Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 A 28/2026 - 110

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudce Mgr. Aleše Smetanky a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci

navrhovatelů:

a) Mgr. V. D.

b) Ing. L. D.

oba bytem X

oba zastoupeni Mgr. Martinem Dymáčkem, LL.M., advokátem

sídlem Na Poříčí 1067/25, 110 00 Praha 1

proti

odpůrkyni:

Obec Kařez

sídlem Kařez 28, 338 08 Kařez

zastoupena Mgr. Ing. Tomášem Menčíkem, advokátem

sídlem k Starým valům 442/10, 326 00 Plzeň

o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu obce Kařez, vydaného usnesením zastupitelstva odpůrkyně dne 20. 5. 2025, č. 5/2025, který nabyl účinnosti dne 5. 6. 2025, a to v textové i grafické části v rozsahu vymezení ploch pozemků parc. č. Xa, parc. č. Xb, parc. č. Xc, parc. č. Xd, parc. č. Xe, parc. č. Xf, parc. č. Xg, parc. č. Xh, parc. č. Xch, parc. č. Xi a parc. č. Xj, vše v k. ú. X, obec X,

takto:

I. Návrhy navrhovatelů a) a b) se zamítají.

II. Každý z navrhovatelů je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit odpůrkyni, k rukám jejího zástupce Mgr. Ing. Tomáše Menčíka, advokáta, náklady řízení ve výši 12 269,50 Kč.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Navrhovatelé se návrhem ze dne 5. 6. 2026, doručeným Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) téhož dne, domáhali zrušení opatření obecné povahy – územního plánu obce K., vydaného usnesením zastupitelstva odpůrkyně dne 20. 5. 2025, č. 5/2025, který nabyl účinnosti dne 5. 6. 2025 (dále jen „Územní plán“), a to textové i grafické části v rozsahu vymezení ploch pozemků parc. č. Xa (dále jen „Pozemek č. 1“), parc. č. Xb, parc. č. Xc, parc. č. Xd, parc. č. Xe, parc. č. Xf, parc. č. Xg, parc. č. Xh, parc. č. Xch, parc. č. Xi a parc. č. Xj (dále jen „Pozemky č. 2“), vše zapsané na LV č. Xk, k. ú. X, obec X, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště X. Pozemek č. 1 a Pozemky č. 2 (dále též jen „dotčené pozemky“) jsou součástí společného jmění manželů – navrhovatelů.

II.

Návrh na zrušení části napadeného Územního plánu

2. Navrhovatelé úvodem svého společného návrhu uvedli, že v průběhu pořizování Územního plánu opakovaně uplatňovali proti navrhovanému řešení námitky, a to nejprve dne 13. 2. 2023 (dále jen „Námitky č. 1“) a následně dne 3. 2. 2025 (dále jen „Námitky č. 2“) v návaznosti na opakované veřejné projednání upraveného návrhu Územního plánu.

3. Navrhovatelé mají za to, že část Územního plánu týkající se Pozemku č. 1 a Pozemků č. 2 je nezákonná, nepřezkoumatelná, diskriminační a nepřiměřeně zasahuje do jejich vlastnického práva.

4. V prvém okruhu námitek navrhovatelé brojili proti vymezení Pozemku č. 1 jako stabilizované plochy AP – pole nacházející se mimo zastavěné území. Navrhovatelé uvedli, že Pozemek č. 1 se nachází v těsné blízkosti stávajícího parkoviště, které slouží zejména cestujícím železniční dopravy a přímo navazuje na zastavitelnou plochu Z.05 určenou k rozšíření dopravního terminálu. Z tohoto důvodu v průběhu pořizování Územního plánu požadovali jeho zařazení do zastavitelných ploch a vymezení jako plocha OV – občanské vybavení veřejné s přípustným využitím parkoviště, případně jako plocha DS – doprava silniční s přípustným využitím parkoviště. Podle navrhovatelů odpůrkyně jejich Námitkám č. 1 nevyhověla na základě obecných koncepčních důvodů spočívajících zejména v ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“), minimalizaci zastavitelných ploch, podpoře konceptu „obce krátkých vzdáleností“, dostatečném zajištění dopravy v klidu a potřebě adaptace na změnu klimatu. Navrhovatelé mají za to, že vypořádání jejich Námitek č. 1 je nedostatečné a nepřezkoumatelné, neboť se odpůrkyně nevypořádala s jejich konkrétní argumentací vztahující se k poloze Pozemku č. 1, jeho návaznosti na železniční stanici, stávající parkoviště, plochu Z.05, okolní zástavbu ani k jeho zařazení do III. třídy ochrany ZPF. Dále navrhovatelé namítali, že odpůrkyně neprokázala potřebnost zachování Pozemku č. 1 v režimu plochy AP – pole, neprovedla poměření veřejného zájmu s intenzitou zásahu do jejich vlastnického práva a nevysvětlila, proč nebylo možné přijmout méně omezující řešení. Současně poukazovali na to, že Územní plán v jiných částech obce vymezuje nové zastavitelné plochy, aniž by přesvědčivě odůvodnil odlišný přístup vůči Pozemku č. 1. Navrhovatelé proto navrhli zrušení Územního plánu v části vymezující Pozemek č. 1 jako plochu AP – pole v textové i grafické části.

5. Druhý okruh námitek se vztahoval k Pozemkům č. 2. Pozemky č. 2 jsou v Územním plánu vymezeny jako plochy BV – bydlení venkovské a jsou zahrnuty do zastavitelné plochy Z.01. Navrhovatelé předně brojili proti stanovení maximální výškové hladiny zástavby v ploše Z.01 na 2 nadzemní podlaží. Namítali, že odpůrkyně nepřezkoumatelně a pouze obecnými argumenty odůvodnila, proč nepřipustila výstavbu rodinných domů o 2 nadzemních podlažích a podkroví, ačkoli taková podlažnost odpovídá obecné právní definici rodinného domu dle , o obecných požadavcích na využívání území, v rozhodném znění (dále jen „ “). Poukazovali zejména na urbanistickou návaznost části zastavitelné plochy Z.01 na plochu BH – bydlení hromadné a na existující bytovou výstavbu v bezprostředním okolí. Podle navrhovatelů odpůrkyně nevysvětlila, jaké konkrétní negativní dopady by mírnější výšková regulace vyvolala, proč by tyto dopady nebylo možné řešit prostřednictvím územní studie či jiných méně omezujících nástrojů a proč nepřipustila alespoň diferencovanou regulaci v části lokality navazující na vyšší zástavbu.

6. Dále ve vztahu k Pozemkům č. 2 navrhovatelé namítali, že stanovení koeficientu zastavěné plochy (dále též jen „KZP“) 0,3 a koeficientu zeleně (dále též jen „KZ“) 0,5 pro novou zástavbu v ploše Z.01 je nezákonné, nepřezkoumatelné a nepřiměřené. Tvrdili, že odpůrkyně konkrétně neodůvodnila, proč byly zvoleny právě uvedené hodnoty, ani proč nebylo možné akceptovat jimi navrhované hodnoty KZP 0,5 a KZ 0,3. Podle navrhovatelů se odpůrkyně omezila na obecné odkazy na charakter zástavby, potřebu zachování venkovského rázu sídla a metodickou pomůcku „Charakter a struktura zástavby venkovských sídel v územních plánech“ od u územního rozvoje, aniž by vysvětlila jejich konkrétní aplikaci na plochu Z.01. Současně namítali nerovné a diskriminační nastavení regulace oproti stávající zástavbě (řadová souvislá zástavba je podle Územního plánu regulována KZP 0,55 a KZ 0,25; ostatní stávající zástavba KZP 0,4 a KZ 0,4) i jiným funkčním plochám v obci (BH – bydlení hromadné: KZP 0,4 a KZ 0,3; SV – smíšené obytné venkovské: KZP 0,5 a KZ 0,3; SX – smíšené obytné jiné: KZP 0,4), u nichž Územní plán připouští intenzivnější využití území. Odpůrkyně se podle nich rovněž nezabývala kumulativním dopadem napadených regulativů ve spojení s dalšími omezeními dopadajícími na plochu Z.01 a neprovedla řádné poměření veřejného zájmu se zásahem do jejich vlastnického práva.

7. Navrhovatelé dále k Pozemkům č. 2 namítali nezákonnost podmínění rozhodování v zastavitelné ploše Z.01 zpracováním územních studií US.03a a US.03b. Uvedli, že původně brojili Námitkami č. 1 proti podmínění celé plochy Z.01 o výměře přibližně 8,70 ha jedinou územní studií a dohodou o parcelaci, jelikož s ohledem na vysoký počet vlastníků a roztříštěnou vlastnickou strukturu hrozilo faktické zablokování rozvoje území. Přestože odpůrkyně následně plochu rozdělila na dvě územní studie, navrhovatelé měli za to, že jejich námitkám vyhověla pouze formálně. Navrhovatelé zejména namítali, že Územní plán jednoznačně nevymezuje hranici mezi studiemi US.03a a US.03b v závazné ani grafické části a že odpůrkyně nevypořádala jejich požadavek na její výslovné stanovení podél jižní hranice pozemku parc. č. Xc. Současně brojili proti rozsahu požadované koordinace obou studií, která podle nich fakticky zachovává závislost obou částí lokality a popírá smysl jejich rozdělení. Odpůrkyně podle navrhovatelů nevysvětlila, proč musí být koordinace formulována tak široce, zda budou obě studie skutečně samostatně pořiditelné a využitelné a proč nebylo možné zvolit mírnější a jednoznačnější řešení.

8. Poslední část námitek k Pozemkům č. 2 směřovala proti vymezení lokálního biocentra LBC 01 Hlinovka (dále též jen „LBC 01 Hlinovka“) a lokálního biokoridoru LBK 02 (dále též jen „LBK 02“) na těchto pozemcích. Navrhovatelé namítali, že odpůrkyně přezkoumatelně neodůvodnila, proč byly uvedené prvky LBK 02 a LBC 01 Hlinovka vymezeny právě v napadeném rozsahu a na Pozemcích č. 2. Podle navrhovatelů z odůvodnění Územního plánu nevyplývá, z jakého konkrétního plánu Územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“), odborného stanoviska nebo jiného odborného podkladu ve smyslu , o ochraně přírody a krajiny, v rozhodném znění (dále jen „ “) vymezení vychází. Odpůrkyně se dle navrhovatelů omezila převážně na konstatování, že lokální ÚSES byl převzat z předchozí územně plánovací dokumentace a následně zpřesněn v digitální katastrální mapě. Současně navrhovatelé namítali, že odpůrkyně neprokázala nezbytnost zvoleného rozsahu a průběhu uvedených prvků ÚSES, nevysvětlila, proč nebylo možné zvolit jiné, pro jejich Pozemky č. 2 méně zatěžující řešení, ani neprovedla řádné poměření veřejného zájmu na ochraně ekologické stability s intenzitou zásahu do jejich vlastnického práva. Obecné odkazy na ochranu Zbirožského potoka a jeho nivy, ekologickou stabilitu území či existenci dalších limitů využití území podle navrhovatelů nemohou nahradit konkrétní odborné a individualizované odůvodnění zásahu do jejich pozemků.

9. Z těchto důvodů navrhovatelé považovali napadenou regulaci ve vztahu k Pozemkům č. 2 za nepřezkoumatelnou, neproporcionální a představující nepřiměřený zásah do jejich vlastnického práva. Proto navrhli, aby soud rovněž zrušil Územní plán v části upravující regulaci Pozemků č. 2, rovněž v textové i grafické části.

III.

Vyjádření odpůrkyně k předmětnému návrhu a replika navrhovatelů

10. Odpůrkyně se k návrhu na zrušení napadené části Územního plánu vyjádřila podáním ze dne 15. 7. 2026. Nejprve zrekapitulovala okruhy námitek uplatněných navrhovateli v předmětném návrhu a poté se k těmto okruhům jednotlivě vyjádřila.

11. Za prvé se odpůrkyně vyjádřila k námitce týkající se vymezení Pozemku č. 1 jako plochy AP – pole a travní porosty. Uvedla, že Pozemek č. 1 se nachází mimo zastavěné území a ani podle předchozí územně plánovací dokumentace nebyl součástí zastavěného ani zastavitelného území. Přijetím Územního plánu proto nedošlo ke změně jeho dosavadního způsobu využití ani k zásahu do vlastnického práva navrhovatelů, neboť pozemek byl a nadále zůstává určen k zemědělskému využití. Odpůrkyně dále odkázala na odůvodnění Územního plánu a zdůraznila, že ponechání Pozemku č. 1 mimo zastavitelné plochy vychází zejména z požadavku ochrany ZPF. V této souvislosti poukázala na stanovisko orgánu ochrany ZPF ze dne 18. 11. 2021, č. j. PK-ŽP/16547/21, kterým tento orgán vyjádřil nesouhlas s návrhem Územního plánu, a to právě z důvodů nového vymezení zastavitelných ploch – záboru zemědělské půdy. Rovněž podle odpůrkyně neexistovaly objektivní důvody pro zařazení Pozemku č. 1 mezi zastavitelné plochy.

