Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 67/2026-69

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované

o zaplacení 118 042,18 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 580 Kč, a to do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 67 462,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 424,17 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 114 412,18 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 286,59 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 118 042,18 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 580 Kč, a to do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 67 462,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 424,17 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 114 412,18 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 286,59 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 118 042,18 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 118 042,18 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou dne 25. 10. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 140 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala poskytnutý úvěr splácet společně s úroky a poplatky, a to v 72 pravidelných splátkách ve výši 3 911 Kč měsíčně. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy byla nejdříve s odbornou péčí posouzena schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to zjišťováním tzv. kreditního skóre klienta prostřednictvím automatizovaného systému vytvořeného odbornými zaměstnanci, kterým je na základě vložených proměnných zjištěn limit nejvyšší měsíční splátky úvěru. Zohledněny byly rovněž věk, vzdělání a zdroj příjmů žalované a další skutečnosti. Za účelem minimalizace případných dalších pochybností ohledně bonity žadatele o úvěr byla provedena rovněž kontrola v registrech NRKI, CEE a ISIR. Lustrací žalované v registrech nebyl o osobě žalované zjištěn žádný negativní záznam. Žalobkyně dále podotkla, že žalovaná úvěr řádně splácela po dobu téměř dvou let, což svědčí o její schopnosti úvěr splácet. Posléze však žalovaná přestala hradit sjednané splátky řádně a včas, když žalobkyni celkem uhradila pouze 89 420 Kč, proto žalobkyně ke dni 10. 1. 2024 úvěr zesplatnila. Žalovaná tak zůstala žalobkyni dlužna jistinu ve výši 114 412,18 Kč, poplatky za pojištění ve výši 1 600 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 030 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 424,17 Kč za dobu od 11. 1. 2024 do 13. 5. 2024, úrok ve výši 15 % ročně z částky 114 412,18 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení a s ohledem na prodlení žalované s úhradou také kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 286,59 Kč za dobu od 25. 1. 2024 do 13. 5. 2024 a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 118 042,18 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla prostředky komunikace na dálku dne 25. 10. 2021 sjednána smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 140 000 Kč jako bezúčelový úvěr, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 23,21 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 3 911 Kč, a to včetně částky 320 Kč měsíčně představující pojistné za pojištění schopnosti splácet, k jehož úhradě se žalovaná zavázala výběrem Balíčku pojištění MAX+. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že důsledkem prodlení s úhradou splátky je účtování účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokuty ve výši 500 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Úvěrové podmínky, dle jejichž článku 5.2. má žalobkyně mimo jiné právo pro případ prodlení žalované se splacením alespoň dvou splátek nebo pro případ prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce žádat jednorázové splacení úvěru. Žalovaná dne 26. 10. 2021 čerpala úvěr ve výši 140 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila splátky v celkové výši 89 420 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 29. 3. 2024. Žalovaná zůstala dlužna jistinu ve výši 114 412,18 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1030 Kč, úrok ve výši 9 304,73 Kč, pojistné ve výši 1 600 Kč, obchodní úrok ve výši 8 119,44 Kč a úrok z prodlení ve výši 5 286,59 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad).

5. Dopisem ze dne 10. 1. 2024, odeslaným následujícího dne, žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalované a současně ji vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky (výzva ke splacení celého úvěru, podací arch). Předžalobní upomínkou ze dne 1. 2. 2024, odeslanou následujícího dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu nejpozději do 8. 2. 2024 (předžalobní výzva, podací arch).

6. Dále bylo na základě žalobkyní předložených listin provedeno dokazování ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Obecná východiska aplikovaná žalobkyní při posuzování úvěruschopnosti byla shrnuta v dokumentu – posouzení úvěruschopnosti klienta. Dle smlouvy o úvěru měla být žalovaná zaměstnána u zaměstnavatele právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 56 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 40 000 Kč, současně měla bydlet v podnájmu. Žalobkyně dále soudu předložila úvěrovou zprávu (výpis NRKI), výpočet MLS klienta, potvrzení o provedení ověření bonity klienta (karta klienta) a výpis z účtu žalované z měsíc září 2021. Z karty klienta vyplývá, že žalobkyně operovala s tím, že žalovaná je vdaná, bez vyživovacích povinností, bydlí v podnájmu, její měsíční příjem činí 56 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 40 000 Kč a měsíční výdaje pak 22 000 Kč. Žalovaná byla lustrována v dostupných registrech bez negativních zjištění. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalobkyně měla informaci o tom, že žalovaná má celkem sedm existujících úvěrových závazků, a to spotřební úvěr o jistině ve výši 12 998 Kč s výší splátky 707 Kč měsíčně, dále osobní úvěr o jistině 15 000 Kč s výší splátky 592 Kč měsíčně, dále spotřební úvěr o jistině 174 794 Kč s výší splátky 3 835 Kč měsíčně, dále osobní úvěr o jistině 200 000 Kč s výší splátky 3 486 Kč měsíčně, dále úvěr ze stavebního spoření o jistině 4 050 000 Kč s výší splátky 12 183 Kč měsíčně, dále úvěr z kreditní karty o jistině 85 966 Kč s výší splátky 2 511 Kč měsíčně a úvěr z kreditní karty o jistině 13 789 Kč s výší splátky 755 Kč měsíčně. Žalovaná dále měla aktivní dvě žádosti o úvěr. Prostřednictvím výpočtu MLS žalobkyně ověřila, že měsíční příjmy a výdaje žalované skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru, přičemž dospěla k závěru o zbývající MLS domácnosti žalované ve výši 15 124 Kč, a to tak, že od příjmu žalované uvedeného v žádosti odečetla částku životního minima, normativních nákladů na bydlení, splátky zjištěné z NRKI v celkové výši 23 867 Kč a výši splátky schváleného úvěru. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalované z období od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2021 soud zjistil, že příjmy na tomto účtu činily celkem 93 975,50 Kč, výdaje pak celkem 177 627,80 Kč. Podstatná část transakcí představovala převody mezi účty žalované v řádech tisíců až desetitisíců korun českých, které žalovaná následně často vybírala v hotovosti (například dne 27. 9. 2021 převedla na tento bankovní účet z jiného bankovního účtu vedeného na své jméno částku 12 500 Kč a tuto ještě téhož dne následně vybrala v hotovosti). Žalované byl na tento bankovní účet připsán příjem od společnosti právnická osoba v celkové výši 27 473,50 Kč, dále pak celkem částka ve výši 17 347 Kč od žalobkyně, kdy první z plateb byla označena jako „Poskytnutí úvěru“.

7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Soud dále ve věci aplikoval , o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tj. ke dni 25. 10. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

11. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., dle které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 140 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednaných splátkách spolu s úroky, poplatky a pojistným. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 10. 1. 2024 zesplatnila. Žalovaná na pohledávku ze smlouvy o úvěru uhradila celkem 89 420 Kč.

12. Jelikož žalovaná v předmětném vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

13. Dle tvrzení žalobkyně byly před uzavřením smlouvy provedeny lustrace žalované v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaná před sjednáním smlouvy o úvěru uvedla, že je zaměstnána s trvalým příjmem. Žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti zvažovala příjem žalované ve výši 56 000 Kč, další příjmy domácnosti ve výši 40 000 Kč, celkové výdaje ve výši 22 000 Kč, dále pak byla zohledněna výše splátky. Tvrzení žalované měla být doložena a ověřena soudu předloženou kartou klienta, úvěrovou zprávu (výpis NRKI) a výpisem z účtu žalované za měsíc září 2021. K tomuto soudu však nezbývá než konstatovat, že z žádného z předložených dokladů nelze učinit závěr o ověření příjmu žalované ve výši 56 000 Kč měsíčně, když z předloženého výpisu z bankovního účtu vyplynul příjem od společnosti právnická osoba pouze ve výši 27 473,50 Kč, aniž by bylo zřejmé, zda je to zaměstnavatel či z jakého důvodu tato společnost poskytla žalované uvedenou částku, a dále příjmové transakce prováděné žalovanou jako převody mezi svými účty, které však žalovaná buďto záhy vybírala v hotovosti či tyto prostředky dále vynaložila na blíže nespecifikované platby. Současně výdaje na tomto bankovním účtu dosáhly za měsíc září 2021 výše 177 627,80 Kč, kterou lze i oproti obdrženým příjmům ve výši 93 975,50 Kč považovat za zcela enormní. Pokud se jedná o úvěrové zatížení žalované, toto bylo dle výpisu z NRKI značné, kdy žalovaná měla před podpisem smlouvy aktivních celkem sedm úvěrových závazků o celkové výši jistiny 4 552 547 Kč a o celkové výši měsíčních splátek 24 069 Kč. Současně z předloženého výpisu z účtu vyplynulo, že žalobkyně již v září 2021 žalované poskytla úvěr v celkové výši 17 347 Kč. Pokud žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla své celkové výdaje částkou 22 000 Kč měsíčně, je zřejmé, že jen částka měsíčních splátek úvěrů tuto výši přesahuje. Celková výše výdajů zjištěná z výpisu z bankovního účtu žalované za měsíc září 2021 přitom částku 22 000 Kč převyšuje dokonce více než osmkrát. Žalobkyně současně nikterak neověřila výdaje žalované na bydlení, které byly s ohledem na tvrzení žalované o způsobu bydlení v podnájmu jednoduše zjistitelné prostřednictvím nájemní či podnájemní smlouvy. Z výpisu z bankovního účtu za měsíc září 2021 žádná taková transakce přímo nevyplývá. Vzhledem k tomu, že žalobkyně mohla mít jen informaci o příjmu žalované ve výši 27 473,50 Kč měsíčně, ale aniž by ověřila, zda se jedná o mzdu vyplácenou jiným zaměstnavatelem či o jaký jiný příjem se jedná, a o výdajích na splátky úvěrů žalované ve výši 24 069 Kč měsíčně, nemohla objektivně dospět k závěru o úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně měla od žalované žádat další doklady, zejména potvrzení o výši příjmu, který měl dosahovat částky 56 000 Kč měsíčně, potvrzení o dalším tvrzeném příjmu domácnosti, výpisy z bankovního účtu za období alespoň tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy za účelem ověření pravidelnosti příjmu, či již výše zmíněnou nájemní smlouvu a další, což by v daném případě za účelem zachování obezřetnosti při poskytování úvěru bylo z její strany na místě. Lze tak konstatovat, že žalobkyně na svoji povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru rezignovala a spokojila se pouze s tím, co jí tvrdila žalovaná, aniž by relevantně, na základě ověřených dokladů, prověřila její bonitu a věrohodnost.

14. Soud v obdobných věcech opakovaně připomíná, že je povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů či spokojením se sdělením žadatele o úvěr. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet.

15. To vše zcela nutně vede k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance), přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků.

16. Jak již bylo uvedeno shora, bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši celkem 140 000 Kč. Jelikož žalovaná na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, a dley – výpis čerpání, splátek a úhrad, dosud uhradila částku 89 420 Kč, zavázal soud žalovanou k zaplacení (vrácení) zbývající části jistiny ve výši 50 580 Kč (výrok I.).

17. Pokud jde o lhůtu k plnění, soudu nezbývá než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno, jaké jsou možnosti žalované poskytnutou jistinu vrátit a jaká je tedy doba přiměřená těmto možnostem. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 20. 4. 2022, dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“

18. V důsledku toho, že žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná a soudu neuvedla, jaká je doba přiměřená jejím možnostem, přičemž není ani v možnostech soudu toto zjistit, stanovil soud lhůtu jednoho roku, jako lhůtu, která se mu jeví přiměřená s ohledem na výši dlužné částky, přičemž se jedná o dobu, v níž lze řešit možnost získání potřebné částky např. dalším zaměstnáním, přivýdělkem, refinancováním dluhu od příbuzných či jiných subjektů se řádným posouzením aktuální úvěruschopnosti žalované, případně zvážit možnosti insolvenčního řízení apod. Případné zamítnutí žaloby pro předčasnost a odkázání žalobkyně na možnost uplatnit u soudu nárok na určení doby přiměřené možnostem žalované soud považuje za nehospodárné a zbytečné rozmnožování soudních sporů, když lze očekávat, že ani v takovém řízení by žalovaná nebyla činná. Pokud je smyslem a účelem této úpravy ochrana spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně ochrana společnosti jako celku, bylo nutno poskytnout žalované tuto lhůtu pro splnění povinnosti, přičemž se jedná o delší lhůtu, než stanovuje , v němž je upravena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. Není však možno podporovat chování dlužníků, kteří si půjčují finanční prostředky, aniž by je následně spláceli, a spoléhají na případné zamítání žalob pro neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a pro předčasnost, když v řízení ovládaném zásadou dispoziční není ze strany soudu možné kvalifikovaným způsobem zjistit jejich aktuální možnosti vracet poskytnuté jistiny, přičemž je pravidlem, že žalovaní spotřebitelé bývají v řízení často nečinní a rezignují na zásadu „jen bdělým náleží práva“.

19. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť na smluvní úrok, poplatky, pojistné, náklady na vymáhání a smluvní pokutu z absolutně neplatné smlouvy žalobkyni nárok nevznikl, současně ani na úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny nedostala.

20. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle , kdy na náhradu nákladů řízení by měla mít právo žalovaná, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná (když výši úroků a úroků z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí). Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž jí ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.