Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Az 7/2026 - 42

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Postulkovou ve věci

žalobce:

N. A., narozený X, občan X

pobytem na území republiky X

zastoupený advokátkou JUDr. Annou Pavlíkovou

sídlem Bělehradská 572/63, 120 00 Praha 2

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2026 č. j. OAM-113/ZA-ZA11-ZA21-2026,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 30. 6. 2026 č. j. OAM-113/ZA-ZA11-ZA21-2026 se zrušuje, a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Anny Pavlíkové, advokátky.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jako nepřípustnou jeho opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 29. 1. 2026 podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a podle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. 5. 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále též „APR“), jelikož žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost pro opětovné vedení správního řízení s opětovným hodnocením důvodů odchodu žalobce z vlasti a obav z návratu do vlasti ve vztahu k první žádosti žalobce ze dne 20. 6. 2025, kterou žalovaný zamítl jako zjevně nedůvodnou.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 29. 1. 2026 požádal o mezinárodní ochranu z obavy uvěznění a perzekuce ze strany X, jelikož národností je X, podporoval nezávislost X a byl členem hnutí M. (dále též „M.“), což je autonomní hnutí usilující o nezávislost X na X, které je od roku X na X seznamu teroristických organizací. Novou skutečností je to, že perzekuce jeho představitelů se zintenzivnila poté, co v X byla X vyhlášena nezávislost X. V X během demonstrací byli zatčeni podporovatelé M., kteří k žalobci žijícímu v zahraničí uvedli, že tento aktivně M. podporoval. Žalobce tvrdí, že dne 16. 12. 2025 proběhla u něho doma v X domovní prohlídka a bylo proti němu zahájeno trestní řízení. Žalobce má za to, že při úkonu poskytnutí údajů ke své v pořadí druhé žádosti a ve dvou písemných doplněních ze dnů 30. 4. 2026 a 22. 6. 2026 vysvětlil a doložil důvody k přípustnosti žádosti a uvedl nové skutečnosti, které bez svého zavinění nemohl uvést dříve. Žalovaný však dospěl k závěru o nepřípustnosti jeho žádosti na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nesprávného posouzení jím uváděných důvodů, napadené rozhodnutí považuje proto nezákonné a nepřezkoumatelné.

3. V prvním žalobním bodu žalobce namítl, že žalovaný jeho žádost zamítl podle nesprávné právní úpravy. Podle čl. 79 odst. 3 APR se právní úprava APR použije až na žádosti datované po 12. 6. 2026. Na žádosti podané dříve se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU (dále též „procedurální směrnice“). Žádost žalobce podanou před uvedeným datem nemohl žalovaný zamítnout podle APR.

4. Ve druhém žalobním bodu žalobce poukázal na podstatné porušení ustanovení o řízení a zkrácení procesních práv dne 13. 4. 2026 při úkonu poskytnutí údajů k žádosti, při kterém namítl vadné tlumočení i protokolaci a současně se tak i následně písemně vyjádřil. Zástupkyně žalobce hovořící francouzsky již při zmíněném úkonu namítala, že tlumočník nepřekládal z francouzštiny slova žalobce přesně, že shrnoval delší části jeho výpovědi vlastními slovy, a některé věty vůbec netlumočil, šlo o jakési převyprávění. Ačkoli již v průběhu úkonu bylo namítáno zkreslení výpovědi žalobce, přesto úkon pokračoval a k nápravě nedošlo. Během úkonu poskytnutí údajů opakovaně žalovaný odmítl zapsat část výpovědi s tím, že informace mohou být znovu sděleny a zapsány později u jiné otázky. Žalovaný tím vytvářel nejistotu, co již žalobce sdělil a co ještě nezaznělo, sdělení informací mu tím ztěžoval. Žalovaný se žalobce např. tázal na jeho členství v politické straně, na jeho cestu do Evropské unie, dále položil otázku, proč nebylo M. zmíněno v první žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu. Je proto zřejmé, že se fakticky jednalo o pohovor, byť s menším důrazem na zjišťování podrobností. Žalovaný však nekladl jen jednoduché otázky, žádal i komplexní sdělení k určitým záležitostem, u nichž by přítomnost soudního tlumočníka byla zapotřebí. Tato zavádějící a nepřesná protokolace byla při úkonu poskytnutí údajů rovněž namítána a v protokolu je i zaznamenána. U úkonu netlumočil tlumočník soudní, nýbrž přibraný, bez potřebné kvalifikace, ačkoli nebyly splněny zákonné podmínky pro přibrání. Nemohou tudíž obstát závěry žalovaného, že se jednalo toliko o „úkon poskytnutí údajů, jehož cílem je dokončení registrace žádosti o mezinárodní ochranu“, že správní orgán „již disponuje většinou údajů z předchozího řízení“, a není třeba vést standardní pohovor, ani aplikovat standardní pravidla pro přibrání tlumočníka. Žalovaný z úkonu poskytnutí údajů tím vytváří úkon druhé kategorie, v němž žadatel nemá stejná procesní práva, když postačí „přiměřené“ porozumění mimo zákonnou úpravu podmínek tlumočení. Podle žalovaného podstatou úkonu má být ověřování přípustnosti samotné žádosti, zjištění podstatných okolností žalobcovy žádosti a ověření, zda nastaly nové skutečnosti pro udělení mezinárodní ochrany. Ve vyjádření k podkladům žalobce též argumentoval, že přibraný tlumočník musí mít potřebné odborné znalosti. V ČR je 58 soudních tlumočníků do francouzštiny, několik z nich působí v dojezdové vzdálenosti žalovaného. Žalovaný se dále řádně nevypořádal s namítanou judikaturou ve vztahu k vadám tlumočení (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2022 č. j. -63). Jestliže při poskytnutí údajů nebylo řádně tlumočeno, nemohou závěry žalovaného obstát. Podle žalobce žalovaný proto vadně dovozuje, že neexistuje nový prvek v žalobcově žádosti, ačkoli tlumočení bylo vadné a byl nedostatečně zjištěn skutkový stav. Nemohl proto dospět k závěru o neexistenci nového prvku v žalobcově řízení, když při úkonu poskytnutí údajů, který je pro zjišťování přípustnosti žádosti zásadní, nebylo žalobci řádně tlumočeno, některé odpovědi žalobce nebyly vůbec tlumočeny, jak žalobce opakovaně namítal. Žalovaný též nemohl konstatovat, že žalobcova žádost neobsahuje nové prvky, aniž by zjistil skutečnosti, které pro posouzení novosti uváděných údajů byly relevantní, zejména informace o zostření represe vůči příznivcům M. po X. Zprávy o situaci v zemi původu, z nichž žalovaný vycházel, byly vydány krátce po vyhlášení nezávislosti v X, další vývoj situace neobsahují. Žalobci nelze klást za vinu, že podporu M. nezmínil ve své první žádosti, když žalovaný nezjistil informace, které by se týkaly událostí, které nastaly po vyhlášení nezávislosti X, ve vztahu ke zostření situace vůči podporovatelům M. žijících v emigraci. Nemohl tak řádně posoudit, zda v zemi původu k nějaké aktuální změně došlo, či nikoliv. Konstatování, že separatistické tendence byly v X pronásledovány již v minulosti, nemění nic na změně situace. K tomuto žalobce poukazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008 č. j. -71 a ze dne 17. 12. 2025 č. j. -53 či na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025 č. j. -121.

