Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)31 A 81/2024 - 175.pdf
PDF · 0 B
No categories available
31 A 81/2024 - 175
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové v právní věci
žalobkyně: Seznam.cz, a. s., IČO: 26168685
sídlem Radlická 3294/10, 150 00 Praha 5
zastoupená advokátem Mgr. Matyášem Kuželou
sídlem Truhlářská 1104/13, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v poskytnutí informací uvedených ve sdělení ze dne 3. 9. 2024, č. j. ÚOHS-33262/2024/400, pod body 2), 3), 4), 5);
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v poskytnutí informací na základě žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, (dále „informační zákon “) ze dne 22. 8. 2024. Na základě této žádosti poskytl žalovaný žadateli sdělením ze dne 3. 9. 2024, č. j. ÚOHS-33262/2024/400, mimo jiné následující informace:
2) Účastníkem správního řízení je společnost Seznam.cz, a.s., se sídlem Radlická 3294/10, Smíchov, 150 00 Praha 5, IČO 26168685.
3) Úřad zahájil řízení ex offo, tj. z úřední povinnosti, žádný podnět mu nepředcházel.
4) Možné jednání v rozporu se zákazem stanoveným v § 11 odst. 1 zákona a/nebo článku 102 Smlouvy o fungování Evropské unie spatřuje Úřad v tom, že soutěžitel Seznam.cz jako provozovatel realitního portálu Sreality.cz bez objektivně ospravedlnitelných důvodů:
i) uplatňuje na portálu Sreality.cz cenové schéma s progresivně se zvyšující cenou za jeden inzerát za den při klesajícím množství vystavených inzerátů, přičemž rozdíly v cenách se mohou blížit až padesátinásobku;
ii) považuje pro účely ceníku služeb Sreality.cz za jeden subjekt jednotlivé realitní zprostředkovatele, kteří na základě smlouvy poskytují realitní zprostředkování jménem jiného realitního zprostředkovatele, nebo tak sice činí svým jménem, ale s nezaměnitelným užitím obchodního jména či obchodní značky jiného realitního zprostředkovatele.
5) Uvedené jednání soutěžitele Seznam.cz ztěžuje působení realitním zprostředkovatelům vystavujícím menší množství inzerátů v oblasti zprostředkování prodeje a pronájmu nemovitostí a mohlo by být v uvedené oblasti způsobilé narušit hospodářskou soutěž k újmě některých realitních zprostředkovatelů a/nebo konečných spotřebitelů a rovněž ovlivnit obchod mezi členskými státy Evropské unie. Správní řízení je ve fázi dokazování.
II. Shrnutí stanovisek účastníků řízení
2. Žalobkyně se domáhá určení, že poskytnutí informací žalovaným ve sdělení ze dne 3. 9. 2024, č. j. ÚOHS-33262/2024/400, bylo nezákonným zásahem. Namítá, že žalovaný poskytl žadateli neveřejné informace, které se žalobkyně přímo týkají, v důsledku čehož bylo zasaženo do jejího práva na ochranu soukromí a do práva na informační sebeurčení. Žalovaný poskytl žadateli informace de facto ve stejném rozsahu, v jakém je sdělil žalobkyni v oznámení o zahájení správního řízení. Poskytnutí informace o šetření údajného přestupku spáchaného žalobkyní může negativně zasáhnout do její dobré pověsti a může ji poškodit jak v očích veřejnosti a uživatelů jejích služeb, tak při jednání se zákazníky a obchodními partnery. Tím spíše, pokud jsou ze strany žalovaného zároveň publikována i nepravdivá a ničím nepodložená obvinění (např. o zastrašování žalovaného žalobkyní). Postup žalovaného je nepřiměřený a vykazuje znaky svévole, žalovaný jím porušil základní zásady činnosti správních orgánů. Žalovaný nesprávně posoudil a vyhodnotil povahu a přiměřenost požadovaných informací a nedostatečně zohlednil dopad jejich poskytnutí a možného zveřejnění na práva a oprávněné zájmy žalobkyně. Zároveň neumožnil žalobkyni, jíž se poskytované informace přímo týkají, aby při vyřizování žádosti uplatňovala a hájila svá práva a oprávněné zájmy. V rámci (patrně neprovedeného) posouzení proporcionality poskytnutí informací měl žalovaný zohlednit i skutečnost, že poskytnuté informace by měly být zveřejněny. Žalovaný si byl patrně vědom negativních dopadů eventuálního zveřejnění informací, neboť poskytnuté informace na svých webových stránkách nepublikoval a namísto toho pouze konstatoval, že informace poskytl.
3. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že poskytnutí informací nebylo nezákonným zásahem. Informační zákon ani další právní předpisy neobsahují žádný důvod, pro nějž by nebylo možno na žádost dle informačního zákona poskytnout informace obsažené ve sdělení. Obecné zásady správního řízení žalovaný neporušil. Žalobkyně ignoruje zásadu jednotnosti a vnitřní bezrozpornosti právního řádu. Poskytnuté informace jsou pouze informativního charakteru a nezasahují do subjektivních práv žalobkyně. Navíc v okamžiku jejich poskytnutí žadateli byly do značné míry veřejně známé, a to především díky rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2024, č. j. 31 A 25/2024 -85. Otázka zveřejňování poskytnutých informací nesouvisí s tvrzeným nezákonným zásahem. Není sporu o tom, že zveřejnění doprovodné informace podle § 5 odst. 3 informačního zákona do práv žalobkyně nezasáhlo. Poskytnuté informace žalovaný na svých webových stránkách nezveřejnil právě z důvodu šetření práv žalobkyně.
III. Posouzení věci
4. Krajský soud v Brně shledal, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě osobou k tomu oprávněnou a směřuje proti úkonu správního orgánu, který pojmově může být zásahem ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále „s. ř. s. “) [k tomu blíže rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2014, č. j. 1 As 189/2014 -50, usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 -62, a nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 2/99 ]. Soud proto přistoupil k přezkumu zákonnosti tvrzeného zásahu, a to podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§ 87 odst. 1 in fine s. ř. s. s. ř. s. ).
5. Krajský soud předesílá, že o nyní posuzované žalobě rozhoduje již potřetí. Rozsudkem ze dne 13. 5. 2025, č. j. 31 A 81/202470 , žalobě vyhověl a určil, že poskytnutí shora specifikovaných informací bylo nezákonným zásahem. Požadované informace se totiž žalobkyně bezprostředně dotýkají a jejich poskytnutí je potenciálně způsobilé zasáhnout do jejího práva na informační sebeurčení. Pokud žalovaný nevyrozuměl žalobkyni o tom, že žádosti o informace chce vyhovět, nedal jí prostor pro vyjádření, nepřípustně ji zkrátil na procesních právech, a dopustil se tak nezákonného zásahu.
6. Rozsudek krajského soudu ze dne 13. 5. 2025 však zrušil Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 28. 11. 2025, č. j. 2 As 115/2025 -55. NSS souhlasil, že pochybení povinného subjektu, který neumožní osobě, jíž se požadované informace týkají, uplatňovat v řízení o žádosti o tyto informace práva a hájit své oprávněné zájmy, může být vadným postupem majícím vliv na zákonnost samotného poskytnutí požadovaných informací (shodně rozsudek NSS ze dne 12. 7. 2023, č. j. 3 As 78/202139 ), neboť tím může dojít k dotčení práva na informační sebeurčení. Podle NSS však takový vadný postup není vždy nezákonným zásahem. O takovou situaci by se jednalo v případě, kdy by existovaly skutečnosti svědčící o tom, že šlo o informace, jejichž poskytnutí právní sféru žalobkyně zasáhlo. Krajský soud měl podle NSS posoudit, zda šlo o takové informace, které zasáhly nikoli potenciálně mohly zasáhnout do sféry žalobkyně. Krajský soud opomněl vypořádat otázku, jde-li o případ, kdy by bylo nadbytečné vyrozumění a následné vyjádření žalobkyně k tomu, zda jsou dány důvody, pro které informace poskytnout nelze. NSS také dospěl k závěru, že veškeré poskytnuté informace jsou obsaženy v rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 6. 2024, č. j. 31 A 25/2024 -85.
