Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 55/2026 - 30

USNESENÍ

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci

žalobce: Ing. A. W.

žalovaný: Nejvyšší státní zastupitelství

sídlem Jezuitská 585/4, 660 55 Brno

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou ze dne 31. 7. 2026 se žalobce domáhal prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, aby soud určil, že postup Nejvyššího státního zastupitelství spočívající v odmítnutí vyrozumět podatele o odmítnutí přezkoumat podání, odmítnutí vykonat dohled a odmítnutí komunikace je nezákonným zásahem, dále aby zakázal žalovanému pokračovat v porušování žalobcových práv, dále aby uložil žalovanému povinnost vyrozumět žalobce o způsobu vyřízení podání, dále aby uložil žalovanému povinnost prověřit podání žalobce v souladu s § 158 odst. 1 trestního řádu a § 12 zákon o státním zastupitelství a aby uložil Nejvyššímu státní zastupitelství povinnost zdůvodnit, na jakém právním základě Policie České republiky a Státní zastupitelství všech stupňů neprovedly žádný úkon ve věci zjištění skutkových podstat trestných činů uvedených v . Nezákonný zásah žalobce vymezil jako vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 28. 7. 2026, č. j. - 14, v němž Nejvyšší státní zastupitelství odmítlo podle žalobce přezkoumat jeho podání, ačkoliv obsahovalo tvrzení ohledně trestného činu soudního exekutora, insolvenční správkyně a ohledně nesprávného postupu Okresního státního zastupitelství Karviná. Dále Nejvyšší státní zastupitelství bez dalšího opatření založilo podání do spisu, aniž by provedlo zákonem vyžadované úkony, a žalobci bylo sděleno, že v případě dalších podání již nebude vyrozumíván, prohlásilo, že není příslušné k vyřízení podání, ačkoliv podle § 12 zákona o státním zastupitelství příslušné je a odmítlo splnit povinnost vyrozumět podatele, které mu ukládá § 158 odst. 3 trestního řádu a § 16 odst. 2 zákona o státním zastupitelství.

2. Z listin přiložených k žalobě mj. vyplynulo, že usnesením soudního exekutora Exekutorského úřadu Karviná, Mgr. P. S., č. j. 201 EX 00879/05 – 758 ve věci oprávněného – žalobce proti povinnému L. T. pro 15 663,10 Kč s příslušenstvím, bylo rozhodnuto tak, že náklady exekuce soudního exekutora se určují částkou ve výši 7 865 Kč; tyto náklady exekuce byly v průběhu exekučního řízení plně vymoženy. Dále bylo rozhodnuto, že exekučně vymožené plnění ponížené o náklady exekuce ve výši 7 798,10 Kč se vydává insolvenčnímu správci; v průběhu exekučního řízení bylo rozhodnuto o úpadku povinného s tím, že bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. u ze dne 6. 9. 2025 se žalobce obrátil na PČR Havířov s tím, že podává trestní oznámení ohledně činnosti exekutora Mgr. S. jako pověřeného provedením exekuce (viz uvedené usnesení shora) s tím, že žalobce uvádí, že exekutor peníze zabavil dříve a žalobce okradl; s největší pravděpodobností se jedná o organizovaný zločin. V souvislosti s žádostí o osvobozeního od soudního poplatku soud získal prohlášení o majetku, přičemž na veřejně přístupných webových stránkách je toto včetně osobních údajů veřejně přístupno. Tím došlo k přímému ohrožení bezpečnosti žalobce. Žalobce důrazně žádal o okamžitý policejní zásah.

3. Žalobce dále založil u, kterou jej Okresní státní zastupitelství v Karviné, pobočka Havířov přípisem ze dne 6. 3. 2026, č. j. 11 ZN 2004/2026 – 15 informovalo, že obdrželo žalobcovo podání označené jako Podnět k výkonu dozoru nad zachování zákonnosti v přípravném řízení podle § 157 odst. 2 trestního řádu ve věci trestního oznámení pro přečin krádeže exekutorem Mgr. S. Tímto přípisem bylo žalobci sděleno, že státní zastupitelství neshledalo důvody pro zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu. V této věci se podle zaslaných příloh žalobce obrátil na Exekutorskou komoru a Ministerstvo spravedlnosti.