5. Ve třetím žalobním bodu žalobce nesouhlasí, že žádost není nepřípustná, neboť v řízení uváděl nové skutečnosti o podpoře M., které nemohl uvést při pohovoru v předchozím řízení. Do X totiž nebyl v X perzekuován pro národnostní a politickou příslušnost. Až po vyhlášení nezávislosti v emigraci v X se pozornost X úřadů upřela na zahraniční podporovatele M., i na žalobce. Žalovaný tvrdí, že žalobce měl informace o spojení s M. sdělit v rámci první žádosti o mezinárodní ochranu. Zostření represe i vůči osobám žijícím v zahraničí, které vedly k udání žalobce a k jeho následnému trestnímu stíhání v zemi původu, se však staly až po vyhlášení nezávislosti v X. Jelikož žalobce žil od roku 2016 v zahraničí, nebyl do doby vyhlášení nezávislosti perzekuován. Žalovaný proto nesprávně vyhodnotil situaci v zemi původu pro nedostatečně zjištěný skutkový stav. Ačkoli zpráva Ministerstva zahraničních věcí ve spisu konstatuje, že represe vůči X separatistům jsou v X větší, než vůči jiným skupinám, nehodnotí represe po vyhlášení nezávislosti. Podle žalovaného je situace i nadále stejná, protože si neopatřil aktuální a zacílené zdroje k situaci po vyhlášení nezávislosti v X, na jejichž základě by mohl předběžně posoudit důvodnost žalobcovy opakované žádosti. Žalovaný současně ani nepřihlédl ke zdrojům, které k žádosti doložil žalobce. Jednalo se o zdroje dokumentující riziko vážné újmy pro podporovatele M. v souvislosti s vyhlášením nezávislosti v X. Žalovaný se s těmito uvedenými novými skutečnostmi i zdroji nevypořádal, napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné a nezákonné. Byť žalobci se z X nepodařilo získat další podklady, žalovaný se jeho tvrzeními měl zabývat.

6. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce zmínil vadné doručení napadeného rozhodnutí, jelikož do datové schránky jeho zástupkyni byl doručen jen přípis o doručení, vlastní rozhodnutí připojeno nebylo.

7. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ji navrhuje jako nedůvodnou zamítnout. Akceptuje, že v napadeném rozhodnutí byl nesprávně užit právní režim APR, ačkoli žalobcova opakovaná žádost byla podána dne 29. 1. 2026. Napadené rozhodnutí mělo být založeno na právní úpravě účinné pro žádosti podané před 12. 6. 2026, na procedurální směrnici. Uvedené však nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, jelikož žalovaný postupoval i podle předchozí právní úpravy a porovnal obsah první a nynější žádosti žalobce, zabýval se novými okolnostmi žalobce a posoudil, zda nové okolnosti existovaly v době předchozího řízení, zda je žalobce mohl uplatnit již tehdy a zda představují jsou způsobilé pro jeho hmotněprávní postavení. Zároveň opatřil informace o situaci v zemi původu a umožnil žalobci se s nimi seznámit a vyjádřit se k nim. Žalobce podal první žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 19. 3. 2025, žalovaný ji dne 20. 6. 2025 pod č. j. OAM-330/ZA-ZA11-LE31-2025 zamítl jako zjevně nedůvodnou. Proti rozhodnutí žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji pod sp. zn. zamítl a Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce odmítl pro nepřijatelnost pod sp. zn. . Smyslem institutu je umožnit nové věcné projednání žádosti, pokud se objeví nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez zavinění žadatele předmětem předchozího řízení a současně jsou způsobilé měnit jeho postavení z hlediska mezinárodní ochrany. Odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 11. 6. 2026 č. j. -26 a Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2026 č. j. -56. Žalobce nyní svůj azylový příběh změnil. V prvním řízení uváděl za důvod své žádosti problémy související s údajným praním peněz a s finanční podporou politického hnutí. Nyní tvrdí, že je dlouhodobým podporovatelem M. od roku 2021 a v souvislosti s tím mu po událostech v X hrozí ze strany X státních orgánů pronásledování. Žalobce v řízení uvedl, že M. podporuje od roku 2021 na internetu a finančně a v minulosti byl rovněž politicky aktivní. Podle žalovaného existence žalobcovy podpory M. není novou skutečností, která by vznikla po skončení prvního řízení. Podle žalobce jeho činnost existovala od roku 2021, dlouho před podáním první žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce vysvětloval, že o M. v prvním řízení nehovořil, jelikož to nepovažoval za relevantní, k rozhodujícím událostem došlo až v X. Žalobce podle vlastního tvrzení o své aktivitě k M. věděl v době předchozího řízení, nic mu objektivně nebránilo ji tehdy uvést. Skutečnost, že ji subjektivně nepovažoval za relevantní, nelze ztotožnit s objektivní nemožností ji uplatnit. Žalovaný tvrzení o údajném zvýšeném zájmu X orgánů, domovní prohlídce a údajné zmínce jména žalobce při výslechu zadržených osob, neshledal za konkrétní a doložené, aby tím mohla být založena povinnost nového meritorního posouzení žádosti. K tomuto žalobce žádný doklad nedoložil.

