Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)15 A 196/2025 - 88.pdf
PDF · 0 B
No categories available
15 A 196/2025 - 88
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci
žalobkyně: Pražská plynárenská Distribuce, a.s., IČO: 21031088
se sídlem U Plynárny 500/44, Praha 4
zastoupena advokátkou JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D.
se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1
proti
žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů
se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7
za účasti této osoby zúčastněné na řízení: Okrová s.r.o., IČO: 09786376
se sídlem Pod Vrchem 865/69, Plzeň
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2025, č. j. UOOU-05988/24-32
takto:
I. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 5. 12. 2025, č. j. UOOU-05988/24-32 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož prvním výrokem žalovaný zrušil rozhodnutí povinného subjektu (nyní žalobkyně) ze dne 28. 7. 2025 č. j. OP/395/
2. 2025/LF o odmítnutí žádosti žadatelky (nyní osoby zúčastněné na řízení; dále též jen „OZNŘ“) o poskytnutí informací ze dne 31. 10. 2024 a řízení zastavil; druhým výrokem pak žalovaný podle § 16 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“) přikázal povinnému subjektu (nyní žalobkyni), aby poskytla žadatelce (nyní OZNŘ) ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení napadeného rozhodnutí „Přehled orientačních cen v investiční výstavbě, ceny platné pro rok 2014, ceník určený pro investiční akce PPD“.
3. Ze správního spisu plyne, že OZNŘ požádala dne 31. 10. 2024 žalobkyni o poskytnutí těchto informací podle InfZ: „Kopii dokumentu Přehled orientačních cen v investiční výstavbě, ceny platné pro rok 2014, ceník určený pro investiční akce PPD. Podotýkáme, že nás nezajímá ceník určený pro stanovení návratnosti akcí cizích investorů“ (dále jen „žádost“). Rozhodnutím ze dne 28. 7. 2025 č. j. OP/395/2025/LF žalobkyně jako povinný subjekt žádost odmítla podle § 9 odst. 1 InfZ, § 11 odst. 1 písm. a) InfZ a podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 31. 7. 2025 (dále jen „EZ“). V odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí žádosti uvedla, že požadované informace se vztahují výlučně k jejím vnitřním pokynům a personálním předpisům, a proto je dán důvod neposkytnout informace podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ. Požadovaný ceník pro rok 2014 naplňuje formální znaky vnitřního předpisu, neboť je interním metodickým a organizačním předpisem s hierarchickou působností výlučně dovnitř povinného subjektu. Je určený a závazný pouze pro jeho zaměstnance bez jakéhokoli přesahu do právní sféry osob stojících mimo žalobkyni. Legitimním důvodem pro neposkytnutí informace ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) InfZ je zájem povinného subjektu na ochraně důvěrných informací o způsobu stanovování hodnoty majetku vůči třetím osobám, zejména vlastníkům plynárenské infrastruktury, kteří by mohli tyto informace zneužít na úkor povinného subjektu. Neposkytnutí požadované informace lze odůvodnit i z hlediska faktických okolností na straně žadatelky, které svědčí o zneužívajícím výkonu práva na informace. Požadované informace dle žalobkyně představují obchodní tajemství ve smyslu § 9 odst. 1 InfZ, neboť kumulativně naplňují zákonné znaky obchodního tajemství podle § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OZ“). Jedná se o informaci, která je (i) konkurenčně významná, (ii) určitelná, (iii) ocenitelná, (iv) v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupná, (v) souvisí se závodem povinného subjektu a (vi) je chráněna přiměřenými a konkrétními opatřeními, která svědčí o vůli povinného subjektu zajistit její utajení. Požadovaná informace je dle názoru žalobkyně též chráněnou informací podle § 2 odst. 1 písm. d) EZ, o níž má povinný subjekt zachovávat mlčenlivost. Přestože InfZ výslovně neupravuje výluku pro chráněné informace podle EZ, pak skutečnost, že požadovaná informace takovou chráněnou informací je, musí být při rozhodování zohledněna. Povinnost zachovávat mlčenlivost o těchto informacích vyplývá přímo z EZ a má závazný charakter.
4. Na základě odvolání podaného OZNŘ žalovaný napadeným rozhodnutím zrušil rozhodnutí žalobkyně o odmítnutí žádosti a řízení zastavil (výrok I.) a současně přikázal žalobkyni poskytnout žadatelce požadované informace (výrok II.). V odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že podmínky pro aplikaci § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, § 9 odst. 1 InfZ a § 2 odst. 1 písm. d) EZ nebyly naplněny a neshledal zákonné důvody pro odmítnutí žádosti.
5. V žalobě proti napadenému rozhodnutí uplatnila žalobkyně námitky, které lze rozdělit do několika žalobních bodů.
6. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítla šikanózní a zneužívající charakter žádosti. Poukázala na to, že za žadatelku i za společnost Active Life Bohemia s. r. o. (dále jen „Active Life Bohemia“), která po ní rovněž požaduje informace, jedná Ing. Tomáš Prokeš. Požadované informace nesměřují k naplnění ústavně garantovaného politického práva, nýbrž k šikaně žalobkyně a získání neoprávněné výhody v soudních sporech, jakož i v obchodních jednáních se žalobkyní. Okrová s.r.o., je jednou ze dvou obchodních společností (druhou je společnost Active Life Bohemia) ovládaných Ing. Prokešem, který jejich prostřednictvím po žalobkyni žádá informace. Ing. Prokeš v prosinci 2020 ve výběrovém řízení v rámci řešení insolvence předchozího vlastníka plynovodu koupil za částku 420 000 Kč plynárenské zařízení, ale není a nikdy nebyl držitelem licence pro distribuci plynu. Není však oprávněn plynárenské zařízení provozovat (provozuje je žalobkyně). Cílem Ing. Prokeše byl zisk z jeho opětovného prodeje. Krátce po jeho nabytí nabídl plynárenské zařízení žalobkyni za částku 7 869 179 Kč. K prodeji nedošlo, protože navrženou cenu žalobkyně neakceptovala. Po neúspěšném pokusu prodeje plynárenského zařízení začal Ing. Prokeš po žalobkyni požadovat uzavření nájemní smlouvy s měsíční úhradou za užívání plynárenského zařízení ve výši 74 311 Kč. Uvedené nájemné nebylo pro žalobkyni přijatelné, a k uzavření nájemní smlouvy proto nedošlo. Žalobkyně v souladu s cenovou regulací platí Ing. Prokešovi za užívání plynárenského zařízení měsíčně částku ve výši 12 549 Kč, ke dni podání žaloby mu uhradila částku přes 600 000 Kč. Dne 22. 12. 2022 Ing. Prokeš podal na žalobkyni civilní žalobu, jíž se domáhá vydání údajného bezdůvodného obohacení spočívající v rozdílu měsíčně uhrazené částky žalobkyní a částkou, kterou po ní jmenovaný požaduje jako obvyklé nájemné. Od ledna 2022 Ing. Prokeš (samostatně či prostřednictvím svých dvou jmenovaných společností) zaslal žalobkyni přes 45 různých žádostí, v nich požaduje interní informace o žalobkyni, které by mohl při vyjednávání s žalobkyní či ve zmiňovaném soudním řízení využít. Ze 46 žádostí jich Ing. Prokeš podal 31, společnost Active Life Bohemia 6 a žadatelka 9. Jednotlivé žádosti se vzájemně doplňují či se překrývají, mají identickou formální úpravu, jsou psány podle stejného vzoru, souvisí s náklady, které žalobkyně vynakládá na distribuční infrastrukturu, a argumentačně souvisí i s výší nájemného za užívání této infrastruktury, což je předmětem civilního sporu.
7. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítla nesprávné použití § 16 odst. 5 InfZ upravujícího vydání informačního příkazu. Je toho názoru, že žalovaný byl povinen před vydáním informačního příkazu přezkoumat nejen důvody, pro které žádost odmítla, ale i (ne)existenci jakýchkoli jiných zákonných důvodů pro neposkytnutí informace, což žalovaný neučinil. Hlavním důvodem odmítnutí žádosti byla výluka podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, tj. že požadovaná informace se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu, přičemž žalobkyně uvedla dva legitimní důvody pro odmítnutí informace. Žalovaný se těmto důvodům nevěnoval, naopak zejména z bodu 47 napadeného rozhodnutí je zřejmé, že dovozuje závěry, které z rozhodnutí žalobkyně nevyplývají. Žalobkyni např. vytýká, že namísto legitimního důvodu odmítnutí žádosti pouze uvedla, že neexistuje legitimní důvod, proč by žadatelka požadovanou informaci požadovala. S tím žalobkyně nesouhlasí, neboť z jejího rozhodnutí je zřejmé, že spatřovala legitimní důvod pro odmítnutí informace (i) v zájmu na ochraně důvěrných informací o způsobu stanovování hodnoty majetku vůči třetím osobám, jakož i (ii) ve zneužívajícím výkonu práva na informace ze strany žadatelky, resp. jejího jediného společníka a jednatele. Odůvodnění napadeného rozhodnutí se v tomto ohledu míjí se skutečným obsahem rozhodnutí žalobkyně o odmítnutí žádosti.
8. V případě výluky podle § 9 odst. 1 InfZ (obchodní tajemství) pak žalovaný bez náležitého posouzení skutkového stavu dospěl ke zjednodušujícímu a nesprávnému závěru, že žalobkyně jako distributor plynu není vystavena žádné konkurenci, a proto je vyloučeno, aby požadované informace byly obchodním tajemstvím. Žalovaný nicméně nevzal v potaz, že jeho úvaha o absenci konkurence platí pouze pro nabídkovou (prodejní) stranu daného trhu, jelikož na území, k němuž se vztahuje licence žalobkyně jako distributora plynu, jiný licencovaný distributor nepůsobí. To však neplatí pro poptávkovou (nákupní) stranu trhu, kde je žalobkyně vystavena neomezené soutěži subjektů, které buď již vlastní plynárenskou infrastrukturu na území, které obsluhuje žalobkyně, nebo mají (stejně jako žalobkyně) o pořízení takové infrastruktury zájem. Takovým subjektem je i Ing. Prokeš, který ve veřejné dražbě koupil plynovod provozovaný žalobkyní. Žalobkyně se na nákupní straně trhu nachází v otevřené soutěži, která může být ovlivněna, pokud by měla být povinna zveřejňovat (a zpřístupňovat tak svým stávajícím i potenciálním dodavatelům) své investiční ceníky, ve kterých si pro své účely stanoví orientační ceny různých investičních akcí včetně pořizování, oprav a modernizace distribuční infrastruktury. Informační příkaz byl tedy vydán navzdory tomu, že zjevně existují důvody pro odepření požadované informace, jimiž se ale žalovaný dostatečně nezabýval.
9. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítla nesprávné posouzení výluky podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně pojmů vnitřní předpis či vnitřní pokyn uvedla, že tato se týká povinných subjektů, které na rozdíl od žalobkyně nejsou osobami soukromého práva, tj. podnikateli, jejichž primárním účelem je vytváření zisku, a tudíž získání co nejvýhodnější pozice na trhu. Pod vnitřní předpis spadají např. metodicko-koordinační dokumenty, pracovní postupy, výukové příklady či konkretizace úkolu povinného subjektu. Žalobkyně dále vyložila pojem personální předpis a konstatovala, že pokud povinný subjekt při posouzení požadované informace dospěje k závěru, že tato naplňuje znaky vnitřního předpisu, musí následně v rámci svého uvážení zhodnotit, zda a z jakého důvodu je případně na místě poskytnutí této informace omezit. Je tedy třeba zhodnotit, zda je případné neposkytnutí informací legitimní, tj. zda důvodem jejího neposkytnutí je ochrana legitimního zájmu povinného subjektu.
10. Žalobkyně takto přistoupila i k posouzení charakteru svého interního investičního ceníku platného pro rok 2014 a dospěla k závěru, že investiční ceník naplňuje formální znaky vnitřního předpisu podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ. Představuje ryze interní metodický a organizační předpis s hierarchickou působností výlučně dovnitř žalobkyně, který je určený a závazný pouze pro její zaměstnance, bez jakéhokoli přesahu do právní sféry osob stojících mimo žalobkyni. Investiční ceníky jsou interní dokumenty, v nich žalobkyně pro své vlastní potřeby stanoví orientační (obvyklé) jednotkové ceny zemních, stavebních a montážních prací, inženýrských činností, dodávek materiálů a dalších nákladových položek potřebných na vybudování různých plynárenských zařízení, zejména plynovodů a plynovodních přípojek, jejichž výstavbu sama realizuje. O interní povaze ceníku svědčí i to, že nepůsobí externě, vně žalobkyně. Na tom nic nemění ani žalovanou namítaná skutečnost, že ceník je podkladem, který je žalobkyně povinna předkládat Energetickému regulačnímu úřadu (dále jen „ERÚ“) pro účely jeho cenových rozhodnutí. Závěr žalovaného, že ceník nemůže být vnitřním pokynem či personálním předpisem, je tudíž nesprávný.
11. Podle žalobkyně je v daném případě dán legitimní důvod k neposkytnutí informace. Tímto důvodem je zájem žalobkyně na ochraně důvěrných informací o struktuře a výši cen, za něž žalobkyně pořizuje plynárenská zařízení, vůči třetím osobám, zejména pak vlastníkům plynárenské infrastruktury. Dodavatelé žalobkyně a další obchodní partneři by informace z jejího investičního ceníku mohli využít k úpravě vlastní cenové politiky a její vyjednávací pozice by tím byla výrazně oslabena. Legitimním důvodem k neposkytnutí informace je také zjevně zneužívající povaha výkonu práva na informace ze strany žadatelky, a to zejména s ohledem na civilní řízení vedené Ing. Prokešem proti žalobkyni, jakož i snahu jmenovaného systematicky mapovat interní procesy a rozhodování žalobkyně prostřednictvím množství žádostí o informace podaných buď jmenovaným či jeho dvěma společnostmi.
12. Výše popsané legitimní důvody žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec nezohlednil a žalobkyni dokonce ve zřejmém rozporu s obsahem jejího rozhodnutí vytkl, že neuvedla žádné konkrétní okolnosti a podklady, z nichž by vyplýval důvod pro omezení poskytnutí informací. Žalobkyně přitom ve svém rozhodnutí srozumitelně popsala, z jakých konkrétních důvodů by poskytnutí požadovaných informací ohrozilo její práva.
13. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítla, že žalovaným byla nesprávně posouzena výluka podle § 9 odst. 1 InfZ (obchodní tajemství). Žalobkyně nesouhlasí zejména s otázkou (ne)splnění znaku konkurenční významnosti. Žalovaný se podle ní dopustil zkreslujícího zjednodušení tím, že zmínil pouze (absentující) konkurenci mezi jednotlivými distributory plynu. Pominul však, že žalobkyně se v hospodářské soutěži setkává i s řadou jiných subjektů, které (stejně jako Ing. Prokeš) sice nejsou distributory plynu, avšak vlastní plynárenská zařízení, která žalobkyně v rámci své činnosti užívá. S nimi si tudíž žalobkyně „konkuruje“. Žalobkyně je tedy aktivní nejen na nabídkové (prodejní) straně relevantního trhu distribuce plynu, ale též na poptávkové (nákupní) straně tohoto trhu, např. na trhu prodeje a pronájmu plynárenských zařízení, kde konkurenti existují (a jedním z nich je i Ing. Prokeš).
