Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
33 Ad 31/2025 - 47.pdf
PDF · 0 B
No categories available
33 Ad 31/2025 - 47
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci
žalobce: Ing. arch. A. B.
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadl žalobce rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla námitky proti rozhodnutí žalované č. j. X č. I ze dne 17. 2. 2025 (dále také „prvostupňové rozhodnutí č. I“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod ode dne 12. 4. 2024, a č. j. X č. II ze dne 17. 2. 2025 (dále také „prvostupňové rozhodnutí č. II), kterým byl žalobci přiznán od 17. 9. 2024 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 8 263 Kč měsíčně.
2. Podkladem prvostupňového rozhodnutí byl posudek o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institutu“) pro první stupeň řízení ze dne 9. 1. 2025, podle něhož v době od 12. 4. 2024 do 16. 9. 2024 není žalobce invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %. Podle téhož posudku byl žalobce od 17. 9. 2024 uznán podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “) a § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona invalidním pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 35 %.
II. Napadené rozhodnutí
3. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaná přezkoumala prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu, a to včetně uplatněných námitek. V nich žalobce vyjádřil přesvědčení, že na uvedený invalidní důchod má nárok ode dne, kdy došlo k úrazu, tj. 12. 4. 2024. Žalovaná zdravotní stav žalobce opětovně posoudila a nechala v námitkovém řízení vypracovat posudek o invaliditě.
4. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 24. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobce není invalidní dle ustanovení § 39 odst. 1 ZDP od 12. 4. 2024 do 16. 9. 2024, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (Dorzopatie a spondylopatie), položce 1b (Bolestivý syndrom páteře včetně stav po operaci páteře nebo úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének - s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb. “), přičemž pro uvedené zdravotní postižení je přílohou citované vyhlášky dána míra poklesu pracovní schopnosti rozmezím 10 - 20 %. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla stanovena horní hranicí daného procentního rozmezí, tedy ve výši 20 %, horní hranice nebyla dále měněna ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 citované vyhlášky.
5. Lékař Institutu při novém posouzení zdravotního stavu žalobce ze dne 24. 7. 2025 v řízení o námitkách podrobně prostudoval zjišťovací posudek o invaliditě ze dne 9. 1. 2025. K datu 12. 4. 2024 lze za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považovat vertebrogenní algický syndrom na podkladě degenerativních změn, s popsanou poruchou statodynamiky, bez kořenového či míšního postižení, který by odpovídal pro polyetážové postižení kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy citované vyhlášky, a míra poklesu pracovní schopnosti stanovena horní hranici daného procentního rozmezí ve výši 20 %. Ostatní dokumentované zdravotní poruchy nevykazují funkční poruchy s dopadem na pracovní schopnost.
6. Lékař Institutu také uvedl, že ke dni 12. 4. 2024 se nejednalo při zlomenině levého bérce o stav trvající po dobu jednoho roku. Teprve poškození nervu objektivizované půl roku po zlomenině zakládá předpoklad, že tato porucha bude trvat 1 rok, přičemž až v září - říjnu 2024 bylo konstatováno, jak je porucha těžká. Dříve nebylo možno stanovit procentuální míru poklesu pracovní schopnosti. Naproti tomu onemocnění páteře, které mělo charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nebylo takové závažnosti, aby odůvodňovalo invaliditu. Při stanovení data vzniku invalidity je třeba akceptovat platné právní předpisy.
7. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je postraumatická paréza nervus peroneus vlevo. Lékař Institutu v námitkovém řízení vyhodnotil další diagnózy mající dopad na pracovní schopnost. Jedná se o postižení, jehož funkční dopad odpovídá posudkovým kritériím uvedeným v kapitole VI, položce 9b přílohy citované vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou poúrazové následky po fractuře tibie dne 12. 4. 2024, což je postraumatická paresa nervus peronueus profundus s omezením hybnosti akra levé dolní končetiny a tím dochází k poruše stereotypu chůze. Zlomenina samotná je plně zhojena v korektním postavení, proto na rozdíl od prvoinstančního posudku nehodnoceno dle kapitoly XV, oddílu B, položky 13b přílohy citované vyhlášky, ale pro poruchu periferního nervu hodnoceno dle kapitoly VI a dle závažnosti - pro poruchu motorických funkcí a pohyblivosti části jedné končetiny je zvolena položka 9b přílohy citované vyhlášky, kde pro profesní zařazení s nutností chůze v nerovném terénu je zvolen střed blíže horní hranice, tj. 35 %. Datum vzniku invalidity stanoveno EMG nálezu ze dne 17. 9. 2024, jelikož následně je popsána korelující funkční porucha, tudíž byl předpoklad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a závažnost funkční poruchy byla definována.
8. Oproti posudku v prvním stupni řízení byla provedena změna rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, neboť nejde o zlomeninu, ale její neurologický následek, a proto byla použita odlišná aplikace posudkových, nicméně beze změny procentní hodnoty míry poklesu pracovní schopnosti. Nedošlo ke změně posudkového závěru z prvního stupně řízení (zjišťovacího posudku).
9. Odlišná aplikace posudkových kritérií (změna položky, změna procentní hodnoty míry poklesu pracovní schopnosti a změna termínu lékařské prohlídky) nevedla ke změně uvedeného prvostupňového posudkového závěru ve smyslu neuznání invalidity v období od 12. 4. 2024 - 16. 9. 2024 a od 17. 9. 2024 jde o invaliditu prvního stupně.
10. Z uvedených důvodů žalovaná shledala námitky žalobce jako nedůvodné a potvrdila přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně ode dne 17. 9. 2024.
III. Žaloba
11. Žalobce namítal nesprávné posouzení svého zdravotního stavu posudkovými lékaři. Napadené rozhodnutí považuje za nesprávné proto, že přiznání invalidního důchodu se váže k datu 17. 9. 2024, kdy již jeho pracovní schopnost poklesla o 35 % v důsledku následků, které mu způsobil úraz dne 12. 4. 2024. Ovšem období ode dne úrazu do dne 16. 9. 2024 bylo hodnoceno poklesem pouze o 20 %.
12. Ke dni změny (16. 9. 2024) proběhlo pouze vyšetření, které prokázalo dlouhodobou změnu nepříznivého zdravotního stavu. Z ničeho nevyplývá, že by v uvedeném období byl zdravotní stav žalobce lepší. Dále žalobce polemizoval s konkrétními pasážemi posudkového zhodnocení posudku Institutu z námitkového řízení ze dne 24. 7. 2025.
13. Především zpochybnil důležitost EMG nálezu ze dne 17. 9. 2024, který má prokazovat existenci funkční poruchy. Toto vyšetření EMG mohlo podle jeho názoru proběhnout kdykoliv. Není také pravdivé, že nebylo možno hodnotit funkční poruchu po léčbě této zlomeniny. Žalobce tvrdí, že jde o následek úrazu. K datu 12. 4. 2024 (úraz) se jednalo o zlomeninu holenní kosti s rozsáhlým pohmožděním v oblasti kotníku a bérce.
14. Žalobce také odkázal na lékařskou zprávu ze dne 17. 6. 2026, která dokumentuje, že chronické postižení peroneálního nervu vzniklo pravděpodobně úrazově. Ke změně rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v námitkovém řízení žalobce uvedl, že je to irelevantní, neboť to mohlo být konstatováno již v prvním posudku Institutu. Podle lékařské zprávy z traumatologie Úrazové nemocnice v Brně nejde o neurologický následek zlomeniny, ale následek úrazu.
15. Žalobce uzavřel, že navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení, jakož i přiznání nákladů řízení.