4. Dne 10. 6. 2026 v uvedené věci podal žalobce Nejvyššímu státnímu zastupitelství podání – podnět na prověření podezření na trestnou činnost soudního exekutora Mgr. S. a podezření na selhání dohledu Ministerstva spravedlnosti a Exekutorské komory. Dne 30. 6. 2026 Nejvyšší státní zastupitelství vyrozumělo žalobce ve věci jeho podání ze dne 10. 6. 2026 s tím, že je ze zákona vyloučeno, aby Nejvyšší státní zastupitelství posuzovalo a vyřizovalo podání, která jsou svou povahou trestním oznámením a přijímalo jakákoliv opatření, která jsou svěřena do pravomoci dozorového státního zástupce. Citované podání žalobce bylo proto postoupeno Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné k vyřízení. Dne 1. 7. 2026 žalobce zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství přípis jako reakci na vyrozumění ze dne 30. 6. 2026 s tím, že žádá zrušit postoupení věci Okresnímu státní zastupitelství Karviná, žádá přezkoumat postup exekutora Mgr. S., Ministerstva spravedlnosti a Exekutorské komory v dané věci, přezkoumat postup OSZ, KSZ a VSZ, provést vlastní šetření, neboť nižší stupně jsou dle žalobce v této věci podjaté a informovat jej o přijatých opatřeních. Dne 4. 7. 2026 žalobce podal Nejvyššímu státnímu zastupitelství další podání v dané věci a žádal, aby Nejvyšší státní zastupitelství prověřilo, zda nedošlo k porušení zákona a sdělilo mu kroky, jaké budou činěny. Dne 28. 7. 2026 žalovaný vyhotovil u, kterou, jak shora uvedeno, žalobce považuje za nezákonný zásah. Reagovalo na jeho podání ze dne 1. a 4. 7. 2026 s tím, že jej žalovaný informoval, že podání žalobce byla bez dalšího opatření založena do spisu, neboť v nich neuvedl žádné nové podstatné skutkové okolnosti nad rámec toho, co bylo sděleno v podání ze dne 10. 6. 2026. Žalovaný dále uvedl, že v případě dalších písemností, pokud budou uplatněny stejné, nebo obdobné námitky a budou se týkat předmětných skutečností, bude postupováno založením podání bez dalšího opatření a žalobce o nich nebude dále ani vyrozumíván.

5. Ve vyjádření k žalobě ze dne 11. 8. 2026 Nejvyšší státní zastupitetví uvedlo, že žalobce není spokojen s postupem soudního exekutora Mgr. S., jemuž se na majetku povinného L. T. podařilo vymoci částku 15 263,10 Kč, nicméně po započtení nákladů do exekuce zbylou část oznamovateli nepředal a vydal ji insolvenční správkyni, neboť byl osvědčen úpadek povinného a povoleno jeho oddlužení. Žalobce dne 10. 6. 2026 doručil Nejvyššímu státnímu zastupitelství podání, které výslovně označil jako podnět pro věřejné podezření na trestnou činnost soudní exekutora a podezření na selhání dohledu Ministerstva spravedlnosti a Exekutorské komory. V něm žalobce žádal, aby Nejvyšší státní zastupitelství prověřilo skutečnosti nasvědčující podezření ze spáchání neoprávněného nakládání s cizí věci, porušení povinnosti při správě cizího majetku, zneužití pravomoci úřední osoby, maření úkonu úřední osoby z nedbalosti, případně účastenství dalších orgánů, které selhaly při výkonu dohledu. Též z trestných činů, jichž se měl dopustit soudní exekutor a zástupce Ministerstva spravedlnosti, respektive Exekutorské komory. Žalovaný žalobci sdělil, že podání bylo vyhodnoceno jako trestní oznámení, k jehož vyřízení není Nejvyšší státní zastupitelství příslušné, a proto bylo postoupeno podle o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) věcně a místně příslušnému Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné. Žalobce nebyl s vyřízením svého podání spokojen, a proto Nejvyššímu státnímu zastupitelství zaslal ve dnech 1. a 4. 7. 2026 podání, v nichž vyjádřil své výhrady. Jelikož zde nebyly obsaženy žádné nové skutečnosti, byl žalobce vyrozuměn, že jeho podání byla bez dalších opatření založena a případně další obsahově shodná budou rovněž zakládána, aniž by byl o tom žalobce vyrozumíván. Obsahem podání oznamovatele, ačkoliv byla různě označována, byl jeho požadavek, aby výhradně Nejvyšší státní zastupitelství zajistilo vedení trestního řízení proti soudnímu exekutorovi pro různé trestné činy, jichž se měl dopustit na úkor žalobce. Žalobce požadoval, aby Nejvyšší státní zastupitelství samo přezkoumalo jeho trestní oznámení podle zákona o státním zastupitelství, uložilo nižším státním zastupitelstvím, aby vyhodnotila a právně posoudila tvrzené skutečnosti ve shodě s žalobcem, případně přezkoumalo postup úředníků Ministerstva spravedlnosti a Exekutorské komory. K těmto požadovaným krokům nebylo a není Nejvyšší státní zastupitelství příslušné. Dohled ve věci Okresního státního zastupitelství v Karviné vykonalo Krajské státní zastupitelství v Ostravě, úroveň a účinnost tohoto dohledu pak přezkoumalo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Namítaná kontrola postupu jiných státních orgánů navíc vůbec není v kompetenci státního zastupitelství. Nejvyšší státní zastupitelství ve věci nerozhodovalo jako správní orgán, žalobce nedisponuje právním nárokem, aby bylo podle jeho úsudku proti jakékoliv osobě vedeno trestní řízení. Vyřízením podání Nejvyšší státní zastupitelství nijak nezasáhlo do veřejných subjektivních práv žalobce. Postup Nejvyššího státního zastupitelství nemůže být podrobeno přezkumu v rámci správního soudnictví s tím, že bylo poukázáno na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2011, č. j. .