14. V pátém žalobním bodu žalobkyně brojila proti nesprávnému posouzení aplikace § 2 odst. 1 písm. d) EZ. Podmínka, že chráněná informace podle § 2 odst. 1 písm. d) EZ musí být informací získanou v rámci výkonu činnosti držitele licence, dle přesvědčení žalobkyně nevylučuje, že se může jednat o ryze interní informaci. Z formulace, že informace „musí být získána v rámci výkonu činnosti držitele licence“, nelze dovozovat, že se může jednat pouze o informaci získanou od jiné osoby. Získat určitou informaci lze nepochybně i vlastní činností, nejen jejím převzetím od jiného. V předmětném případě se jedná o informace o orientační výši investičních nákladů potřebných na pořízení určitých plynárenských zařízení, což jsou informace, které žalobkyně získává a vytváří v rámci výkonu své činnosti držitele licence provozovatele distribuční soustavy plynu. Zároveň se jedná o informace, které žalobkyně shrnuje do svých investičních ceníků, které nejsou veřejně dostupné. Kromě toho z jazykového výkladu § 2 odst. 1 písm. d) EZ vyplývá, že chráněnou informací je i informace obsahující obchodní tajemství, a to bez ohledu na to, zda vznikla či nevznikla při výkonu činnosti držitele licence.
15. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě předeslal, že žalobní námitky jsou tytéž, které žalobkyně opakovaně uvádí ve skutkově obdobných případech, přičemž žalovaný se s nimi ve svých rozhodnutích vždy řádně vypořádal. Ve skutkově obdobných případech týkajících se poskytnutí investičních ceníků žalobkyně či její právní předchůdkyně zastávají žalobkyně a žalovaný rozdílný náhled na výklad a aplikaci ustanovení užitých žalobkyní pro odmítnutí podaných žádostí o informace. Žalovaný konstantně zastává názor, podle něhož investiční ceníky žalobkyně vydané pro jednotlivé roky (konkrétně pro roky 2010 až 2014, jichž se týkaly dosud projednávané žádosti o informace), nelze z informační povinnosti žalobkyně vyjmout. Neshledal totiž žádný zákonný důvod, který by jejich poskytnutí bránil. Uvedený závěr žalovaného aproboval rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2025 č. j. 9 A 32/2024-206. Žalovaný přitom nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že soud v případě řešeném zmíněným rozsudkem posuzoval odmítnutí žádosti postavené výlučně na § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, přičemž dalšími důvody se v rozsudku nezabýval.
16. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí dostatečně zabýval všemi důvody žalobkyně pro odmítnutí požadované informace. Jednotlivě je přezkoumal a dospěl k závěru, že je nebylo možné užít pro odmítnutí poskytnutí požadovaného ceníku. Žalobkyně v žalobě sice se závěry žalovaného polemizuje, avšak nepředkládá žádné nové argumenty, s nimiž by se žalovaný v průběhu řízení a v napadeném rozhodnutí již nevypořádal.
17. Důvody, pro které žalobkyně upřednostnila své právo na ochranu požadovaných informací nad právem žadatelky na informace, nejsou podle žalovaného dostatečné. Legitimní důvod bránící poskytnutí požadované informace musí být zásadní a odpovídající článku 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně dosud žádný zásadní legitimní důvod pro ochranu požadovaných informací nepředložila. Jedním z důvodů, které fakticky zmiňuje až v žalobě, je tvrzení o zneužívající povaze žádosti žadatelky. Podle žalovaného však existence soudního sporu, který žalobkyně údajně vede s jednatelem žadatelky, sama o sobě nesvědčí závěru o zneužití práva na informace žadatelkou. Obdobně nelze dovozovat zneužívající charakter žádosti z údajně konkurenčního postavení jednatele žadatelky vůči žalobkyni. Pro právo na informace je obecně nepodstatné, z jakého důvodu žadatelka určitou informaci požaduje. Rovněž je zcela nerozhodné, kdo žádost podal a jaký je vztah žadatelky k žalobkyni, neboť důvody odmítnutí žádosti musí obstát i v případě, kdy by stejnou žádost podala kterákoliv jiná osoba, která v žádném specifickém vztahu k žalobkyni není.
18. Žalovaný se důsledně zabýval otázkou, zda je požadovaná informace obchodním tajemstvím, přičemž dospěl k závěru, že nesplňuje znak konkurenční významnosti, a tento svůj závěr podrobně odůvodnil. Doplnil, že lze si stěží představit, jak by mohlo žalobkyni v hospodářské soutěži poškodit poskytnutí více než deset let starého ceníku. K tomu se žalobkyně v žalobě nijak nevyjádřila a tento závěr žalovaného nikterak nezpochybnila. Dalšími znaky obchodního tajemství se žalovaný nezabýval, neboť pro závěr, že informace není obchodním tajemstvím podle § 504 OZ, postačí nenaplnění jednoho z nich.
19. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně se nevypořádala s podmínkami umožňujícími účinnou aplikaci § 2 odst. 1 písm. d) EZ jako důvodu pro odmítnutí žádosti. Aby bylo možné dané ustanovení pro odepření požadované informace účinně využít, muselo by se jednat o informace získané při výkonu činnosti držitele licence, nikoliv o informace pocházející z vlastní činnosti, jako je tomu v posuzovaném případě. Skutečnost, že jednotlivé cenové položky stanovuje žalobkyně na základě vlastních podkladů a vlastní činností, potvrzuje i žalobkyně v žalobě.
20. Žalobkyně v replice poukázala na to, že v nyní projednávané věci se jedná o opakovanou žádost žadatelky o tytéž informace. O poskytnutí totožného investičního ceníku totiž žadatelka požádala žalobkyni již žádostí ze dne 14. 12. 2022. Žalobkyně tuto žádost odmítla rozhodnutím ze dne 9. 9. 2025, č. j. OP/471/2025/LF, které bylo na základě odvolání žadatelky zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. UOOU-00383/23-43, jímž žalovaný žalobkyni přikázal požadovaný ceník žadatelce poskytnout. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, o níž Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 9. 6. 2026, č. j. 3 A 187/2025-86, tak, že rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025 zrušil, a to z důvodu, že požadovaný ceník je obchodním tajemstvím žalobkyně. Jestliže Městský soud v Praze ve vztahu k dříve podané žádosti žadatelky již pravomocně rozhodl, že požadovaný investiční ceník naplňuje všechny zákonné znaky obchodního tajemství, a proto jej v souladu s § 9 odst. 1 InfZ nebylo možné poskytnout, žalobkyně nepovažuje za možné, aby opakovanou žádost žadatelky o tentýž ceník nyní tentýž soud posoudil jinak, když v mezidobí nedošlo k žádným změnám, které by na toto posouzení měly vliv.
21. Co se týče rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2025, č. j. 9 A 32/2024-206, na který žalovaný odkázal ve vyjádření k žalobě, jedná se o rozhodnutí, jež se týká žádostí, které byly žalobkyní odmítnuty výlučně na základě § 11 odst. 1 písm. a) InfZ. V nyní posuzovaném případě však žalobkyně žádost žadatelky odmítla s odkazem na tři na sobě nezávislé informační výluky - požadované informace jsou vnitřním pokynem podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ, obchodním tajemstvím podle § 9 odst. 1 InfZ a současně chráněnou informací ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) EZ.
22. Žalobkyně následně v replice citovala některé závěry z rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2026, č. j. 3 A 187/2025-86 a č. j. 3 A 25/2026-80, z nichž plyne, že požadovaná informace v podobě investičního ceníku představuje její obchodní tajemství.
23. Žalobkyně dále uvedla, že z EZ nelze jakkoliv dovozovat, že by chráněná informace ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) EZ nesměla vzniknout vlastní interní činností žalobkyně, jinými slovy že by chráněnou informací nemohla být ryze interní informace žalobkyně. Chráněnou informaci je proto možné získat i svou vlastní činností. Požadované informace (investiční ceník 2014) přímo souvisejí s licencovanou činností distribuce plynu, resp. provozováním plynárenské distribuční soustavy, a navíc tvoří obchodní tajemství žalobkyně.