IV. Vyjádření žalované a replika žalobce
16. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 5. 12. 2025 uvedla následující. Shrnula průběh dosavadního správního řízení a vypracovaných posudků, jakož i právní úpravu posuzování invalidity. Podle jejího názoru byl zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií, a dále byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků, které jsou významné pro posudkový závěr. Odkázala na posudek Institutu ze dne 24. 7. 2025, který splňuje dle žalované parametry úplnosti a objektivity. Navrhla provedení důkazu posudkem Posudkové komise MPSV.
17. Ve své replice ze dne 19. 1. 2026 žalobce uvedl, že vyjádření žalované je pouze formální a jde mimo obsah žaloby. Podle jeho názoru má být otázka invalidity zjišťována podle zdravotního stavu, a nikoliv podle toho, kdy má lékař čas posuzovaného vyšetřit.
V. Řízení před krajským soudem
18. Krajský soud předně posuzoval, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ) a jedná se o žalobu přípustnou (zejména § 65 , § 68 a § 70 s. ř. s. s. ř. s. ).
19. V souladu s § 75 odst. 1 , 2 s. ř. s. s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z posudkového a dávkového spisu předložených žalovanou.
20. Ze spisové dokumentace vyplývá, že žalobce podal první žádost o přiznání invalidního důchodu dne 13. 11. 2024 prostřednictvím Městské správy sociálního zabezpečení v Brně, a to ode dne 12. 4. 2024, kdy si způsobil úraz bérce rotavátorem. V posudku Institutu ze dne 9. 1. 2025 se podává, že podle názoru lékařky Institutu do prokázaného postižení nervus peroneus profundus jako poúrazovém následku bylo možno hodnotit zdravotní stav žalobce pouze v položce bolestivý páteřní syndrom víceetážový lehkého stupně. Od EMG prokázaného postižení nervus peroneus profundus vlevo, i když ještě neuplynul jeden rok od úrazu a operace, lze již hodnotit také jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který si ještě vyžádá léčbu a elektrostimulaci jako pokus o ovlivnění následků. Proto bylo hodnoceno v položce funkční porucha po zlomenině dolní končetiny, zatím některé denní aktivity vykonávány s obtížemi a v dané položce bylo voleno horní procentní rozmezí. Ode dne 17. 9. 2024 šlo tedy podle posudku Institutu o přechodnou invaliditu prvního stupně se stanovenou kontrolní lékařskou prohlídkou.
21. Krajský soud nechal vypracovat posudek PK MPSV ze dne 24. 2. 2026, z něhož vyplývají následující skutečnosti. PK MPSV zasedala ve složení předsedy a dalšího lékaře s odborností neurologie. Žalobce byl u jednání komise nebyl přítomen. PK MPSV vycházela z podkladů obsažených v posudkovém spisu, nálezu praktického lékaře. Z lékařských zpráv je třeba zmínit zejm. propouštěcí zpráva, Úrazová nemocnice Brno, traumatologické oddělení, z hospitalizace ve dnech 22. 4. 2024 - 25. 4. 2024, neurologické nálezy MUDr. J. B. datované 17. 9. 2024, 29.1.2024, 14.9.2023, 30.10.2024, atd. Žalobce byl posuzován jako osoba samostatně výdělečně činná pracující ve stavebnictví.
22. V diagnostickém souhrnu PK MPSV shrnula, že PK MPSV Brno stanovuje v souladu s lékařem námitkového řízení IPZS jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poúrazovou parézu peroneálního nervu vlevo.
23. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 9, písmeno b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 % (rozpětí 20 - 40 %). Toto postižení bylo hodnoceno středem pásma s ohledem na tíži postižení a profesi žalobce. Jedná se o postižení středně těžké s poruchou motorických funkcí s omezením některých denních aktivit. Nejedná se o postižení těžké s těžkou poruchou motorických funkcí jedné končetiny nebo se středně těžkým postižením motorických funkcí dvou končetin. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Ostatní uvedená zdravotní postižení, pokud by tato byla posuzována jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, by byla posouzena s nižší taxací, tedy bez přiznání invalidity. Pokud by tedy byla jako příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovena jiná uvedená onemocnění v diagnostickém přehledu, nebyla by invalidita přiznána.
