Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 74/2026-26
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 33 221,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 221,29 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 274,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 681,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 635,03 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 221,29 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 274,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 681,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 635,03 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 33 221,29 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 9. 11. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční hotovost ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet společně s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, nejpozději však do 9. 1. 2025. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně odkázala na informace poskytnuté žalovanou při uzavření smlouvy o úvěru, jí předložené doklady. Žalovaná svou povinnost hradit dohodnuté splátky řádně a včas porušila, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku 2 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to s účinností k 25. 3. 2025. Kromě dlužné jistiny ve výši 13 974,23 Kč požadovala žalobkyně po žalované zaplacení úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 6 817 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 928,83 Kč, inkasní poplatek ve výši 2 507,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 333,29 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 10. 1. 2025 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 681,60 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 274,17 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou požadovala žalobkyně též zaplacení smluvního úroku ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 635,03 Kč (sestávající z dlužné jistiny a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru) od 21. 2. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že dne 9. 11. 2023 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, jak žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnutou jistinu úvěru zaplatit společně s úrokem ve výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše každé splátky činí 1 992 Kč. Pro případ prodlení se splácením bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení. Přílohou smlouvy byl učiněn obecný předpis splátek. Tato smlouva byla uzavřena k žádosti žalované ze dne 9. 11. 2023, v rámci níž deklarovala, že je svobodná, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, její pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele právnická osoba činí 19 675 Kč. Pokud se jedná o měsíční výdaje, žalovaná uvedla částku 4 000 Kč na bydlení a energie, částku 4 860 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady. K doložení svých příjmů k žádosti připojila žalovaná pracovní smlouvu na dobu neurčitou a výplatní pásky z měsíců července až září 2023, z nichž vyplynulo, že průměrný příjem žalované ze zaměstnání činil za uvedené období 18 027 Kč měsíčně. Žalovaná na pohledávku ze smlouvy o úvěru uhradila v hotovosti částku 2 000 Kč (transakční historie).
4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to za úplatu (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny). Tato skutečnost byla žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně oznámena dopisem ze dne 2. 4. 2025. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025, odeslanou žalobkyní na známou adresu žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 1. 8. 2025 (předžalobní upomínka, podací lístek).
5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 9. 11. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
10. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedené smlouvy byly žalované v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaná se zavázala vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s úroky, poplatky. Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, když nehradila sjednané splátky řádně a včas. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z. a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
11. Jelikož žalovaná v uvedeném smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikající právnická osoba, je třeba na uvedený závazkový vztah mezi účastníky aplikovat úpravu zákona o spotřebitelském úvěru. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
12. Žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů jí uvedených v žádosti o úvěr, tyto ověřila prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek, z nichž vyplývá příjem žalované ze zaměstnání. V této souvislosti lze jen stěží uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela z její skutečné majetkové situace, kdy ač měla potvrzen její pravidelný měsíční příjem, tak žádným způsobem neověřovala výši měsíčních výdajů žalované a spokojila se pouze s tvrzením žalované, že tyto sestávají z částky 8 860 Kč. Přitom poskytovatel úvěru je vždy povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a záměrně nesdělí poskytovateli úvěru veškeré své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.
13. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a nezbylo tak než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč, a to ve lhůtě přiměřené jejím možnostem.
14. Jelikož žalovaná na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, dosud uhradila částku 2 000 Kč, soud žalobkyni přiznal právo na vrácení jistiny ve zbývající výši, tj. 13 000 Kč. Pokud jde o lhůtu k plnění, soudu nezbývá než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno, jaké jsou možnosti žalované poskytnutou jistinu vrátit a jaká je tedy doba přiměřená těmto možnostem. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“
15. V důsledku toho, že žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná a soudu neuvedla, jaká je doba přiměřená jejím možnostem, přičemž není ani v možnostech soudu toto zjistit, stanovil soud lhůtu šesti měsíců, jako lhůtu, která se mu jeví přiměřená s ohledem na výši dlužné částky, přičemž se jedná o dobu, v níž lze řešit možnost získání potřebné částky např. dalším zaměstnáním, přivýdělkem, refinancováním dluhu od příbuzných či jiných subjektů se řádným posouzením aktuální úvěruschopnosti žalované, případně zvážit možnosti insolvenčního řízení apod. Případné zamítnutí žaloby pro předčasnost a odkázání žalobkyně na možnost uplatnit u soudu nárok na určení doby přiměřené možnostem žalované soud považuje za nehospodárné a zbytečné rozmnožování soudních sporů, když lze očekávat, že ani v takovém řízení by žalovaná nebyla činná. Pokud je smyslem a účelem této úpravy ochrana spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně ochrana společnosti jako celku, bylo nutno poskytnout žalované tuto lhůtu pro splnění povinnosti, přičemž se jedná o delší lhůtu, než stanovuje § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , v němž je upravena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. Není však možno podporovat chování dlužníků, kteří si půjčují finanční prostředky, aniž by je následně spláceli, a spoléhají na případné zamítání žalob pro neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a pro předčasnost, když v řízení ovládaném zásadou dispoziční není ze strany soudu možné kvalifikovaným způsobem zjistit jejich aktuální možnosti vracet poskytnuté jistiny, přičemž je pravidlem, že žalovaní spotřebitelé bývají v řízení často nečinní a rezignují na zásadu „jen bdělým náleží práva“.
16. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, když žalovaná se dosud do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny nedostala a na úrok, poplatky a smluvní pokutu z absolutně neplatné smlouvy žalobkyni nárok nevznikl.
17. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. měla mít právo žalovaná, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná (když soud výši požadovaných úroků, úroků z prodlení kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí). Žalovaná však náhradu nákladů řízení nepožadovala a z obsahu spisu nevyplývá, že by jí v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.