6. Před meritorním posouzením žaloby se krajský soud nejdříve zabýval splněním podmínek řízení, stanovených v zákoně č. , (dále jen „ “), neboť jejich splnění je nezbytným předpokladem pro připuštění věcného přezkumu žaloby (návrhu) ze strany soudu. Jenou z těchto podmínek je logicky i samotná pravomoc soudu rozhodujícího ve správním soudnictví věc meritorně projednat a rozhodnout o ní.

7. Podle ustanovení poskytují soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným a za podmínek stanovených nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, o nichž stanoví tento zákon. Podle rozhodují soudy ve správním soudnictví o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen „správní orgán“); o ochraně proti nečinnosti správního orgánu; o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu; o kompetenčních žalobách.

8. Žalobce sám svou žalobu označuje jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Základním východiskem pro posouzení projednatelnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem je pak , podle kterého „každý kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ Podle je pak „žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.“ Citované ustanovení , které stanoví podmínky žalobní legitimace k řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu přitom nelze vykládat bez souvislosti s ustanovením , a to zejména pokud se jedná o výklad pojmu „správní orgán“.

9. Pravomoc správních soudů je totiž mj. určena okruhem orgánů, jejichž činnost soudnímu přezkumu podléhá („orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy“). Je přitom zřejmé, že vymezení správního orgánu v ustanovení , jež je vázáno na oblast veřejné správy, je nutno z pohledu pravomoci správních soudů nepochybně vztáhnout také na ochranu před tvrzeným nezákonným zásahem správního orgánu. Soudní kontrola zákonnosti činnosti a zásahu správního orgánu ve smyslu a násl. se tedy může pohybovat toliko v hranicích veřejné správy, a proto napadnutelnými jsou pouze takové zásahy orgánů, které patří do působnosti ve veřejné správě.

10. Pro posouzení, zda je ve věci dána pravomoc soudu ve správním soudnictví, je potřeba vyhodnotit, zda žalovaný vystupoval jako správní orgán ve smyslu ust. a vykonával působnost ve veřejné správě, nebo zda vystupoval jako orgán činný v trestním řízení ve smyslu t. ř. Ohledně této otázky soud souhlasí s názorem Nejvyššího státního zastupitelství, že toto nejednalo jako správní orgán, ale vystupovalo v pozici vrcholného orgánu soustavy státního zastupitelství v rámci základního ústavního poslání, tedy zastupování veřejné žaloby v trestním řízení. Státní zastupitelství je v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem orgánem veřejné žaloby v trestním řízení a plní další úkoly vyplývající z trestního řádu. Státní zástupce je orgánem činným v trestním řízení. Oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu přijímá státní zástupce nebo policejní orgán. Žalovaný v projednávané věci nerozhodoval o právech či povinnostech žalobce v oblasti veřejné správy. Posoudil pouze obsah došlého podání, dovodil svou nepříslušnost a podání předal příslušnému článku soustavy státního zastupitelství. Tento postup je kompetenčním úkonem při nakládání s podáním, které se týká možné trestné činnosti; náleží do trestněprávní působnosti státního zastupitelství a jeho vnitřního organizačního uspořádání. Nejedná se o výkon veřejné správy, ani o jednání správního orgánu ve smyslu ust. Postoupením podání nebylo rozhodnuto o tom, zda byl trestný čin spáchán, ani tím nedošlo k odepření možnosti, aby jeho podání bylo příslušným státním zastupitelstvím vyřízeno. Žalobce nemá veřejné subjektivní právo na to, aby věc vyřizovalo Nejvyšší státní zastupitelství, ani nemá právo na zahájení trestního stíhání určité osoby, ani na přezkum, zda se určitá osoba či orgány trestné činnosti dopustily. Napadený úkon tedy ani materiálně nepředstavuje zásah správního orgánu přímo zaměřený proti žalobci. Státní zastupitelství při vyřizování stížnosti související s trestním oznámením nevystupuje jako správní orgán ve smyslu ; správní soudy proto nemají pravomoc o žalobě proti takovému postupu rozhodovat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2013, č. j. -18).

11. Jelikož napadený postup žalovaného není zásahem správního orgánu ve smyslu , není dána ani pravomoc správních soudů jej přezkoumat v řízení o zásahové žalobě. Jde o neodstranitelný výsledek podmínky řízení, pro který nelze v řízení pokračovat. Soud proto žalobu odmítl podle

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto postupem ve smyslu ust. ost. 3 Byla-li žaloba odmítnuta, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, máli stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 26. 8. 2026

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu