Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
9 A 4/2026 - 32.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 A 4/2026 - 32
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Pavlíny Lukašíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci
žalobkyně: Linde Gas a.s., IČO: 00011754
sídlem U Technoplynu 1324, 198 00 Praha 9
proti
žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze
sídlem Pod sídlištěm 1800/9, 182 11 Praha 8
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2025, čj. ZKI PR-O-76/2502/2025-7
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Vymezení věci
1. Žalobkyně napadla žalobou rozhodnutí žalovaného uvedené v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha ze dne 19. 9. 2025. Katastrální úřad nevyhověl nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy v katastrálním operátu podle § 36 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb. , o katastru nemovitostí (katastrální zákon), protože nešlo o chybu v katastrálním operátu podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.
2. Správní spis a napadené rozhodnutí
2. Ze správního spisu soud zjistil následující průběh řízení. Ve vkladovém řízení sp. zn. V-3106/2025-101 byly zapsány do vlastnictví pozemky parc. č. v katastrálním území x. Tyto pozemky vznikly oddělením z pěti jiných pozemků (č. ) a do katastru byly zapsány na základě souhlasného prohlášení o vzniku vlastnického práva vydržením ze dne 10. 9. 2024 podle geometrického plánu č. 3642/36/2022. K původním pěti pozemkům byla evidována vymezená věcná břemena, břemena chůze a jízdy a vedení a zástavní práva a zákazy zcizení a zatížení. Katastrální úřad v řízení sp. zn. V-3106/2025-101 přenesl věcná břemena a zástavní práva váznoucí na původních pozemcích i na nově oddělené pozemky z nich vzniklé, protože věcná břemena nebyla vymezena geometrickým plánem a zástavní práva a zákazy zcizení a zatížení byla zřízena a zapsána k původním pozemkům jako k celku.
3. Katastrálnímu úřadu dne 3. 3. 2025 došel návrh žalobkyně, který si katastrální úřad vyhodnotil jako návrh na vklad výmazu práv podaný nikoli na předepsaném formuláři, a proto věc odložil. Žalobkyně podala odvolání proti usnesení o odložení věci. V něm namítala, že její návrh nebyl návrhem na vklad, ale návrhem na opravu chyby podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona. Katastrální úřad odvolání žalobkyně vyhověl, své usnesení autoremedurně zrušil a pokračoval v řízení o návrhu žalobkyně na opravu chyby v katastru nemovitostí v katastrálním území. Za chybný údaj žalobkyně v návrhu považovala evidování všech věcných břemen, břemen chůze a jízdy, zástavních práv smluvních, zákazů zcizení a zatížení týkajících se oddělených pozemků parc. č. (dále také „oddělené pozemky“). Správným údajem mělo být neevidování omezení k těmto pozemkům. Dne 25. 6. 2025 oznámil katastr neprovedení opravy chyby v údajích katastru nemovitostí.
4. Žalobkyně s neprovedením vyjádřila nesouhlas dne 11. 7. 2025. Namítala, že oddělené pozemky byly zaploceny k jejímu pozemku parc. č. v katastrálním území již při vzniku závodu Linde Gas, a. s. v roce 1968, tedy ještě před tím, než byla k pozemkům, z nichž byly tyto pozemky formálně z pohledu katastrálního úřadu odděleny, zřízena věcná břemena, zástavní práva v zákazy zcizení a zatížení – ta byla zřízena v letech 2007 až 2023. Tato zatížení na vydržených pozemcích nikdy neexistovala, nikdy na nich nevznikla, nebyla na nich vykonávána a nemohla tak být vydržena, protože se nenacházela za plotem v areálu žalobkyně. Věcná práva k věcem cizím nemohla přejít ze zákona na nové pozemky při originárním nabytí vlastnického práva vydržením.
5. Doručením nesouhlasu žalobkyně ze dne 21. 7. 2025 bylo zahájeno ve věci správní řízení, v němž katastrální úřad rozhodnutím ze dne 19. 9. 2025 vypraveným dne 22. 9. 2025 nevyhověl nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy, neboť se podle něj nejedná o chybu v katastrálním operátu. Konstatoval, že jako evidenční orgán není oprávněn rozhodovat o tom, zda právo existuje či neexistuje, a současně není oprávněn opravit chybu, která je nejasná nebo sporná. Zatížení k pozemkům zapsal v souladu s listinami uloženými ve sbírce listin a v souladu s právními předpisy.