12. Ve vztahu k Pozemkům č. 2 odpůrkyně předně namítla, že navrhovatelé neprokázali, jakým způsobem mělo stanovení maximální výškové hladiny zástavby na 2 nadzemní podlaží nově zasáhnout do jejich práv, neboť toto omezení bylo obsaženo již v předchozí územně plánovací dokumentaci. Zdůraznila, že plocha Z.01 představuje rozsáhlou dosud nezastavěnou lokalitu o výměře přibližně 8,7 ha, jejíž budoucí rozvoj je z urbanistického hlediska významný pro celou obec. Stanovená výšková regulace proto sleduje zachování venkovského charakteru sídla a zajištění harmonického začlenění nové zástavby do struktury obce. Odpůrkyně současně odmítla tvrzení o diskriminačním přístupu, neboť regulace dopadá jednotně na celou plochu Z.01 i na všechny plochy BV v rámci Územního plánu. Za nepřípadné označila rovněž odkazy navrhovatelů na sousední plochu BH a požadavek diferencované regulace v části lokality, neboť Pozemky č. 2 se v této části nenacházejí. Uzavřela, že odůvodnění Územního plánu se s touto problematikou podrobně vypořádává a že navrhovatelům nesvědčí subjektivní právo domáhat se změny regulace pouze podle jejich představ, zvláště za situace, kdy přijetím Územního plánu nedošlo ke zhoršení jejich postavení oproti předchozí územně plánovací dokumentaci.

13. Ve vztahu k námitkám směřujícím proti stanovení KZP 0,3 a KZ 0,5 odpůrkyně uvedla, že navrhovatelé pomíjejí, že obdobná regulace byla obsažena již v předchozí územně plánovací dokumentaci, přičemž nově přijatý Územní plán naopak umožňuje intenzivnější zastavění Pozemků č. 2 než dříve. Zdůraznila, že zvolená regulace sleduje legitimní urbanistické a environmentální cíle, zejména zachování venkovského charakteru obce, rozvolněného typu zástavby a podporu vsakování dešťových vod v souvislosti s projevy klimatické změny. Odpůrkyně odmítla tvrzení o diskriminačním zacházení s tím, že regulace je stanovena obecně pro všechny plochy BV a rozdílné nastavení koeficientů u jiných funkčních ploch i stávající zástavby odpovídá jejich odlišnému charakteru a účelu. Současně uvedla, že navrhovatelé neprokázali reálné omezení využitelnosti Pozemků č. 2, neboť při stanovených hodnotách KZP zůstává zachována možnost výstavby rodinných domů odpovídajících předpokládanému způsobu využití lokality. Odpůrkyně proto uzavřela, že napadená regulace není svévolná ani nepřiměřená, představuje legitimní projev územně plánovací autonomie obce a oproti předchozí územně plánovací dokumentaci nevede ke zhoršení postavení navrhovatelů.

14. K námitkám směřujícím proti podmínění rozhodování v ploše Z.01 zpracováním územních studií US.03a a US.03b odpůrkyně uvedla, že navrhovatelé v podstatě pouze opakují argumentaci uplatněnou již v průběhu pořizování Územního plánu, se kterou se podrobně vypořádala v odůvodnění Územního plánu. Zdůraznila, že jejich požadavku částečně vyhověla rozdělením původně jediné územní studie na dvě samostatné studie pro dílčí části lokality. Současně uvedla, že od požadavku na uzavření dohody o parcelaci bylo fakticky upuštěno. Za nedůvodnou označila námitku týkající se neurčitosti hranice mezi oběma studiemi, neboť její průběh je podle ní jednoznačně vymezen v odůvodnění Územního plánu i ve výrokové části. Odpůrkyně rovněž hájila požadavek vzájemné koordinace obou studií s tím, že je nezbytný pro zajištění jednotného urbanistického řešení celé lokality, návaznosti dopravní a technické infrastruktury, veřejných prostranství a celkové koncepce rozvoje území. Podle odpůrkyně tato podmínka nepředstavuje zásah do práv navrhovatelů ani nepodmiňuje pořízení jedné studie existencí druhé, nýbrž slouží pouze k zajištění jejich věcného souladu. Uzavřela, že požadavek na pořízení územních studií sleduje legitimní cíl harmonického a koordinovaného rozvoje lokality a že navrhovatelé neprokázali, jakým konkrétním způsobem měla napadená regulace negativně zasáhnout do jejich práv.

15. Ve vztahu k námitkám směřujícím proti vymezení LBC 01 Hlinovka a LBK 02 odpůrkyně zdůraznila, že Územní plán v tomto směru nezavádí žádné nové prvky ÚSES, ale přebírá prvky již obsažené v předchozí územně plánovací dokumentaci. Uvedla, že při pořizování Územního plánu byla vázána zásadou kontinuity územního plánování a neexistovaly žádné nové skutkové ani právní okolnosti, které by odůvodňovaly jejich vypuštění či významnou změnu. Odpůrkyně poukázala na skutečnost, že oba prvky ÚSES jsou funkční a odpovídají existujícím přírodním hodnotám území, zejména výskytu mokřadních a lučních biotopů a návaznosti na další skladebné části ÚSES včetně regionálního biocentra Kařezské rybníky. Současně odkázala na stanovisko Městského úřadu Rokycany, odboru životního prostředí ze dne 8. 2. 2023, v rámci kterého příslušný orgán ochrany přírody naopak požadoval rozšíření LBK 02, nikoli jeho omezení. Podle odpůrkyně proto neexistoval žádný odborný ani zákonný důvod pro vypuštění či redukci těchto prvků z Územního plánu, přičemž nová územně plánovací dokumentace navíc rozsah LBC 01 Hlinovka oproti předchozí úpravě částečně zmenšila. Uzavřela, že napadené vymezení nepředstavuje nový zásah do vlastnického práva navrhovatelů a jejich návrh v této části považuje za nedůvodný.

16. V závěru svého vyjádření odpůrkyně označila všechny uplatněné námitky za nedůvodné, přičemž trvala na tom, že její postup byl v souladu s právními předpisy. Proto navrhla, aby soud předmětný návrh jako nedůvodný zamítl.

17. Navrhovatelé k vyjádření odpůrkyně podali repliku ze dne 10. 8. 2026, v níž setrvali na svém návrhu v plném rozsahu. Podle navrhovatelů vyjádření odpůrkyně nevyvrací uplatněné návrhové body a ani neodstraňuje vady Územního plánu. Ve vztahu k Pozemku č. 1 navrhovatelé zejména uvedli, že odpůrkyně nevyvrátila namítanou nepřezkoumatelnost, vnitřní rozpornost, neproporcionalitu ani diskriminační povahu napadené regulace. Odpůrkyně nadále nevysvětluje, proč nebylo možné Pozemek č. 1 nebo alespoň jeho část zahrnout do rozvoje dopravního uzlu u železniční zastávky, jak konkrétně poměřil ochranu ZPF s dopravními a urbanistickými vazbami daného místa ani proč při posouzení Pozemku č. 1 nepoužil obdobná kritéria, která sám uplatnil u bezprostředně sousedící plochy Z.05. Ve vztahu k Pozemkům č. 2 navrhovatelé zejména uvedli, že odpůrkyně nevyvrátila ani návrhové body směřující proti regulaci těchto jejich pozemků. Odpůrkyně svou obranu staví především na tvrzení, že některé regulativy byly obsaženy již v předchozím územním plánu, že současná regulace je pro navrhovatele v některých ohledech příznivější a že přijaté řešení představuje legitimní politické rozhodnutí obce. Tyto obecné argumenty však podle navrhovatelů nevyvracejí namítanou nepřezkoumatelnost, vnitřní rozpornost, neproporcionalitu ani diskriminační povahu regulace Pozemků č. 2.

IV.

Průběh řízení a soudní jednání

18. Z hlediska posouzení včasnosti předmětného návrhu soud konstatuje, že Územní plán nabyl účinnosti dne 5. 6. 2025 (skutečnost nesporná – viz níže). Navrhovatelé podali svůj návrh dne 5. 6. 2026. Je tudíž zřejmé, že návrh byl podán v zákonné jednoroční lhůtě ve smyslu , , v rozhodném znění (dále jen „ “).

19. Vzhledem k tomu, že odpůrkyně Územní plán vydala, je dána její pasivní legitimace.

20. Pokud jde o aktivní procesní legitimaci navrhovatelů, pak soud předně vyšel z odpůrkyní nesporovaného tvrzení navrhovatelů, že jsou vlastníky dotčených pozemků. Rovněž bylo nesporné, že Územní plán se dotčených pozemků dotýká. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že: „[o]tázku aktivní procesní legitimace navrhovatele jako podmínku přípustnosti návrhu nelze směšovat s otázkou aktivní věcné legitimace návrhu, tedy s otázkou jeho důvodnosti. Přípustný je ten návrh, který obsahuje zákonem stanovená (tedy mj. myslitelná a logicky konsekventní) tvrzení; není však nutné, aby tato tvrzení byla pravdivá. Pravdivost tvrzení je však naopak zásadní pro posouzení důvodnosti návrhu – to se však již zkoumá v řízení ve věci samé, nikoli při posuzování přípustnosti.“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. -264, č. 3903/2019 Sb. NSS, bod 33). V posuzovaném případě tak byla splněna podmínka logických a konsekventních tvrzení o vztahu navrhovatelů k území regulovanému Územním plánem. Soud proto dospěl k závěru, že navrhovatelé byli procesně aktivně legitimováni k podání předmětného návrhu ve smyslu věty první

21. Soud učinil neadresnou výzvu potenciálním osobám zúčastněným na řízení doručenou vyvěšením na úřední desce soudu a odpůrkyně (v návaznosti na opatření předsedy senátu o doručení vyvěšením na úřední desce). V soudem stanovené lhůtě neoznámila zájem účastnit se předmětného řízení žádná potenciální osoba zúčastněná na řízení. Pro úplnost soud uvádí, že navrhovatelé žádnou potenciální osobu zúčastněnou na řízení neoznačili, přičemž ani ze správního spisu žádná další potenciální osoba zúčastněná na řízení nevyplynula.

22. Návrh kromě obecných náležitostí splňoval i náležitosti ve smyslu , tudíž soud měl návrh za projednatelný. Návrh byl rovněž přípustný ve smyslu , stavební zákon, v rozhodném znění (dále jen „ “), neboť obsahoval i důvody, které navrhovatelé uplatnili v řízení o vydání napadeného opatření obecné povahy (konkrétně v Námitkách č. 1 a 2). Soud v dané souvislosti poznamenává, že k zahájení opakovaného veřejného projednání Územního plánu (rozhodnou skutečností je v tomto ohledu vyvěšení veřejné vyhlášky s oznámením o konání opakovaného veřejného projednání na úřední desce – srov. body 50 a 51 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2026, č. j. -78) došlo až po datu 1. 7. 2024, kdy nabyl účinnosti , tudíž na fázi opakovaného veřejného projednání i následnou schvalovací fázi pořízení Územního plánu dopadal a s ním i jeho (srov. recentní rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2026, č. j. -57, body 36 a 37).

23. S ohledem na výše uvedené soud mohl přistoupit k věcnému přezkoumání předmětného návrhu. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé vyjádřili nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání (v podání ze dne 22. 6. 2026), soud konal dne 25. 8. 2026 ústní jednání.

24. Soud při jednání mimo jiné vymezil následující skutečnosti, které považoval na základě obsahu správního spisu a písemných vyjádření jednotlivých účastníků řízení za nesporné: (i) Územní plán byl schválen a vydán usnesením zastupitelstva odpůrkyně č. 5/2025 ze dne 20. 5. 2025 a nabyl účinnosti dne 5. 6. 2025; (ii) navrhovatelé jsou vlastníky Pozemku č. 1 i Pozemků č. 2; (iii) navrhovatelé v průběhu pořizování Územního plánu nejprve uplatnili Námitky č. 1 a později (v návaznosti na opakované veřejné projednání návrhu Územního plánu) i Námitky č. 2; (iv) rozhodnutí o Námitkách č. 1 i 2 jsou obsažena v odůvodnění Územního plánu. Soud v dané souvislosti konstatuje, že účastníci řízení proti takto vymezeným nesporným skutečnostem při soudním jednání k jeho výslovnému dotazu nic nenamítali.

25. Navrhovatelé při jednání setrvali na své dosavadní argumentaci a v podrobnostech odkázali na svůj písemný návrh a na následnou repliku ze dne 10. 8. 2026. Navrhovatelé rovněž setrvali na svých důkazních návrzích, které učinili v návrhu, přičemž žádný další důkazní návrh při jednání neučinili. Také odpůrkyně při jednání setrvala na své dosavadní právní argumentaci, přičemž v podrobnostech odkázala na své písemné vyjádření k návrhu. Odpůrkyně žádný důkazní návrh v průběhu řízení neučinila.

26. Soud při jednání provedl následující důkazy: (i) katastrální mapu zachycující Pozemek č. 1 a Pozemky č. 2 a jejich okolí (důkazy označené při jednání jako D1 až D4); (ii) vyobrazení Pozemku č. 1 (2 snímky) a Pozemků č. 2 (1 snímek) na Google maps (důkazy D5 a D6); (iii) Koordinační výkres obsažený v grafické části Územního plánu (výřez; důkaz D7), (iv) Výkres základního členění území obsažený v grafické části Územního plánu (výřez; důkaz D9), (v) textovou výrokovou část Územního plánu (důkaz D8) a (vi) odůvodnění Územního plánu (důkaz D10 – dále též jen „odůvodnění ÚP“); vše pořízeno z internetu, v případě Územního plánu z oficiálních webových stránek odpůrkyně https://www.obeckarez.cz/urad/uzemni-plan-1/. Proti provedeným důkazům účastníci neuplatnili žádné námitky.