24. OZNŘ v podání ze dne 8. 9. 2026 uvedla, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2026, č. j. 3 A 187/2025-86 nepovažuje za správný. Dále upozornila na to, že ze strany žalobkyně bylo v rámci InfZ poskytnuto několik investičních ceníků aktuálnějšího data, a není tedy zřejmé, jak by ji mohlo poškodit vydání „neaktuálních cen“. Nemůže se proto jednat o obchodní tajemství. Jako přílohu svého podání OZNŘ soudu zaslala poskytnuté investiční ceníky z let 2020 – 2023.
25. V duplice, kterou reagoval na repliku žalobkyně, žalovaný podotkl, že žalobkyní vzpomínaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2026, č. j. 3 A 187/2025-86 (dále jen „rozsudek č. j. 3 A 187/2025-86“) představuje jednoznačně vybočení z dosavadní judikatury jak ve věcech, kde vystupuje jako účastník (dříve povinný subjekt) žalobkyně, tak i v typově podobných případech týkajících se jiných účastníků. Rozsudek č. j. 3 A 187/2025-86 obsahuje obdobné závěry jako rozsudek téhož senátu vydaný stejného dne pod č. j. 3 A 25/2026-80, jenž se týká naprosto totožných informací, o kterých rozhodoval 12. senát v rozsudku č. j. 12 A 10/2026-80. Všechny rozsudky se zabývají otázkou, zda je investiční ceník obchodním tajemstvím. Ačkoliv důkazní situace, pokud jde o prokazování obchodního tajemství, byla ve všech případech před soudem prakticky totožná, soud rozhodl rozdílně. Žalovaný dodal, že se ztotožňuje s přístupem 12. senátu; rozhodnutí 3. senátu respektuje, avšak považuje je za věcně nesprávná.
26. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2026 č. j. 3 A 25/2026-80 vytvořil pozoruhodnou situaci, když v současnosti vedle sebe existují dva rozsudky téhož soudu, kdy dle rozsudku 12. senátu investiční ceník (pro rok 2024; pozn. soudu) není obchodním tajemstvím, avšak podle rozsudku č. j. 3 A 25/2026-80 tentýž investiční ceník obchodním tajemstvím je. Přitom dle mínění žalovaného není sporu o tom, že obsah všech investičních ceníků je typově shodný a liší se pouze v číselných hodnotách. Závěr 3. senátu, podle něhož může o stejném ceníku rozhodnout jinak než 12. senát, neboť měl požadovaný ceník k dispozici pro své rozhodnutí, dle mínění Úřadu nemůže obstát jako přesvědčivý důvod pro odklon od již dříve opakovaně formulovaného právního názoru stejného soudu.
27. Skutečnost, že „dotčený ceník obsahuje konkrétní číselné údaje přiřazené k jednotlivým položkám ceníku“, byla a je nesporná v řízeních o všech žádostech o poskytnutí investičního ceníku. Stěží si lze představit, že by v investičním ceníku takové údaje absentovaly. Ještě zásadnější výtkou vůči závěrům 3. senátu (a žalobkyně) je podle žalovaného to, že pro závěr o naplnění všech znaků obchodního tajemství dle občanského zákoníku neexistují podklady v žádném ze správních či soudních spisů týkajících se investičních ceníků žalobkyně. Žalovaný má za to, že odůvodnění naplnění znaků obchodního tajemství v rozsudcích 3. senátu Městského soudu v Praze je nepřezkoumatelné a naprosto neodpovídá nárokům, které na prokazování obchodního tajemství klade současná judikatura. Pokud jde o posouzení znaku konkurenční významnosti, 3. senát jej dle mínění žalovaného vyložil nejen v rozporu s jeho jazykovým vyzněním, ale též extenzivně, neboť konstatoval konkurenční významnost požadovaných informací, přestože žalobkyně na relevantním trhu konkurenci v zásadě nemá. Na podporu těchto svých závěrů žalovaný odkázal na vyjádření ERÚ ze dne 16. 10. 2023 ohledně charakteru předmětných ceníků. Žalovaný zpochybňuje též závěr soudu, podle něhož je investiční ceník ocenitelnou skutečností, a to už jen proto, že má ryze orientační, a tedy nezávazný charakter. Žalobkyně také nijak nedoložila, že náležitým způsobem zajišťuje utajování požadovaných informací. 3. senát splnění tohoto znaku zdůvodnil toliko tím, že jej žalobkyně neposkytuje veřejnosti. Jde ovšem o neprokázané tvrzení vycházející pravděpodobně toliko ze skutečnosti, že žalobkyně vydala rozhodnutí o odmítnutí žádosti a požadovaný ceník nechtěla předložit ani žalovanému jakožto svému nadřízenému správnímu orgánu k jeho rozhodnutí o odvolání, ačkoliv požadované informace (včetně informací představujících obchodní tajemství) mají být nutnou součástí správního spisu. Žalobkyně jakožto povinný subjekt nedoložila žádná opatření k zajištění utajování požadovaných informací, přestože to je její povinností.
28. Pro případ, že by soud v této věci hodlal rozhodnout obdobně, jako to učinil 3. senát Městského soudu v Praze, žalovaný apeloval na to, aby napadené rozhodnutí nebylo zrušeno jen proto, že se v něm podrobněji nevěnoval splnění dalších znaků obchodního tajemství. Nesplnění znaku náležitého utajení sice nebylo hlavním důvodem, proč žalovaný nepřisvědčil závěru, že požadované informace jsou obchodním tajemstvím, nicméně nedoložení dalších znaků obchodního tajemství by z napadeného rozhodnutí a širšího kontextu celého případu mělo být zřejmé.
29. Žalovaný má nadále za to, že žalobkyně interpretuje rozsudek č. j. 9 A 32/2024-206 zjevně nesprávným způsobem. Pokud byl informační příkaz dle mínění soudu vydán v souladu se zákonem, pak je zjevné, že žádný zákonný důvod odmítnutí žádosti o investiční ceník dán nebyl. Skutečnost, že se žalovaný v řízení předcházejícím rozsudku č. j. 9 A 32/2024-206 podrobně zabýval především jinými výlukami než obchodním tajemstvím dle § 9 odst. 1 InfZ, je dána prostě tím, že žalobkyně v předchozím řízení obchodním tajemstvím neargumentovala.
30. Co se týče tvrzení žalobkyně, že požadované informace jsou chráněné dle § 2 odst. 1 písm. d) EZ, energetického zákona, žalovaný zdůrazňuje, že předmětné ustanovení EZ míří na informace získané od třetích osob. Žalobkyně však informace požadované v nyní posuzované věci od nikoho nezískala, nýbrž je sama vytvořila na základě vlastních kalkulací.
31. Při ústním jednání před soudem konaném dne 17. 9. 2026 žalobkyně odkázala na žalobu a repliku a dále uvedla, že rozsudek č. j. 3 A 187/2025-86, se kterým se ztotožňuje, považuje za judikatorní vývoj a nikoliv za vybočení z rozhodovací praxe. Co se týče znaku obchodního tajemství spočívajícího v zajišťování jeho utajení, žalovaný jeho naplnění poprvé popřel až v duplice; v napadeném rozhodnutí se k tomuto znaku vůbec nevyjádřil. Žalobkyně přitom v rozhodnutí o odmítnutí žádosti poukázala na specifickou směrnici představenstva č. 12/2024 upravující ochranu obchodního tajemství žalobkyně, podle níž jsou za obchodní tajemství považovány mj. cenové odhady a kalkulace.
32. Žalovaný při jednání setrval na svém stanovisku, že žaloba je nedůvodná. Zrekapituloval jednotlivé důvody, které jej vedly k vydání napadeného rozhodnutí a odkázal na vyjádření k žalobě a dupliku. Má za to, že žalobkyně neprokázala ani to, že odpovídajícím způsobem zajišťuje utajování předmětného ceníku.
33. Soud k návrhu žalobkyně provedl důkaz přehledem žádostí o poskytnutí informací podaných OZNŘ, Ing. Prokešem a společností Active Life Bohemia za období od 21. 1. 2022 do 20. 6. 2025 (č. l. 23 – 25 soudního spisu). Zjistil z něj, že v uvedeném období bylo u žalobkyně podáno celkem 46 žádostí o poskytnutí informací podle InfZ, jejichž podateli byli buď OZNŘ, Ing. Tomáš Prokeš anebo společnost Active Life Bohemia. Obsahem žádostí o informace byly požadavky na poskytnutí informací vztahujících se k činnosti žalobkyně, přičemž v případě některých žádostí se požadavky jednotlivých subjektů překrývaly, resp. shodovaly. Pokud jde o investiční ceník žalobkyně pro rok 2014, o ten OZNŘ požádala hned třikrát – poprvé dne 15. 12. 2022, podruhé 31. 10. 2024 a potřetí dne 19. 11. 2024.
34. Provedení dalších důkazů označených žalobkyní v žalobě soud vyhodnotil jako nepotřebné pro posouzení žaloby a tyto důkazní návrhy pro nadbytečnost zamítl.
35. Při rozhodování o žalobě soud vycházel zejména z této právní úpravy:
36. Podle § 9 odst. 1 InfZ pokud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne.
37. Podle § 9 odst. 2 InfZ při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství.
38. Podle § 16 odst. 5 InfZ neshledá-li nadřízený orgán důvody pro odmítnutí žádosti, zruší rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti nebo jeho část a řízení v tomto rozsahu zastaví. Současně rozhodnutím přikáže povinnému subjektu požadovanou informaci žadateli poskytnout ve lhůtě, která nesmí být delší než 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o odvolání povinnému subjektu. Proti rozhodnutí nadřízeného orgánu podle věty druhé, nejde-li o postup podle § 16b odst. 2, se nelze odvolat. Poskytnutí informace povinným subjektem lze exekučně vykonat.
39. Podle § 504 OZ obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.
40. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.
41. Soud předně uvádí, že napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakého skutkového stavu žalovaný vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Napadené rozhodnutí je řádně odůvodněné a plně srozumitelné; jsou bez jakékoli pochybnosti seznatelné důvody, pro které žalovaný v projednávané věci postupoval podle § 16 odst. 5 InfZ a přikázal žalobkyni požadované informace poskytnout.
42. Skutečnost, že se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně nevěnoval jiným důvodům neposkytnutí požadovaných informací než těm, které uvedla v prvostupňovém rozhodnutí žalobkyně, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Není totiž povinností odvolacího orgánu detailně se zabývat skutečností, zda je možné aplikovat jiný důvod pro odmítnutí než ten, který povinný subjekt uplatnil. Existenci důvodů pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informací posuzuje primárně povinný subjekt (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024 č. j. 8 A 31/2024-41). Pokud ovšem chce nadřízený orgán postupovat podle § 16 odst. 5 InfZ, tedy hodlá-li přikázat povinnému subjektu poskytnout požadované informace, pak je povinen zkoumat, zda nejsou dány i jiné důvody, které by odůvodňovaly odmítnutí žádosti, než jsou ty, které byly uplatněny povinným subjektem. Nezabývá se však detailně existencí jiného důvodu pro odmítnutí žádosti, pouze zkoumá, zda by jiný důvod pro odmítnutí žádosti mohl existovat. Jak je zřejmé z napadeného rozhodnutí, žalovaný této povinnosti dostál v bodě [74] jeho odůvodnění, kde uvedl: „Úřad je dle § 16 odst. 5 InfZ oprávněn zvážit, zda v posuzovaném případě nejsou dány jiné důvody k odmítnutí žádosti než ty, které povinný subjekt v napadeném rozhodnutí či ve stanovisku uvedl. Úřad žádné důvody bránící poskytnutí požadovaného ceníku neshledal.“ Tvrzení žalobkyně, že se žalovaný nezabýval existencí jiných zákonných důvodů pro neposkytnutí informace, tudíž neobstojí, neboť z citované pasáže zřetelně vyplývá, že žalovaný uvážil i o jiných důvodech bránících poskytnutí požadovaných informací. Soud k tomu dodává, že žalobkyně pouze obecně namítla, že se žalovaný nezabýval jinými důvody pro odmítnutí žádosti, aniž by tyto jiné důvody, které by podle ní svědčily neposkytnutí investičních ceníků, jakkoli specifikovala.
43. Soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným ani v té části rozhodnutí, v níž se žalovaný vypořádal s jednotlivými důvody, pro které žalobkyně rozhodla o odmítnutí žádosti. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný se podrobně věnoval jednotlivým důvodům neposkytnutí požadovaných informací, které v rozhodnutí označila žalobkyně, a že nepovažoval za naplněný ani jeden ze zákonných důvodů pro neposkytnutí investičního ceníku uvedených žalobkyní. Dle názoru soudu se žalovaný jednotlivými důvody neposkytnutí požadovaných informací zabýval v dostatečném rozsahu a srozumitelně vysvětlil, proč je nepovažoval za naplněné.
44. Ve vztahu k § 11 odst. 1 písm. a) InfZ žalobkyně namítla, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevěnoval dvěma legitimním důvodům pro odmítnutí informace, které uvedla v rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Podle žalobkyně žalovaný dovozuje z jejího rozhodnutí závěry, které z něj nevyplývají, a nepřiléhavě jí vytkl, že namísto legitimního důvodu odmítnutí žádosti pouze uvedla, že neexistuje legitimní důvod pro poskytnutí informace. K uvedené argumentaci soud z napadeného rozhodnutí ověřil, že žalovaný pod body [46] a [47] napadeného rozhodnutí uvedl: „Úkolem povinného subjektu bylo označit konkrétní legitimní zájem pro neposkytnutí požadované informace, který by převážil nad právem žadatelky na informace […] Povinný subjekt však této povinnosti nedostál […] pouze uvedl, že neexistuje legitimní důvod, proč by žadatelka informaci potřebovala, a proto lze dospět k závěru, že žadatelčino právo na informace nebude jejím odmítnutím žádným způsobem zasaženo“. Žalobkyně přitom v rozhodnutí o odmítnutí žádosti označila dva legitimní důvody, které podle ní svědčily pro neposkytnutí informací ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) InfZ. Jednalo se o (i) zájem žalobkyně na ochraně důvěrných informací o způsobu stanovování hodnoty majetku vůči třetím osobám a o (ii) šikanózní zneužívající výkon práva. Oba tyto důvody popsala na str. 3 - 5 rozhodnutí. Výše citovaná část napadeného rozhodnutí tedy neodpovídá rozhodnutí žalobkyně. Soud však z dalších částí napadeného rozhodnutí ověřil, že se žalovaný předmětnými důvody uplatněnými žalobkyní v jejím rozhodnutí zabýval a vysvětlil, proč se podle něj v daném případě nejedná o zneužití práva žadatelkou a dále proč poskytnutí požadované informace nemůže ohrozit postavení žalobkyně na trhu.
45. K důvodu podle § 9 odst. 1 InfZ žalobkyně namítla, že žalovaný bez náležitého posouzení skutkového stavu dospěl k nesprávnému závěru, že žalobkyně jako distributor plynu není vystavena žádné konkurenci, a je tak vyloučeno, aby požadované informace byly obchodním tajemstvím. Soud z napadeného rozhodnutí ověřil, že žalovaný svůj závěr o absenci konkurenční významnosti ceníku učinil na základě konkrétních úvah popsaných pod body [66] až [71] napadeného rozhodnutí. Nejprve se zabýval otázkou, proč více než deset let starý ceník nemůže zlepšit žadatelce či jiným osobám postavení na trhu, a následně podrobně zdůvodnil, proč se podle něj žalobkyně nepohybuje na konkurenčním trhu. Soud tedy neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné ani v této části, se závěry žalovaného ohledně důvodu dle § 9 odst. 1 InfZ se však neztotožnil.