6. Žalobkyně podala proti rozhodnutí katastrálního úřadu odvolání k žalovanému. Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví změnil rozhodnutí katastrálního úřadu jen tak, že formálně opravil výrok a doplnil do něj datum nesouhlasu s neprovedením úpravy (dne 11. 7. 2025) a datum doplnění a dále ustanovení právních předpisů [tedy že se nejedná o chybu v katastrálním operátu podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona]. Nosné důvody rozhodnutí katastrálního úřadu žalovaný potvrdil. Vyšel z toho, že na nového nabyvatele pozemků přecházejí i věcná práva, jimiž je tento pozemek zatížen. Při zápisu vlastnictví v řízení sp. zn. V-3106/2025-101 na základě vydržení byla věcná práva evidována k původním pozemkům. Katastrální úřad ani žalovaný nejsou oprávněni činit si závěry o skutečném právu a rozhodovat o jeho existenci, proto nesmí provést opravu, kterou žalobkyně navrhuje.
3. Shrnutí žaloby a dalších podání účastníků
7. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu dne 11. 2. 2026. V ní uvedla, že katastrální úřad z vlastní iniciativy bez podaného návrhu na vklad, proti vůli žalobkyně a dalších účastníků v řízení sp. zn. V-3106/2025-101 zapsal k vydrženým pozemkům i věcná práva k věci cizí. Vydrženy byly části původních pozemků, které byly zaploceny k areálu žalobkyně. Podle žalobkyně tím správní orgány nepřípustně autoritativně posoudily otázku existence a rozsahu věcných práv, tedy otázku hmotného práva, jejíž řešení nenáleží katastrálním orgánům, ale výlučně soudům v civilním řízení. Namísto toho, aby žalovaný konstatoval, že se jedná o otázku, která nemůže být řešena v řízení podle § 36 katastrálního zákona, sám zaujal hmotněprávní stanovisko a uzavřel, že chyba v katastrálním operátu nenastala. Katastrální úřad posuzoval obsah věcných břemen, vztahoval je k novým vydrženým pozemkům, aniž existoval titul a aplikoval občanský zákoník . Napadené rozhodnutí je proto nezákonné pro překročení pravomoci.
8. Žalobkyně namítá, že vydržené pozemky byly zaploceny k jejímu pozemku parc. č., k. ú., obec Praha, již při vzniku závodu Linde Gas, a. s. v roce 1968, tedy ještě předtím, než byla zřízena věcná břemena k pozemkům, z nichž byly formálně vydržené pozemky odděleny z pohledu katastrálního úřadu. Právní břemena nikdy na vydržených pozemcích neexistovala a nevznikla na nich, nebyla na nich nikdy vykonávána a nemohla být vydržena, protože se pozemky nacházely za plotem žalobkyně. Ze správního spisu ani ze sbírky listin nevyplývá existence jediné listin y, která by zřizovala věcná práva k věcem cizím přímo k pozemkům parc. č. (tedy k novým pozemkům). Přesto byla tato práva k vydrženým pozemkům bez návrhu zapsána ve vkladovém řízení. Za této situace nelze otázku zákonnosti zápisu redukovat na konstatování, že nejde o chybu v katastru. Zásah provedený bez odpovídající listin y a bez návrhu účastníků představuje zásah do právní sféry žalobkyně, jehož zákonnost nemůže být posouzena bez autoritativního řešení otázky existence věcných práv, k čemu však katastrální orgány nejsou oprávněny. Katastr má povinnost vést údaje v souladu s právním stavem, nikoli mechanicky přenášet omezení z listin k jiným pozemkům. Zápis věcných břemen představuje zřejmý omyl při vedení katastru. Katastrálním orgánům byly předloženy listin y, které se týkají jiných pozemků, ze kterých byly vydržené pozemky formálně odděleny pouze z pohledu evidence, nikoli procesně v rámci dělení pozemku podle katastrální legislativy. Z těchto listin nevyplývá zřízení věcného práva přímo k novým pozemkům, a tudíž nelze provést zápis věcných práv ani odvozeně, ani analogicky. Správní orgány tento rozpor mezi listinami a zápisem překryly nesprávně vlastní úvahou, čímž překročily rámec řízení podle § 36 katastrálního zákona.