27. Soud naopak rozhodl, že z důvodu nadbytečnosti neprovede důkazní návrhy, které navrhovatelé označili v předmětném návrhu a které tvořily součást správního spisu (tj. Námitky č. 1 a Námitky č. 2), resp. se vztahovaly ke skutečnostem nesporným (výpis z katastru nemovitostí k LV č. Xk pro k. ú. X, na kterém jsou zapsány Pozemek č. 1 a Pozemky č. 2 ve vlastnictví navrhovatelů).

28. Soud měl na základě skutečností plynoucích ze správního spisu, a to ve spojení s provedenými důkazy a s výše uvedenými nespornými skutečnostmi, skutkový stav věci za dostatečně zjištěný, tudíž další dokazování již nebylo pro posouzení věci potřebné.

V.

Posouzení věci soudem

29. V souladu s a soud přezkoumal část Územního plánu v rozsahu a z důvodů uvedených v návrhu a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy. Soud rovněž přezkoumal část Územního plánu z hlediska vad, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti (srov. ve spojení s ).

30. Soud dospěl k závěru, že návrhy navrhovatelů nejsou důvodné.

31. Podstatou sporu byla otázka přezkoumatelnosti, zákonnosti a přiměřenosti Územního plánu v části týkající se regulace Pozemku č. 1 a Pozemků č. 2. Podle navrhovatelů je napadená regulace nezákonná, nepřezkoumatelná, diskriminační a nepřiměřeně zasahuje do jejich vlastnického práva. Naopak odpůrkyně všechny námitky navrhovatelů odmítá jako nedůvodné a Územní plán v napadené části považuje za náležitě odůvodněný a přezkoumatelný a rovněž za zákonný a přiměřený.

32. U Pozemku č. 1 navrhovatelé od počátku usilovali o to, aby tento jejich pozemek byl nově zařazen do zastavitelných ploch a vymezen buď jako plocha OV (občanské vybavení veřejné s přípustným využitím parkoviště) nebo jako plocha DS (doprava silniční s přípustným využitím parkoviště). Soud z provedeného dokazování [zejména z textové a grafické části Územního plánu (Koordinační výkres) ve spojení s katastrální mapou] zjistil, že Pozemek č. 1 je vyobrazen jako plocha nezastavěného území AP.p (pole) a nachází se v blízkosti stávajícího parkoviště u nádraží na západním okraji území odpůrkyně a vedle zastavitelné plochy Z.05.

33. U Pozemků č. 2 (které navrhovatelé dále nerozlišovali a svou argumentaci vedli společně ke všem Pozemkům č. 2) navrhovatelé souhlasili s tím, že jsou tyto jejich pozemky zařazeny do zastavitelných ploch BV (bydlení venkovské), ale od počátku usilovali o jiné parametry regulace těchto ploch BV, přičemž požadovali – zjednodušeně řečeno – (i) vyšší přípustnou podlažnost, (ii) vyšší koeficient zastavěnosti a naopak nižší koeficient zeleně, (iii) nesouhlasili se způsobem, jakým byla stanovena podmínka rozhodování v zastavitelné ploše Z.01 spočívající ve zpracování dvou vzájemně koordinovaných územních studií US.03a a US.03b, (iv) rovněž nesouhlasili s vymezením lokálního biocentra a lokálního biokoridoru na Pozemcích č. 2. Navrhovatelé v návrhu výslovně uvedli, že požadují zrušení celé napadené regulace vztahující se k Pozemkům č. 2, nikoli pouze jednotlivých dílčích parametrů. Soud z provedeného dokazování [zejména z textové a grafické části Územního plánu (Koordinační výkres) ve spojení s katastrální mapou] zjistil, že z Pozemků č. 2 jsou zahrnuty v zastavitelné ploše Z.01 (ve východní části území odpůrkyně) se způsobem využití jako plocha BV (bydlení venkovské) pouze pozemky parc. č. Xc, Xe a Xd (a to jejich převážná část), zatímco zbývající části těchto pozemků a ostatní pozemky náležející mezi Pozemky č. 2 (které jsou menších rozměrů) se nacházejí vedle plochy Z.01 v ploše AP.t (trvalé travní porosty), přičemž jedna jejich část je v lokálním biocentru (LBC.01 Hlinovka) a druhá v lokálním biokoridoru (LBK.02).

34. Soud úvodem svého posouzení předestírá základní právní úpravu a stěžejní soudní judikaturu týkající se soudního přezkumu opatření obecné povahy, resp. územních plánů, ze které vycházel.

35. Obecně platí, že soudní řízení správní, jehož předmětem je přezkum opatření obecné povahy či jeho části, je vázáno dispoziční zásadou a je spojeno s poměrně přísnou koncentrací řízení, což klade důraz na odpovědnost navrhovatele při formulování návrhu. Je zcela v dispozici navrhovatele, v jakém rozsahu opatření obecné povahy napadne, nesmí však svůj návrh rozšiřovat co do rozsahu a důvodů (srov. a 3 ). Petitem (rozsahem návrhu), jakož i důvody návrhu, je soud vázán ( ).

36. Podle věty prvé a druhé platí, že dojde-li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, opatření obecné povahy nebo jeho části zruší v nezbytně nutném rozsahu, a to dnem právní moci rozsudku, nebo k pozdějšímu dni, který v rozsudku určí. Není-li návrh důvodný, soud jej zamítne.

37. Ustálenou judikaturu týkající se postupu při soudním přezkumu opatření obecné povahy Nejvyšší správní soud shrnul ve svém rozsudku ze dne 13. 4. 2021, č. j. -45, bod 15 následovně: „[p]ostup při soudním přezkumu OOP byl zdejším soudem opakovaně řešen. Z jeho judikatury vyplývá tzv. algoritmus přezkumu opatření obecné povahy (viz např. rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. -98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS, a na něj navazující rozsudky). Tento algoritmus spočívá v pěti krocích, a to zkoumání, zda za prvé, je dána pravomoc správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); za třetí, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; za čtvrté, zda je opatření obecné povahy co do obsahu v rozporu se zákonem (materiální kritérium); a za páté v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality (kritérium přiměřenosti regulace). V rámci pátého kroku popsaného algoritmu, tj. při přezkumu proporcionality územního plánu, jsou správní soudy povinny zkoumat, zda má zásah ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, zda je zásah činěn v nezbytně nutné míře, zda je zásah činěn nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, zda je zásah činěn nediskriminačním způsobem a zda je zásah činěn s vyloučením libovůle (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. -120, publikované pod č. 1910/2009 Sb. NSS, či rozsudek zdejšího soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. -55, ze dne 25. 5. 2017, č. j. -198, ze dne 27. 7. 2017, č. j. -85)“. V rozsudku ze dne 10. 1. 2023, č. j. -66, bod 19, Nejvyšší správní soud k algoritmu soudního přezkumu doplnil následující: „V současné době se však použije již přímo zákon ( a násl. ) a není třeba vycházet z výše uvedeného pětistupňového algoritmu. Přezkum je ovládán dispoziční zásadou a plný „pětistupňový přezkum“ se proto uplatní toliko v případě, že navrhovatel všechny jeho kroky zahrne do návrhových bodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, č. j. -72).“ [všechna podtržení za účelem zdůraznění textu v citacích obsažených v tomto rozsudku byla doplněna soudem].

38. Základní východiska a principy, které mají být zohledněny při soudním přezkumu územního plánu obce (resp. jeho změn), byly v judikatuře Nejvyššího správního soudu mnohokrát popsány, přičemž lze poukázat např. na již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -66, v němž kasační soud provedl následující shrnutí:

„[21] […] Do územní samosprávy spadají záležitosti s převážně místním nebo regionálním dopadem, jejichž úprava je v zájmu obce a jejích občanů, přičemž obec je územní celek, který pečuje o všestranný rozvoj svého území a potřeby svých občanů a při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem [ , o obcích (obecní zřízení)]. Přijatý územní plán představuje nástroj, kterým obec ovlivňuje využití pozemků nacházejících se na jejím území. Jedná se tak o vyjádření jejího práva na samosprávu a uvážení v přístupu k jejímu rozvoji. V procesu územního plánování tak dochází k vážení řady různých (často odlišných nebo dokonce protichůdných) zájmů soukromých (individuálních či skupinových) i veřejných. Výsledkem musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje výkon práva na samosprávu daného územního celku.

[22] Rozhodnutí obce ohledně využití jednotlivých pozemků a ploch však nemůže být zcela svévolné. Musí mimo jiné respektovat také požadavek na kontinuitu rozvoje obce. Územní plánování nemůže být činností zcela nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou. Je proto žádoucí, aby se pořizovatel územního plánu snažil respektovat územní plány předchozí. V zájmu právní jistoty a legitimního očekávání je tedy třeba respektovat kontinuitu územního plánování. Požadavek na kontinuitu však není absolutní, zejména nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Nelze totiž přehlížet též protichůdný princip dynamiky územního plánování, jenž požaduje reagovat na aktuální podněty a potřeby. Opačný přístup by znamenal vyprázdnění práva obce regulovat rozvoj zástavby na svém území (např. rozsudek ze dne 2. 11. 2022, č. j. -87, rozsudek ze dne 14. 2. 2013, č. j. -53, nebo ze dne 28. 1. 2015, č. j. -73.)

[23] Jak soud již shora zdůraznil, přijetím územního plánu či jeho změny dochází prakticky vždy k určitému dotčení na vlastnickém právu soukromých osob, neboť vymezení konkrétní plochy pro určitý účel s sebou nese nemožnost změnit stávající využití nemovitosti pro jiný, než územním plánem předvídaný účel. Úkolem soudu v rámci přezkumu zásahu do práv stěžovatelky je proto, za splnění dalších podmínek, zjistit, zda si pořizovatel územního plánu nepočínal zjevně svévolně či diskriminačně, zda úkoly a cíle, které prostřednictvím územního plánu naplňuje, jsou legitimní a zákonné, a zda se v případě omezení vlastnických práv jedná o omezení v nezbytně nutné míře, vedoucí rozumně k zamýšlenému cíli a je činěno nejšetrnějším možným způsobem.

[24] Úlohou soudu v řízení o zrušení územního plánu je poskytovat ochranu před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů. Úkolem soudu není určovat, jak má být určité území využito, a aktivně tak dotvářet územní plánování. Při hodnocení zákonnosti změny územního plánu se musí soud řídit zásadou zdrženlivosti [takto např. již rozsudky ze dne 24. 10. 2007, čj. -73, č. 1462/2008 Sb. NSS, ze dne 14. 2. 2013, čj. -53]. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (srov. bod 114 rozsudku ze dne 2. 2. 2011, č. j. -103). Nejvyšší správní soud poukázal ve své judikatuře i na to, že při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace se řídí zásadou zdrženlivosti (srov. rozsudek ze dne 24. 10. 2007, č. j. -73, č. 1462/2008 Sb. NSS). Ke zrušení (namítané části) opatření obecné povahy by měl proto soud přistoupit, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření alespoň v relevantní části.“

39. V nyní projednávané věci navrhovatelé ve své návrhu nebrojili proti pravomoci odpůrkyně vydat Územní plán, nenamítali překročení mezí zákonem vymezené působnosti a ani nezpochybnili zákonnost postupu při vydání napadeného Územního plánu [navrhovatelé neuplatnili žádné námitky ani vůči tomu, že opakované veřejné projednání a navazující schválení Územního plánu bylo provedeno podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), (dále jen „ “), jak se uvádí v oznámení o vydání Územního plánu odpůrkyně ze dne 20. 5. 2025, a to s odkazem na a nového stavebního zákona]. Soud se proto těmito otázkami (a tedy prvními třemi kroky algoritmu přezkumu opatření obecné povahy) blíže nezabýval. Nicméně pro úplnost soud k procesu pořízení Územního plánu uvádí ve stručnosti následující.

40. V odůvodnění ÚP se v kapitole 1 (Postup při pořízení) konstatuje zejména to, že (i) pořizovatel (Obecní úřad Kařez) pořídil Územní plán na základě záměru k pořízení nového územního plánu schváleného na zasedání zastupitelstva odpůrkyně č. 2/19 dne 8. 4. 2019 pod bodem č. 6, (ii) Zastupitelstvo odpůrkyně následně schválilo zadání Územního plánu na zasedání č. 2/21 bod 8 ze dne 15. 3. 2021, (iii) pořizovatel oznámil dne 4. 1. 2023 veřejnou vyhláškou konání veřejného projednání návrhu Územního plánu, přičemž termín veřejného projednání byl stanoven na 6. 2. 2023, (iv) na základě námitek a připomínek k předmětnému návrhu vzešlých z veřejného projednání pořizovatel přistoupil k úpravám dokumentace pro opakované veřejné projednání návrhu, (v) opakované veřejné projednání se uskutečnilo dne 27. 1. 2025, (vi) poté, co pořizovatel vypořádal námitky vznesené v návaznosti na opakované veřejné projednání upraveného návrhu Územního plánu, byl upravený návrh Územního plánu předložen k odsouhlasení Zastupitelstvu odpůrkyně. Jak již bylo uvedeno výše, návrh Územního plánu byl následně schválen usnesením zastupitelstva odpůrkyně dne 20. 5. 2025 a Územní plán poté nabyl účinnosti dne 5. 6. 2025. Tyto skutečnosti navrhovatelé nesporovali.

41. Soud dále konstatuje, že navrhovatelé sice na několika místech svého návrhu v obecné rovině namítali, že Územní plán je v napadeném rozsahu nezákonný, ovšem již nenamítali žádný konkrétní rozpor se zákonem ve smyslu hmotného práva, popř. zneužití svěřené pravomoci či působnosti. Soud se proto blíže nezabýval ani čtvrtým krokem algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy (materiálním kritériem).

42. Soud se tak zaměřil na sporné otázky přezkoumatelnosti napadené části Územního plánu a poté proporcionality nově přijaté regulace dotýkající se dotčených pozemků navrhovatelů (pátý krok zmíněného algoritmu), a to v rozsahu návrhových bodů.

43. Jelikož navrhovatelé spatřovali nepřezkoumatelnost napadené části Územního plánu v nedostatečném vypořádání Námitek č. 1 a Námitek č. 2, a to ve vztahu k Pozemku č. 1 i Pozemkům č. 2, soud nejprve poukazuje na konstantní judikaturu soudů k této otázce. V prvé řadě platí, že územní plán obsahuje dvojí odůvodnění, a to jednak vlastní odůvodnění, jednak odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Vlastní odůvodnění územního plánu obsahuje politické úvahy samosprávy o regulaci vztahů v území, zatímco odůvodnění rozhodnutí o námitkách předkládá právní a skutkové důvody, pro něž je třeba z pozice veřejné moci zasáhnout do práv, povinností či zájmů konkrétních subjektů individualizovaných konkrétními námitkami. Na rozhodnutí o námitkách jsou kladeny stejné požadavky jako na jiná správní rozhodnutí (srov. ve spojení s ), a to včetně požadavku na jeho přezkoumatelnost (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2025, č. j. -63, bod 70). Územní plán je třeba přezkoumávat komplexně (a to i ve vztahu k vypořádání jednotlivých námitek). Rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, je součástí odůvodnění opatření obecné povahy ( věta pátá ), a proto je třeba vnímat je ve vzájemné souvislosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2023, č. j. -66, bod 26). Odůvodnění rozhodnutí o námitce netrpí nepřezkoumatelností, je-li z odůvodnění rozhodnutí o námitce a potažmo z odůvodnění celého opatření obecné povahy zřejmé, jak byla daná problematika uvedená v námitce řešena (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2016, č. j. -48, bod 30). Přestože je třeba odůvodnění rozhodnutí o námitkách vnímat v kontextu odůvodnění územního plánu, je nutné trvat na tom, aby v rámci samotného rozhodnutí o námitkách odpůrce srozumitelně vypořádal podstatu argumentace uplatněné v námitkách (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2026, č. j. -78, bod 57). Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů pak musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určitý akt pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které byl vydán (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. -76, č. 1566/2008 Sb. NSS). Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy navrhovatele o tom, jak mělo být ve věci rozhodnuto či jak podrobné by mělo být odůvodnění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2024, č. j. -67, bod 53). Požadavky vznášené soudy vůči zastupitelstvu obce v řízení o zrušení opatření obecné povahy, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku uplatněnými proti územnímu plánu, nesmějí být přemrštěné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. ).

44. Soud se zabýval důvodností námitek navrhovatelů nejprve ve vztahu k Pozemku č. 1 a až poté námitek ve vztahu k Pozemkům č. 2, neboť jde o dvě odlišné a oddělitelné skupiny námitek, které bylo třeba posoudit samostatně.

Pozemek č. 1

45. Soud na základě obsahu správního spisu a provedeného dokazování zjistil, že odpůrkyni byla dne 24. 2. 2021 doručena připomínka k návrhu zadání územního plánu, ve které navrhovatelé požadovali mj. doplnit text návrhu zadání územního plánu o požadavek na prověření možnosti zařazení Pozemku č. 1 do ploch zastavitelných jako plochy občanského vybavení (stavby pro obchod a prodej a související dopravní a technické infrastruktury). V zadání územního plánu ze dne 12. 3. 2021 byl tento požadavek zařazen pod bod 7, odst. 4. Odpůrkyni byl dále ze strany navrhovatelů doručen dne 6. 8. 2021 podnět do nového územního plánu, kterým požadovali zařazení Pozemku č. 1 z plochy nezastavěného území, stabilizované AP – pole, která je nezastavitelná, do zastavitelných ploch a jeho vymezení jako plocha OV – občanské vybavení veřejné s přípustným využitím parkoviště nebo jako plocha DS – doprava silniční s přípustným využitím parkoviště.

46. Na základě oznámení veřejnou vyhláškou ze dne 3. 1. 2023 [ve které je sice uveden rok 2022, ale jedná se o zjevnou chybu v psaní – pozn. soudu] se konalo veřejné projednání návrhu Územního plánu dne 6. 2. 2023. Navrhovatelé následně dne 13. 2. 2023 uplatnili Námitky č. 1. Ve vztahu k Pozemku č. 1 namítali, že jeho vymezení jako stabilizované plochy AP – pole mimo zastavěné území je nedůvodné a nepřiměřeně zasahuje do jejich vlastnického práva. Poukazovali zejména na skutečnost, že Pozemek č. 1 se nachází v bezprostřední blízkosti stávajícího parkoviště sloužícího cestujícím železniční dopravy a přímo navazuje na zastavitelnou plochu Z.05 určenou pro rozšíření dopravního terminálu. Podle navrhovatelů je proto Pozemek č. 1 vhodný k zařazení mezi zastavitelné plochy, a to jako plocha OV nebo jako plocha DS. V této souvislosti zdůrazňovali jeho polohu v exponované lokalitě u železniční stanice, potřebu rozšíření občanské vybavenosti a parkovacích kapacit v návaznosti na plánovaný rozvoj dopravního terminálu, jakož i skutečnost, že se jedná o hůře zemědělsky obhospodařovatelný pozemek obklopený zástavbou. Současně poukazovali na to, že Pozemek č. 1 náleží do III. třídy ochrany ZPF, takže jeho využití pro zastavění by nepředstavovalo významný zásah do ZPF.

47. V odůvodnění ÚP (str. 111) nebylo Námitkám č. 1 ve vztahu k Pozemku č. 1 vyhověno, což bylo odůvodněno zejména následovně. Územní plán zajišťuje dostatečné kapacity dopravy v klidu a neprokázala se potřeba vymezovat další zastavitelné plochy pro občanské vybavení ani dopravu. Zařazení Pozemku č. 1 mezi zastavitelné plochy by vedlo k nadbytečnému záboru ZPF. Případná občanská vybavenost v této lokalitě by nenavazovala na stávající urbanistickou strukturu obce, byla by vzdálena od hlavních rozvojových ploch a odporovala by koncepci rozvoje založené na principu „obce krátkých vzdáleností“, podle níž má být občanská vybavenost soustřeďována především do centra obce. Navržené řešení odpovídá cílům a úkolům územního plánování, zohledňuje ochranu hodnot území, hospodárné využívání krajiny, minimalizaci záborů zemědělské půdy a požadavky udržitelného rozvoje. Územní plánování představuje legitimní omezení vlastnického práva, při němž dochází k poměřování soukromých a veřejných zájmů, a neexistuje subjektivní veřejné právo na schválení konkrétního způsobu využití pozemku požadovaného jeho vlastníkem.

48. Dne 27. 1. 2025 proběhlo opakované veřejné projednání návrhu Územního plánu, po němž navrhovatelé podali dne 3. 2. 2025 Námitky č. 2. Ačkoliv se Námitky č. 2 výslovně nevztahovaly k Pozemku č. 1, vypořádání těchto námitek se věnovalo i tomuto pozemku (str. 155 až 157 odůvodnění ÚP). Uvádí se tam zejména následující. Pozemek č. 1 nebyl zahrnut do zastavěného území, protože nesplňuje podmínky stanovené v § 58 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, neboť nespadá do žádné z kategorií pozemků, které lze do zastavěného území zahrnout. Argumentace navrhovatelů týkající se polohy a vhodnosti budoucího využití Pozemku č. 1 proto nemohla mít na vymezení zastavěného území vliv. Ve vztahu k požadavku na zařazení Pozemku č. 1 mezi plochy OV nebo DS bylo zopakováno, že Územní plán zajišťuje dostatečné kapacity dopravy v klidu a neprokázala se potřeba dalších zastavitelných ploch pro občanskou vybavenost ani dopravu. Vymezení takové plochy by vedlo k nadbytečným záborům ZPF, nebylo by v souladu s urbanistickou koncepcí obce a odporovalo by záměru soustřeďovat občanskou vybavenost do centra obce v rámci konceptu „obce krátkých vzdáleností“. Bylo rovněž zdůrazněna potřeba minimalizovat rozsah zastavitelných ploch s ohledem na adaptaci na změnu klimatu a zachování ploch vhodných pro retenci vody v krajině. Současně bylo zpochybněno tvrzení navrhovatelů o obtížné zemědělské obhospodařovatelnosti Pozemku č. 1. Dosud se jednalo o nezastavitelný pozemek mimo zastavěné území, přičemž neexistuje subjektivní právo vlastníka na přijetí jím požadované územně plánovací regulace.

49. Navrhovatelé v návrhu označili odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí jejich námitek za nedostatečné, nepřezkoumatelné a věcně nesprávné.

50. Soud pro názornost připojuje zobrazení Pozemku č. 1 a jeho okolí v katastrální mapě (obrázek vlevo) a dále Pozemku č. 1 a přiléhající zastavěné plochy Z.05 v grafické části Územního plánu – výkresu základního členění (obrázek vpravo) [obdobné znázornění je rovněž obsaženo na str. 155 odůvodnění ÚP – pozn. soudu]:

[OBRÁZEK] [OBRÁZEK]

51. Soud v prvé řadě nepřisvědčil námitce, že odpůrkyně nepřezkoumatelně odůvodnila rozpor požadovaného využití Pozemku č. 1 s koncepcí „obce krátkých vzdáleností“. Odůvodnění ÚP ve vypořádání námitek srozumitelně vysvětlilo, že občanskou vybavenost odpůrkyně považuje za žádoucí soustřeďovat především do centra obce tak, aby zabezpečovala potřeby obyvatel v území, zatímco její umístění na okraji obce by vedlo ke zvýšení dopravní zátěže a vytváření dalšího funkčního těžiště sídla mimo jeho centrum. Současně uvedlo, že navrhované využití nemá návaznost na stávající urbanistickou strukturu obce a je v rozporu s celkovou koncepcí jejího rozvoje (str. 111 odůvodnění ÚP). Z odůvodnění ÚP je tedy zřejmé, proč odpůrkyně považovala požadované řešení za neslučitelné s principem „obce krátkých vzdáleností“. Skutečnost, že navrhovatelé s touto urbanistickou úvahou nesouhlasí a zastávají odlišný názor na vhodné využití Pozemku č. 1, sama o sobě nepůsobí nepřezkoumatelnost napadené části Územního plánu.

52. Nedůvodnou soud shledal i námitku navrhovatelů o nepřezkoumatelnosti závěru odpůrkyně, že Územní plán již dostatečně řeší dopravu v klidu. Podle navrhovatelů odpůrkyně neuvádí žádné konkrétní údaje o stávající kapacitě parkování u železniční stanice.

53. Lze připustit, že navrhovatelé v průběhu pořizování Územního plánu poukazovali na polohu Pozemku č. 1 v bezprostřední návaznosti na železniční stanici a stávající parkoviště a namítali, že s ohledem na plánované rozšíření dopravního terminálu může v budoucnu vzniknout potřeba dalších parkovacích kapacit (srov. Námitky č. 1 na str. 110 odůvodnění ÚP). Ovšem tuto svou námitku ponechali v takto obecné rovině, aniž prezentovali konkrétní údaje či výpočty týkající se stávající a budoucí kapacity parkovacích míst, popř. jiné relevantní údaje o dopravě v klidu. Vypořádání této dílčí námitky je obsaženo na str. 156 odůvodnění ÚP, kde se mj. uvádí následující: „Návrh ÚP vytváří předpoklady pro dostatečné zabezpečení obce z hlediska dopravy v klidu. Navazující plochy nejsou nezbytně potřebné a nadbytečně zvyšují zábory ZPF“. […] Je také třeba znovu odkázat na výše uvedené argumenty související s nutností reagovat na změnu klimatu, přičemž jedním z kroků je minimalizace zastavitelných ploch a naopak zachování vhodných ploch pro retenci vody v krajině. Vytváření rozsáhlejších ploch parkovišť nebo výstavba dalších hal pro obchod není v této souvislosti vždy žádoucí.“. Vypořádání této námitky je třeba číst v kontextu dalších relevantních částí odůvodnění ÚP, konkrétně těch, které se týkají dopravy v klidu a zastavitelné plochy Z.05 přiléhající k Pozemku č. 1. Zastavitelná plocha Z.05 je totiž určena „ke zvýšení kapacity parkování u vlakové zastávky vybudováním parkovacího domu a dalších parkovacích stání. Plocha je vymezena jako veřejně prospěšná stavba VD.04. Navržené rozšíření je plánováno i v místě stávající plochy dopravy silniční (DS). Potřeba zkapacitnění vyplývá z požadavků zadání a odráží požadavky základní koncepce rozvoje obce a koncepce veřejné infrastruktury“. Ohledně dopravy v klidu pak odůvodnění ÚP uvádí následující: „Územní plán vymezuje zastavitelnou plochu Z.05 pro silniční dopravu (DS) v návaznosti na parkoviště u vlakové zastávky Kařez. Navržená plocha má sloužit k rozšíření parkovací plochy a vybudování parkovacího domu. Důvodem je malá kapacita pakovacích stání, která jsou velmi často vyčerpaná. V obci neexistuje vhodná alternativa k zaparkování a přesunu na železniční dopravu, která je z pohledu udržitelného rozvoje vhodnější než osobní automobilová doprava.“ (str. 30 a 36 odůvodnění ÚP). Na str. 87 odůvodnění ÚP pak lze nalézt konkrétní údaje o stávající kapacitě parkovacích míst u vlakové zastávky Kařez a rovněž o jejím rozšíření v důsledku vybudování parkovacího domu, k čemuž je určena plocha Z.05 (má dojít k téměř trojnásobnému navýšení kapacity). Je tam vysvětleno, že zřízení plochy Z.05 je ve veřejném zájmu, že se jedná o pozemky přiléhající k železnici vedených v katastru nemovitostí jako „plochy ostatní“ s využitím „dráha“ a že přímo dotčené části plochy jsou zarostlé náletovou zelení a nejsou intenzivně zemědělsky obhospodařované (zábor u okrajových lokalit ZPF nenaruší jeho organizaci ani obdělávatelnost), resp. že v tomto konkrétním případě převažují jiné veřejné zájmy zmíněné výše nad ochranou zemědělského půdního fondu.

54. Soud proto nepřisvědčil námitce navrhovatelů o nepřezkoumatelnosti závěru odpůrkyně, že Územní plán již dostatečně řeší dopravu v klidu u vlakové zastávky Kařez. Jelikož Námitka č. 1 byla v části týkající se dopravy v klidu formulována pouze obecně, postačovalo, aby její zamítnutí bylo odůvodněno konstatováním, že navrhovaný Územní plán již dostatečně řeší dopravu v klidu, neboť v dalších částech odůvodnění ÚP je takové řešení náležitě odůvodněno. Je z něj patrné, že dosavadní nedostatečná kapacita parkování u vlakové zastávky Kařez, na kterou poukazovali navrhovatelé, je řešena zřízením zastavitelné plochy Z.05, přičemž je náležitě odůvodněno, proč se jedná o plochu vhodnou k danému účelu.

55. Soud dále nepřisvědčil námitce navrhovatelů, že se odpůrkyně nevypořádala s jejich argumentací vztahující se k ochraně ZPF, zemědělské obhospodařovatelnosti Pozemku č. 1 a potřebě reagovat na změnu klimatu. Z vypořádání námitek je zřejmé, že odůvodnění ÚP na podstatu této argumentace reagovalo. Výslovně uvádí, že ochrana ZPF se v územním plánování nevztahuje pouze na půdy I. a II. třídy ochrany, a vysvětluje, že ani v případě půdy zařazené do III. třídy ochrany nebyl shledán důvod pro vymezení nové zastavitelné plochy. Současně se vyjadřuje k tvrzené obtížné obhospodařovatelnosti pozemku, a to že pozemek nemá natolik atypický tvar, který by jeho zemědělské využívání významně komplikoval či vylučoval, přičemž tyto závěry jsou podpořeny zjištěním vycházejícím ze snímku dostupného z mapového portálu, dle kterého je pozemek fakticky zemědělsky obhospodařován. Dále je poukazováno na potřebu minimalizace rozsahu zastavitelných ploch v souvislosti s adaptací na změnu klimatu a zachováním ploch vhodných pro retenci vody v krajině, přičemž v této souvislosti se výslovně zmiňuje, že vytváření dalších zpevněných parkovacích ploch není žádoucí (str. 156 a 157 odůvodnění ÚP). Soud proto uzavírá, že v odůvodnění ÚP byly uvedené námitky navrhovatelů vypořádány dostatečně konkrétním a srozumitelným způsobem.

56. Důvodná nebyla ani obecně formulovaná námitka, že se odpůrkyně ve vztahu k Pozemku č. 1 dostatečně nezabývala proporcionalitou přijaté regulace. Z odůvodnění ÚP a z vypořádání jednotlivých námitek lze seznat veřejné zájmy, které odpůrkyně sledovala, zejména ochranu ZPF, zachování ploch vhodných pro retenci vody v krajině, minimalizaci rozsahu zastavitelných ploch či naplnění jí zvolené urbanistické koncepce rozvoje obce. Rovněž je tam uvedeno, že na schválení konkrétní podoby územně plánovací regulace neexistuje subjektivní právo. Jelikož navrhovatelé v Námitkách č. 1 pouze v obecné rovině namítli, že zařazením Pozemku č. 1 do nezastavitelné plochy představuje výrazný zásah do jejich vlastnických práv a že takové vymezení ploch považují za neefektivní a neproporcionální, je výše zmíněné vypořádání takto obecně formulované námitky v odůvodnění ÚP dostačující.

57. Soud konečně nepřisvědčil ani námitce navrhovatelů, podle níž je přístup odpůrkyně diskriminační proto, že Územní plán v jiných částech obce vymezuje nové zastavitelné plochy, zatímco ve vztahu k Pozemku č. 1 tak neučinil. Navrhovatelé v této souvislosti poukazovali zejména na plochy Z.11, Z.12, P.04 a rozšíření plochy P.02. Soud v obecné rovině souhlasí s navrhovateli potud, že samotný argument ochrany ZPF nemůže bez dalšího postačovat k vysvětlení odlišného přístupu k jednotlivým lokalitám, jestliže Územní plán na jiných místech nové zábory zemědělské půdy připouští. Ovšem kromě toho, že ochrana ZPF nebyla jediným důvodem pro ponechání Pozemku č. 1 v nezastavitelné ploše AP.p, soud poukazuje na to, že posouzení případné diskriminace musí vycházet ze srovnatelných situací. Takovou srovnatelnost soud v projednávané věci neshledal. V případě ploch Z.11, Z.12 a P.04 se sice rovněž jedná o zábory půd zařazených do III. třídy ochrany ZPF, avšak tyto plochy jsou určeny pro funkční využití BV – bydlení venkovské, které sleduje odlišné urbanistické cíle a zároveň je svou povahou spojeno s jinou intenzitou využití území než navrhované parkoviště či občanská vybavenost. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že bydlení venkovského charakteru zpravidla zahrnuje významný podíl nezastavěných a zelených ploch, a tím i příznivější podmínky pro vsakování srážkových vod. Ani ve vztahu k ploše P.02 soud neshledal situaci srovnatelnou, neboť tato plocha je určena pro využití SX – smíšené obytné jiné, je dotčena záborem půd s nižší třídou ochrany a současně se nachází uvnitř existující a plánované zástavby obce. Odlišné zacházení s Pozemkem č. 1 proto samo o sobě nevypovídá o diskriminačním postupu odpůrkyně, neboť jednotlivé navrhovateli uváděné lokality nejsou z hlediska své polohy, funkčního využití a dotčených veřejných zájmů natolik srovnatelné, aby bylo možné požadovat jejich totožné posouzení.

58. Soud konstatuje, že navrhovatelé nepředložili žádné přesvědčivé argumenty, pro které by odpůrkyní zvolené řešení regulace Pozemku č. 1 (které navazuje na dosavadní regulaci, dle které byl Pozemek č. 1 rovněž zařazen v nezastavitelné ploše) nemělo obstát z hlediska zákonnosti. Pouhé přesvědčení navrhovatelů o vhodnosti přeřazení Pozemku č. 1 z nezastavitelné plochy do ploch zastavitelných podle názoru soudu nemůže převážit na důvody, které odpůrkyni vedly k zachování stávajícího stavu. Pokud navrhovatelé namítali, že zvolené řešení je v případě regulace pozemku věcně nesprávné, soud připomíná, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu není úkolem správního soudu určovat, jak má být určité území využito, a aktivně tak dotvářet regulaci území; je právem samosprávy uspořádat své územní poměry podle vlastních představ, přičemž do postupů samosprávy lze zasahovat pouze v případě excesů; nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. -42, a ze dne 13. 4. 2021, č. j. -45). Soud žádný takový exces v případě územní regulace Pozemku č. 1 neshledal.

59. Soud proto uzavírá, že ve vztahu k Pozemku č. 1 není návrh důvodný. V odůvodnění ÚP byly námitky navrhovatelů týkající se Pozemku č. 1 (obsažené v Námitkách č. 1) vypořádány dostatečně a přezkoumatelně. Z odůvodnění ÚP jsou jasně patrné důvody, pro které odpůrkyně nevyhověla požadavku navrhovatelů na zařazení Pozemku č. 1 do zastavitelné plochy. Soud rovněž neshledal, že by přijatá regulace Pozemku č. 1 byla neproporcionální či diskriminační.

Pozemky č. 2

60. Ve vztahu k regulaci Pozemků č. 2 v Územním plánu soud na základě obsahu správního spisu a provedeného dokazování zjistil následující relevantní skutkový stav.

61. Odpůrkyni byla dne 24. 2. 2021 doručena připomínka k návrhu zadání územního plánu, kterou navrhovatelé mj. požadovali prověřit možnost umístění souboru staveb pro bydlení a sociální služby pro seniory, vč. potřebné infrastruktury na část Pozemků č. 2 (konkrétně Xb, Xc, Xd a Xe). V zadání územního plánu ze dne 12. 3. 2021 byl tento požadavek zařazen pod bod 7, odst. 5. Dne 6. 8. 2021 byl odpůrkyni doručen podnět do nového územního plánu, ve kterém navrhovatelé požadovali přeřazení části Pozemků č. 2 (konkrétně Xb, Xc, Xd a Xe) z plochy zastavitelného území s funkčním využitím BV – bydlení venkovské do ploch pro umístění souborů staveb pro bydlení, ubytování, sociální a zdravotní služby pro seniory a sport, vč. potřebné infrastruktury, vše ve výšce budov max. 3 nadzemní podlaží.

62. Po konání veřejného projednání návrhu Územního plánu dne 6. 2. 2023 uplatnili navrhovatelé dne 13. 2. 2023 Námitky č. 1. Ve vztahu k Pozemkům č. 2 brojili proti navržené regulaci plochy Z.01. Namítali především, že stanovení maximální výškové hladiny zástavby na 2 nadzemní podlaží je nedostatečně odůvodněné a neodpovídá ani právní definici rodinného domu podle , ani charakteru navazující zástavby, zejména plochy BH – bydlení hromadné s přípustnou vyšší podlažností. Dále nesouhlasili se stanovením KZP 0,3 a KZ 0,5 pro novou zástavbu a s minimální výměrou nových stavebních pozemků 1000 m², výjimečně 800 m². Tvrdili, že tyto regulativy nejsou dostatečně a konkrétně odůvodněny, jsou nepřiměřené, diskriminační vůči nové zástavbě ve srovnání se stávající zástavbou a v případě minimální výměry pozemků též neurčité. Navrhovatelé rovněž zpochybňovali podmínění využití celé plochy Z.01 o výměře přibližně 8,70 ha zpracováním jediné územní studie a dohody o parcelaci. Navrhovali rozdělení plochy nejméně na dva samostatné celky s hranicí vedenou po jižní hranici pozemku parc. č. Xc, neboť stávající řešení považovali za neefektivní s ohledem na vysoký počet vlastníků a roztříštěnou vlastnickou strukturu území. Současně poukazovali na svůj záměr realizovat na části Pozemků č. 2 soubor staveb pro bydlení a sociální služby pro seniory, který podle nich odpovídal požadavkům udržitelného rozvoje území a veřejnému zájmu na rozvoji sociálních služeb. Dále brojili proti vymezení lokálního biocentra LBC 01 Hlinovka a lokálního biokoridoru LBK 02 na Pozemcích č. 2. Namítali, že jejich vymezení není dostatečně odborně ani věcně odůvodněno, z odůvodnění návrhu Územního plánu nevyplývá, z jakých konkrétních podkladů vychází, a vymezení je proto nepřezkoumatelné a rozporné s požadavky na vymezování prvků ÚSES. Navrhovali zvýšení maximální podlažnosti na 3 nadzemní podlaží, stanovení KZP 0,5 a KZ 0,3, sjednocení minimální výměry nových pozemků na 800 m², úpravu regulace občanské vybavenosti, rozdělení plochy Z.01 pro účely územních studií a zrušení vymezení prvků LBC 01 Hlinovka a LBK 02 na Pozemcích č. 2.

63. Z odůvodnění ÚP (str. 115) vyplývá, že Námitkám č. 1 ve vztahu k Pozemkům č. 2 bylo částečně vyhověno. Byl akceptován požadavek na snížení minimální výměry nových stavebních pozemků s tím, že nově byla stanovena minimální výměra 800 m², výjimečně 600 m² u vybraných parcel. Dále se v odůvodnění uvádí zejména následující. Přípustnost veřejné a komerční občanské vybavenosti slučitelné s bydlením je s navrhovaným využitím území v souladu. Požadavek na dohodu o parcelaci byl z návrhu vypuštěn, přičemž jeho zmínka v části textu představovala neodstraněný nesoulad dokumentace. K požadavku na zvýšení maximální podlažnosti zástavby se uvádí, že cílem Územního plánu je zachovat charakter venkovské nízkopodlažní zástavby, přičemž bytové domy v daném území představují výjimečný prvek, jemuž není důvod novou zástavbu přizpůsobovat. Stanovení výškové regulace je běžný a přípustný nástroj územního plánování. KZP a KZ vycházejí ze struktury stávající zástavby a byly stanoveny v souladu s metodickou pomůckou „Charakter a struktura zástavby venkovských sídel v územních plánech“ zpracovanou Ústavem územního rozvoje. Požadavek na zpracování územní studie byl odůvodněn potřebou podrobnějšího prověření dopravní a technické infrastruktury, veřejných prostranství a urbanistického řešení rozsáhlé rozvojové lokality. K námitkám proti vymezení prvků ÚSES se uvádí, že vytváření ÚSES je podle veřejným zájmem, přičemž vymezení biocentra a biokoridoru vychází z podkladů ochrany přírody a jejich závaznost vzniká prostřednictvím územně plánovací dokumentace.

