Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 163/2026 - 35

- 36

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: A. D., zastoupen JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2026, č. j. ,

takto:

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím ze dne 13. 5. 2026, č. j. OAM107/ZAZA11VL142026, žalovaný posoudil opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle , o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o této žádosti zastavil a téhož zákona. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem zamítl.

[2] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností. S podáním kasační stížnosti stěžovatel spojil návrh na přiznání odkladného účinku s „návrhem na vydání předběžného opatření“. Jelikož se tímto druhým návrhem domáhal pouze odložení vykonatelnosti, resp. pozastavení účinků rozhodnutí žalovaného, Nejvyšší správní soud oba návrhy podle jejich obsahu posoudil jako jediný návrh na přiznání odkladného účinku (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 6. 2020, č. j. , bod 63).

[3] V rámci odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že nepřiznání odkladného účinku by vedlo k jeho povinnosti vycestovat z území EU a smluvních států ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti. Takový následek s ohledem na jeho soukromý život, který dlouhodobě vede na území České republiky, by pro něj představoval závažnou a jen obtížně napravitelnou újmu. K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem pak odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Přiznání odkladného účinku by pouze dočasně zachovalo stávající stav do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu; stěžovatel proto má za to, že tím nemůže vzniknout újma jiným osobám ani veřejnému zájmu převyšující újmu hrozící jemu.

[4] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že s ním nesouhlasí, protože tento není odůvodněn ve vztahu k individuálnímu případu stěžovatele. Návrh na vydání předběžného opatření považuje žalovaný s ohledem na existenci návrhu na přiznání odkladného účinku za nadbytečný.

[5] Nejvyšší správní soud posoudil návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle zákona o azylu a ve spojení s

[6] Podle § 33m odst. 1 zákona o azylu má kasační stížnost odkladný účinek ze zákona pouze tehdy, jdeli o rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany anebo o jejich neprodloužení. V nynější věci kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany, proto odkladný účinek ze zákona nemá. Podle § 33m odst. 2 zákona o azylu jí však může být odkladný účinek přiznán rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (viz například usnesení NSS ze dne 20. 8. 2026, č. j. , body 4 a 5).

[7] Podle soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[8] Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku soud nepřezkoumává samotný napadený rozsudek, ale pouze zjišťuje existenci výše uvedených zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku. Kromě formální podmínky, jíž je podání příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění dalších tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. , č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit i osvědčit splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých s účinky napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného, nese stěžovatel (například usnesení NSS ze dne 7. 12. 2016, č. j. ).

[9] Jednáli se o první zákonnou podmínku, žadatel (stěžovatel) je povinen tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by utrpěl v návaznosti na účinky napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného. Byť si je Nejvyšší správní soud vědom toho, že ve věcech mezinárodní ochrany může být vhodnější před posouzením věci samé stěžovateli umožnit setrvat na území ČR (viz například usnesení NSS ze dne 20. 8. 2026, č. j. ), a stejně tak nelze stěžovatele nutit vědomě porušovat zákony nelegálním pobytem v ČR, shora zdůrazněné požadavky na podobu tvrzení stěžovatele alespoň v určité míře musí platit i ve věcech mezinárodní ochrany (viz například usnesení NSS ze dne 18. 9. 2026, č. j. ).

[10] Stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil obecným tvrzením o povinnosti vycestovat z území EU a smluvních států ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud si je vědom stěžovatelem odkazovaného usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. . Ovšem jak později uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu „[o]becně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. , č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 61). Zájem na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti sice může k přiznání odkladného účinku vést, ale obvykle jen ve spojení s dalšími důvody (například rodinným nebo soukromým životem stěžovatele) nebo v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci. Tyto individuální okolnosti by však měly jasně a konkrétně plynout ze stěžovatelem osvědčených tvrzení (srov. tamtéž, bod 59). V daném případě stěžovatel takové další individuální okolnosti neuplatnil, přičemž jeho tvrzení o zásahu do soukromého života zůstalo pouze v obecné rovině. Kontakt s právním zástupcem (advokátem) může stěžovatel realizovat prostředky elektronické komunikace (například telefonickými hovory či videohovory). Realizace procesních práv v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem je tedy možná i bez fyzické přítomnosti stěžovatele v České republice.

[11] Stěžovatel tedy neuvedl a tím spíše ani neosvědčil konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že mu nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vznikne významná újma ve smyslu Nejvyšší správní soud proto jeho návrh zamítl. S ohledem na tento závěr se již dále nezabýval splněním druhé a třetí podmínky, neboť všechny tři výše uvedené podmínky musí být splněny kumulativně.

[12] Lze dodat, že usnesení o (ne)přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. října 2026

David Hipšr

předseda senátu