7. Krajský soud věc v návaznosti na rozsudek NSS znovu projednal a rozsudkem ze dne 12. 3. 2026, č. j. 31 A 81/2024 -113, žalobu zamítl. Konstatoval, že je vázaný závěrem NSS o tom, že veškeré informace byly již zveřejněné. Proto podaná žaloba nemůže být důvodná, a je tudíž nadbytečně zkoumat, zda existovaly důvody pro odepření poskytnutí požadovaných informací ve smyslu informačního zákona . Krajský soud by totiž za dané situace musel dospět k závěru, že zásah žalovaného do práv žalobkyně poskytnutím dotčených informací nemohl dosáhnout takové intenzity, aby soud shledal žalobu důvodnou.
8. NSS však i druhý rozsudek krajského soudu v této věci zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle NSS krajský soud nerespektoval závazný právní názor vyjádřený v rozsudku č. j. 2 As 115/2025 -55. Zaměřil se „výlučně na podpůrné kritérium veřejnosti informací a nezabýval se otázkami, které NSS označil jako klíčové pro (ne)důvodnost žaloby. Jinak řečeno, klíčová a jako primární je nadále otázka, zda se na požadované informace vztahuje výluka podle zákona č. 106/1999 Sb. a zda by tedy žalovaný byl, či nebyl povinen informace poskytnout bez ohledu na vyjádření stěžovatelky“.
9. Následně žalobkyně soudu dne 31. 8. 2026 sdělila, že žalovaný posoudil obdobnou žádost o informace ze dne 11. 8. 2026 (dále také jen „druhá žádost“) zcela odlišně než v nyní posuzovaném případě. Naopak vyhodnotil informace o účastníkovi přestupkového řízení jako novou informaci ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) informačního zákona . S odůvodněním rozhodnutí ze dne 19. 8. 2026, ÚOHS-29968/2026/440, se žalobkyně ztotožňuje a považuje ji za potvrzení nezákonnosti postupu žalovaného při poskytnutí informací dne 22. 8. 2024. Tím byly poskytnuty informace ve větším rozsahu, než požadoval žadatel v žádosti ze dne 11. 8. 2026 (žádost o sdělení spisové značky, datu zahájení správního řízení a účastníkovi správního řízení), jíž žalovaný vyhověl pouze částečně. Tím spíše tak neměl vyhovět žádosti v nyní posuzovaném případě.
10. Žalovaný v reakci na sdělení žalobkyně uvedl, že nespatřuje žádný rozpor mezi způsobem vyřízení druhé žádosti a poskytnutím informací v posuzovaném případě. V daném případě šlo o obecné informace o správním řízení, nikoliv o podkladové informace vzniklé při přípravě rozhodnutí. I pokud by šlo o nové informace, neprošlo by odmítnutí je poskytnout testem proporcionality. Ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) informačního zákona totiž zakládá možnost povinného subjektu dočasně odmítnout poskytnutí informací, nikoliv povinnost. Žalovaný by tak musel hodnotit, zda existují dostatečně závažné důvody pro omezení práva na informace. S ohledem na to, že všechny požadované informace již byly zveřejněny (jak uzavřel NSS), nemohlo by být omezení práva žadatele na poskytnutí informací přiměřené, neboť nebylo vhodné ani potřebné. V tom také spočívá zásadní skutková odlišnost od žalobkyní odkazovaného případu druhé žádosti. Nadto je třeba posuzovat zákonnost tvrzeného zásahu podle skutkového stavu v době poskytnutí požadovaných informací. Jedno nepravomocné rozhodnutí (rozhodnutí ze dne 19. 8. 2026 bylo napadeno rozkladem) pak nevytváří novou rozhodovací praxi žalovaného.
11. Při jednání dne 15. 9. 2026 účastníci setrvali na svých písemných stanoviscích. Žalobkyně uvedla, že pokud by ji žalovaný před poskytnutím informací dal prostor pro vyjádření, upozornila by jej, že informace zveřejněné v rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 6. 2024, č. j. 31 A 25/2024 -85, se týkaly předběžného šetření podle § 20 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb. , o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, nikoliv řízení o přestupku dle § 22a odst. 1 písm. c) téhož zákona. Požadované informace tudíž nebyly dříve veřejně dostupné.
12. Soud v této souvislosti nevyhověl důkaznímu návrhu žalobkyně rozsudkem č. j. 31 A 25/2024 -85, neboť skutečnost, že se tento rozsudek týká předběžného šetření, nikoliv řízení o přestupku, učinily žalobkyně a žalovaný nespornou.
13. Podle § 82 s. ř. s. s. ř. s. [k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
14. Žaloba není důvodná.
15. Krajský soud se v návaznosti na závěry obou rozsudků NSS v této věci zabýval otázkou, zda v daném případě s ohledem na argumentaci žalobkyně existovaly důvody pro odepření poskytnutí informací.
16. Výjimky z obecné povinnosti poskytovat informace jsou obsažené zejména v ustanoveních § 2 odst. 3 a 4, § 2b a § 7 až 11b informačního zákona .
17. Podle § 8a odst. 1 informačního zákona [i]nformace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu 4a). Poznámka 4) zní: Například § 11 až 16 občanského zákoníku , § 5 a 10 zákona č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.
18. Podle § 11 odst. 1 písm. b) téhož zákona [p]ovinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, pokud zákon nestanoví jinak; to platí jen do doby, kdy se příprava ukončí rozhodnutím.
19. Žalobkyně se domnívá, že v posuzovaném případě šlo o novou informaci ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) informačního zákona , kromě toho řízení o přestupku je neveřejné a žalovaný měl dodržet zásady vyplývající z § 2 odst. 3 , § 4 odst. 1 , 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb. , správního řádu .
20. Krajský soud předně upozorňuje, že při poskytování informací podle informačního zákona dochází často ke střetu práva žadatele na informace s právy osob, kterých se požadované informace týkají. Zákon proto s ohledem na ochranu dotčených osob stanoví důvody, pro které povinný subjekt odepře požadované informace poskytnout. Již tím zákonodárce provedl test proporcionality mezi střetávajícími se právy. Zákonodárce vymezil i případy, kdy se informace sice primárně neposkytují, ale za určitých podmínek je povinný subjekt poskytnout může – zde se pak vyžaduje provedení testu proporcionality povinným subjektem (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2024, č. j. 3 As 227/2023 -47). V rozsudku ze dne 31. 7. 2006, č. j. A 2/2003-73 (publ. pod č. 1469/2008 Sb. NSS), NSS vyslovil, že „[s]právní orgán, který má obecnou povinnost poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, nemůže jejich poskytnutí omezit nad rámec zákonných výjimek i svým vlastním úkonem“ (právní věta publikovaná ve Sb. NSS).
21. Důvody pro odepření informace poskytnout je tak třeba hledat v informačním zákoně (případně ve speciálních zákonech, které by výslovně bránily v poskytnutí určitých informací). Teprve v případě existence některého z nich může docházet ze strany povinného subjektu k poměřování, zda má poskytnutí informace odepřít, či nikoliv. Pouze z obecných zásad, podle kterých má správní orgán šetřit práva dotčených osob a vykonávat veřejnou službu zdvořile a vstřícně, nelze vyvozovat důvody pro odepření poskytnutí požadovaných informací.
22. Žalobkyně označila jako konkrétní zákonné kritérium pro odepření poskytnutí požadovaných informací § 11 odst. 1 písm. b) informačního zákona , neboť se podle ní jedná o nové informace vzniklé při přípravě rozhodnutí. To dovozuje ze skutečnosti, že poskytnuté informace vychází z oznámení o zahájení správního řízení. S tím se však krajský soud neztotožnil.
23. Úvodem, že třeba připomenout princip, podle něhož je ustanovení zákona omezující právo na informace nutno vykládat restriktivně (např. rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2022, č. j. 2 As 132/2011 -21). To, že poskytované informace obsahově vychází z listin založených ve spise, neznamená, že jde o informace vzniklé při přípravě rozhodnutí. V daném případě žalovaný poskytl informace o tom, že správní řízení bylo zahájeno ex offo, že účastníkem řízení je žalobkyně, a sdělil, jakého jednání se správní řízení týká (tedy popis skutku, pro který bylo se žalobkyní zahájeno řízení o přestupku) a že se nachází ve fázi dokazování. Z povahy věci se jedná o fakta týkající se probíhajícího správního řízení, tedy informace, které jsou správnímu orgánu známy z úřední činnosti v souvislosti se samotným vedením řízení, aniž by musel opatřovat podklady za účelem vydání rozhodnutí. Nejde tedy o nové informace, které vznikly v průběhu přípravy rozhodnutí ve věci. Takovými novými informacemi jsou různé podkladové materiály, tedy zpravidla interní podklady, návrhy, analýzy, zápisy z porad, hodnotící materiály, různé průběžné výstupy a podobně [k situacím, kdy šlo o informace ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) informačního zákona srov. rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2013, č. j. 11 A 149/2012 -63: důvodová zpráva k usnesení orgánu obce, a ze dne 8. 12. 2017, č. j. 3 A 64/2015 -44: zápisy z jednání povinného subjektu o aktuálně zpracovávaných studiích]. Prostá fakta o probíhajícím přestupkovém řízení však novou informací vznikající při přípravě rozhodnutí nejsou.
