výdaje a částku 2 656 Kč na splátky půjček. V případě smlouvy č. hodnota se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s tvrzením žalovaného, že na bydlení měsíčně vynaloží částku 2 000 Kč, částku 5 894 Kč na splátky půjček a částku 7 745 Kč na veškeré ostatní výdaje. Z důkazů pak nevyplynulo (a toto ani žalobkyně netvrdila), že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala, z jakého důvodu se žalovanému snížily měsíční výdaje na polovinu v relativně krátkém období 6 měsíců, když i nadále měl dvě vyživovací povinnosti. Nadto částka 7 745 Kč na veškeré životní výdaje pro jednoho dospělého a dvě děti se soudu jeví jako příliš nízká, až nerealistická. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nezkoumala celkovou dluhovou zátěž žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci ve veřejných registrech, jak tvrdila. Ač žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně zkoumala výdaje žalovaného z bankovních účtů, z žádosti o úvěr je zřejmé, že tyto k dispozici neměla.
32. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru ani v jenom případě nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto jsou obě smlouvy o úvěru neplatné; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěrů na základě neplatných smluv, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 6 100 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla v souvislosti s úvěry (22 000 Kč + 24 000 Kč, tj. celkem 46 000 Kč), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni již uhradil (26 400 Kč + 13 500 Kč, tj. celkem 39 900 Kč).
33. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyly platně uzavřeny, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou k plnění ze dne 9. 3. 2026, která mu byla odeslána téhož dne. Touto výzvou byl žalovaný vyzván, aby uhradil dlužnou částku nejpozději do 24. 3. 2026, což žalovaný nesplnil a od následujícího dne se tak ocitl v prodlení (25. 3. 2026). Z tohoto důvodu uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 6 100 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení.
34. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 32 294 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 1 307,24 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 187,73 Kč, úrokem z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 15 375,57 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 965,18 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 865,18 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení částečně zamítnout.
35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému však vzhledem k jeho pasivitě žádné účelně vynaložená náklady řízení nevznikly.
36. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.