Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 75/2026-49
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 82 636,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 890 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 66 746,28 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 100,21 Kč, 1 563,79 Kč a 781,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1103,55 Kč, 810,32 Kč a 412,28 Kč, úroku z prodlení z částky 19 498,34 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, úroku z prodlení částky 10 131,94 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, úroku z prodlení z částky 4 503,08 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, úroku z částky 18 617,28 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 8 % ročně, úroku z částky 9 802,30 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 8 % ročně, a úroku z částky 4 429,02 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 8 % ročně, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 890 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 66 746,28 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 100,21 Kč, 1 563,79 Kč a 781,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1103,55 Kč, 810,32 Kč a 412,28 Kč, úroku z prodlení z částky 19 498,34 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, úroku z prodlení částky 10 131,94 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, úroku z prodlení z částky 4 503,08 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, úroku z částky 18 617,28 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 8 % ročně, úroku z částky 9 802,30 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 8 % ročně, a úroku z částky 4 429,02 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 8 % ročně, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši celkem 82 636,28 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru, a to dne 17. 12. 2022 (smlouva č. hodnota), dále dne 16. 4. 2023 (smlouva č. hodnota) a dne 22. 9. 2023 (smlouva č. hodnota), na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční hotovost ve výši celkem 50 000 Kč (15 000 Kč na základě smlouvy č. hodnota, dále 15 000 Kč na základě smlouvy č. hodnota a 20 000 Kč na základě smlouvy č. hodnota). Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet společně s kapitalizovanými smluvními úroky, úhradami za poskytnutí úvěrů, náklady na vyhodnocení úvěrů a inkasními poplatky, a to vždy ve 14 pravidelných měsíčních splátkách. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smluv zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně odkázala na informace poskytnuté žalovanou při uzavření smlouvy o úvěru, jí předložené doklady. Žalovaná svou povinnost hradit dohodnuté splátky řádně a včas porušila, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku ve výši celkem 34 110 Kč (z toho 20 092 Kč bylo započteno na smlouvu č. hodnota, dále 10 192 Kč bylo započteno na smlouvu č. hodnota a 3 826 Kč bylo započteno na smlouvu č. hodnota). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byly pohledávky za žalovanou z výše uvedených smluv postoupeny na žalobkyni, a to s účinností k 25. 3. 2025. Žalovaná částka sestává z dosud nesplacených jistin, smluvních úroků, poplatků a smluvních pokut požadovaných z titulu výše označených smluv o úvěru. S ohledem na prodlení žalované s úhradou požadovala žalobkyně též zaplacení smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení od prvního dne prodlení žalované s úhradou pohledávek z jednotlivých smluv do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.
4. Dne 17. 12. 2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, jak žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnutou jistinu úvěru zaplatit společně s úrokem ve výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše každé splátky činí 1 992 Kč. Pro případ prodlení se splácením bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení. Přílohou smlouvy byl učiněn obecný předpis splátek. Tato smlouva byla uzavřena k žádosti žalované ze dne 17. 12. 2022, v rámci níž deklarovala, že je rozvedená, bydlí ve vlastním, nemá žádnou vyživovací povinnost, její pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti právnická osoba. činí 27 323 Kč. Pokud se jedná o měsíční výdaje, žalovaná uvedla částku 2 000 Kč na bydlení a energie, částku 4 250 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady a částku 1 992 Kč jako měsíční splátky stávajících půjček. Do seznamu dluhů žalovaná uvedla částku 15 896 Kč, kterou dluží věřiteli „Anonymizováno“ (zřejmě právní předchůdkyni žalobkyně dle jejího obchodního označení „právnická osoba“). K doložení svých příjmů k žádosti připojila žalovaná změnu pracovní smlouvy, dle níž je zaměstnána od 1. 12. 2018 u výše uvedeného zaměstnavatele na dobu neurčitou a výplatní pásky z měsíců října a listopadu 2022, z nichž vyplynulo, že průměrný příjem žalované ze zaměstnání činil za uvedené období 26 471 Kč měsíčně. Žalovaná na pohledávku ze smlouvy o úvěru č. hodnota uhradila v hotovosti celkem částku 20 092 Kč (transakční historie ke smlouvě č. hodnota).
5. Dále dne 16. 4. 2023 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, jak žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnutou jistinu úvěru zaplatit společně s úrokem ve výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše každé splátky činí 1 992 Kč. Pro případ prodlení se splácením bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení. Přílohou smlouvy byl učiněn obecný předpis splátek. Žalobkyně k této smlouvě o úvěru předložila výplatní pásky žalované z měsíců ledna 2023 až března 2023, dle nichž činil průměrný příjem žalované ze zaměstnání u společnosti právnická osoba. za uvedené období 21 721 Kč měsíčně. Žalovaná na pohledávku ze smlouvy o úvěru č. hodnota uhradila v hotovosti celkem částku 10 192 Kč (transakční historie ke smlouvě č. hodnota).