8. Žalovaný uvádí, že v daném řízení zajistil Informaci OAMP Ministerstva vnitra ze dne 16. 12. 2025 „X“ a Informaci Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 6. 1. 2026 č. j. 152263-11-2025-MZV/LPTP k M. a jeho centrály ve X. Obě informace jsou součástí správního spisu a žalobci byla dne 11. 6. 2026 dána možnost se s nimi seznámit, vyjádřit se k nim a navrhnout další podklady či nové skutečnosti. Nepříznivá situace příznivců M. v X a přijímání represivních opatření proti M. a jeho příznivcům ze strany X orgánů ještě neznamená, že každý, kdo tvrdí, že M. podporuje, automaticky splňuje podmínky pro nové věcné projednání opakované žádosti. Rozhodující je, zda nové informace mají konkrétní vztah k individuální situaci žalobce a zda představují změnu takového významu, že mohou vést k odlišnému výsledku než předchozí řízení. Uvedené v ničem tvrzeném žalovaný neshledal. Poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2026 č. j. -56.

9. Žalovaný k námitce vad tlumočení uvádí, že dne 13. 4. 2026 nebyl se žalobcem prováděn standardní osobní pohovor ve smyslu , nýbrž úkon poskytnutí údajů k žádosti k dokončení registrace žádosti a zjištění základních údajů o žadateli a důvodech jeho žádosti. Žalobce byl poté opakovaně vyzván, aby důvody doplnil písemně, čehož prostřednictvím své zástupkyně učinil. Písemná vyjádření žalobce ze dnů 30. 4. 2026 a 22. 6. 2026 jsou v zásadních rysech shodná s důvody při poskytnutí údajů. I když žalobce obecně tvrdí, že některé části jeho výpovědi nebyly přeloženy přesně či byly tlumočníkem shrnuty, neuvádí konkrétní skutečnost, kterou měl v důsledku vadného tlumočení ztratit, či která by nebyla následně uvedena v jeho písemných podáních a která by mohla mít rozhodující význam pro posouzení přípustnosti jeho opakované žádosti. Případné nedostatky při tomto procesním úkonu nemohly mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Pokud by soud shledal určité nedostatky ve způsobu provedení tlumočení, musel by posoudit jejich konkrétní dopad na zákonnost rozhodnutí. V projednávané věci přitom žalobce své důvody opakované žádosti opakovaně a podrobně písemně doplnil a žádná podstatná skutečnost, která by měla být v důsledku tlumočení ztracena, a která by mohla změnit závěr o nepřípustnosti žádosti, nebyla konkrétně označena. Žalovaný proto považuje rozhodnutí za přezkoumatelné.

10. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ( věta , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

11. Soud shledal, že žaloba je důvodná pro podstatné porušení ustanovení o řízení před žalovaným, jenž mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V souladu s rozhodoval ve věci bez nařízení ústního jednání.

12. K prvnímu žalobnímu bodu lze konstatovat, že účastníci nesporují, že v předmětné věci žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 29. 1. 2026.

13. Podle čl. 79 odst. 3 APR toto nařízení se použije na řízení o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k žádostem podaným od 12. června 2026. Žádosti o mezinárodní ochranu podané před tímto datem se řídí směrnicí 2013/32/EU.

14. Z citovaného vyplývá, že žalovaný předmětnou věc měl posoudit podle procedurální směrnice, právní úpravy platné ke dni podání opakované žádosti žalobcem, a nikoli podle APR, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí (viz bod 1. tohoto rozsudku). Na str. 4 napadeného rozhodnutí žalovaný přesto ve druhém odstavci zmiňuje jak ve znění účinném do 11. 6. 2026, písm. b) procedurální směrnice, písm. c) procedurální směrnice i APR. V posledním odstavci na str. 4 napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že věc posuzuje podle ve znění účinném do 11. 6. 2026 současně postupem podle APR. Na str. 5 a násl. pak zmiňuje ve více odstavcích právní úpravu výlučně podle APR. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě k námitce žalobce souhlasil, že měl na věc aplikovat režim toliko podle procedurální směrnice.

15. Soud přisvědčil námitce žalobce vadného užití právní úpravy. Doplňuje, že APR stanoví jednoznačné pravidlo s ohledem na zásadu předvídatelnosti, že žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané před datem 12. června 2026 se řídí dosavadní právní úpravou procedurální směrnicí. Přechodná ustanovení APR na předmětnou věc se nepochybně vztahují, když stanovují postup výlučně podle dosavadních předpisů v procesních otázkách i v otázce posouzení, zda žalobce uplatnil či neuplatnil novou skutečnost zakládající mu právo revize jeho žádosti. Takové rozhodnutí porušuje princip legitimního očekávání.

