Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

175 Ad 21/2025 - 41

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem, ve věci

žalobkyně:

P. K., narozená dne X

bytem X

proti

žalované:

Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 2. 10. 2025

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala zrušení napadeného rozhodnutí žalované ze dne 2. 10. 2025, č. j. X, jímž byly zamítnuty její námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 27. 5. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni dle a , o důchodovém pojištění, (dále jen „ “) odejmut od 6. 7. 2025 invalidní důchod, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 20. 5. 2025 nebyla žalobkyně shledána invalidní, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %.

Žaloba

2. Žalobkyně v žalobě namítla, že podle pracovní rekomandace MUDr. M. K. ze dne 4. 8. 2025 trpí závažným onemocněním krční páteře. Uvedla, že není schopna vykonávat práci v předklonu ani ve stoje, nesmí zvedat břemena nad 10 kg a vzhledem k zákazu rotačních pohybů je schopna pracovat maximálně 3 až 4 hodiny denně.

3. Dále namítla, že žalovaná posoudila její zdravotní stav bez dalšího vyšetření a v návaznosti došlo k odnětí invalidního důchodu. Uvedla, že k žádnému zlepšení jejího zdravotního stavu nedošlo a že nadále není schopna vykonávat práci, která by překračovala omezení vyplývající z posouzení MUDr. K. Současně sdělila, že ke dni podání žaloby nebyla schopna nalézt zaměstnání odpovídající jejímu zdravotnímu stavu, a neměla tak žádný finanční příjem. K prokázání svých tvrzení žalobkyně navrhla provést důkaz listinami přiloženými k žalobě, a to lékařskou zprávou ze dne 27. 6. 2025 z neurologické odborné ambulance MUDr. A. M., Ph.D., lékařskou zprávou ze dne 4. 8. 2025 od MUDr. M. K., prvostupňovým rozhodnutím a napadeným rozhodnutím, jakož i svým výslechem.

Vyjádření žalované

4. Žalovaná nejprve ve svém vyjádření popsala průběh správního řízení. Sdělila, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 2. 10. 2025, vypracovaného pro účely řízení o námitkách Institutem, který invaliditu žalobkyně posoudil ve smyslu a , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, (dále jen „ “), a to tak, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu zákona o důchodovém pojištění, avšak nejde již o invaliditu podle zákona o důchodovém pojištění. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1b přílohy k , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „ “), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace se podle cit. vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10 %, celkově činí 30 %. Dle žalované byl zdravotní stav žalobkyně uvedeným posudkem řádně zjištěn a posouzen, přičemž posudkové závěry vycházely ze zjištěných zdravotních diagnóz. Žalovaná považuje tento posudek za objektivní.

5. Závěrem žalovaná navrhla vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“), která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pro účely přezkumného řízení.

Posouzení věci soudem

6. O žalobě soud rozhodl v souladu s , , (dále jen „ “) bez jednání, neboť žalobkyně a žalovaná nesdělily do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byly ve výzvě výslovně poučeny, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání uděluje. Současně soud rozhodoval jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit.

7. Po přezkoumání skutkového a právního stavu, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku ze dne 20. 5. 2025 posudkovým lékařem Institutu MUDr. Š. H., MBA, který konstatoval, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b (postižení svalové a kosterní soustavy, dorzopatie a spondylopatie, s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi, s rozpětím 10-20 %) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti na 20 %. S tím, že se procentní míra ve smyslu § 3 a § 4 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity nemění.

9. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně námitky, v nichž rozporovala posouzení jejího zdravotního stavu, o kterých rozhodla žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím. Žalobou napadené rozhodnutí pak bylo vydáno na základě posouzení zdravotního stavu žalobkyně ze dne 23. 9. 2025 posudkovým lékařem MUDr. V. C., pověřeným vypracováním posudku pro Institut, který vyhodnotil zdravotní stav žalobkyně. Dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu E, položce 1b vyhlášky o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně stanovil na horní hranici 20 % s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity zvyšuje vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti o 10 procentních bodů, na celkových 30 %.

10. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že „pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“ Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

11. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že „pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

12. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že „za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.“ V souladu s odstavcem 6 téhož ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Podle odstavce 7 téhož ustanovení je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

13. Soud podotýká, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Z § 2 odst. 3 této vyhlášky přitom vyplývá, že „je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.“

14. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity dále platí, že „v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.“ Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že „v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.“

15. Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce, která dosahuje alespoň zákonem stanovené hranice 35 % (§ 38 a § 39 zákona o důchodovém pojištění). Bylo proto třeba zjistit, zda žalobkyně splňovala ke dni 2. 10. 2025, tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity alespoň prvního stupně, tj. zda nastal pokles její pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

16. Soud se nespokojil se závěry posudku z námitkového řízení, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci tohoto soudního řízení v intencích v návaznosti na odborný posudek od posudkové komise, která je v těchto věcech dle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobkyně, dále také posoudila pokles její pracovní schopnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobkyně.

17. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 7. 5. 2025. Žalobkyně byla jednání komise přítomna a byla vyšetřena lékařkou z oboru neurologie MUDr. P. K. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů relevantních pro souzenou věc, spisové dokumentace Institutu, spisové dokumentace námitkového řízení, zdravotní dokumentace specifikované v posudku a vlastního přešetření žalobkyně při jednání komise pak komise dospěla ke shodnému závěru jako posudek v námitkovém řízení, tedy že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je vertebrogenní syndrom krční páteře se st.p. 2x po oper. v úseku C6/C7 v r. 2019 a v úseku C4/C6 v r. 2023 bez zn. myelopatie, s uspokojivým klinickým i grafickým nálezem. V objektivním nálezu bez známek centrální míšní radikulární i neuropatické leze. Toto zdravotní postižení je uvedené v v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, ze zde stanoveného procentního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 10-20 % stanovuje posudková komise horní hranici 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšena vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace se podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky o 10 procentních bodů, na celkových 30 %. Soud konstatuje, že již prvostupňový posudek dospěl ke stejné rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, avšak na rozdíl od posudku komise nedošlo k navýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity.

18. Posudková komise vycházela z objektivně zjištěného zdravotního stavu žalobkyně a jeho funkčních důsledků. Uvedla, že klinický nález byl stabilizovaný, hybnost horních i dolních končetin byla zachována, nebyly zjištěny známky parézy a objektivní nález byl bez známek centrální, míšní, radikulární či neuropatické léze. Na základě těchto zjištění komise uzavřela, že z funkčního hlediska zdravotní stav žalobkyně neodpovídal ani invaliditě prvního stupně.

19. Posudková komise vysvětlila, z jakých důvodů zdravotní stav žalobkyně nenaplňuje kritéria kapitoly XIII, oddílu E, položky 1 písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Uvedla, že u žalobkyně nejsou přítomny projevy kořenového dráždění ani funkčně významný neurologický nález. Současně poukázala na skutečnost, že zdravotní stav žalobkyně se po neurochirurgické léčbě stabilizoval, což vyplývá i z odborných závěrů neurochirurgického pracoviště Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, kde byl operační výkon proveden.

20. Posudková komise uzavřela, že žalobkyně byla schopna vykonávat obecně lehké pomocné dělnické práce bez nutnosti dlouhodobé práce ve strnulých polohách. S ohledem na svůj věk byla rovněž schopna rekvalifikace. Při jednání před posudkovou komisí ostatně sama uvedla, že absolvovala rekvalifikační kurz pracovníka v sociálních službách, přičemž zdravotní stav jí umožňuje vykonávat i tuto činnost.

21. Soud konstatuje, že posudková komise jednala v řádném složení, že její posudek, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobkyně byla přítomna při jednání komise.

22. Lékaři posudkové komise přitom dospěli ke stejné kvalifikaci postižení žalobkyně jako posudkový lékař žalované v námitkovém řízení. Výsledným posouzením tedy bylo zjištěno, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně dosahuje 30 %, z čehož je patrné, že žalobkyně nesplnila podmínku invalidity ani prvního stupně dle zákona o důchodovém pojištění, a to minimálně 35 % míru poklesu pracovní schopnosti.

23. Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise a za daného stavu věci soud neshledal potřebu, aby byl doplňován výše citovaný posudek posudkové komise či aby byl případně ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobkyně. Požadavek v tomto směru ostatně v předmětném soudním řízení nevznesly ani žalovaná ani samotná žalobkyně poté, co byly seznámeny s posudkovým závěrem. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět nějaké další dokazování, koresponduje s ustálenou judikaturou správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu (viz např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003, č. j. -50, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 150/2004, nebo ze dne 28. 8. 2003, č. j. -48, či ze dne 12. 3. 2009, č. j. -92).