24. Žalobce požadoval vznik invalidity datem úrazu, tj. datem 12. 4. 2024. K tomuto datu se nejednalo o stav dlouhodobě nepříznivý dle platných právních norem. K tomuto datu lze za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považovat vertebrogenní algický syndrom na podkladě degenerativních změn, s popsanou poruchou statodynamiky, ale bez kořenového či míšního postižení, který by byl hodnocen podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. , s mírou poklesu pracovní schopnosti maximálně 20 %. Nejednalo by se tedy o invaliditu žádného stupně. Od 12. 4. 2024 do nebyl invalidní dle § 39 odst. 1 ZDP . Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pro toto zdravotní postižení pouze o 20 % (z rozpětí 10 - 20 % byla volena horní hranice rozpětí vstřícně). Jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je hodnoceno neurologické postižení poúrazové, paréza peroneálního nervu vlevo verifikovaná elektromyografickým vyšetření s klinickým obrazem parézy. PK MPSV uzavřela, že žalobce je invalidní v I. stupni dle § 39 odst. 1 ZDP . Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %.
25. Krajský soud nařídil ve věci ústní jednání, které se uskutečnilo dne 31. 8. 2026 za účasti žalobce a zástupkyně žalované. Krajský soud shrnul obsah napadeného rozhodnutí a vyslechl přednes žaloby. Žalovaná ve svém vyjádření poukázala na vymezení definice tzv. dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (§ 26 ZDP ). Krajský soud konstatoval obsah soudního a správních spisů a doplnil dokazování posudkem PK MPSV ze dne 24. 2. 2026. K posudku neměli účastníci zásadnější připomínky. Účastníci neměli žádné další návrhy na dokazování. Krajský soud tedy dokazování ukončil, vyslechl konečné návrhy a přikročil po přerušení jednání k vyhlášení rozsudku.
VI. Posouzení věci krajským soudem
26. Žaloba není důvodná.
27. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 ZDP , který ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 ZDP platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.
28. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud bylo napadené rozhodnutí vydáno na základě posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dříve okresní správy sociálního zabezpečení); za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek PK MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. , avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by mohla být správnost posudku zpochybněna (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2020, č. j. 3 Ads 289/2019 -34, ze dne 28. 2. 2020, č. j. 3 Ads 214/2019 -30, či ze dne 7. 6. 2018, č. j. 9 Ads 219/2017 -28; rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).
29. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky potom spočívá v tom, aby se lékařský posudkový orgán vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnil (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2013, č. j. 3 Ads 74/2012 -16, ze dne 2. 7. 2014, č. j. 3 Ads 108/2013 -19, či ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 -50). Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí, ve dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 -43). Jsou-li v posudkových hodnoceních zdravotního stavu rozpory, může je krajský soud v rámci doplňování zjišťování skutkového stavu řešit i pořízením tzv. srovnávacího posudku PK MPSV (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013 -22).
30. V předmětné věci je mezi účastníky spor o datum vzniku invalidity žalobce, nikoliv o stupeň invalidity (žalobce netvrdil, že je invalidní ve druhém či třetím stupni invalidity). V tomto ohledu je zapotřebí vycházet z platné a účinné právní úpravy obsažené v § 26 a § 39 ZDP . Podle § 39 odst. 1 ZDP pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 26 ZDP platí, že za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok.“ Invalidita je tedy stav, který je důsledkem existence (a patřičného prokázání) tzv. dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pojmovým znakem tu je dlouhodobost, která se projevuje tím, že zdravotní stav se musí ustálit na určité úrovni funkčního postižení tak, aby bylo posudkovou činností možno kvantifikovat pokles pracovní schopnosti, a to obvykle až cca za jeden rok.