16. Soud k tomuto zdůrazňuje, že právní režim procedurální směrnice a právní režim APR nejsou textově totožné. Aby soud mohl porovnat rozdíl mezi popsanými právními režimy, zda se objevily nebo byly předloženy nové skutečnosti či zjištění relevantní pro přiznání mezinárodní ochrany, případně zda mohly být uplatněny již dříve, které by měly vliv na výsledek věci (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2014 č. j. -25), musel by pro posouzení věci vycházet kromě jiného zejména z osobně učiněné výpovědi žalobce při úkonu poskytnutí údajů. Tuto výpověď žalobce však nelze relevantně zohlednit, blíže viz druhý žalobní bod níže, proto nyní není zřejmé, zda rozdíl mezi oběma režimy vzhledem ke skutkovému stavu, který je v dané věci zásadní, mohl ovlivnit výsledek. Žalovaný proto v souladu se zásadou právní jistoty musí řízení zahájené podle procedurální směrnice dokončit podle dosavadních předpisů. Obdobnou otázkou se zabýval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 16. 7. 2026 č. j. -23, bod 10., i Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 6. 8. 2026 č. j. -20.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaný v písemném vyjádření k žalobě se s žalobcem v této otázce ztotožnil, soud neshledává za účelné se dále této otázce podrobněji věnovat. První žalobní námitka je důvodná.

18. Soud se především zabýval námitkami uplatněnými ve druhém žalobním bodu k otázce namítaného vadného tlumočení i protokolace při zápisu úkonu poskytnutí údajů k žádosti dne 13. 4. 2026.

19. Ze správního spisu k nastolené otázce vyplývají tyto podstatné skutečnosti.

20. Podle Předávacího protokolu ze dne 29. 1. 2026 č. j. CPR-4796-2/ČJ-2026-931200-AZ se do Přijímacího střediska cizinců Zastávka dne 29. 1. 2026 dostavil žadatel, nyní žalobce, v souvislosti s podáním opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Přílohou tohoto protokolu je jednostránková kopie výjezdního příkazu s kopií pasu s fotografií žalobce č. X a jednostránková stručná žádost žadatele o udělení mezinárodní ochrany ve francouzštině, která obsahuje: datum: „Fait à Zastávka le 29. 01. 2026“, název: „Demande de protection internationale conformément à l’art. 3 alinéa 1 de la loi nº 325/1999 Coll., portant sur l’asile, dans sa version actuelle“, údaje: „Prénom: X“, „Nom: X“, „Date et lieu de naissance: X“, „Nationalité: X“, a vlastní text: „X“ s podpisem žadatele a přebírajícího policisty. Na žádosti je vlevo nahoře razítko žalovaného a čas přijetí: 18:30 hodin. Předávací protokol s oběma přílohami převzal dne 29. 1. 2026 pracovník Správy uprchlických zařízení ve 21 hodin.

21. Dne 30. 1. 2026 žalovaný v češtině i arabštině vyzval žadatele, aby se dne 5. 2. 2026 dostavil k poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany v 8:30 hodin do OAMP Zastávka u Brna, Havířská 514, 664 84, Zastávka, a poučil žadatele: „Nedostavíte-li se bez vážného důvodu k poskytnutí informací k Vaší žádosti o udělení mezinárodní ochrany, bude to považováno za Váš nezájem nadále žádat o udělení mezinárodní ochrany v České republice a Vaše řízení bude podle § 25 písm. d) zákona o azylu zastaveno. Nastane-li vážný důvod, bránící Vám v poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany v uvedeném termínu, jste povinen/povinna o tom neprodleně správní orgán informovat na některém z výše uvedených kontaktů.“ Tuto výzvu žadatel osobně převzal a podepsal dne 30. 1. 2026.

22. Podle úředního záznamu žalovaného ze dne 5. 2. 2026 se žadatelem nebyl proveden úkon poskytnutí údajů k jeho žádosti o mezinárodní ochranu, jelikož žalovaný dne 3. 2. 2026 obdržel oznámení o převzetí zastoupení žadatele včetně plné moci.

23. Dne 5. 2. 2026 žalovaný v češtině i v arabštině vyzval žadatele, aby se dne 20. 2. 2026 dostavil k poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany v 8:30 hodin do OAMP Zastávka u Brna, Havířská 514, 664 84, Zastávka, a poučil žadatele: „Nedostavíte-li se bez vážného důvodu k poskytnutí informací k Vaší žádosti o udělení mezinárodní ochrany, bude to považováno za Váš nezájem nadále žádat o udělení mezinárodní ochrany v České republice a Vaše řízení bude podle § 25 písm. d) zákona o azylu zastaveno. Nastane-li vážný důvod, bránící Vám v poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany v uvedeném termínu, jste povinen/povinna o tom neprodleně správní orgán informovat na některém z výše uvedených kontaktů.“ Tuto výzvu žadatel osobně převzal a podepsal dne 5. 2. 2026.

24. Dne 18. 2. 2026 žalovanému byla doručena omluva žalobce ze zdravotních důvodů a žádost o nový termín k poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany se žádostí o tlumočení.

25. Podle úředního záznamu žalovaného ze dne 20. 2. 2026 se žadatelem nebyl proveden úkon poskytnutí údajů k jeho žádosti o mezinárodní ochranu ze zdravotních důvodů.

