Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 160/2026-15
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 13 460 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 13 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 460 Kč od 13. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 13 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 460 Kč od 13. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 13 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 19. 9. 2022 Smlouvu o úvěru č. hodnota-Anonymizováno ve výši 36 360 Kč, částka se skládá z půjčené částky ve výši 20 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 16 360 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet týdně po 606 Kč, přičemž první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do 7. dne od předchozí splátky. Žalovaná celkem uhradila částku 22 900 Kč, která byla započtena v souladu se smlouvou. Žalovaná úvěr splácela nepravidelně. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh, včetně příslušenství, splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalobce uvedl, že požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, to je od 13. 11. 2023, přestože splatnost pohledávky nastala mnohem dříve. Dále žalobce uvedl, že při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr vycházel z informací, které zjistil kontrolou v databázi neplatných dokladů ministerstva vnitra, kontrolou RČ dálkovým systémem společnosti právnická osoba, náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie klienta u společnosti, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta, kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 19. 9. 2022. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalované poskytnout v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 36 360 Kč, a to jistinu ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 3 960 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 6 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 606 Kč. První splátka byla splatná dne 26. 9. 2022. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem částku 22 900 Kč, a to v platbách po 2 600 Kč, 2 500 Kč, 2 500 Kč, 2 600 Kč, 2 600 Kč, 5 300Kč, 2 800 Kč, 1 000 Kč a 1 000 Kč. Parametry úvěru byly dále zjištěny z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 9. 2022. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že je vyplněna žalovanou dne 16. 9. 2022. Je zde uvedeno, že žalovaná žádá o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností 60 týdnů. Žalovaná zde uvedla své osobní údaje, tedy jméno, příjmení, rodné příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu. Dále uvedla adresu bydliště, kontaktní adresu. Ohledně bydlení uvedla, že je vlastníkem, dále uvedla, že má středoškolské vzdělání, je vdaná, má jedno nezaopatřené dítě, je majitelem vozu, je zaměstnána na plný úvazek u společnosti Anonymizováno adresa jako vedoucí prodejny, pracovní smlouvu má na dobu neurčitou. Dále uvedla, že její příjem činí 17 219 Kč čistého, uvedla výdaje na bydlení 4 872 Kč a životní minimum 4 620 Kč. Je zde uvedeno, že měsíční výdaje domácnosti činí celkem 9 492 Kč a disponibilní zůstatek činí 7 727 Kč.
4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel z informací, které sdělila samotná žalovaná. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobce tvrzení žalované jakkoliv ověřoval. Žalobce ke svým tvrzením o zkoumání úvěruschopnosti žalované nenavrhl žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti ze strany soudu poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, za absolutně neplatnou.
6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta celkem částka 20 000 Kč a žalovaná uhradila částku 22 900 Kč, nevzniklo žalované žádné bezdůvodné obohacení, které by byla povinna vrátit. Z tohoto důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.