9. Žalobkyně je přesvědčena, že vlastnické právo k vydrženým pozemkům nabyla originárně. Žalovaný ve svém rozhodnutí tvrdí, že oddělením pozemků přešly na nové pozemky závady podle § 1150 až § 1153 občanského zákoníku . Tento mechanismus platí jen při rozdělení pozemku vlastníkem. Oddělení podle § 1150 občanského zákoníku předpokládá existenci původního pozemku, existenci věcného břemene váznoucího na něm, rozdělení téhož pozemku na nový pozemek a derivativní nabytí (titul od vlastníka). To v tomto případě není splněno, protože vydržené pozemky nevznikly dělením pozemku v právním smyslu, žalobkyně nenabyla vlastnické právo derivativně (smlouvou), ale zápisem vydržení, žalobkyně nenabyla od vlastníka původního pozemku a vydržení není právní nástupnictví, a proto s ním nemůžou přejít závady. Věcná práva proto nemohla ze zákona přejít na vydržené pozemky podle § 1150 až § 1153 a § 1264 a § 1265 občanského zákoníku . Zápis v katastru je v rozporu s občanským zákoníkem , reálným stavem vydržených pozemků a listinami založenými ve sbírce listin, katastrální úřad ho proto musí opravit z úřední povinnosti.
10. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl. Konstatoval, že ve vkladovém řízení sp. zn. V-3106/2025-101 ani v řízení o opravě chyby nebylo vydáno žádné rozhodnutí týkající se existence věcných práv. Katastrální úřad při zápisu vlastnického práva nedisponoval vkladovou listino u podle § 15 odst. 1 písm. a) katastrální zákona, na jejímž základě by mohl provést výmaz věcných práv. Žalobkyně se snaží očistit pozemky od věcných práv na nich evidovaných, což nelze provést institutem opravy chyby. Žalobkyně tak musí učinit postupem podle § 11 a násl. katastrálního zákona, případně se domáhat určení neexistence věcných práv v občanskoprávní řízení u věcně a místně příslušného soudu.
12. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Odkázal na závěry napadeného rozhodnutí, které považuje za správné.
4. Posouzení věci
13. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Dále přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. ), i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. Soud rozhodl ve věci bez jednání, oba účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , žalobkyně implicitně, žalovaný výslovně vyjádřením ze dne 13. 3. 2026).
14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná.
15. V této věci je spor o to, zda měl katastrální úřad postupem podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona opravit chybný údaj katastru, a to nesprávně (podle žalobkyně) evidovaná věcná práva k věci cizí k novým pozemkům žalobkyně.
16. Podle § 36 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb. , o katastru nemovitostí (katastrální zákon) na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru.
17. Opravu na základě návrhu podle odstavce 1 provede katastrální úřad do 30 dnů, ve zvlášť odůvodněných případech do 60 dnů, ode dne doručení návrhu (§ 36 odst. 2 katastrálního zákona). Sdělí-li do 30 dnů od doručení oznámení vlastník nebo jiný oprávněný katastrálnímu úřadu, že s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí, vydá katastrální úřad rozhodnutí ve věci (§ 36 odst.4 katastrálního zákona).