26. Dne 26. 2. 2026 žalovaný v češtině i v arabštině vyzval žadatele, aby se dne 24. 3. 2026 dostavil k poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany v 10:00 hodin do OAMP Zastávka u Brna, Havířská 514, 664 84, Zastávka a poučil žadatele: „Nedostavíte-li se bez vážného důvodu k poskytnutí informací k Vaší žádosti o udělení mezinárodní ochrany, bude to považováno za Váš nezájem nadále žádat o udělení mezinárodní ochrany v České republice a Vaše řízení bude podle § 25 písm. d) zákona o azylu zastaveno. Nastane-li vážný důvod, bránící Vám v poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany v uvedeném termínu, jste povinen/povinna o tom neprodleně správní orgán informovat na některém z výše uvedených kontaktů.“ Tuto výzvu žadatel prostřednictvím pošty osobně převzal a podepsal dne 4. 3. 2026.

27. Dne 18. 3. 2026 zástupkyně žadatele požádala o zajištění tlumočníka pro úkon poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu na den 24. 3. 2026 do francouzštiny a doložila lékařské zprávy ke zdravotnímu stavu žadatele.

28. Dne 24. 3. 2026 žalovaný v češtině i v arabštině vyzval žadatele, aby se dne 13. 4. 2026 dostavil k poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany v 10:00 hodin do OAMP Zastávka u Brna, Havířská 514, 664 84, Zastávka a poučil žadatele: „Nedostavíte-li se bez vážného důvodu k poskytnutí informací k Vaší žádosti o udělení mezinárodní ochrany, bude to považováno za Váš nezájem nadále žádat o udělení mezinárodní ochrany v České republice a Vaše řízení bude podle § 25 písm. d) zákona o azylu zastaveno. Nastane-li vážný důvod, bránící Vám v poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany v uvedeném termínu, jste povinen/povinna o tom neprodleně správní orgán informovat na některém z výše uvedených kontaktů.“ Tuto výzvu žadatel prostřednictvím pošty osobně převzal a podepsal dne 2. 4. 2026.

29. Dne 13. 4. 2026 žalovaný pod č. j. OAM-113/ZA-ZA11-2026 ustanovil tlumočníkem do jazyka francouzského a vzal do slibu tlumočníka pana P. P., kterého označil datem narození.

30. Dne 13. 4. 2026 žalovaný sepsal se žadatelem úkon poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu podle za účasti zástupkyně žadatele. Ve vyjádření k tomuto úkonu zástupkyně žadatele uvedla: „…Ač jsem si vědoma, že se nejedná o plnohodnotný pohovor ve smyslu zákona o azylu, tak jsem toho názoru, že s ohledem na znění a probíhající ústní jednání, je třeba protokolovat informace tak, jak zaznívají. Dle mého názoru to takto protokolováno nebylo, jelikož nebylo protokolováno slovo od slova, některé informace byly přesunuty k jiným bodům či se vytratily. Dle mého názoru rovněž nebyl úkon tlumočen slovo od slova, ale docházelo k shrnování informací, některé věty dle mého názoru ani tlumočeny nebyly.“ Žalovaný na citované uvedl: „Pozn. Žadatel byl upozorněn na možnost doplnit důvody své žádosti o mezinárodní ochranu rovněž v písemné podobě. Žadatel si prostřednictvím své zmocněné zástupkyně vyžádal stanovení lhůty pro vyjádření a rovněž pro doplnění materiálů prokazující stíhání v X. Správní orgán určil lhůtu pro doložení materiálů do 30. 4. 2026. Žadatel lhůtu prostřednictvím zmocněné zástupkyně akceptoval.“

31. Dne 30. 4. 2026 zástupkyně žadatele zaslala žalovanému nikým nepodepsané 4stránkové vyjádření, k němu žalovaný připojil dne 5. 5. 2026 elektronickou pečeť s poznámkou: „Nepodařilo se získat informace o podpisu“.

32. Dne 22. 6. 2026 zástupkyně žadatele zaslala žalovanému nikým nepodepsané 6stránkové vyjádření, k němu žalovaný připojil dne 25. 6. 2026 elektronickou pečeť s poznámkou: „Nepodařilo se získat informace o podpisu“.

33. Dne 30. 6. 2026 žalovaný napadeným rozhodnutím (č. j. OAM-113/ZA-ZA11-ZA21-2026) zamítl opakovanou žádost žadatele ze dne 29. 1. 2026 o udělení mezinárodní ochrany podle a podle APR, jelikož žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost pro opětovné vedení správního řízení s opětovným hodnocením důvodů odchodu žalobce z vlasti a obav z návratu do vlasti ve vztahu k první žádosti žalobce ze dne 20. 6. 2025, která byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná. V odůvodnění na str. 3 žalovaný uvedl, že vycházel při posouzení opakované žádosti kromě jiného i z výpovědi žadatele a jeho písemných vyjádření. Na str. 4 uvedl, že není vadou, pokud tlumočí namísto soudního tlumočníka, ustanovený. V daném případě se jednalo toliko o úkon poskytnutí údajů s cílem dokončení registrace žádosti o mezinárodní ochranu v situaci, kdy žalovaný disponuje většinou údajů z předchozího řízení, daný úkon má v zásadě dotazníkový charakter. Procedurální směrnice ani APR nestanovují dostatečnou kvalifikaci pro tlumočení, požadují „přiměřenou komunikaci“. Taková komunikace se s něčím shoduje, je s ním v souladu, a dostačuje. V tomto případě úkonem bylo vyplnění registračního dotazníku, jehož účelem bylo shromáždit základní identifikační údaje žadatele za účelem jeho registrace. Při poskytnutí údajů není třeba klást důraz na překlad každého jednotlivého slova. Žalovaný v případě opakované žádosti umožní sdělit důvody žádosti písemně nebo jiným vhodným způsobem, což je jak ve znění procedurální směrnice, tak ve znění APR. Posouzení přípustnosti se provádí v kontextu všech sdělení předložených žadatelem, proto byl žadatel upozorněn na možnost důvody doplnit písemně. Obsah důvodů ze dne 22. 6. 2026 i ze dne 30. 4. 2026 je v zásadě totožný s důvody uvedenými v protokolu o poskytnutí údajů. Žadatel nic konkrétního nesporuje. Žalovaný vedený zásadou procesní ekonomie neshledal za nezbytné provádět další úkon, nevedl by ke zjištění další informace ve prospěch přípustnosti žádosti.