64. Dne 27. 1. 2025 proběhlo opakované veřejné projednání návrhu Územního plánu, po němž navrhovatelé podali dne 3. 2. 2025 Námitky č. 2. Ve vztahu k Pozemkům č. 2 [v Námitkách č. 2 jsou tyto pozemky označovány jako „Pozemky č. 1“, nicméně soud pro přehlednost nadále používá označení Pozemky č. 2 – pozn. soudu] uvítali, že oproti předchozí verzi návrhu byla zrušena povinnost uzavřít dohodu o parcelaci a plocha Z.01 byla rozdělena na dvě samostatné územní studie US.03a a US.03b, namítali však, že z textové ani grafické části Územního plánu není zřejmé, kde mezi studiemi US.03a a US.03b vede hranice. Návrh proto podle nich postrádal dostatečnou určitost a byl v této části nepřezkoumatelný. Navrhovatelé dále nesouhlasili s požadavkem na vzájemnou koordinaci územních studií US.03a a US.03b. Namítali, že ačkoli byla plocha Z.01 formálně rozdělena na dvě části, rozsah požadované koordinace fakticky zachovává závislost obou studií a popírá smysl jejich rozdělení. Podle navrhovatelů mělo být cílem rozdělení umožnit samostatnou přípravu a realizaci jednotlivých částí lokality bez závislosti na postupu v ostatním území. Současně poukazovali na to, že nový požadavek na koordinaci studií nebyl v odůvodnění ÚP nijak vysvětlen, a považovali jej proto za nepřezkoumatelný. Navrhovatelé rovněž namítali, že přestože byla minimální výměra nových pozemků snížena z 1000 m² na 800 m², Územní plán současně bez řádného odůvodnění umožňuje ve vybraných případech, včetně některých pozemků ve stabilizovaném území, minimální výměru pouze 550 m². Takové nastavení považovali za diskriminační, nepřiměřené a nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, proč mají pro novou zástavbu platit výrazně přísnější požadavky než pro jiné pozemky v obci.

65. Námitky č. 2 vztahující se k Pozemkům č. 2 byly zamítnuty zejména z následujících důvodů (srov. str. 145 až 155 odůvodnění ÚP). Regulace plochy Z.01 odpovídá její mimořádné rozloze a významu jako největší zastavitelné plochy v obci. K námitkám proti prostorovým regulativům se konstatuje, že požadavky na minimální výměru pozemků, výškovou hladinu zástavby, KZP a KZ sledují legitimní cíle spočívající zejména v ochraně venkovského charakteru sídla, zajištění přiměřené intenzity zástavby, ochraně životního prostředí a přizpůsobení rozvoje kapacitám veřejné infrastruktury. Navrhovatelům již bylo částečně vyhověno snížením minimální výměry stavebních pozemků. Rozdílná regulace rozvojové plochy Z.01 oproti stabilizovanému území není diskriminační, neboť se jedná o nesrovnatelné situace. K požadavku na změnu přípustného využití se uvádí, že zařazení občanské vybavenosti mezi podmíněně přípustné využití slouží k ochraně kvality bydlení v území. Námitky proti územním studiím US.03a a US.03b byly nedůvodné, neboť jejich vzájemná koordinace je nezbytná pro zajištění návaznosti dopravní a technické infrastruktury, veřejných prostranství a jednotné urbanistické koncepce celé lokality. Územní studie představují vůči vlastníkům nejmírnější možný nástroj regulace rozsáhlé rozvojové plochy. Ve vztahu k vymezení prvků ÚSES na Pozemcích č. 2 se konstatuje, že navržené řešení v podstatě navazuje na předchozí územní plán, přičemž dílčí úpravy byly provedeny zejména v důsledku zpřesnění podle digitální katastrální mapy. Vymezení biocentra LBC 01 Hlinovka a biokoridoru LBK 02 je odůvodněno ochranou Zbirožského potoka a jeho nivy, zachováním ekologické stability a migrační prostupnosti území. Navíc dotčené části Pozemků č. 2 se nacházejí také v záplavovém území, což samo o sobě významně omezuje jejich stavební využití.

66. Navrhovatelé v návrhu rovněž označili odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí námitek týkajících se Pozemků č. 2 za nepřezkoumatelné a nezákonné, resp. neproporcionální a diskriminační. Soud posoudil námitky navrhovatelů ve vztahu k Pozemkům č. 2 následovně.

67. Soud i v případě Pozemků č. 2 pro názornost připojuje jejich zobrazení v katastrální mapě (obrázek vlevo) a dále zobrazení zastavitelné plochy Z.01 a ploch AP.t (včetně LBC 01 Hlinovka a LBK 02), do nichž byly Pozemky č. 2 zahrnuty, v grafické části Územního plánu – koordinačním výkresu (obrázek vpravo) [obdobné znázornění je též obsaženo na str. 149 a 152 odůvodnění ÚP – pozn. soudu]:

[OBRÁZEK] [OBRÁZEK]

68. Soud se nejprve zabýval námitkami navrhovatelů směřujícími proti stanovení maximální výškové hladiny zástavby v ploše Z.01 na 2 nadzemní podlaží (přízemí a 1. patro nebo přízemí a podkroví). Navrhovatelé tuto regulaci považovali za nepřezkoumatelnou, diskriminační a nepřiměřenou. Soud těmto námitkám nepřisvědčil.

69. Z odůvodnění ÚP obsahujícího i vypořádání Námitek č. 1 a Námitek č. 2 je zřejmé, jaké úvahy vedly ke stanovení napadené regulace. Předně je vysvětleno, že „v kapitole c.1 Výroku a 9.c.1 odůvodnění je dostatečně rozebrána struktura zástavby území a je zřejmé, že bytová podlažní zástavba je v daném území výjimkou a záměrem je naopak stavět nízkopodlažní objekty. Z celkového návrhu je zřejmá urbanistická koncepce obce. Zástavba navazuje i na lokality severně od této plochy. Není důvod selektivně přizpůsobovat zástavbu jednomu “excesu” v území.“ (str. 115 odůvodnění ÚP). Dále se v odůvodnění ÚP uvádí, že výšková regulace představuje běžný a legitimní nástroj územního plánování sloužící k usměrňování prostorového rozvoje sídla, a současně že obdobná výšková regulace byla obsažena již v předchozí územně plánovací dokumentaci vztahující se k ploše Z.01. Omezení výškové hladiny sleduje zachování venkovského charakteru obce, zamezení nadměrně intenzivní výstavbě a podporu postupného a kontrolovaného rozvoje sídla odpovídajícího kapacitám veřejné infrastruktury (str. 147 až 150 odůvodnění ÚP). Soud považuje tyto důvody za srozumitelné, logické a dostatečně individualizované ve vztahu k dotčené lokalitě a námitkách navrhovatelů.

70. Nelze rovněž přisvědčit tvrzení navrhovatelů, že odpůrkyně nevysvětlila, proč nepřipustila variantu výstavby o 2 nadzemních podlažích a podkroví. Odpůrkyně se s touto námitkou vypořádala poukazem na cíl zachování charakteru zástavby a přímo reagovala i na argument navrhovatelů založený na definici rodinného domu podle V této souvislosti správně uvedla, že skutečnost, že právní předpis obecně připouští rodinný dům o dvou nadzemních podlažích a podkroví, neznamená, že územní plán nemůže pro konkrétní plochu stanovit regulaci přísnější. K tomu ostatně odpůrkyně odkázala na relevantní soudní judikaturu, podle níž „jakkoliv rodinný dům může mít podle definice obsažené ve dvě nadzemní podlaží a podkroví, není tím vyloučeno, aby územní plán pro jednotlivé funkční plochy stanovil, že rodinný dům může mít jen jedno nadzemní podlaží a podkroví, nebo např. jen dvě nadzemní podlaží bez podkroví apod. To je naopak jeden z nejběžnějších regulativů uplatňujících se v plochách pro bydlení v územních plánech“ (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2022, č. j. -91). Soud se s touto úvahou ztotožnil.

71. Srozumitelným a přesvědčivým soud rovněž shledal odůvodnění ÚP o tom, že plocha Z.01 představuje rozsáhlou rozvojovou lokalitu situovanou na okraji sídla a směrem k nezastavěné krajině, tudíž bylo žádoucí, aby intenzita a prostorové parametry zástavby směrem od centra obce k volné krajině postupně klesaly a vytvářely plynulý přechod mezi zastavěným a nezastavěným územím. Taková urbanistická úvaha není podle soudu nijak nelogická ani svévolná. Naopak odpovídá běžně uplatňovaným principům územního plánování, podle nichž má nová zástavba respektovat krajinný rámec sídla a vytvářet pozvolný přechod do volné krajiny.

72. Soud nepřisvědčil ani argumentaci navrhovatelů založené na návaznosti části plochy Z.01 na plochu BH – bydlení hromadné. Odůvodnění ÚP se i s touto námitkou vypořádalo, neboť vysvětlilo, že několik bytových domů v jedné části území nemůže samo o sobě určovat charakter celé rozvojové lokality ani charakter obce jako celku. Příznačný je i argument o tom, že plocha BH představuje odlišný funkční typ plochy s odlišnými cíli regulace. Soud s touto argumentací souhlasí. Samotná skutečnost, že Územní plán u ploch BH připouští vyšší podlažnost, ještě neznamená, že stejná regulace musí být stanovena i pro plochy BV. Územní plán z povahy věci rozlišuje jednotlivé funkční plochy právě proto, aby mohl pro různé druhy zástavby stanovit odlišné požadavky odpovídající jejich charakteru a účelu. Pokud by všechny plochy bydlení podléhaly totožným parametrům, postrádalo by jejich rozlišení do jednotlivých kategorií význam. Nadto soud konstatuje, že ze správního spisu i z provedeného dokazování je zřejmé, že Pozemky č. 2 se nenacházejí v části plochy Z.01 bezprostředně navazující na plochu BH. Již z tohoto důvodu nelze argument urbanistickou návazností na hromadné bydlení (BH) považovat za přiléhavý ve vztahu k Pozemkům č. 2.

73. Soud neshledal důvodnou ani námitku diskriminační povahy výškové regulace. Rozdílná regulace ploch BV a BH sleduje rozdílné urbanistické účely a vychází z odlišného charakteru těchto ploch. Odůvodnění ÚP současně dostatečně vysvětlilo, že záměr odpůrkyně spočívá v zachování převažujícího venkovského charakteru zástavby v obci a v podpoře rozvoje individuálního bydlení v rodinných domech. Takový cíl je legitimní a spadá do rámce ústavně chráněné samosprávné diskrece obce. Soud přitom neshledal, že by navrhovatelé byli oproti jiným vlastníkům pozemků v plochách BV vystaveni odlišnému nebo méně příznivému zacházení.

74. Z těchto důvodů soud uzavírá, že stanovení maximální výškové hladiny nové zástavby na 2 nadzemní podlaží není nepřezkoumatelné, diskriminační ani nepřiměřené. V odůvodnění ÚP jsou dostatečně identifikovány veřejné zájmy, které napadená regulace sleduje, přičemž je logicky a srozumitelně vysvětlen jejich vztah k řešenému území.

75. K prostorovým regulativům soud doplňuje, že v odůvodnění ÚP bylo rovněž srozumitelně vysvětleno stanovení minimální výměry nových stavebních pozemků na 800 m², výjimečně 550 m² u vybraných parcel, které sleduje omezení nadměrně intenzivní parcelace rozsáhlé rozvojové plochy Z.01, zachování venkovského charakteru zástavby a zajištění přiměřené zátěže veřejné infrastruktury. V tomto bodu bylo námitkám navrhovatelů částečně vyhověno, neboť oproti původnímu návrhu se minimální výměra nových pozemků snížila z původně navrhovaných 1000 m² na 800 m². Výjimka pro pozemky o výměře 550 m² byla připuštěna pouze u specifických případů, jako jsou rohové či zbytkové parcely, přičemž bylo přezkoumatelně odůvodněno, že takové situace nelze ztotožňovat s plošným řešením celé rozvojové lokality. Soud souhlasí s tím, že stabilizované území obce a nově rozvíjená plocha Z.01 nepředstavují srovnatelné situace, a nelze proto bez dalšího dovozovat diskriminaci z odlišné regulace. Stanovení minimální výměry stavebních pozemků představuje běžný nástroj územního plánování, jehož prostřednictvím obec legitimně ovlivňuje budoucí hustotu a charakter zástavby.

76. Soud dále posoudil námitky navrhovatelů směřující proti stanovení KZP 0,3 a KZ 0,5 pro novou zástavbu v ploše Z.01. Ani v tomto případě soud neshledal námitky navrhovatelů důvodnými.

77. V odůvodnění ÚP je vysvětleno, že uvedené regulativy sledují několik vzájemně souvisejících legitimních cílů, zejména zachování charakteru venkovské zástavby, zajištění postupného rozvoje odpovídajícího kapacitám veřejné infrastruktury, omezení nadměrně intenzivního zastavování území a podporu environmentálních funkcí pozemků, zejména vsakování srážkových vod a zachování dostatečného podílu zeleně (str. 150 odůvodnění ÚP). Soud má za to, že takové odůvodnění je ve vztahu k rozsáhlé nové rozvojové ploše Z.01 dostatečné.

