Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 155/2026-33
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 25 617 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 400 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 217 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 080 Kč od 17. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 400 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 217 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 080 Kč od 17. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 25 617 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou uzavřela dne 15. 9. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované dne 16. 9. 2024 částku 14 400 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 680 Kč nejpozději do 16. 10. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně na adrese www.Anonymizováno.cz. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že vycházela z tvrzení žalované o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, tyto informace žalobkyně ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. Informace a dokumenty žalobkyně vyhodnotila a zaevidovala do zákaznické karty žalované. Žalovaná svému závazku nedostála, když žalobkyni na pohledávku ze smlouvy o zápůjčce ničeho neuhradila. Žalobkyně tak požadovala po žalované zaplacení dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 19 080 Kč, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované ve výši celkem 2 500 Kč, a to za celkem pět zaslaných upomínek, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny kapitalizovanou ke dni vyhotovení žaloby částkou 6 537 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou požadovala žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatku, a to od 17. 10. 2024, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti zápůjčky, do zaplacení, ve výši 12,75 % ročně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 15. 9. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 14 400 Kč, a to na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 680 Kč, a to nejpozději do 16. 10. 2024. Dle článku 2.3. smlouvy byla pro případ prodlení žalované s plněním svých závazků ujednána povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a současně povinnost nahradit účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vzniknou v souvislosti s prodlením žalovaného dle sazebníku níže ve smlouvě, a to 500 Kč za písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny rovněž Všeobecné obchodní podmínky, které žalobkyně doložila. Tato smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy podpis žalované byl nahrazen zadáním PIN kódu do příslušného pole na webových stránkách žalobkyně. Žalovaná při podpisu smlouvy poskytla žalobkyni oboustrannou fotokopii svého občanského průkazu, kterou žalobkyně doložila.
4. Žalobkyně dne 16. 9. 2024 odeslala částku 14 400 Kč na bankovní účet žalované č. č. účtu, současně prověřila žalovanou jako vlastníka tohoto bankovního účtu (protokol o vlastnictví účtu, údaje o provedených platbách, výpis z bankovního účtu). Ze sdělení právnická osoba. ze dne 23. 6. 2026 má soud za prokázané, že žalovaná byla v měsíci září 2024 vlastníkem bankovního účtu č. č. účtu.
5. K úhradě dluhu vzniklého z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce byla žalovaná vyzvána upomínkami ze dne 23. 10. 2024, 30. 10. 2024, 6. 11. 2024, 15. 11. 2024 a 30. 11. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu také předžalobní upomínkou ze dne 30. 7. 2025, odeslanou dle předloženého podacího lístku téhož dne.
6. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o zápůjčce tak, jak ji upravuje § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“, a to zápůjčky úplatné, neboť zapůjčení peněžních prostředků ve výši 14 400 Kč bylo zpoplatněno částkou 4 680 Kč, označenou jako poplatek. De facto se však jednalo o smluvní úrok ze zápůjčky.
7. Na zamýšlený smluvní vztah proto dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. kde dni 15. 9. 2024 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí zápůjčka byla poskytována v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
8. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
9. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
10. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“
11. I podle rozsudku Nejvyššího soudu, ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).
12. Stran procesu posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně sice uvedla, že si od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, a dále, že tyto informace ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. Žalobkyně však tato svá tvrzení ničím nedoložila a k jejich prokázání ani po výzvě soudu nepředložila žádný důkaz. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce.
13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
14. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 14 400 Kč ve lhůtě přiměřené jejím možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Jelikož žalovaná na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, neuhradila ničeho, soud ji zavázal k zaplacení částky 14 400 Kč (výrok I.).
16. Pokud jde o lhůtu k plnění, soudu nezbývá než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno, jaké jsou možnosti žalované poskytnutou jistinu vrátit a jaká je tedy doba přiměřená těmto možnostem. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“
17. V důsledku toho, že žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná a soudu neuvedla, jaká je doba přiměřená jejím možnostem, přičemž není ani v možnostech soudu toto zjistit, stanovil soud lhůtu šesti měsíců, jako lhůtu, která se mu jeví přiměřená s ohledem na výši dlužné částky, přičemž se jedná o dobu, v níž lze řešit možnost získání potřebné částky např. dalším zaměstnáním, přivýdělkem, refinancováním dluhu od příbuzných či jiných subjektů se řádným posouzením aktuální úvěruschopnosti žalované, případně zvážit možnosti insolvenčního řízení apod. Případné zamítnutí žaloby pro předčasnost a odkázání žalobkyně na možnost uplatnit u soudu nárok na určení doby přiměřené možnostem žalované soud považuje za nehospodárné a zbytečné rozmnožování soudních sporů, když lze očekávat, že ani v takovém řízení by žalovaná nebyla činná. Pokud je smyslem a účelem této úpravy ochrana spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně ochrana společnosti jako celku, bylo nutno poskytnout žalované tuto lhůtu pro splnění povinnosti, přičemž se jedná o delší lhůtu, než stanovuje § 160 odst. 1 o. s. ř., v němž je upravena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. Není však možno podporovat chování dlužníků, kteří si půjčují finanční prostředky, aniž by je následně spláceli, a spoléhají na případné zamítání žalob pro neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a pro předčasnost, když v řízení ovládaném zásadou dispoziční není ze strany soudu možné kvalifikovaným způsobem zjistit jejich aktuální možnosti vracet poskytnuté jistiny, přičemž je pravidlem, že žalovaní spotřebitelé bývají v řízení často nečinní a rezignují na zásadu „jen bdělým náleží práva“.
18. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť na poplatek, smluvní pokutu a náklady spojené s upomínáním z absolutně neplatné smlouvy žalobkyni nárok nevznikl, a co se týče požadovaného úroku z prodlení, s ohledem na výše uvedené se žalovaná dosud do prodlení s vrácením jistiny nedostala.
19. Pokud se jedná o náklady řízení, soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť poměr úspěchu a neúspěchu ve věci každého z účastníků je téměř shodný (když výši úroků z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.