34. Soud se s postupem žalovaného k námitce uplatněné dne 13. 4. 2026 při tlumočení a protokolace úkonu poskytnutí údajů neztotožnil.

35. Je třeba konstatovat, že žalobce dne 29. 1. 2026 jedinou větou ve francouzštině „Je demande l’octroi de la protection internationale en République tchèque“, která v překladu znamená: Žádám o udělení mezinárodní ochrany v České republice, inicioval revizi, resp. doplnění, své předchozí žádosti k existenci nových skutečností či zjištění, které nebyly bez zavinění žalobce předmětem zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení. Z citované věty žalobce žádná nová skutečnost nevyplývá. Žalovaný, aby zjistil, co žalobce vedlo k nové žádosti, přistoupil k osobnímu pohovoru se žalobcem ve formě úkonu poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, za účasti jeho zástupkyně. Tento osobní pohovor ve formě úkonu žalovaný provedl dne 13. 4. 2026 poté, co se neuskutečnily tři dříve plánované úkony na dny 5. 2. 2026, 20. 2. 2026 a 24. 3. 2026. Je zřejmé, že žalovaný byl veden snahou z osobní výpovědi žalobce zjistit takové nové podstatné skutečnosti, aby jim mohl přiřadit příslušnou relevanci. V opačném případě mohl žalovaný rovnou vyzvat žalobce toliko k písemnému vyjádření, aniž by jej osobně slyšel. Cílem předmětného úkonu bylo zjistit, jaká konkrétní skutečnost se změnila od okamžiku pravomocně ukončeného minulého řízení natolik, aby měla vliv na žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu. Důkazní břemeno v tomto směru leželo na žalobci (který předem dne 18. 3. 2026 informoval žalovaného, že požaduje tlumočníka do francouzštiny), který musel jasně popsat a doložit jím tvrzené takové nové okolnosti, které by na jeho mezinárodní ochranu měly mít vliv.

36. V daném případě dne 13. 4. 2026 kvalitu tlumočení a vadnou či neúplnou protokolaci namítala zástupkyně žalobce přímo při tomto úkonu poskytnutí údajů, že: nebylo protokolováno slovo od slova, některé informace byly přesunuty k jiným bodům či se vytratily. … rovněž nebyl úkon tlumočen slovo od slova, ale docházelo k shrnování informací, některé věty dle mého názoru ani tlumočeny nebyly. Z citovaného se soud neztotožnil se žalovaným, že by žalobce nic konkrétního nesporoval, námitky uplatněné na místě považuje za dostatečně konkrétní.

37. Žalovaný namísto toho, aby bezprostředně po uplatnění námitky dne 13. 4. 2026 namítané vady vzal ve zřetel a odstranil je tak, aby úkon nebyl nadále namítán, tak neučinil. Neoslovil přítomného tlumočníka, aby se na místě k námitce tlumočení do úkonu písemně vyjádřil, námitku ani neodstranil tím, že žalobce převyslechne, resp. výslech ukončí a vyslechne žalobce za účasti soudního tlumočníka do jazyka francouzského jindy. Takto žalovaný nepostupoval, námitku na místě neřešil a naopak poskytl zástupkyni, která námitku uplatnila, časový prostor sedmnácti dnů, aby se k věci do 30. 4. 2026 písemně (toliko) vyjádřila. Takovýto postup žalovaného soud nemůže aprobovat a tento nemůže podléhat soudní ochraně. Nelze se proto ztotožnit s argumentací žalovaného, neboť takto provedená komunikace přestala být uplatněním námitek na místě „přiměřenou“.

38. S argumentací žalovaného, který tvrdí, že v případě žalobce se jednalo o vyplnění jakéhosi registračního dotazníku, v němž není třeba klást důraz na překlad každého jednotlivého slova, se nelze ztotožnit. Jestliže žalovaný rozhodl ve věci kromě jiného i na základě výpovědi žalobce při úkonu k poskytnutí údajů, a uvádí, že žalobce žádnou novou skutečnost pro opětovné vedení správního řízení neuvedl (viz str. 3 napadeného rozhodnutí), nelze výpověď se sporovaným tlumočením s protokolací, relevantně použít za argument. Chtěl-li žalovaný legitimně vycházet z výpovědi žalobce při úkonu, pak měl jeho výslech, spočívající v úkonu poskytnutí údajů k žádosti, odročit za účelem zajištění soudního tlumočníka. Soud současně konstatuje, že zvukový záznam pohovoru úkonu nebyl součástí spisového materiálu.

39. Uvedená skutečnost zakládá podle soudu pochybnosti řádného provedení zmiňovaného úkonu. Právo na řádné tlumočení v jazyce, ve kterém je cizinec schopen se dorozumět, je jedním ze základních práv na spravedlivý proces v azylovém řízení. Námitka tlumočení i protokolace byla přitom uplatněna zástupkyní žalobce, která v žalobě tvrdí, že francouzský jazyk ovládá. Soud k tomuto ověřil, že zástupkyně žalobce na veřejně přístupných stránkách www.cak.cz má u své osoby jako advokátky uvedeno, že ovládá francouzský jazyk.