31. V případě, že invalidita vzniká v důsledku následku postižení úrazem, jako je tomu v případě žalobce, je třeba obvykle nějakého období léčby, v němž se zdravotní stav ustaluje. V případě pooperačních stavů dochází k hojení ran, provádění pooperačních vyšetření či rehabilitaci. Všechny tyto okolnosti mohou mít vliv na pracovní schopnost, a proto je třeba určitý odstup k vyhodnocení nashromážděné zdravotnické dokumentace k tomu, aby bylo možno určit, zda jde již o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce. Datum vydání konkrétního lékařského nálezu není obvykle datem skutečné změny zdravotního stavu, ale začasté bývá časovým okamžikem, k němuž lze prokázat určitou míru funkčního postižení pojištěnce.
32. Krajský soud vyhodnotil předložený posudek PK MPSV ze dne 24. 2. 2026, zda tyto parametry splňuje. Především krajský soud uvádí, že komise zasedala vzhledem k rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce v řádném složení (jejím členem byl odborný neurolog). Žalobce sice nebyl vyšetřen při jednání komise, ovšem vzhledem k charakteru jeho rozhodujícího zdravotního postižení (paréza peroneálního nervu vlevo), které se prokazuje zejm. vyšetřením EMG, to nebylo zapotřebí. Dále se soud zabýval podklady posudku a shledal, že jsou úplné, neboť komise vycházela jak z předložených lékařských nálezů, na nějž odkazoval také žalobce (zejm. neurologické zprávy MUDr. B. a propouštěcí zpráva z traumatologie ÚN Brno z hospitalizace v období ve dnech 22. 4. 2024 - 25. 4. 2024).
33. Stran přesvědčivosti předloženého posudku krajský soud hodnotil zejm. soulad posudkového zhodnocení s předcházejícími posudky Institutu zpracovanými ve správním řízení. Posudky Institutu zpracované ve správním řízení shodně dovodily, že v období od data úrazu (od něhož žalobce také požádal o přiznání invalidního důchodu) až po datum 16. 9. 2026 nebyl žalobce invalidní, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl bolestivý páteřní syndrom v míře lehkého funkčního postižení. S tímto závěrem je zcela ve shodě též posudek PK MPSV ze dne 24. 2. 2026. Datum vzniku invalidity bylo – opět zcela shodně všemi třemi posudky - určeno ke dni 17. 9. 2024, které je identifikováno s nálezem MUDr. B. ze dne 17. 9. 2024 po provedení vyšetření EMG. Z posudkového zhodnocení všech uvedených posudků je zřejmé, že posudkoví lékaři zcela v jednoznačné shodě určili, že invalidizující postižení žalobce je postižení neurologického charakteru, které vzniklo po úrazu rotavátorem. Pouze lékař Institutu ve zjišťovacím posudku dal přednost před kvalifikací pod kapitolu VI. z důvodu nedoléčeného zdravotního stavu přednost kvalifikaci pod kapitolu XV. přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. z důvodů, které jsou v posudku dostatečně objasněny. Ani to však nic neměnilo na klíčovém závěru, že před 17. 9. 2024 žalobce nebyl invalidní. Krajský soud považuje tyto posudkové závěry za přesvědčivé, neboť odpovídají jak podkladové zdravotnické dokumentaci, tak i vyložené právní úpravě v ZDP .
34. Pokud žalobce odkazoval na novější lékařskou zprávu z traumatologie ze dne 17. 6. 2026, krajský soud ověřil, že není obsahem posudkového spisu a k žalobě připojena nebyla. Tato zpráva nebyla ani předložena PK MPSV. Navíc se jedná o lékařskou zprávu s datem vystavení dlouho poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí. Proto nejde o relevantní námitku vzhledem k tomu, že soud přezkoumává zjištění skutkového stavu věci k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.
VII. Závěr a náhrada nákladů řízení
35. Ze všech shora uvedených důvodů neshledal krajský soud žalobu důvodnou, a proto ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
36. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované nelze náhradu nákladů řízení ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. přiznat (výrok II. tohoto rozsudku).
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 31. srpna 2026
JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. v. r.
samosoudce