46. Soud doplňuje, že ve vztahu k výluce podle § 9 odst. 1 InfZ žalovaný dospěl k závěru, že u požadované informace není naplněn znak konkurenční významnosti, a již proto ji nelze považovat za obchodní tajemství, neboť jednotlivé znaky obchodního tajemství musí být splněny kumulativně. Soud neshledal napadené rozhodnutí ani v této části nepřezkoumatelným. V řízeních podle informačního zákona soud přezkoumává, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti (§ 16 odst. 6 InfZ), tedy zda jsou splněny zákonné podmínky pro odepření požadované informace. Při tomto přezkumu vychází z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů i ze správního spisu. Žalobkyně jako povinný subjekt se v prvostupňovém rozhodnutí o odmítnutí žádosti podrobně zabývala naplněním všech znaků obchodního tajemství a své rozhodnutí v tomto ohledu řádně odůvodnila. Proto nic nebránilo tomu, aby soud povahu požadované informace posoudil v plném rozsahu, přestože žalovaný v napadeném rozhodnutí výslovně rozebral toliko jeden z těchto znaků.
47. Podle § 9 odst. 1 InfZ povinný subjekt neposkytne informaci, pokud je obchodním tajemstvím. Žalobkyně má za to, že informace, kterou po ní žadatelka požadovala, naplňuje znaky obchodního tajemství. Soud žalobkyni v tomto ohledu přisvědčil.
48. Obchodní tajemství je ve smyslu § 504 OZ definováno několika zákonnými znaky, kterými jsou konkurenční významnost, určitelnost, ocenitelnost, běžná nedostupnost v příslušných obchodních kruzích, souvislost s obchodním závodem a odpovídající zajišťování utajení skutečností tvořících obchodní tajemství. Aby poskytnutí informace mohlo být odmítnuto s odkazem na ochranu obchodního tajemství podle § 9 odst. 1 InfZ, musí být uvedené znaky naplněny kumulativně. Absence byť jediného z uvedených znaků vylučuje aplikaci § 9 odst. 1 InfZ.
49. Obchodním tajemstvím ve smyslu § 9 odst. 1 InfZ přitom mohou být pouze konkrétní skutečnosti obsažené v dokumentu, nikoliv určitý dokument jako celek (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2007 č. j. 2 As 27/2007-87, ze dne 27. 3. 2008 č. j. 7 As 24/2007-106, ze dne 22. 3. 2016 č. j. 9 As 155/2015-195 či ze dne 26. 10. 2023 č. j. 9 As 24/2023-37).
50. Ustálená judikatura současně zdůrazňuje, že k odepření informace nepostačuje její pouhé označení za obchodní tajemství; povinný subjekt musí konkrétně tvrdit a prokázat naplnění všech zákonných znaků a vysvětlit je ve vztahu k odepřené informaci (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2008, č. j. 7 As 24/2007-106 a ze dne 22. 3. 2016, č. j. 9 As 155/2015-195).
51. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že požadovanou informaci (investiční ceník žalobkyně za rok 2014) nelze označit za obchodní tajemství, neboť nebyl naplněn znak konkurenční významnosti. Na straně 9 napadeného rozhodnutí uvedl, že: „(„....) cena plnění může být za určitých okolností obchodním tajemstvím. Tak tomu může být i v případě prozrazení cenotvorby. Avšak pouze za předpokladu, že by z takto poskytnutých informací byla konkurence schopna učinit si podrobný obrázek o ekonomickém fungování společnosti, a to i do budoucna. Muselo by jít o souvislou řadu údajů, na jejímž základě by bylo možné odhalit dlouhodobou strategii společnosti, což by mohlo vést až ke zneužití informací při konkurenčním boji o zákazníky. Takovýto potenciál však požadovaný ceník za rok 2014 nemá. Jeho prozrazení žadatelce, potažmo třetím osobám, nemůže povinný subjekt poškodit v hospodářské soutěži. Rovněž nemá potenciál poskytnutí obrázku o ekonomickém fungování společnosti či jakékoliv její budoucí strategii. Datum jeho vydání a výše cen aktuálních v roce 2014 ztěžuje jakékoliv předpovídání budoucích cen, které vychází z aktuálních podmínek na trhu, a nikoliv z podmínek aktuálních před více než deseti lety. Lze konstatovat, že přes deset let starý ceník jistě neposkytuje náhled do investiční strategie povinného subjektu, neboť aktuální situace na trhu je bezpochyby jiná než před deseti lety. Proto ani jeho poskytnutí žadatelce či třetím osobám nemůže reálně zlepšit postavení jiné osoby na trhu.“
52. Žalovaný odůvodnil absenci znaku konkurenční významnosti i tím, že se žalobkyně nepohybuje na konkurenčním trhu. Pod bodem [70] napadeného rozhodnutí k tomu uvedl: „Česká republika disponuje pouze jednou soustavou plynového potrubí a nárok na provozování distribuce zemního plynu má ta společnost (nebo i jednotlivec), která k tomu získala licenci od ERÚ. Distributor je vázán na konkrétní distribuční území, tzn. že distributor plynu je konkrétnímu odběrateli pevně přidělen na základě adresy odběrného místa. Aby bylo lze hovořit o obchodním tajemství, pak informace musí mít takový potenciál, aby ji konkurence chtěla získat a využít při jejím vlastním podnikání. Takový potenciál však požadovaný ceník nemá. Povinný subjekt jako distributor plynu na vymezeném území nemá v distribuci plynu konkurenci. K tomu je třeba dodat, že jednatele žadatelky jakožto vlastníka plynárenského zařízení nelze považovat za konkurenta povinného subjektu. Požadovaný ceník dle Úřadu neposkytne ani žadatelce ani třetí osobě soutěžní výhodu, kterou by tyto mohly využít v neprospěch povinného subjektu.“
53. Žalobkyně s tímto závěrem žalovaného nesouhlasí. Žalovaný se podle ní dopustil zkreslujícího zjednodušení tím, že zmínil pouze (absentující) konkurenci mezi jednotlivými distributory plynu a zcela pominul to, že žalobkyně se v hospodářské soutěži setkává i s řadou jiných subjektů, které (stejně jako Ing. Prokeš) nejsou sice vzhledem k absenci potřebné licence distributory plynu, avšak vlastní plynárenská zařízení, která žalobkyně v rámci své činnosti užívá. S nimi si tudíž žalobkyně konkuruje. Soud se s uvedenou žalobní argumentací ztotožnil.
54. Žalovanému lze přisvědčit potud, že na vymezeném území může vykonávat distribuci plynu pouze distributor, který má ve vztahu k vymezenému území udělenou licenci, přičemž žalobkyně je na vymezeném trhu jediným distributorem. Na území České republiky vedle žalobkyně působí ještě další dva distributoři plynu (GasNet a EG.D). Každý z uvedených tří distributorů provozuje plynovodní síť na jiném vymezeném území. Distributora plynu si přitom, na rozdíl od dodavatele plynu, nemůže koncový zákazník zvolit. Distribuční oblast je totiž vždy určena adresou odběrného místa. Trh, na kterém se žalobkyně pohybuje, tedy není v tomto ohledu konkurenčním, neboť se v něm neodehrává „boj“ o zákazníky, jako je tomu v případě dodavatelů plynu. Koncový zákazník má přiděleného distributora plynu dle místa odběrného zařízení a takto určeného distributora není možné jakkoli změnit. Z pohledu postavení žalobkyně jako distributora plynu ve vztahu k dalším distributorům tedy nelze požadované informace považovat za konkurenčně významné.