78. Navrhovatelům nelze přisvědčit ani v tom, že nebyl dostatečně vysvětlen vztah mezi regulativy KZP a KZ a charakterem území. Z odůvodnění ÚP vyplývá, že význam vyššího podílu zeleně spočívá zejména v zajištění přiměřeného přechodu mezi zastavěným územím a volnou krajinou, v podpoře vsakování srážkových vod a v omezení negativních důsledků klimatické změny. Soud nepovažuje za nezbytné, aby obec při tvorbě územního plánu matematicky dokazovala, proč zvolila právě hodnotu KZ 0,5 namísto KZ 0,3. Územní plánování není disciplínou založenou na jediném správném řešení. Podstatné je, zda je zvolená regulace racionálně vysvětlena a sleduje legitimní cíle, což bylo v posuzovaném případě splněno.

79. Odůvodnění ÚP rovněž ve vztahu k omezení výstavby skrze konkrétní regulativy akcentuje koncepci rozvoje obce a snahu o celkový vyvážený rozvoj (který byl u odpůrkyně oceněn v rámci soutěže Vesnice roku Plzeňského kraje v roce 2022, ve které odpůrkyně zvítězila). K argumentaci navrhovatelů týkající se údajné diskriminace oproti stávající zástavbě pak přesvědčivě vysvětluje, že stabilizované území obce a rozsáhlá dosud nezastavěná rozvojová plocha Z.01 nepředstavují srovnatelné situace. Zatímco regulace stávající zástavby vychází z již existujících urbanistických poměrů, u nové rozvojové plochy je legitimním cílem ovlivnit budoucí podobu zástavby tak, aby odpovídala koncepci rozvoje obce (str. 147, 148 a 150 odůvodnění ÚP).

80. Soud nepřisvědčil argumentaci navrhovatelů, že odpůrkyně měla v ploše BV umožnit intenzivnější zastavění, které by odpovídalo jiným funkčním plochám v obci. Již samotné srovnávání ploch BV s plochami BH, SV, SX, případně výrobními plochami je problematické, neboť jde o plochy s odlišným účelem, urbanistickou funkcí i polohou v rámci sídelní struktury obce. Skutečnost, že pro jiné typy ploch byly stanoveny odlišné koeficienty, sama o sobě o diskriminačním přístupu nevypovídá.

81. Soud akceptuje vysvětlení odpůrkyně, že smyslem vymezení plochy Z.01 není maximalizace ekonomické výtěžnosti jednotlivých pozemků, ale vytvoření podmínek pro dlouhodobě udržitelný a koordinovaný rozvoj obce. Právě tomu odpovídá kombinace prostorových regulativů sledujících zajištění přiměřené hustoty zástavby, dostatečného podílu zeleně a postupného přechodu sídla do okolní krajiny.

82. Soud proto uzavírá, že ani námitky směřující proti stanovení KZP 0,3 a KZ 0,5, resp. v širším kontextu proti prostorové regulaci plochy Z.01, nejsou důvodné. Odpůrkyně zvolené regulativy dostatečně odůvodnila, přičemž soud neshledal, že by se její úvahy pohybovaly mimo meze zákonem aprobované územně plánovací diskrece nebo že by vykazovaly znaky libovůle či zjevné nepřiměřenosti.

83. Dále soud posoudil námitky týkající se požadavku na územní studie. Navrhovatelé předně namítali nepřezkoumatelnost vymezení hranice mezi jednotlivými dvěma částmi plochy Z.01, pro které byl stanoven požadavek na územní studie US.03a a US.03b, a poté brojili proti „těsné provázanosti“ obou územních studií.

84. Soud v dané souvislosti předesílá, že z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že závazné podmínky regulace může stanovit výlučně výroková textová a grafická část územního plánu, nikoli jen jeho odůvodnění, jehož smyslem je doplnění výrokové části a jeho dovysvětlení, nikoli samotné stanovení podmínek neuvedených ve výrokové části (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2019, č. j. -116, a ze dne 20. 6. 2020, č. j. -49).

85. Výroková část Územního plánu vymezuje plochy a koridory, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno zpracováním územní studie v kapitole l) na str. 79 až 81, a to následovně: „V rozsahu zakresleném ve výkrese č. 1 (Výkres základního členění území) jsou vymezeny následující plochy, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno zpracováním územní studie“, přičemž následuje „Tabulka 10: Plochy, ve kterých je rozhodování o změnách podmíněno zpracováním územní studie“. Ve výčtu jsou u plochy Z.01 uvedeny US.03a pro území o výměře 4,07 ha a US.03b pro území o výměře 4,64 ha. Následuje podrobnější úprava podmínek pro zpracování územní studie dle jednotlivých dotčených ploch. V bodu l.2. označeném „US.03a, US.03b – územní studie pro plochu bydlení venkovského (BV) – Z.01“ se uvádí: „Pro plochu Z.01 budou vypracovány dvě samostatné územní studie (US.03a a US.03b), každá pro příslušnou část plochy. Při zpracování těchto studií je nezbytné zajistit jejich vzájemnou koordinaci, aby bylo dosaženo uceleného urbanistického řešení celé lokality. Tato koordinace by měla zahrnovat zejména návaznost dopravní a technické infrastruktury, kontinuitu veřejných prostranství a celkovou urbanistickou koncepci. Cílem je vytvořit harmonický a funkční celek, který bude respektovat charakter okolní zástavby a efektivně využívat potenciál dané lokality.“ Dále jsou v bodu l.2.1. vymezeny následující podmínky pro pořízení studie: „[ú]zemní studie má za úkol vyřešit zejména tyto úkoly: • navrhnout strukturu a charakter zástavby v souladu s požadavky urbanistické kompozice sídla (viz kapitola c.1 Urbanistická kompozice) a návaznost na zbytek sídla • vyřešit dopravní obslužnosti území (síť místních a účelových komunikací s důrazem na pohyb pěších a cyklistů v urbanizovaném území, jako preferovaný způsob pohybu a na rekreační potenciál v blízkosti plochy pro bydlení – např. cyklostezky a trasy podél vodního toku…) • vyřešit napojení lokality a jednotlivých parcel na sítě technické infrastruktury • vymezit adekvátní veřejná prostranství odpovídající požadavkům urbanistické kompozice sídla (viz kapitola c.1 Urbanistická kompozice) • navrhnout systém zeleně, který propojí hlavní kompoziční prvky zeleně (Zbirožský potok a přilehlý les) a celkové řešení zeleně v dané lokalitě v souladu s koncepcí systému sídelní zeleně (viz kapitola c.3 Vymezení systému sídelní zeleně) • vyřešit parcelaci pozemků a navrhnout koncept rozdělení nákladů a prospěchů spojených s realizací zástavby ve vymezené ploše vůči vlastníkům jednotlivých pozemků“. Bod l.2.2. následně stanovuje lhůtu pro pořízení studie a vložení dat o ní do evidence územně plánovací činnosti na 4 roky od data vydání územního plánu.

86. V grafické části Územního plánu – Výkres základního členění území jsou územní studie US.03a a US.03b vymezeny následovně (různý stupeň přiblížení):

[OBRÁZEK] [OBRÁZEK]

87. Odůvodnění ÚP v bodu 9.l.2. (str. 60 až 62) uvádí, že „[v] průběhu projednávání územního plánu bylo z důvodu jednoznačnější identifikace území a komplexnějšího zpracování územních studií původně vymezené území pro územní studii US.03 rozděleno na dvě samostatné části - US.03a a US.03b. Toto rozdělení lépe respektuje majetkoprávní vztahy v území a umožňuje postupnou realizaci obou částí. Rozdělení plochy na dvě samostatné studie je v územním plánu jednoznačně vymezeno, přičemž grafické znázornění ploch s podmínkou zpracování územní studie odpovídá jednotnému standardu územně plánovací dokumentace Pro lepší orientaci vlastníků pozemků a dotčených orgánů uvádíme přehled parcel spadajících do jednotlivých ploch územních studií dle stavu katastrální mapy k datu vydání územního plánu: US.03a zahrnuje zejména pozemky v k.ú. X s parcelními čísly: Xl, Xm, Xn, Xo, Xp, Xq, Xr, Xs. US.03b zahrnuje zejména pozemky v k.ú. X s parcelními čísly: Xt, Xm, Xv, Xw, Xc, Xd, Xx, Xe, Xy, Yz, Xaa. Hranice mezi plochami US.03a a US.03b prochází po hranici mezi parcelami Xc a Xs v k.ú. X. Obě územní studie mají shodný cíl – navrhnout koncepční řešení pro celé lokality s důrazem na strukturu zástavby, hierarchii ulic a veřejných prostranství tak, aby bylo možné sídlo vhodně rozvíjet a doplňovat o nezbytnou občanskou vybavenost. Navržená struktura zástavby musí v obou případech odpovídat požadavkům definovaným v části c.1 urbanistická kompozice. Důležitým prvkem budou navržené komunikace a stezky pro pěší a cyklisty, zejména v US.03a, která se nachází v blízkosti Zbirožského potoka, který je koncepcí sídelní zeleně vnímaný jako hlavní nosný prvek sídelní zeleně v celém sídle. Nabízí se možnost podél toku vést cyklotrasy a další komunikace, které budou navazovat na stávající zástavbu a propojovat ji z hlediska funkčního i sociálního. Důležitým prvkem bude vytvořit vhodná a adekvátní veřejná prostranství, která zvýší pohodu bydlení, celkový rekreační potenciál území a stanou se lokálními centry v individuální rodinné zástavbě.“

88. Odůvodnění je v právě uvedené části doplněno o následující Schéma rozdělení území plochy Z.01 na dvě územní studie:

[OBRÁZEK]

89. Z výrokové části Územního plánu je dle názoru soudu zřejmé jednoznačné vymezení hranice mezi územními studiemi US.03a a US.03b. Textová (výroková) část odkazuje na Výkres základního členění území, z něhož je patrné, že daná hranice je vyznačena silnější čarou, než jsou ostatní (souběžné) hranice přilehlých pozemků v ploše Z.01. Odůvodnění ÚP pak znázorňuje průběh této hranice jak graficky, tak i slovním popisem, včetně výčtu dotčených parcel. Z Územního plánu je tak jednoznačně určitelné, kudy má hranice mezi oběma územními studiemi vést.

90. Soud nad rámec nezbytného konstatuje, že i pokud by hranice vymezující jednotlivá území, pro která bude vyžadováno zpracování jednotlivých územních studií, bylo jednoznačně patrné až na základě odůvodnění ÚP (což nezpochybňují ani navrhovatelé, nicméně tvrdí, že to není dostačující), bylo by to dle názoru soudu dostačující, tudíž by takový případný nedostatek výrokové části Územního plánu nezpůsobil jeho nepřezkoumatelnost. V této své části totiž Územní plán nestanovuje závazné podmínky regulace, pro které platí požadavek na jejich úpravu ve výrokové části územního plánu, ale pouze určuje požadavek na zpracování územní studie. Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že územní studie, jakožto podklad pro pořizování územně plánovací dokumentace, má nezávaznou povahu; správní orgán tedy není při posuzování záměrů požadavky územní studie vázán; stavební úřad je oprávněn se od závěrů obsažených v územní studii odchýlit, a to mj. tehdy, pokud zjistí, že existuje řešení vhodnější z hlediska ochrany a koordinace veřejných zájmů v území, než je řešení navržené územní studií (srov. např. rozsudek ze dne 22. 12. 2020, č. j. -42 nebo ze dne 10. 6. 2025, č. j. -72, bod 21 a 22). Soud proto zastává názor, že je dostačující, pokud bližší podmínky pro zpracování územní studie jsou přezkoumatelně obsaženy alespoň v odůvodnění územního plánu.

91. Soud tudíž nepřisvědčil námitce navrhovatelů, že Územní plán je v napadené části nepřezkoumatelný z důvodu neurčitého vymezení hranice mezi územními studiemi US.03a a US.03b.

92. Soud rovněž nepřisvědčil námitkám navrhovatelů směřujícím proti požadavku vzájemné koordinace územních studií US.03a a US.03b. Z Územního plánu a jeho odůvodnění je zřejmé, že odpůrkyně tuto podmínku neformulovala bezdůvodně ani svévolně. Každá územní studie má řešit jednu ze dvou částí rozsáhlé plochy Z.01, a proto je nezbytné zajistit jejich vzájemnou koordinaci zejména z hlediska dopravní a technické infrastruktury, kontinuity veřejných prostranství a celkové urbanistické koncepce území. Cílem je vytvořit harmonický a funkční celek, který bude respektovat charakter okolní zástavby a efektivně využívat potenciál dané lokality (str. 80 textové výrokové části Územního plánu). Soud považuje za logické, že má-li být výsledkem funkčně propojená a urbanisticky kompaktní obytná lokalita, nelze jednotlivé části území řešit zcela izolovaně bez ohledu na jejich vazby na okolní území, ba naopak je třeba vzájemná koordinace.

93. Námitky navrhovatelů vůči požadavku na koordinaci jednotlivých územních studií pak byly dostatečně vypořádány v rozhodnutí o zamítnutí Námitek č. 2 (str. 151 a 152 odůvodnění ÚP). Soud neshledal důvodnou námitku, že rozdělení původně jediné územní studie na dvě samostatné studie je pouze formální. V rozhodnutí o Námitkách č. 2 bylo odůvodněno, že tento krok byl reakcí na námitky navrhovatelů uplatněné v průběhu pořizování Územního plánu, nicméně bylo třeba volit koordinované řešení společné infrastruktury a veřejných prostranství, jak bylo zdůvodněno v textové části Územního plánu. Samotná existence požadavku na koordinaci ještě neznamená, že by obě studie musely být pořizovány či schvalovány jako jediný dokument nebo že by jedna studie nemohla být zpracována bez současného pořízení druhé. Soud se s těmito úvahami ztotožňuje. Navíc navrhovatelé ani netvrdili ani nedoložili žádné konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit negativní dotčení na jejich právech touto částí napadené regulace.