24. K námitce žalobkyně, že lékařský posudek v námitkovém řízení byl vypracován v její nepřítomnosti, soud uvádí, že žalobkyni lze přisvědčit v tom, že ve správním řízení byl její zdravotní stav hodnocen posudkovými lékaři, aniž by ji osobně vyšetřili. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu však platí, že „úkolem posudkových komisí MPSV je pouze hodnotit zdravotní stav žadatelů podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře stěžovatele a lékařů odborných, u nichž se léčí. Ti se pak podílejí na kompletizaci zdravotní dokumentace. Přítomnost stěžovatele na jednání posudkové komise by tak byla nezbytná pouze v případě, pokud by zdravotní dokumentace o jeho zdravotním stavu byla neúplná, některé nálezy nejednoznačné či dokonce rozporné, případně pokud by bylo třeba došetřit některé skutečnosti v rámci vyšetření za hospitalizace a komise k tomu od něj potřebovala podrobnější informace (…) Výše uvedenému pak odpovídá skutečnost, že žádné ustanovení zákona povinnou přítomnost posuzovaného na jednání posudkové komise ani nepředepisuje“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. –19). Obdobně je pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2015, č. j. -25, týkajícího se nároku na příspěvek na péči, vždy na zvážení konkrétních okolností případu, zda může být objektivizace zjištění zdravotního stavu posuzovaného provedena i bez toho, aby byl posuzovaný osobně přešetřen v komisi. Osobní vyšetření má přitom zvláštní význam tehdy, existují-li rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály. V projednávané věci posudkoví lékaři, kteří posuzovali zdravotní stav žalobkyně ve správním řízení, neshledali důvody k osobnímu vyšetření žalobkyně, neboť z jejich pohledu neexistovaly rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály. V tomto ohledu tedy nebylo správní řízení stiženo žádnou vadou. Soud dále podotýká, že žalobkyně byla přítomna při jednání posudkové komise dne 7. 5. 2026, během něhož byla žalobkyně vyšetřena příslušnou odbornou lékařkou z oboru neurologie. Soud proto vyhodnotil námitku žalobkyně jako nedůvodnou.

25. Soud neprováděl žalobkyní v žalobě navrhovaný důkaz těmi listinami, které jsou součástí správního spisu (lékařskou zprávou ze dne 27. 6. 2025 z neurologické odborné ambulance MUDr. A. M., Ph.D., lékařskou zprávou ze dne 4. 8. 2025 MUDr. M. K., prvostupňové a napadené rozhodnutí), neboť z nich soud bez dalšího vychází a správní spis není předmětem dokazování. Provedení důkazu výslechem žalobkyně pak soud považoval s ohledem na závěry posudku posudkové komise za důkaz nadbytečný. Nadto soud poukazuje na to, že žalobkyně na výzvu soudu obsaženou v přípisu ze dne 25. 5. 2026 ve stanovené lhůtě nereagovala a nesdělila, zda trvá na nařízení jednání.

26. Pro úplnost soud směrem k žalobkyni poznamenává, že důvodem pro přiznání nároku na invalidní důchod, nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho neschopnosti k výkonu většiny zaměstnání pro špatný zdravotní stav. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, posuzovaným příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Dále by měla žalobkyně vzít v potaz fakt, že v souzené věci je možné vycházet, a to s poukazem na , toliko ze zdravotního stavu, jaký měla v době rozhodování žalované, tj. ke dni 2. 10. 2025. Případné zhoršení stávajících zdravotních obtíží, popř. vznik nových zdravotních obtíží po tomto datu nemůže být v tomto řízení v zásadě nikterak zohledněno. Ustanovení , které je pro správní soudy závazné, totiž výslovně stanovuje, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu vychází správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobkyně tak má možnost případně poukazovat na své zhoršující se zdravotní obtíže, popř. nově vzniklé zdravotní obtíže, které nastaly po datu vydání rozhodnutí žalované v případném novém řízení o přiznání invalidního důchodu, které může žalobkyně iniciovat.

27. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle zamítl.

28. Současně soud podle a 2 nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 7. září 2026

JUDr. Jiří Derfl v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.