18. Z § 36 odst. 1 katastrálního zákona soud vyšel při posouzení věci. Toto ustanovení vymezuje nejen pravomoc katastrálního úřadu chybu opravit, ale i její zákonné meze. Smyslem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu je odstranit jen takový chybný údaj katastru, který vznikl některým ze zákonem stanovených způsobů. Nejde tedy o obecný prostředek k přezkumu správnosti všech údajů v katastru ani o nástroj k řešení sporných soukromoprávních vztahů. Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky (srov. rozsudky NSS ze dne 12. 5. 2016, čj. 6 As 166/2015 -27, bod 29, a ze dne 16. 11. 2018, čj. 2 As 299/2017 -29, bod 29). Při rozhodování o opravě chybného údaje katastrální úřad tedy není oprávněn fakticky nalézat právo, což zahrnuje mj. i posouzení, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah či přecházejí na jiné osoby apod. Oprava chyby nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2017, čj. 2 As 317/2016 -39, bod 19). Již z tohoto obecného rámce plyne, že úkolem katastrálního úřadu není v řízení podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona autoritativně rozhodovat, zda určité věcné právo i nadále existuje, komu v současnosti svědčí, či zda zaniklo, nýbrž pouze posoudit, zda je v evidenci obsažen takový omyl, který je v uvedeném zákonném smyslu opravitelný (nedávný rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2026, čj. 22 As 87/2026 -43, bod 13).
19. Zřejmý omyl ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona je třeba chápat jako omyl, který je jednoznačně seznatelný (rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2013, čj. 7 As 187/2012 -31). Může jít jak o omyl skutkový, zejména chybu v psaní a počítání, zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listin ě nebo opomenutí zapsat údaj v podkladové listin ě obsažený, tak o omyl právní, například zápis právního vztahu, který právní řád nezná, nebo zápis skutečnosti na základě listin y, která nesplňuje zákonem stanovené požadavky. Omyl je přitom charakteristický tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad evidence se skutečným nebo tvrzeným právním stavem. O zřejmý omyl se nejedná ani tehdy, pokud se katastrální úřad při zjišťování chyb v katastru neobejde bez podrobného zkoumání právní a skutkové stránky případu (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2017, čj. 2 As 317/2016 -39, bod 25; obdobně rozsudek NSS ze dne 13. 4. 2017, čj. 10 As 307/2016 -38, bod 19). V rozsudku ze dne 17. 1. 2008, čj. 1 As 40/2007 -103, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že z pouhého rozporu mezi zápisem v pozemkové knize a zápisem v katastru nemovitostí nelze bez dalšího dovozovat zřejmý omyl při obnově a vedení katastru nemovitostí. Podstatné tedy není jen to, zda lze mezi historickými zápisy nebo listinami nalézt určitou nejasnost či nesoulad, nýbrž zda z nich jednoznačně vyplývá zřejmá chyba při vedení nebo obnově evidence. Výčet chyb katastru, které lze opravit postupem podle § 36 katastrálního zákona, je taxativní a nelze jej rozšiřovat na jiné nedostatky, které zákon neupravuje. Pokud by katastrální úřady provedly tímto způsobem i jiné korekce údajů obsažených v katastru, vybočily by z ústavní zásady vyjádřené v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2017, čj. 2 As 317/2016 -39, bod 19; obdobně rozsudek NSS ze dne 16. 11. 2018, čj. 2 As 299/2017 -29, bod 27). Ani případná pochybnost o správnosti či úplnosti historické evidence sama o sobě nestačí; musí jít o omyl natolik patrný, že jeho odstranění nevyžaduje řešení sporné otázky existence nebo rozsahu věcného práva (rozsudek 22 As 87/2026 -43, bod 14).
20. Při vědomí těchto závěrů posoudil soud i nynější věc.
21. Žalobkyně se domáhá opravy chyby v katastru, která spočívá v nesprávně zapsaných věcných právech k věci cizí – k nově vzniklým pozemkům, které vznikly oddělením z pěti jiných pozemků a do katastru byly zapsány na základě souhlasného prohlášení o vzniku vlastnického práva vydržením ze dne 10. 9. 2024 podle geometrického plánu ve vkladovém řízení sp. zn. V-3106/2025-101.
22. V argumentaci a výhradách žalobkyně je třeba rozlišovat dvě roviny. Zaprvé zda věcná práva k věci cizí na jejích pozemcích skutečně existují a zda na ně při nabytí vlastnictví přešla z původních pozemků. Zadruhé zda z pohledu evidence v katastru nemovitostí katastrální úřad mohl a měl ve vkladovém řízení evidovat věcná práva k věci cizí k novým pozemkům.