55. Konkurenční významnost jakožto jeden z kumulativních znaků obchodního tajemství je však třeba posuzovat s ohledem na širší obchodní vazby žalobkyně, tedy ve vztahu ke všem subjektům, s nimiž se žalobkyně při svém podnikání může setkat, a nikoliv jen ve vztahu k soutěžitelům v horizontálním postavení k žalobkyni, tedy k subjektům vykonávajícím shodnou činnost jako žalobkyně (tj. ve vztahu k jiným distributorům). Nelze tedy souhlasit se žalovaným, že v projednávaném případě absentuje znak konkurenční významnosti jen proto, že žalobkyně na relevantním trhu fakticky nepůsobí v podmínkách přímé konkurence s jinými distributory a že žadatelka sama není jejím přímým soutěžitelem. Takto zúžené pojetí konkurenční významnosti neodpovídá § 504 občanského zákoníku ani judikatuře. Konkurenční významnost je třeba posuzovat nejen ve vztahu k přímým horizontálním konkurentům, ale i k jejím obchodním partnerům a dalším subjektům.
56. Nejvyšší správní soud vyložil konkurenční významnost jako pravděpodobnou konkurenční výhodu, tedy jako takovou vlastnost informace, jež může jejímu nositeli zajistit lepší postavení na trhu nebo naopak jejímž zpřístupněním může být toto postavení oslabeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2023, č. j. 6 As 123/2022-93). Judikatura mezi konkurenčně významné údaje řadí nejen údaje využitelné přímou konkurencí, ale i podnikatelské plány, strategie, cenové odhady, údaje o dodavatelích, cenové kalkulace, kalkulace nákladů a výnosů a další informace, jejichž význam se projeví v širších obchodních vztazích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2023, č. j. 6 As 123/2022-93).
57. Konkurenční významnost tedy nelze redukovat pouze na vztah k přímému horizontálnímu konkurentovi. Na trhu může být hospodářsky významné i to, zda se informace dostane k dodavateli, odběrateli, investorovi, vlastníku infrastruktury, smluvnímu partnerovi či jiné osobě, která je schopna ji využít při vyjednávání se žalobkyní. Znalost orientačních cen a nákladových položek může takovým osobám umožnit přesněji odhadnout cenové a nákladové uvažování žalobkyně, její toleranci k určitým nákladům, rezervy v kalkulaci i prostor pro vyjednávání. Tím může být žalobkyně znevýhodněna ve smluvních jednáních, a to i tehdy, není-li druhá strana jejím přímým soutěžitelem. Jinak řečeno, oslabení vyjednávací pozice žalobkyně ve vztahu k dalším obchodním partnerům je způsobilým projevem konkurenční významnosti ve smyslu § 504 občanského zákoníku.
58. Tento závěr je v nyní projednávané věci zesílen i tím, že požadován není izolovaný nahodilý údaj, nýbrž roční ceník tvořící systematický podklad pro stanovení nákladů investičních akcí. Nejvyšší správní soud již připustil, že i soubor dat, posuzovaný v kontextu dalších údajů, může odhalovat širší ekonomickou strategii podnikatele a může být cenným zdrojem informací pro jiné osoby na trhu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2023, č. j. 6 As 123/2022-93). Konstatoval rovněž, že soubor dat nasbíraný za delší časové období představuje bázi pro zhodnocení ekonomických výsledků minulých a na jejich základě i pro kvalifikovaný odhad výsledků budoucích. V projednávané věci je přitom podstatné, že žadatelka a s ní propojené subjekty (společnost Active Life Bohemia a Ing. Prokeš) podávají u žalobkyně větší množství žádostí obdobné povahy (celkem 46 žádostí o informace), prostřednictvím nichž požadují investiční ceníky žalobkyně za období předcházející či následující nyní vyžádanému roku 2014, jak je zřejmé z přehledu žádostí žadatelky, Ing. Prokeše a společnosti Active Life Bohemia za období od 1. 1. 2022 do podání žaloby, který soud provedl jako důkaz (přitom nejstarší investiční ceník, který byl takto vyžádán, je z roku 2001 a nejnovější z roku 2025). Ačkoliv tedy požadovaný investiční ceník za rok 2014 obsahuje k dnešnímu dni neaktuální údaje, jejichž případná využitelnost třetími subjekty má mizivý potenciál ohrozit současnou činnost žalobkyně, poskytnutí tohoto ceníku ve spojení s poskytnutím dalších ceníků za jiná období žadatelce či s ní spojeným subjektům může zcela nepochybně přispět k vytvoření ucelenějšího obrazu o cenové a nákladové strategii žalobkyně a k odhalení jejího obchodního smýšlení. Investiční ceníky takto tvoří ucelenou řadu ve vzájemné provázanosti svých informací a právě tato kumulativní informační hodnota je z hlediska konkurenční významnosti podstatná.
59. Soud tedy s ohledem na výše uvedené nesouhlasí s žalovaným, že v dané věci nebyl naplněn znak konkurenční významnosti. Dle náhledu soudu jsou informace obsažené v požadovaném ceníku nikoli jednotlivě, ale v provázanosti s dalšími informacemi z ceníků za jiná období, které na sebe navazují, konkurenčně významné vzhledem k jejich schopnosti odhalit obchodní strategii žalobkyně ve vztahu k jejím obchodním partnerům.
60. Jak soud konstatoval výše, pro označení informace za obchodní tajemství je nutné, aby byly naplněny všechny zákonné znaky. Žalobkyně se těmito znaky v prvostupňovém rozhodnutí o odmítnutí žádosti zabývala. Žalovaný však dospěl k závěru, že nebyl naplněn již první znak obchodního tajemství, kterým je konkurenční významnost, a proto se dalšími znaky již nezabýval. Soud proto posoudil, zda požadované informace naplňují i ostatní znaky obchodního tajemství a zda je z tohoto důvodu třeba poskytnout požadovaným informacím ochranu či nikoliv. Ztotožnil se přitom se závěrem žalobkyně, který vyjádřila v rozhodnutí o odmítnutí žádosti, že požadovaný ceník za rok 2014 naplňuje i ostatní znaky obchodního tajemství dle § 504 občanského zákoníku, a v souladu s § 9 odst. 1 InfZ je proto nutné jeho poskytnutí žadatelce odmítnout.
61. Investiční ceník za rok 2014 je informací určitelnou. Jedná se totiž o konkrétně vymezený ceník pro stanovení nákladů investičních akcí platný pro rok 2014, tedy o přesně identifikovatelný soubor údajů vztahujících se k jednotlivým položkám nákladů, jejich struktuře a interně používaným orientačním cenám. Jde tedy o jasně vymezenou informaci, kterou lze obsahově odlišit od jiných dokumentů žalobkyně.
62. Vyžádaný ceník naplňuje i znak ocenitelnosti. Hodnota požadované informace nespočívá jen v tom, že zachycuje jednotlivé cenové položky, ale zejména v tom, že představuje výstup zachycující obchodní strategii žalobkyně o nákladové stránce její činnosti. Taková informace je ekonomicky využitelná jak pro samotnou žalobkyni, tak pro jiné osoby, které s ní vstupují do obchodního styku. Znalost ceníku pro stanovení nákladů investičních akcí může třetím osobám – například právě žadatelce – poskytnout oporu při formulaci vlastních cenových požadavků, při odhadu hranic akceptovatelnosti nabídky ze strany žalobkyně i při zpřesnění vlastního vyjednávacího postupu. Již z tohoto důvodu má požadovaná informace ekonomickou hodnotu.
63. Za naplněný považuje soud i znak běžné nedostupnosti v příslušných obchodních kruzích. Investiční ceník žalobkyně nezahrnuje údaje obecně publikované, standardizované či volně dostupné na trhu. Ceník není určen k vnějšímu šíření, žalobkyně jej neposkytuje svým obchodním partnerům. Skutečnost, že žadatelka o tento dokument opakovaně usiluje cestou informačních žádostí, prokazuje, že nejde o informaci běžně dostupnou.