24. S ohledem na shora uvedené pak ani odkaz žalobkyně na obsah rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2026, ÚOHS-29968/2026/440, nepřesvědčil krajský soud o existenci důvodu pro odepření poskytnout požadované informace. Krajský soud informace o probíhajícím řízení nepovažuje za nové informace ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) informačního zákona , jelikož nejde o podklady vzniklé při přípravě rozhodnutí. Je proto irelevantní, zda a jak může poskytnutí informace o osobě účastníka řízení ovlivnit mínění veřejnosti, a tedy ovlivnit obchodní vztahy účastníka řízení a jeho vztahy se zákazníky či investory. Odkazované rozhodnutí se týká jiné žádosti o informace, tedy jiného předmětu řízení, a proto se krajský soud nemohl blíže zabývat konkrétní argumentací žalovaného obsaženou v tomto rozhodnutí. Nepřísluší mu, aby nyní posuzoval zákonnost odepření informací v jiné věci, která se může stát teprve v budoucnu předmětem přezkumu ze strany zdejšího soudu. Proto argumentaci žalovaného nemůže nyní nijak vyvracet. Kromě toho bylo odkazované rozhodnutí vydáno téměř dva roky poté, co mělo dojít k tvrzenému zásahu. Jak trefně poznamenal žalovaný, krajský soud vychází v dané věci ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době, kdy mělo k zásahu dojít, tedy ke dni poskytnutí dotčených informací. Pozdější postup žalovaného tak nemůže mít vliv na posouzení důvodnosti podané žaloby. O tom, že by žalovaný poskytnutím informací dne 3. 9. 2024 postupoval v rozporu se svou rozhodovací praxí, pak ve vztahu k rozhodnutí ze dne 19. 8. 2026 logicky nelze hovořit.
25. Soud dodává, že aby bylo možné odmítnout poskytnutí informací o probíhajícím přestupkovém řízení tak, jak to naznačuje žalobkyně, bylo by nezbytné, aby zákonodárce stanovil pro tato řízení obdobnou úpravu, jakou obsahuje ustanovení § 11 odst. 4 písm. a) informačního zákona v případě probíhajícího trestního řízení. Výjimky z poskytování informací totiž nelze – jak bylo výše uvedeno – vykládat extenzivně. Krajský soud tak nemůže ani analogicky aplikovat toto ustanovení a vztahovat jej též na přestupková řízení, ač dopady poskytnutí informace na obviněné před skončením řízení mohou být v zásadě stejné. Jakkoliv tedy soud nepovažuje za vhodné zveřejňovat v průběhu řízení o přestupku informace o identitě účastníka řízení a o jednání, kterého se řízení týká, nenalezl (v rozsahu žalobních bodů) v zákoně důvod pro jejich neposkytnutí.
26. Důvod pro odepření informace poskytnout nelze vyvozovat ani ze skutečnosti, že řízení o přestupcích je neveřejné (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2014, č. j. 7 As 64/2013 -49, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č. j. 43 A 75/2018 -43). Neveřejnost řízení sama o sobě k odepření poskytnutí informace vést nemůže. Tím by se z velké části prakticky vyprázdnilo právo na poskytování informací o činnosti veřejné správy (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2012, č. j. 2 As 132/2011 -121, na nějž přiléhavě odkazuje i žalovaný). Informace z neveřejných správních řízení se žadatelům běžně poskytují. Odepření poskytnutí informací z probíhajícího přestupkového řízení je tedy rovněž možné jen výjimečně, a to na základě konkrétně odůvodněné zákonné výjimky. Na nic konkrétního však žalobkyně nepoukazuje, a její námitky proto nejsou důvodné.