94. Důvodná nebyla ani argumentace navrhovatelů vycházející z komplikované vlastnické struktury lokality. Odpůrkyně v odůvodnění ÚP správně poukázala na to, že územní studii pořizuje orgán územního plánování a její pořízení není podmíněno dosažením soukromoprávní dohody mezi všemi vlastníky dotčených pozemků. Již z tohoto důvodu nelze bez dalšího předpokládat, že by existence většího počtu vlastníků sama o sobě bránila pořízení nebo využití územních studií. V této souvislosti lze přisvědčit i odkazu odpůrkyně na rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 1. 2025, č. j. ‑82, podle něhož právě územní studie představuje vhodný nástroj pro řešení rozsáhlejších lokalit s komplikovanější vlastnickou strukturou a potřebou koordinace veřejné infrastruktury.

95. V odůvodnění ÚP jsou rovněž uvedeny důvody, pro které byl zvolen institut územní studie. V rámci územního plánování přicházela v úvahu i podstatně přísnější řešení, jako například etapizace rozvoje území, použití prvků regulačního plánu, případně redukce rozsahu zastavitelné plochy. Odpůrkyně však namísto těchto variant zvolila podmínění rozhodování územní studií, které považovala za nejšetrnější prostředek umožňující současně zajistit koordinovaný rozvoj území. Soud tuto úvahu má za logickou ani přiměřenou, tudíž ji aproboval.

96. Nad rámec uvedeného soud v souladu s výše citovanou judikaturou připomíná, že stanovení konkrétních podmínek prostorového uspořádání a rozvoje území představuje projev ústavně garantovaného práva obce na samosprávu. Není úlohou správních soudů nahrazovat urbanistické úvahy orgánů územní samosprávy vlastní představou o vhodnějším řešení, nýbrž pouze přezkoumávat, zda se obec pohybovala v mezích zákona a zda její úvahy nejsou zjevně iracionální, svévolné nebo excesivní. V nyní posuzované věci soud takové pochybení neshledal. Odpůrkyně srozumitelně vysvětlila účel požadované koordinace obou územních studií i důvody, pro které považovala tento postup za nezbytný. Soud proto neshledal důvod do těchto úvah zasahovat.

97. Lze proto ve vztahu k námitkám směřujícím proti požadavku koordinace územních studií US.03a a US.03b uzavřít, že jsou nedůvodné. Samotná skutečnost, že navrhovatelé by upřednostňovali ještě volnější a méně provázané řešení rozvojové plochy Z.01, nemůže bez dalšího založit nezákonnost napadené regulace.

98. Soud nakonec posoudil námitky navrhovatelů směřující proti vymezení biocentra (LBC 01 Hlinovka) a biokoridoru (LBK 02) na Pozemcích č. 2. Rovněž tyto námitky shledal nedůvodnými.

99. Předně je třeba připomenout, že vymezení LBC 01 Hlinovka a LBK 02 zasahuje Pozemky č. 2 pouze okrajově, tudíž tyto dílčí námitky nemohly mít relevanci pro regulaci ostatních částí Pozemků č. 2 v zastavitelné ploše Z.01.

100. Dále je třeba zdůraznit, že v Odůvodnění ÚP byly námitky proti vymezení LBC 01 Hlinovka a LBK 02 podrobně vypořádány zejména na str. 152 až 155. V prvé řadě se tam uvádí, že napadená regulace nepředstavuje nově vytvořené prvky ÚSES, které by byly do území zaváděny až nově přijatým Územním plánem. LBC 01 Hlinovka a LBK 02 totiž navazují na prvky ÚSES vymezené již v předchozím územním plánu. Tuto skutečnost připustili i navrhovatelé, nicméně namítali, že pouhé převzetí této regulace z předchozího územního plánu není dostatečným odůvodněním regulace nové.

101. Soud v dané souvislosti poukazuje na zásadu kontinuity územního plánování, která je v judikatuře správních soudů dlouhodobě akcentována jako významné vodítko při posuzování změn využití území. Vychází z toho, že územní plánování nemůže být činností zcela nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou. Proto je žádoucí, aby se pořizovatel územního plánu snažil respektovat předchozí územně plánovací dokumentaci téhož stupně a dokumentaci nižšího stupně přijatou na jejím základě. Kontinuita územního plánování sice naráží na možnost revize existujícího stavu novým územním plánem, ale důvody vedoucí ke změně koncepce a s tím související změně funkčního určení ploch musejí být dostatečně závažné, opírající se buď o relevantní změnu okolností, nebo o to, že původní řešení je věcně nesprávné a vede k závažné kolizi s veřejným zájmem. Zásah do požadavku na kontinuitu územního plánování je proto obec povinna podložit přesvědčivými důvody, které dokládají jeho účelnost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2026, č. j. -41, bod 21, resp. tam citovaná dřívější judikatura téhož soudu).

102. Dle správního spisu se v nyní posuzovaném případě nové skutečnosti, které by odůvodnily zmenšení či dokonce zrušení vymezení LBC 01 Hlinovka a LBK 02, neobjevily. Ani navrhovatelé takové skutečnosti neuváděli. Nelze proto požadovat, aby odpůrkyně dopodrobna odůvodnila existenci LBC 01 Hlinovka a LBK 02, převzatých z předchozí územně plánovací dokumentace.

103. Soud dále nepřisvědčil tvrzení navrhovatelů, že vymezení LBC 01 Hlinovka a LBK 02 postrádá odborný podklad. Z odůvodnění ÚP je zřejmé, že nebylo vycházeno pouze z prostého odkazu na předchozí územní plán, nýbrž tam byl popsán i přírodní charakter dotčeného území a důvody, pro které se považuje zachování těchto prvků ÚSES za žádoucí. V odůvodnění ÚP se výslovně uvádí, že vymezený biokoridor LBK 02 sleduje průběh Zbirožského potoka a jeho nivy, tedy území, která svou povahou vytvářejí vhodné podmínky pro existenci a propojení přírodních stanovišť. Současně jsou popsány přírodní biotopy nacházející se v prostoru biocentra LBC 01 Hlinovka s vysvětlením, že navazující biokoridor plní funkci propojení jednotlivých ekologicky stabilních částí krajiny a zajišťuje migrační prostupnost území.

104. Nelze ponechat stranou ani skutečnost, že ze správního spisu vyplývá existence odborného stanoviska orgánu ochrany přírody ze dne 8. 2. 2023, zn. MeRo/564-1/OŽP/23. Z tohoto stanoviska nevyplynuly žádné pochybnosti o potřebnosti nebo funkčnosti předmětných prvků ÚSES. Naopak příslušný orgán ochrany přírody v rámci pořizování Územního plánu požadoval rozšíření části biokoridoru LBK 02 s ohledem na existující přírodní hodnoty území. Ani ze správního spisu, ani z argumentace navrhovatelů přitom nevyplývá existence jakéhokoliv odborného podkladu, který by závěry orgánů ochrany přírody zpochybňoval nebo nasvědčoval tomu, že vymezení LBC 01 Hlinovka či LBK 02 neodpovídá skutečnému stavu v území.

105. Soud nepřisvědčil ani tvrzení navrhovatelů, že odpůrkyně byla povinna v odůvodnění ÚP podrobně reprodukovat obsah samostatného plánu ÚSES nebo uvádět veškeré odborné, biologické, hydrologické či krajinářské údaje vztahující se ke každému jednotlivému prvku ekologické stability. Smyslem odůvodnění územního plánu není nahradit odborné podklady, z nichž pořizovatel vycházel, nýbrž srozumitelně vysvětlit důvody přijatého řešení. Tento požadavek byl v posuzovaném případě splněn. V odůvodnění ÚP bylo vysvětleno, že prvky ÚSES navazují na předchozí územně plánovací dokumentaci a že odpovídají přírodním hodnotám území.

106. Důvodná nebyla ani další dílčí námitka, že odpůrkyně nepoměřila veřejný zájem na ochraně ekologické stability s vlastnickými právy navrhovatelů. Ze správního spisu je zřejmé, že odpůrkyně zohlednila mimo jiné skutečnost, že dotčené části Pozemků č. 2 se nacházejí v bezprostřední návaznosti na vodní tok a zčásti zasahují do záplavového území. Současně nelze přehlédnout, že Územní plán v této části v podstatě zachovává již existující regulaci a nepředstavuje zásadní novou zátěž oproti předchozí územně plánovací dokumentaci. Právě okolnost, že se jedná o dlouhodobě vymezené a funkční části ÚSES navazující na další ekologicky významné lokality v území, vyvrací argumentaci navrhovatelů o nepřiměřenosti zásahu do jejich vlastnického práva.

107. Soud proto uzavírá, že vymezení LBC 01 Hlinovka a LBK 02 není nepřezkoumatelné, odborně nepodložené ani nepřiměřené, jak nedůvodně namítali navrhovatelé. V odůvodnění ÚP se srozumitelně uvádí, že předmětné prvky navazují na dřívější územně plánovací řešení, odpovídají přírodním hodnotám území a současně byly při pořizování Územního plánu podrobeny posouzení příslušnými orgány ochrany přírody.

VI.

Rozhodnutí soudu

108. Soud dospěl k finálnímu závěru, že Územní plán ani ve vztahu k Pozemku č. 1, ani ve vztahu k Pozemkům č. 2 netrpí vadami nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti a rovněž není vůči navrhovatelům diskriminační či neproporcionální. Soud nepřisvědčil žádné z návrhových námitek, neboť je neshledal důvodnými. Proto soud předmětné návrhy obou navrhovatelů výrokem I. tohoto rozsudku zamítl ( věta druhá ).

VII.

Náklady řízení

109. Podle platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. V projednávané věci soud návrh na zrušení napadeného opatření obecné povahy jako nedůvodný zcela zamítl. Odpůrkyně tak měla v dané věci plný úspěch.

110. Při rozhodování o nákladech řízení soud vyšel z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. -47: „Žalované správní orgány mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů přesahujících jejich běžnou úřední činnost. Příkladem může být řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (např. územního plánu) vydaného malou obcí, která nedisponuje odborným personálem ani potřebnými finančními zdroji nezbytnými pro vedení složitého soudního řízení. Odbornou agendu spojenou s pořízením územního plánu zákon svěřuje pořizovateli [srov. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)], který však za vydaný územní plán nenese odpovědnost, neboť odpůrcem v řízení před soudem je obec, jejíž zastupitelstvo opatření obecné povahy vydalo ( ). V takové situaci nelze náklady vynaložené v řízení před soudem považovat za součást běžné úřední činnosti odpůrce a ten má právo na jejich náhradu v plné výši ( ).“ Jelikož odpůrkyně je malou obcí bez příslušného odborného personálu (z řízení nevyplynulo, že by odpůrkyně zaměstnávala osobu s vysokoškolským právnickým vzděláním), má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení o zrušení jí vydaného Územního plánu.

111. Soud za účelně vynaložené náklady, které byly nezbytné k dosažení úspěchu odpůrkyně v řízení, považoval náklady na její právní zastoupení advokátem. Soud určil tyto náklady podle obsahu soudního spisu a s přihlédnutím k vyčíslení odpůrkyně ze dne 27. 8. 2026. Odpůrkyni náleží náhrada za čtyři úkony právní služby podle , c), d) a g) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Těmito úkony jsou (i) převzetí a příprava zastoupení, (ii) sepis vyjádření k návrhu ze dne 15. 7. 2026, (iii) další porada s klientem ze dne 15. 7. 2026 (odpůrkyně potvrzením prokázala, že se dne 15. 7. 2026 v dopoledních hodinách uskutečnila porada odpůrkyně s jejím právním zástupcem, a to v časové souvislosti s následně odeslaným vyjádřením k návrhu) a (iv) účast na soudním jednání konaném dne 25. 8. 2026. Podle bodu 5 ve spojení s advokátního tarifu činí výše odměny za jeden úkon právní služby 4 620 Kč (4 x 4 620 = 18 480 Kč). Náhradu hotových výdajů dle advokátního tarifu tvoří 450 Kč za každý úkon (4 x 450 = 1 800 Kč). Celkem tedy odměna advokáta činí 20 280 Kč. Soud dále odpůrkyni přiznal DPH z částky odměny a náhrad (21 % z částky 20 280 Kč činí 4 259 Kč), jelikož její právní zástupce doložil, že je plátcem DPH. Celkem tedy účelně vynaložené náklady odpůrkyně činí 24 539 Kč.

112. Jelikož navrhovatelé (vlastnící předmětné pozemky v rámci společného jmění manželů) netvoří nerozlučné společenství, mohl by každý z nich vést řízení o předmětném návrhu i bez účasti druhého vlastníka a každý z nich by mohl za sebe vzít návrh zpět (srov. ). Nelze jim proto uložit povinnost k náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně, ale naopak každý z navrhovatelů je povinen nahradit odpůrkyni polovinu z celkové částky nákladů (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. -53). Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že odpůrkyni přiznal vůči navrhovatelům právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 24 539 Kč, z nichž činí jedna polovina částku 12 269,50 Kč. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo navrhovatelům určeno platební místo podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) ve spojení s a stanovena přiměřená lhůta podle části věty za středníkem ve spojení s (s přihlédnutím k možnostem navrhovatelů tuto platbu realizovat).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 25. srpna 2026

Mgr. Lukáš Pišvejc v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.