23. První rovinu není oprávněn řešit správní soud ani katastr vůbec – to je otázka, která spadá výlučně do pravomoci soudů v občanskoprávním řízení. Druhou rovinu je správní soud oprávněn řešit jen v mezích správního řízení, které je předmětem žaloby, tedy řízení o opravě chyby v katastru podle § 36 katastrálního zákona. A právě v této rovině soud dospěl k závěru, že tato sporná otázka se právně i skutkově nespadá pod rozsah pojmu zřejmý omyl a přesahuje to, co je katastrální úřad oprávněn řešit v řízení o opravě chyby v katastru nemovitostí podle § 36 katastrálního úřadu ve smyslu výše citovaných závěrů plynoucích z rozhodovací činnosti NSS. Z obsahu správního spisu a odůvodnění napadených rozhodnutí je zjevné, že katastrální úřad nezaevidoval věcná práva k pozemkům na základě omylu, nedopatřením, ale učinil tak na základě svého právního názoru, podle něhož na nového nabyvatele pozemků (i jejich částí) přecházejí věcná práva, jimiž je tento zatížen. Věcná břemena nebyla vymezena geometrickým plánem a zástavní práva a zákazy zcizení a zatížení byla zřízena a zapsána k původním pozemkům jako k celku. Tato nemohou podle žalovaného nikam zmizet a žalovaný není oprávněn vymazat bez vkladové listin y. Zpochybňovat tento postup katastrálního úřadu a domáhat se výmazu věcných práv k věci cizí nelze v řízení podle § 36 katastrálního zákona. Přezkum postupu katastrálního úřadu se neobejde bez podrobného zkoumání právní a skutkové stránky případu. Z toho činí soud dílčí závěr, že i pokud by katastrální úřad ve vkladovém řízení sp. zn. V-3106/2025-101 postupoval chybně (a učinil nesprávnou právní a skutkovou úvahu o zatížení nových pozemků ve smyslu souladu se skutečným stavem věci i ve smyslu evidenčním), žalobkyně se nemůže úspěšně domáhat nápravy postupem podle § 36 katastrálního zákona.
24. Vkladem se do katastru se podle § 11 odst. 1 katastrálního zákona zapisuje vznik, změna, zánik, promlčení a uznání existence nebo neexistence těchto práv: vlastnické právo, právo stavby, věcné břemeno, zástavní právo, budoucí zástavní právo, podzástavní právo, předkupní právo, budoucí výměnek, přídatné spoluvlastnictví, správa svěřenského fondu, výhrada vlastnického práva, výhrada práva zpětné koupě, výhrada práva zpětného prodeje, zákaz zcizení nebo zatížení, výhrada práva lepšího kupce, ujednání o koupi na zkoušku, nájem, požádá-li o to vlastník nebo nájemce se souhlasem vlastníka, pacht, požádá-li o to vlastník nebo pachtýř se souhlasem vlastníka, vzdání se práva na náhradu škody na pozemku. Vklad lze provést na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení (§ 12 katastrálního zákona). Účastníkem řízení o povolení vkladu je ten, jehož právo vzniká, mění se nebo se rozšiřuje, a ten, jehož právo zaniká, mění se nebo se omezuje (§ 13 katastrálního zákona).
25. Přílohou návrhu na zahájení vkladového řízení je mj. listin listina , na jejímž základě má být zapsáno právo do katastru (dále jen „vkladová listina “) a další listin y, pokud jejich potřeba vyplývá z jiného právního předpisu, například souhlas příslušného orgánu veřejné moci s dělením nebo scelováním pozemků nebo souhlas příslušného orgánu veřejné moci k právnímu jednání účastníka vkladového řízení [§ 15 odst. 1 písm. a) a d) katastrálního zákona]. Ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listin y, která je soukromou i veřejnou listino u, zda splňuje náležitosti listin y pro zápis do katastru, její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad a zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listin y navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listin y na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto listin y však musí mít náležitosti vkladových listin [§ 17 odst. 1 písm. a) , b) a g) a § 17 odst. 2 písm. a) , b) a c) katastrálního zákona].
26. Týká-li se právo, které má být na základě listin y zapsáno do katastru, jen části pozemku evidovaného v katastru, musí být s listino u spojen geometrický plán, který část pozemku vymezuje. Geometrický plán se považuje za součást listin y (§ 7 odst. 3 katastrálního zákona).
