Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
141 Af 12/2026 - 22.pdf
PDF · 0 B
No categories available
141 Af 12/2026 - 22
USNESENÍ
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Lenky Havlíčkové ve věci
žalobkyně:
SIG PRAHA a. s., IČO: 08228736
sídlem Tržiště 372/1, Malá Strana, 118 00 Praha 1
proti
žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2026, č. j. 21923/26/5100-41453-713401, o návrhu na nařízení předběžného opatření,
takto:
I. Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj se ukládá, aby se do pravomocného skončení tohoto řízení zdržel prodeje, dražby, předání vydražiteli nebo jiného zpeněžení movitých věcí pojatých do soupisu věcí ze dne 2. 4. 2025, zachyceného v protokolu č. j. 629756/25/2500-80541-507530, které jsou předmětem návrhu žalobkyně na vyloučení majetku z daňové exekuce.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „finanční úřad“) rozhodnutím ze dne 4. 9. 2025, č. j. 1791006/25/2500-80541-507530, rozhodl, že nevyhovuje návrhu žalobkyně na vyloučení majetku z daňové exekuce a že movité věci sepsané dne 2. 4. 2025 se nevylučují z daňové exekuce nařízené exekučním příkazem ze dne 18. 11. 2024, č. j. 1946032/24/2513-00540-506652.
2. Proti zmíněnému rozhodnutí finančního úřadu podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 8. 2026, č. j. 21923/26/5100-41453-713401, zamítl a potvrdil rozhodnutí finančního úřadu.
3. Proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu a spolu s ní návrh na nařízení předběžného opatření, aby soud uložil finančnímu úřadu zdržet se do pravomocného skončení tohoto soudního řízení prodeje, dražby, předání vydražiteli nebo jiného zpeněžení movitých věcí pojatých do soupisu věcí ze dne 2. 4. 2025, zachyceného v protokolu č. j. 629756/25/2500-80541-507530, které jsou předmětem návrhu žalobkyně na vyloučení majetku z daňové exekuce. Žalobkyně uvedla, že je třeba zatímně upravit poměry účastníků. Upozornila, že dne 31. 8. 2026 se pracovníci finančního úřadu opět dostavili do objektu Rumburská 525, Krásná Lípa. Z jejich návštěvy a sdělení žalobkyni vyplynulo, že finanční úřad připravuje prodej sepsaných movitých věcí v dražbě, která má být realizována do konce roku 2026. Pokud by byly věci před pravomocným rozhodnutím soudu prodány třetím osobám, vznikla by žalobkyni vážná a obtížně napravitelná újma. Předmětem sporu jsou dle žalobkyně právě věci, k nimž tvrdí vlastnické právo. Jejich prodej by dle žalobkyně fakticky zmařil účel soudní ochrany. Ani případné následné zrušení napadeného rozhodnutí by dle žalobkyně již samo o sobě neobnovilo faktický stav před dražbou a žalobkyně by byla nucena řešit následky prodeje jednotlivých věcí třetím osobám. Žalobkyně zdůraznila, že hrozící újma není pouze peněžní. Jde o konkrétní showroomové kusy dlouhodobě používané při obchodní prezentaci a produktovém fotografování. Jejich odnětí a rozprodej by zasáhl do provozu showroomu a obchodní činnosti žalobkyně.
4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se dle jeho názoru nejedná v kontextu dalších okolností daného případu o situaci podřaditelnou pod hrozbu vážné újmy. Dle žalovaného je napadené rozhodnutí dostatečně silným důvodem pro provedení daňové exekuce prodejem movitých věcí. Dále žalovaný uvedl, že v případě vydání předběžného opatření by se správce daně musel vypořádat s řadou tím vzniklých problémů jako např. snižující se hodnotou movitých věcí (jejichž hodnota bude klesat v závislosti na délce trvání řízení) nebo s dalšími vzniklými náklady na jejich úschovu.
5. Podle § 38 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. platí, že byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.
6. Předběžné opatření představuje zcela mimořádný institut, kterým je zpravidla prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé, podobně jako je tomu i v případě přiznání odkladného účinku žalobě. Tento institut lze užít pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží, že mu hrozí vážná újma. Pro hrozbu vážné újmy je možno uložit takovou povinnost i třetí osobě, ovšem toliko za předpokladu, že to po ní lze spravedlivě žádat. Soud má za to, že třetí osobě, která není účastníkem soudního řízení, tak může uložit povinnost podle § 38 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. za ještě přísnějších podmínek, než je tomu v případě účastníka soudního řízení.
7. Výkladem pojmu vážná újma jakožto základní podmínky pro nařízení předběžného opatření se zabýval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006 -37, č. 910/2006 Sb. NSS. Vyslovil, že „vážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě, že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu – představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených“. Zdejší soud dodává, že účelem předběžného opatření je zajistit, aby soudní rozhodnutí ve věci samé mohlo mít reálné účinky pro právní poměry účastníků, a to tím, že se dočasně zabrání intenzivním zásahům do jejich právní sféry. Předběžné opatření proto lze kdykoli zrušit nebo změnit (tj. rozšířit či zúžit rozsah omezení, která byla povinnému účastníku uložena), změní-li se poměry (srov. § 38 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
8. Soud se zabýval listinami, které přiložila žalobkyně k návrhu. Jedná se o sedm nákupních faktur z let 2020 až 2022 ohledně nákupu sedacích souprav, sedaček a křesel, kde dodavatelem je Enola furniture s. r. o., IČO: 09783211, sídlem Radimovická 1773/15, Chodov, 149 00 Praha 4, která je daňovým dlužníkem v exekučním řízení, v němž byly sepsány movité věci, k nimž tvrdí žalobkyně své vlastnické právo. Dále žalobkyně doložila bankovní výpisy prokazující úhradu zmíněných faktur. Dle žalobkyně se jedná o tytéž listin y, které přiložila již ke svému návrhu na vyloučení věcí z exekuce. Žalobkyně soudu doložila historickou fotodokumentaci z let 2023 až 2024 s popisky jednotlivých věcí (křesla, sedačky a sedací soupravy) nacházejících se v jejím showroomu, který nebyl dle žalobkyně předmětem nájemní smlouvy s daňovým dlužníkem. Soud zjistil, že předloženými fakturami a výpisy z účtu se zabýval již žalovaný v napadeném rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že těmito důkazy žalobkyně neprokázala své vlastnické právo.
9. Soud konstatuje, že posouzením vlastnického práva žalobkyně se bude zabývat až v rozhodnutí ve věci samé. Případný prodej sepsaných movitých věcí, k nimž žalobkyně tvrdí své vlastnické právo, by nepochybně představoval intenzivní zásah do vlastnického práva žalobkyně, přičemž je otázkou, zda v případě, že by soud v tomto řízení shledal vlastnické právo žalobkyně a zrušil napadené rozhodnutí, by se žalobkyně domohla vrácení svých věcí. Naopak dle soudu dočasným zákazem prodeje sepsaných movitých věcí nevznikne žalovanému, finančnímu úřadu ani daňovému dlužníkovi významná újma. Věci jsou již sepsány a označeny a podle protokolu byly ponechány na místě. Předběžné opatření nepovede k jejich uvolnění či odstranění z dosahu exekuce, ale pouze zachová současný stav do rozhodnutí soudu. Dle soudu veřejný zájem na výběru daní nevyžaduje prodej majetku, o němž probíhá konkrétně doložený spor, zda vůbec patří daňovému dlužníkovi.
10. Podstatné v tomto ohledu je i to, že ani žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na vydání předběžného opatření neuváděl žádné okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že předběžné opatření nemůže být vydáno. K argumentaci žalovaného, že může dojít k poklesu ceny sepsaných věcí, soud uvádí, že z podkladů doložených žalobkyní je zřejmé, že sepsané věci nejsou takového charakteru, že by podléhaly rychlé zkáze či výrazně klesala v čase jejich hodnota, když se jedná o sedačky, křesla a sedací soupravy. K argumentaci žalovaného, že může dojít ke zvýšení nákladů finančního úřadu na úschovu těchto věcí, soud uvádí, že nemá poznatek o tom, že by v současné době byly předmětné sepsané věci již odvezeny z objektu žalobkyně, kde byly sepsány, a vznikaly nějaké náklady na úschovu. Je věcí finančního úřadu, aby zohlednil nařízené předběžné opatření tak, aby minimalizoval výdaje spojené s pozdějším prodejem movitých věcí.
11. Soud v tomto kontextu zároveň podotýká, že podle § 38 odst. 4 věty první s. ř. s. s. ř. s. může soud rozhodnutí o předběžném opatření zrušit nebo změnit, změní-li se poměry, a to i bez návrhu. Poukáže-li tedy žalovaný v budoucnu na případnou změnu poměrů, může soud toto usnesení o nařízení předběžného opatření zrušit.
12. Soud uzavírá, že žalobkyně dostatečně prokázala splnění podmínek § 38 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a existenci okolností odůvodňujících vydání předběžného opatření, a proto soud jejímu návrhu vyhověl a uložil finančnímu úřadu zdržet se prodeje sepsaných movitých věcí.
13. Výrokem II. usnesení soud žalobkyni zároveň uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření. V daném případě vzniká poplatková povinnost dle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, (dále jen „zákon o soudních poplatcích “) až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli (žalobci) uložena povinnost soudní poplatek zaplatit; tedy ukládá se až tehdy, pokud je o návrhu rozhodnuto (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023 -21). Návrh na nařízení předběžného opatření je dle položky 5 Sazebníku soudních poplatků zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Splatnost předmětného poplatku byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
14. Soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření je žalobkyně povinna uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1414701226.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná.
Ústí nad Labem 16. září 2026
Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.