64. Investiční ceník za rok 2014 zcela nepochybně souvisí se závodem žalobkyně. Předmětný ceník je nástrojem používaným při oceňování investičních akcí, tedy při vlastní podnikatelské činnosti žalobkyně. Vypovídá o tom, jak žalobkyně pracuje s cenovými a nákladovými údaji, jak nastavuje ekonomické parametry svých investičních operací a jaké podklady užívá pro kalkulaci nákladů.
65. Konečně soud shledal naplněným i poslední znak obchodního tajemství, a sice že žalobkyně ve svém zájmu odpovídajícím způsobem zajišťuje utajení informace. Ze správního spisu plyne, že předmětný dokument nebyl a není veřejně šířen, žalobkyně přístup k němu omezuje – zpřístupňuje ho pouze uvnitř své organizační struktury a navenek jej neposkytuje. O tom, že žalobkyně odpovídajícím způsobem zajišťuje utajení těch informací, které považuje za obchodní tajemství, svědčí i existence její směrnice č. 12/2024 s názvem „Ochrana a klasifikace informací, zejm. obchodního tajemství a dalších skutečností,“ na niž v této souvislosti poukázala v rozhodnutí o odmítnutí žádosti.
66. Zároveň je soud toho názoru, že v daném případě není dán důvod pro prolomení ochrany ve smyslu § 9 odst. 2 InfZ, podle něhož „při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství.“ Žadatelka nepožaduje informace o konkrétní transakci, tedy o tom, komu a v jaké výši byly poskytnuty veřejné prostředky, nýbrž orientační (dopředu sestavený) ceník užívaný pro stanovení nákladů investičních akcí. Předmětem žádosti tedy není údaj o konkrétním veřejném plnění poskytnutém konkrétnímu příjemci, ale vnitřní nákladová a cenová strategie žalobkyně. Na takovou informaci se výjimka podle § 9 odst. 2 InfZ nevztahuje.
67. Soud uzavírá, že požadovaná informace (investiční ceník za rok 2014) splňuje všechny zákonné znaky obchodního tajemství podle § 504 OZ: je určitelnou a ocenitelnou informací, v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupnou, souvisí se závodem žalobkyně, žalobkyně její utajení odpovídajícím způsobem zajišťuje a informace je konkurenčně významná, neboť její zpřístupnění může oslabit postavení žalobkyně na trhu a zhoršit její vyjednávací pozici vůči dalším osobám vstupujícím s ní do obchodních vztahů. Za této situace byl dán zákonný důvod pro odepření informace podle § 9 odst. 1 InfZ. Žalovaný tudíž pochybil, pokud napadeným rozhodnutím rozhodl, že žalobkyně je povinna požadovanou informaci poskytnout. Z těchto důvodů soud shledal důvodným žalobní bod, jímž je žalovanému vytýkáno nesprávné použití informačního příkazu podle § 16 odst. 5 InfZ, a proto napadené rozhodnutí zrušil.
S ohledem na to, že existence zákonného důvodu pro obligatorní neposkytnutí informace podle § 9 odst. 1 InfZ sama o sobě brání potvrzení informačního příkazu, by vypořádání zbývajících žalobních námitek bylo pro výsledek řízení nadbytečné. Proto se soud již nezabýval podpůrnými a do jisté míry souvisejícími důvody, o které žalobkyně své rozhodnutí o odmítnutí žádosti rovněž opřela, tedy fakultativním omezením poskytnutí informace podle § 11 odst. 1 písm. a) InfZ a argumentem, že dle § 2 odst. 1 písm. d) EZ je informace, která má charakter obchodního tajemství, chráněnou informací.
68. K rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2025, č. j. 9 A 32/2024-206 soud uvádí, že v nyní projednávané věci rozhodl odlišně, neboť dospěl k závěru, že okolnosti obou případů nejsou totožné. Žalobkyně ve výroku rozhodnutí o odmítnutí žádosti výslovně uvedla jako zákonný důvod § 9 odst. 1 InfZ a v odůvodnění rozhodnutí pak vymezila, jaká konkrétní informace má být chráněna, a podrobně rozvedla, proč má za to, že jde o interní cenový podklad vypovídající o jejím nákladovém modelu, způsobu oceňování investičních akcí a o její obchodní a vyjednávací strategii. Tím se tato věc podstatně odlišuje od situace řešené rozsudkem č. j. 9 A 32/2024-206, v němž soud výslovně uvedl, že žalobkyně nepodepřela své rozhodnutí výlukou podle § 9 odst. 1 InfZ a argumentovala jí až následně. Devátý senát se proto věcným posouzením obchodního tajemství jako důvodu pro neposkytnutí informace nezabýval.
69. Soud považuje za nutné zdůraznit, že byl při rozhodování v této věci vázán závěry formulovanými v rozsudku č. j. 3 A 187/2025-86, které se týkají týchž účastníků a téže věci, a nehodlá se od těchto závěrů jakkoliv odchýlit, neboť by tím porušil zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 5. 2024 č. j. 9 As 66/2023 – 72, závaznost jednou vysloveným právním názorem dle § 78 odst. 5 s.ř.s. dopadá nejenom na správní orgán, jehož rozhodnutí bylo soudem zrušeno, ale - při absenci změny skutkových okolností či relevantní právní úpravy, ke které by došlo v mezidobí od okamžiku vynesení prvního rozsudku do nového posuzování věci - i na soud samotný. Městský soud v Praze v rozsudku č. j. 3 A 187/2025-86 týkajícím se naprosto totožné věci již jednou zaujal jednoznačný právní názor, že požadovaná informace (investiční ceník za rok 2014) splňuje všechny zákonné znaky obchodního tajemství podle § 504 OZ, který podrobně zdůvodnil. V nyní projednávané věci byl soud tímto svým již jednou vysloveným právním názorem vázán, což znamená, že stejnou otázku ve stejné věci za nezměněného skutkového a právního stavu nemohl posoudit jinak, respektive nemohl dojít k opačnému právnímu závěru, neboť takovým postupem by zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí naprosto popřel.
70. Pro úplnost je nutno uvést, že soudu je obsah požadované informace znám z úřední činnosti, neboť se s ním seznámil v řízení vedeném pod sp. zn. 3 A 187/2025.
71. Na okraj soud dodává, že vydáním napadeného rozhodnutí žalovaný porušil § 48 odst. 2 správního řádu, jenž stanoví, že přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou. Informační příkaz obsažený ve výroku II. napadeného rozhodnutí totiž ukládá žalobkyni tutéž povinnost jako informační příkaz obsažený ve výroku II. rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025 č. j. UOOU-00383/23-43 (jež bylo zrušeno rozsudkem č. j. 3 A 187/2025-86). Žalovanému je tedy třeba vytknout, že při vydání napadeného rozhodnutí přehlédl, že o stejné „informační“ povinnosti ve vztahu k žalobkyni již dříve rozhodl. Na druhou stranu je zřejmé, že by k tomuto pochybení správního orgánu vůbec nedošlo, pokud by OZNŘ v postavení žadatelky nepodávala opakovaně žádosti o totožné informace.
72. Druhý výrok rozsudku se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně je povinným subjektem podle InfZ, neboť je tzv. veřejnou institucí, přičemž projednávaná věc se týká její běžné činnosti při vyřizování žádostí o informace. Za této situace soud nepovažuje náklady na externí právní zastoupení žalobkyně za náklady důvodně vynaložené ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s. K tomu je zapotřebí dodat, že správním orgánům (mezi něž se v informačních věcech řadí i povinné subjekty), náhrada nákladů právního zastoupení dle ustálené judikatury až na výjimky nepřísluší.
73. Třetí výrok rozsudku, jímž soud rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, má oporu v § 60 odst. 5 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025, jelikož soud neuložil OZNŘ žádnou povinnost, při jejímž plnění by jí nějaké náklady vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.
Praha 17. září 2026
Mgr. Martin Kříž v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje I. V.