27. Z uvedených ustanovení týkajících se vkladového řízení plyne, že jeho předmětem je také vznik, změna a zánik mj. věcného břemena, zástavního práva, zákazu zcizení a zatížení – tedy změny věcných práv k věci cizí se musí řešit ve vysoce formalizovaném vkladovém řízení, jehož účastníky jsou všichni, jehož právo se mění, zaniká či rozšiřuje. V jeho rámci katastrální úřad zkoumá také to, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru. I z uvedených ustanovení tedy plyne, že katastrální úřad si nemůže sám mimo vkladové řízení (např. v řízení o opravě chyby) bez náležité vkladové listin y učinit úvahu o vzniku, změně či zániku věcných práv k věci cizí. Současně katastrální úřad zkoumá návaznost navrhovaného vkladu na dosavadní zápisy v katastru. To katastrální úřad ve vkladovém řízení sp. zn. V-3106/2025-101 učinil. Nesouhlas s výsledným posouzením ve vztahu k zápisu věcných práv k věci cizí nelze řešit v řízení o opravě chyby.
28. Nad rámec uvedeného soud odkazuje na § 1106 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , podle které kdo nabude vlastnické právo, nabude také práva a povinnosti s věcí spojená. Kdo nabude vlastnické právo, přejímá také závady váznoucí na věci, které jsou zapsány ve veřejném seznamu; jiné závady přejímá, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak zákon (§ 1107 odst. 1 občanského zákoníku ). Závady, které nepřejdou, zanikají (§ 1107 odst. 2 občanského zákoníku ). Uvedené platí obdobně také při nabytí vlastnického práva jinak než převodem (§ 1108 občanského zákoníku ). Tato soukromoprávní ustanovení podporují obecnou úvahu katastrálního úřadu o tom, že přechodem vlastnictví (byť části pozemku) na nového nabyvatele nezanikají věcná práva k věci cizí, která na této části pozemku vázla bez dalšího, a katastrální úřad je bez dalšího nemůže k novým pozemkům neuvést. To „další“, tedy skutkové a okolnosti konkrétní věci je potom třeba řešit ve vkladovém řízení. Ať už by se zápis závad váznoucích na věci řešil ve vkladovém řízení sp. zn. V-3106/2025-101, což se zjevně nestalo, nebo v samostatném řízení, je třeba, aby změna či zánik věcných práv měl oporu ve vkladové listin ě samostatně se vztahující právě ke konkrétnímu věcnému právu. V opačném případě katastrální úřad nemá jinou možnost než závady evidovat i u nových pozemků, a to v situaci, kdy se závady vztahovaly na původní pozemky jako celek (byly tak evidovány a geometrický plán jako součást vkladového listin y nevymezoval konkrétní část pozemku, na které je zatížení omezeno).
29. Soud tedy uzavírá, že žalovaný nepochybil tím, že nevyhověl návrhu žalobkyně na opravu chyby v katastru. Žalobkyně se návrhem chyby domáhala toho, co je třeba řešit ve vkladovém řízení.
30. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný bez podaného návrhu na vklad proti vůli žalobkyně a dalších účastníků v řízení sp. zn. V-3106/2025-101 zapsal k vydrženým pozemkům i věcná práva k věci cizí. K tomu soud uvádí, že nedostatek vůle účastníků vkladového řízení (jehož účastníky navíc podle žalovaného ani nebyli všichni oprávnění ze sporných věcných práv) nemůže mít za následek to, že právní závady váznoucí na původním pozemku jako celku na novém pozemku zaniknou, jak soud vysvětlil výše. Žalobkyně se může domáhat výmazu těchto práv v novém vkladovém řízení, jehož součástí budou vkladové listin y týkající se těchto věcných práv. Ze souhlasného prohlášení o vzniku vlastnického práva, který žalobkyně podepsala dne 8. 8. 2024 a který došel katastrálnímu úřadu s návrhem na vklad dne 17. 1. 2025, navíc vyplývá, že žalobkyně přijímá pozemky parc. č. od původních vlastníků „do výlučného vlastnictví se všemi součástmi, příslušenstvími, právy a povinnostmi“. Tím spíše platí závěry, které soud podrobněji vysvětlil výše.
31. Nedůvodná je také námitka, že katastrální úřad nepřípustně autoritativně posoudil otázku existence a rozsahu věcných práv, tedy otázku hmotného práva, jejíž řešení nenáleží katastrálním orgánům, ale výlučně soudům v civilním řízení. To by katastrální úřad učinil, kdyby věcná práva bez dalšího nezapsal, resp. kdyby nyní vyhověl návrhu žalobkyně na opravu chyby. Katastrální úřad neposuzoval obsah věcných břemen, jak namítá žalobkyně, ale v souladu se svou pravomocí posoudil obsah vkladových listin a jejich návaznost na dosavadní zápisy v rozsahu navrhovaného vkladu a následně vyhodnotil, že nemá žádné podklady k tomu, aby nezapsal věcná práva k novým pozemkům. U toho nijak nevykročil ze své pravomoci, a to ani tím, že podpůrně obecně vyšel z občanského zákoníku . Správní orgán podle § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu, předpisy soukromého práva nevyjímaje. Podstatné je, že se katastrální úřad pohyboval v mezích své veřejnoprávní pravomoci.
32. Žalobkyně namítá, že vydržené pozemky byly zaploceny k jejímu pozemku již při vzniku závodu Linde Gas, a. s. v roce 1968, tedy ještě předtím, než byla zřízena věcná břemena k pozemkům, z nichž byly formálně vydržené pozemky odděleny z pohledu katastrálního úřadu. Tyto námitky jsou soukromoprávního charakteru, které nepřísluší řešit ani soudu, ani katastrálnímu úřadu a soud se k nim blíže nevyjadřoval.
33. Žalobkyně namítá, že otázku zákonnosti zápisu nelze redukovat na konstatování, že nejde o chybu v katastru. K tomu soud znovu uvádí, že otázka zákonnosti zápisu není předmětem řízení o opravě chyby v katastru podle § 36 katastrálního zákona. Toto řízení není obecným prostředkem k přezkumu zákonnosti zápisu. Katastrální úřad v něm může činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky a není oprávněn fakticky nalézat právo, což zahrnuje mj. i posouzení, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah či přecházejí na jiné osoby apod. Oprava chyby nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Zápis věcných práv v posuzované věci nebyl zřejmou chybou a výmaz nelze v tomto řízení provést.
34. S předmětem věci se míjí i argumentace žalobkyně o tom, že nabyla vlastnické právo originárně a že na její situaci nedopadají ustanovení § 1150 až § 1153 občanského zákoníku . Žalobkyně směšuje otázku toho, zda věcná práva k věci cizí na její pozemky ze zákona přešla z původních pozemků a toho, zda z pohledu evidence v katastru nemovitostí katastrální úřad mohl a měl ve vkladovém řízení evidovat věcná práva k věci cizí k novým pozemkům. Katastrální úřad s ohledem na svou pravomoc a zákonem určený postup při zkoumání vkladových listin, mimo jiné jeho povinnost zkoumat návaznost vkladu na dosavadní zápisy v katastru, vyhodnotil, že je v konkrétní věci povinen evidovat i zatížení k nově nabytým pozemkům. Žalovaný v napadeném rozhodnutí tento přístup podpořil, zjevně se jedná o právní stanovisko katastrální úřadu, nikoli jeho omyl. Revize tohoto přístupu se žalobkyně nemůže domoci v tomto řízení, to k tomu neslouží., není v něm místo pro občansko-právní polemiku se stanoviskem katastrálního úřadu. I pokud by právní názor katastrálního úřadu zaujatý ve vkladovém řízení nebyl správný, nešlo by o zřejmý omyl ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.
35. Námitky žalobkyně jsou nedůvodné.
5. Závěr a náklady řízení
36. Soud nevyhověl žádné z žalobních námitek žalobkyně, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
37. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovanému nevznikly žádné důvodně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, čj. 7 Afs 11/2014 -47, č. 3228/2015 Sb. NSS, body 25 a 26).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 12. října 2026
JUDr. Ivanka Havlíková
předsedkyně senátu