40. K otázce osoby tlumočníka soud uvádí, že ze spisu nevyplývá žádná aktivita žalovaného k zajištění soudního tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků Ministerstva spravedlnosti pro jazyk francouzský ke sporovanému úkonu. Nic nesvědčí o tom, že by žalovaný kontaktoval nějakého tlumočníka pro francouzštinu zapsaného v seznamu soudních tlumočníků, kteří by měli sídlo v obvodu žalovaného. Ze spisu dále nevyplývá, na základě jaké skutečnosti žalovaný zajistil účast pana P. P., kterého na místě ad hoc ustanovil za tlumočníka, a kterého označil toliko datem narození, bez uvedení identifikačního čísla, či bez adresy bydliště/sídla, a dále ze spisu ani nevyplývá, z jakého důvodu ustanovil právě jej tlumočníkem do jazyka francouzského ve věci žalobce. Spis žalovaného totiž na listu č. 43 obsahuje výzvu žalovaného ze dne 24. 3. 2026 adresovanou žalobci, aby se tento dne 13. 4. 2026 dostavil k poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany v 10:00 hodin do OAMP Zastávka u Brna, Havířská 514, 664 84, Zastávka, s poučením. Na listu č. 44 spisu žalovaného je doručenka, že žalobci zmiňovaná výzva byla doručena prostřednictvím pošty dne 2. 4. 2026 a na listu č. 45 je zmiňované ustanovení jmenovaného jako tlumočníka s jeho slibem. Toliko pro úplnost soud dodává, že v úvodu slyšení žalobce při úkonu nebylo přítomným sděleno, že přítomný tlumočník byl ustanovený ad hoc.

41. Skutečnost, že osoba, která provedla tlumočnický úkon a není zapsaná v seznamu tlumočníků, není sama o sobě důvodem, pro který by se nemělo k úkonu přihlížet. Zvolený postup by však žalovaný měl již v řízení odůvodnit. V dané věci však žádný úřední záznam součástí spisu není (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2016 č. j. -37 či ze dne 9. 12. 2020 č. j. -28). Tato skutečnost je o to rozhodnější, když vlastní tlumočení s přepisem protokolu rovnou na místě bylo sporováno a vady tak mohly být též na místě odstraněny. Bylo vhodné, aby žalovaný na úřední záznam jmenovitě uvedl, které soudní tlumočníky do francouzského jazyka se pokusil kontaktovat. Byť takovýto formální nedostatek úředního záznamu sám o sobě nepředstavuje vadu, která by měla vliv na zákonnost, v daném případě však je jen pokračováním vadného postupu žalovaného. Z ničeho ani není zřejmé, jaké odborné znalosti k tlumočení do francouzského jazyka tlumočník ustanovený ad hoc má a co konkrétního vedlo žalovaného právě tuto osobu pro žalobce ustanovit. Zy o jeho ustanovení ad hoc ani údaje k tlumočníkovi nelze ověřit, tento je žalovaným označen toliko datem narození. Za obvyklých okolností je rozhodné, zda bylo materiálně naplněno právo účastníka řízení na tlumočníka, a není důležité, zda se jedná o tlumočníka zapsaného v seznamu, či přibraného ad hoc, ovšem s podmínkou, že tlumočení bylo kvalitní do té míry, aby účastník řízení porozuměl a mohl efektivně vykonávat svá procesní práva. Nekvalitní tlumočení bez učiněné nápravy, mohlo ovlivnit obsah výpovědi a možnost účastníka hájit v řízení svá práva (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2021 č. j. -30, či č. j. -28).

42. Z uvedeného postupu žalovaného je zřejmé, že zatížil úkon poskytnutí údajů k žádosti žalobce procesní vadou, kterou na místě neodstranil. Žalobci, cizinci jako zvlášť zranitelné osobě, tím bylo porušeno právo uplatnit osobně při slyšení důvody v jazyce, kterému rozumí, resp. v překladu zaznamenanému v písemném úkonu.

43. Soud dále k uvádí k písemnostem zaslaným žalovanému ze dnů 30. 4. 2026 a 22. 6. 2026, že žalovanému se do dispozice dostaly písemnosti celkem o 10 stranách, které nejsou podepsané žalobcem ani jeho zástupkyní. Obě písemnosti přitom obsahují elektronickou pečeť žalovaného: „Nepodařilo se získat informace o podpisu“. Písemnosti, na kterých absentuje podpis, čehož si byl žalovaný i vědom, obsahují vadu, kterou lze odstranit. Aniž by žalovaný tuto odstranitelnou vadu opravil a vyzval žalobce, resp. jeho zástupkyni, k podpisu, takto neučinil a s písemnostmi nakládal jako s bezvadnými. Ačkoli postup žalovaného soud shledává vadným, tuto skutečnost ohledně zmiňovaných písemností, která není namítaná, soud proto akceptuje, a považuje nepodepsané písemnosti, u nichž se žalovanému nepodařilo získat informace o podpisu, za písemnosti žalobce.

44. Uvádí-li žalovaný, že obsah těchto písemností je v zásadě totožný s důvody uvedenými při úkonu poskytnutí údajů, pak se s tímto tvrzením soud ze shora uvedených důvodů nemůže ztotožnit. I když nepodepsané písemnosti považuje soud za písemnosti žalobce, pak úkon poskytnutí údajů žalobce, u něhož byla uplatněna námitka tlumočení s protokolací, která nebyla vyřešena na místě žalovaným, nelze považovat za procesně použitelný tak, aby soud mohl osobní pohovor žalobce učiněný při úkonu porovnat s písemnostmi žalobce z obou dnů. Písemnosti ze dnů 30. 4. 2026 a 22. 6. 2026 nenahrazují osobní slyšení žalobce při úkonu dne 13. 4. 2026. Proto ani obsah informací z obou písemností a osobního slyšení žalobce při úkonu, nelze považovat za shodný, když jej nelze ověřit.