6. Dále dne 22. 9. 2023 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, jak žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnutou jistinu úvěru zaplatit společně s úrokem ve výši 1 014 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 770 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 600 Kč, to vše ve 14 pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše každé splátky činí 2 656 Kč. Pro případ prodlení se splácením bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení. Přílohou smlouvy byl učiněn obecný předpis splátek. Tato smlouva byla uzavřena k žádosti žalované ze dne 22. 9. 2023, v rámci níž deklarovala, že je rozvedená, bydlí u přítele, nemá žádnou vyživovací povinnost, její pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti právnická osoba. činí 22 220 Kč. Pokud se jedná o měsíční výdaje, žalovaná uvedla částku 2 250 Kč na bydlení a energie, částku 4 260 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady a částku 3 984 Kč jako měsíční splátky stávajících půjček. Do seznamu dluhů žalovaná uvedla částku 27 796 Kč, kterou dluží věřiteli „Anonymizováno“ (zřejmě právní předchůdkyni žalobkyně dle jejího obchodního označení „právnická osoba“). K doložení svých příjmů k žádosti připojila žalovaná změnu pracovní smlouvy, dle níž je zaměstnána od 1. 12. 2018 u výše uvedeného zaměstnavatele na dobu neurčitou a výplatní pásky z měsíců června až srpna 2023, z nichž vyplynulo, že průměrný příjem žalované ze zaměstnání činil za uvedené období 21 441 Kč měsíčně. Žalovaná na pohledávku ze smlouvy o úvěru č. hodnota uhradila v hotovosti celkem částku 3 826 Kč (transakční historie ke smlouvě č. hodnota).
7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to za úplatu (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny). Tato skutečnost byla žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně oznámena dopisy ze dne 2. 4. 2025. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025, odeslanou žalobkyní na známou adresu žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 1. 8. 2025 (předžalobní upomínka, podací lístek).
8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření všech smluv o úvěru, tj. ke dni 17. 12. 2022, ke dni 16. 4. 2023 i ke dni 22. 9. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
13. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny celkem tři smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedených smluv byly žalované v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaná se zavázala vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s úroky, poplatky. Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, když nehradila sjednané splátky řádně a včas. Následně byly pohledávky ze všech tří smluv o úvěru postoupeny na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z. a ta je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.
14. Jelikož žalovaná v uvedeném smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikající právnická osoba, je třeba na uvedený závazkový vztah mezi účastníky aplikovat úpravu zákona o spotřebitelském úvěru. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
15. Žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů jí uvedených v žádostech o úvěr, tyto ověřila prostřednictvím změny pracovní smlouvy a výplatních pásek, z nichž vyplývá příjem žalované ze zaměstnání. V této souvislosti lze jen stěží uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěrů žalované vycházela z její skutečné majetkové situace, kdy ač měla potvrzen její pravidelný měsíční příjem, tak žádným způsobem neověřovala výši měsíčních výdajů žalované a spokojila se pouze s tvrzením žalované o jejich původu a výši. Přitom poskytovatel úvěru je vždy povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a záměrně nesdělí poskytovateli úvěru veškeré své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smluv o úvěru dostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.
16. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením žádné ze smluv řádně a s náležitou péčí posuzována a nezbylo tak než posoudit předmětné smlouvy jako absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnuté jistiny ve výši celkem 50 000 Kč (15 000 Kč, 15 000 Kč a 20 000 Kč), a to ve lhůtě přiměřené jejím možnostem.
17. Jelikož žalovaná na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, a dle transakčních historií k jednotlivým smlouvám, dosud uhradila částku ve výši celkem 34 110 Kč, soud žalobkyni přiznal právo na vrácení jistin v souhrnné zbývající výši, tj. v částce ve výši 15 890 Kč (výrok I.). Pokud jde o lhůtu k plnění, soudu nezbývá než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno, jaké jsou možnosti žalované poskytnutou jistinu vrátit a jaká je tedy doba přiměřená těmto možnostem. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“
18. V důsledku toho, že žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná a soudu neuvedla, jaká je doba přiměřená jejím možnostem, přičemž není ani v možnostech soudu toto zjistit, stanovil soud lhůtu šesti měsíců, jako lhůtu, která se mu jeví přiměřená s ohledem na výši dlužné částky, přičemž se jedná o dobu, v níž lze řešit možnost získání potřebné částky např. dalším zaměstnáním, přivýdělkem, refinancováním dluhu od příbuzných či jiných subjektů se řádným posouzením aktuální úvěruschopnosti žalované, případně zvážit možnosti insolvenčního řízení apod. Případné zamítnutí žaloby pro předčasnost a odkázání žalobkyně na možnost uplatnit u soudu nárok na určení doby přiměřené možnostem žalované soud považuje za nehospodárné a zbytečné rozmnožování soudních sporů, když lze očekávat, že ani v takovém řízení by žalovaná nebyla činná. Pokud je smyslem a účelem této úpravy ochrana spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně ochrana společnosti jako celku, bylo nutno poskytnout žalované tuto lhůtu pro splnění povinnosti, přičemž se jedná o delší lhůtu, než stanovuje § 160 odst. 1 o. s. ř., v němž je upravena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. Není však možno podporovat chování dlužníků, kteří si půjčují finanční prostředky, aniž by je následně spláceli, a spoléhají na případné zamítání žalob pro neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a pro předčasnost, když v řízení ovládaném zásadou dispoziční není ze strany soudu možné kvalifikovaným způsobem zjistit jejich aktuální možnosti vracet poskytnuté jistiny, přičemž je pravidlem, že žalovaní spotřebitelé bývají v řízení často nečinní a rezignují na zásadu „jen bdělým náleží práva“.
19. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, když žalovaná se dosud do prodlení s vrácením poskytnutých jistin nedostala a na úrok, poplatky a smluvní pokutu z absolutně neplatných smluv žalobkyni nárok nevznikl.
20. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měla mít právo žalovaná, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná (když výši požadovaných úroků a úroků z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí). Žalovaná však náhradu nákladů řízení nepožadovala a z obsahu spisu se nepodává, že by jí v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.