27. Žalobkyně se též dovolávala ochrany soukromí a ochrany osobních údajů. K tomu odkazovala na nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I.ÚS 201/01 , který se však týká ochrany domovní svobody. Není proto možné z něj v daném případě dovozovat důvod pro odepření poskytnout informace s odkazem na ochranu soukromí a osobních údajů, která se týká fyzických osob, nikoliv právnických.
28. Výjimku z poskytnutí informací zakotvenou v § 8a odst. 1 informačního zákona v případě žalobkyně jako právnické osoby aplikovat nelze, neboť se týká ochrany osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí a osobních údajů fyzické osoby. Zákon pak příkladmo odkazuje na ustanovení § 11 až 16 zákona č. 40/1964 Sb. , Občanský zákoník , která dopadala na fyzické osoby (tento zákon byl však již nahrazen zákonem č. 89/2012 Sb. , a proto by bylo třeba aplikovat odpovídající ustanovení § 81 až 90 tohoto zákona, která se týkají „člověka“). Dále citované ustanovení odkazuje na zákon č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, jehož ochrana se rovněž vztahuje pouze na fyzické osoby, jak vyslovil NSS např. v rozsudku ze dne 13. 10. 2004, č. j. 6 A 83/2001 -39 (i tato úprava již pozbyla platnosti a účinnosti, nicméně i nadále se ochrana osobních údajů podle § 3 tohoto zákona vztahuje pouze na fyzické osoby, neboť právnická osoba není subjektem údajů, jak potvrdil i NSS v usnesení ze dne 15. 1. 2026, č. j. 5 As 193/2025 -33). Krajský soud s ohledem na požadavek restriktivního výkladu výjimek z poskytování informací neshledal důvod pro přiměřenou aplikaci ochrany soukromí a osobních údajů dle § 8a informačního zákona také na žalobkyni coby právnickou osobu.
29. Jestliže neexistovaly žádné zákonné důvody pro odepření poskytnutí požadovaných informací, nemohlo převážit právo žalobkyně na informační sebeurčení nad právem žadatele na poskytnutí požadovaných informací. Krajský soud proto přes pochybení žalovaného, kterým žalobkyni jako dotčenou osobu zkrátil na jejích procesních právech, nezasáhl do práv žalobkyně způsobem, který by bylo možné označit za nezákonný zásah.
30. Zdejší soud se nezabýval žalobní námitkou směřující proti zveřejnění poskytnuté informace dle § 5 odst. 3 informačního zákona v omezeném rozsahu oproti informaci poskytnuté žadateli, neboť se tato námitka míjí s předmětem řízení. Žalobkyně učinila předmětem právě projednávané věci jasně vymezený zásah spočívající v poskytnutí informací sdělením ze dne 3. 9. 2024. Pozdější skutečnosti jsou irelevantní, neboť jednak nejsou součástí skutkového stavu v době zásahu, jednak ani nemohou vypovídat o zákonnosti tohoto zásahu k okamžiku jeho uskutečnění.
31. Krajský soud nad rámec správního spisu provedl dokazování pouze oznámením o zahájení správního řízení ze dne 6. 8. 2024, č. j. ÚOHS-29992/2024/872. Zbývající navržené důkazy soud neprováděl. Tiskové zprávy žalovaného ze dne 21. 8. 2024 a dne 28. 8. 2024 se dle žalobních tvrzení týkají jednání žalovaného, které žalobkyně neoznačila jako nezákonný zásah a které o nezákonnosti následného poskytnutí informací nemohou vypovídat. Přípisy žalobkyně ze dne 23. 9. 2024 a dne 11. 10. 2024, sdělení žalovaného ze dne 7. 10. 2024 a usnesení žalovaného ze dne 25. 10. 2024, č. j. ÚOHS-40566/2024/872, nevypovídají o skutkového stavu, který tu byl v době zásahu (ke kterému došlo dne 3. 9. 2024).
IV. Závěr a náklady řízení
32. Na základě shora uvedeného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 87 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s.
33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Kasační stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, co jeho původní rozhodnutí zrušil Nejvyšší správní soud. To neplatí, je-li důvodem kasační stížnosti námitka, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
Brno 15. září 2026
Mgr. Petr Šebek v. r.
předseda senátu