45. Soud se nemohl ztotožnit se žalovaným, že daný úkon má v zásadě dotazníkový charakter, není proto třeba klást důraz na překlad každého jednotlivého slova. Je tomu tak proto, že cizinec má právo na tlumočení, resp. jeho přepis tak, jak vypovídá, a tlumočník je povinen tlumočit to, co cizinec sděluje. V opačném případě by tlumočení a jeho význam přestávalo dávat smysl. Pokud žalovaný by se s pokojil toliko s písemně sdělenými důvody, pak neměl požadovat po žalobci, aby ve věci osobně ústně poskytoval údaje při úkonu.

46. Soud se neztotožnil se žalovaným, že z důvodu procesní ekonomie neshledal za nezbytné provádět další úkon. Žalovaný měl především na místě odstranit pochybnosti ohledně tlumočení a protokolace, jak namítala na místě zástupkyně žalobce, nebyl důvod, aby jí byl poskytován další prostor do 30. 4. 2026 k uplatnění písemné argumentace. Postup, který žalovaný zvolil, upřednostňuje písemné vyjádření právního profesionála nad osobní výpovědí cizince při úkonu poskytnutí údajů. Takovéto úkony nelze postavit na roveň, míjí se účelem osobního slyšení žalobce při úkonu. Pouhé formální poskytnutí písemného vyjádření zástupkyně ex post nemůže zhojit fakt, že v momentě provádění úkonu byl žalobce zkrácen na svých právech a tvrzení žalovaného o řádném tlumočení je bez záznamu neprokazatelné. Poskytnutá lhůta k vyjádření nenahrazuje povinnost žalovaného zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti podle . Podstatné porušení ustanovení o řízení pak mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.

47. Právo na tlumočníka je zakotveno v d, v písm. e) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, jakož i v písm. f) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Jeho naplnění představuje conditio sine qua non uplatnění všech ostatních procedurálních práv osoby, která neovládá jazyk, v němž je řízení vedeno. Představuje významnou garanci spravedlivého průběhu řízení, ve kterém cizinec jazyka neznalý zde představuje zranitelnou osobu. V tomto směru soud odkazuje na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 8. 2018 ve věci Vizgirda proti Slovinsku, či ze dne 24. 9. 2002 ve věci Cuscani proti Spojenému království.

48. Pro úplnost soud dodává, že žalovaný ve spisu na listu č. 92 ze seznamu tlumočníků přitom zajistil žalobci soudního tlumočníka pro jazyk francouzský k seznámení s podklady rozhodnutí dne 11. 6. 2026.

49. Jelikož soud shledal dílčí námitky této části druhého žalobního bodu za důvodné, další částí týkající se hodnocení tvrzení nových prvků žádosti ohledně zostření represe vůči žalobci a příznivcům M., se zabývat nemohl. Druhý žalobní bod je důvodný.

50. Jelikož soud shledal vadné procesní otázky ze druhého žalobního bodu, neposuzoval námitky třetího žalobního bodu, jelikož obsahově vychází ze znalosti odpovědí žalobce při úkonu poskytnutí údajů.

51. Ke čtvrtému žalobnímu bodu soud uvádí, že ze spisu žalovaného ověřil, že žalovaný dne 21. 7. 2026 zaslal zástupkyni žalobce vyrozumění o tom, že jí zasílá „stejnopis pravomocného rozhodnutí v příloze“. V příloze jí zaslal toliko toto vyrozumění. Ze spisu podle soudu nevyplývá, že by jí napadené rozhodnutí bylo zasláno někdy později. Čtvrtý žalobní bod je důvodný.

52. Byť soud shledal shora blíže označené vady, napadené rozhodnutí prvky nepřezkoumatelnosti nevykazuje. Žalovaný shrnul tvrzení žalobce uvedená podle něj ve správním řízení, shrnul podle něj rozhodné skutečnosti, uvedl právní úpravu, kterou se řídil, popsal, jaká kritéria zkoumal, rovněž uvedl právní závěry, ke kterým došel. Napadené rozhodnutí soud proto přezkoumal.

53. S ohledem na shora uvedené Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, napadené rozhodnutí proto zrušil pod výrokem I. tohoto rozsudku podle z důvodů pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Věc soud vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle V něm žalovaný opětovně procesně nikoli vadně provede se žalobcem úkon poskytnutí údajů, odstraní odstranitelné nedostatky v písemných podáních ze dnů 30. 4. 2026 a 22. 6. 2026 a ve světle takto provedených důkazů ve spojení se zprávami v X o tamní situaci, popř. s důkazy doloženými žalobcem k jeho tvrzením, rozhodne podle procedurální směrnice, zda žalobce unesl či neunesl důkazní břemeno stran opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Podle je žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku.

54. O nákladech řízení soud rozhodl podle , podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalobce, kterému soud přiznal náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují náklady na zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále též „advokátní tarif“), [příprava a převzetí zastoupení, a podání žaloby podle , d) advokátního tarifu] 2 x 4 620 Kč [ ve vazbě na advokátního tarifu] a režijní paušál ve výši 2 x 450 Kč podle advokátního tarifu. Náklady na právní zastoupení tak činí 10 140 Kč, zástupkyně žalobce není plátcem DPH. Žalobci tak bude na náhradě nákladů zaplacena žalovaným celková částka 10 140 Kč do rukou jeho zástupkyně. Soud pro úplnost uvádí, že za odkladný účinek nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení, jelikož v něm žalobce úspěšný nebyl.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 21. září 2026

Mgr. Iveta Postulková v. r.

soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS.