Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 191/2026-22
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Michaelou Patočkovou sídlem Čechyňská 419/14, 602 00 Brno
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 50 390 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se co do částky 12 000 Kč, částky 8 390 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se co do částky 12 000 Kč, částky 8 390 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 50 390 Kč s příslušenstvím. Nárok sestával s částky 42 000 Kč jako jistiny z úvěru a smluvního úroku ve výši 12 000 Kč a částky 8 390 Kč jako smluvní pokuty. Svůj nárok odvozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo smlouvy ze dne datum, na jejímž základě měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil, proto došlo k zesplatnění úvěru a vzniklá pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. K uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím webové stránky web, kdy žalovaný měl potvrdit znění smlouvy pětimístným ověřovacím kódem. Ke schopnosti splácet žalobkyně uvedla, že žalovaného lustrovala v dostupných databázích, dále žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně výpis z bankovního účtu a výplatní listy.
2. Žalovaný se jednání osobně zúčastnil. K závěrům soudu vyplývajícím z provedeného dokazování uvedl, že je v jeho současných možnostech splácet měsíčně částku 2 500 Kč. Další skutečnosti ani důkazní návrhy neuvedl. Žalobkyně ani její zástupkyně se k jednání nedostavily.
3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující. Z listiny označené jako Žádost o spotřebitelský úvěr č. číslo smlouvy soud zjistil, že žalovaný Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného (rodné číslo hodnota), požádal společnost právnická osoba., o poskytnutí spotřebitelského úvěru. V žádosti uvedl mimo jiné, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba od dubna 2022 na pozici dělníka, jeho měsíční příjem činí 32 094 Kč, měsíční výdaje 10 000 Kč, bydlí v pronajatém bydlení, je ženatý, žije ve tříčlenné domácnosti a má jedno vyživované dítě. Současně prohlásil, že není vedena exekuce ani insolvenční řízení a že není politicky exponovanou osobou.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo smlouvy soud zjistil, že mezi společností právnická osoba., jako úvěrujícím a žalovaným Jméno žalovaného jako úvěrovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému revolvingový nezajištěný bezhotovostní úvěr s úvěrovým limitem 30 000 Kč. Smlouva stanovila poskytnutí úvěru dne datum na účet žalovaného č. č. účtu. Dále bylo sjednáno úročení úvěru úrokovou sazbou 40 % měsíčně, přičemž žalovaný byl povinen vždy k 13. dni každého měsíce hradit přirostlý úrok. Ve smlouvě byl pro splácení sjednán variabilní symbol var. symbol.
5. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného společností právnická osoba, soud zjistil, že dne datum v 12:52 hod. byla z účtu společnosti právnická osoba., odeslána částka 30.000 Kč na účet číslo č. účtu s variabilním symbolem var. symbol. Potvrzení obsahuje identifikaci transakce pod ID hodnota.
6. Ze zesplatnění úvěru soud zjistil, že z důvodu neplnění podmínek splácení byl úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zesplatněn.
7. Ze smluv o postoupení pohledávky ze dne datum a datum soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.§
16. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr ve výši 30 000 Kč hradit měsíční závazek. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným. K dalším skutečnostem ničeho nedoložila – ani výplatní pásky, ani výpis z účtu tvrzený v žalobě. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
17. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Absence prokázání podložení příjmové a výdajové stránky hospodaření žalovaného tedy vedla k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.
18. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 30 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
19. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaný dostal den po vyhlášení rozsudku po vyhlášení rozsudku, tedy dne datum, kdy soud s ohledem na výše uvedené a na tvrzení žalovaného, že je schopen hradit částku 2 500 Kč měsíčně umožnil platit dlužnou částku žalobkyni ve splátkách dle jeho možností.
20. O náhradě nákladů soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soudem přiznaná částka žalovanému k plnění je téměř shodná s částkou, která byla zamítnutá, tedy i včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.