Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
29 Af 17/2024 - 427.pdf
PDF · 0 B
No categories available
29 Af 17/2024 - 427
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci
žalobkyně: MASTER IT Technologies, a.s., IČO: 27851931
sídlem Výstavní 1928/9, 702 00 Ostrava
zastoupená advokátem Mgr. Markem Šimkou
sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno
proti
žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno
za účasti: Statutární město Ostrava
sídlem Prokešovo nám. 8, 729 30 Ostrava
zastoupené advokátem Mgr. Milanem Šebestou
sídlem Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno
o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 14. 2. 2024, č. j. ÚOHS-05140/2024/161, sp. zn. ÚOHS-R0052/2021/VZ,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
IV. Osobě zúčastněné na řízení se náhrad nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně dne 14. 4. 2024 podala ke zdejšímu soudu žalobu proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kterým byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. ÚOHS-S0466/2015/VZ, č.j. ÚOHS-05929/2021/500/Alv a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.
I. Dosavadní průběh řízení
2. Zadavatel, (Statutární město Ostrava), zahájil dne 16. 9. 2014 otevřené zadávací řízení na veřejnou zakázku „Podpora veřejné dopravy“ odesláním oznámení o zakázce do Věstníku veřejných zakázek. Předpokládaná hodnota zakázky činila 118 300 000 Kč bez DPH. Zakázka měla být spolufinancována s využitím prostředků Regionálního operačního programu (ROP). Jednalo se o nadlimitní zakázku na dodávky. Předpokládaná doba trvání zakázky, resp. lhůta pro dokončení, byla v oznámení o zakázce stanovena na 6 měsíců. Jediným kritériem pro zadání veřejné zakázky měla být nejnižší nabídková cena.
3. Součástí nabídky žalobkyně byl mj. návrh smlouvy dle zadávací dokumentace. Podle bodu 4.1 smlouvy se zhotovitel zavazoval provést dílo nejpozději do šesti měsíců od nabytí účinnosti smlouvy. Pokud smlouva nabude účinnosti až po 28. 2. 2015, pak zhotovitel bral na vědomí, že dílo musí být provedeno nejpozději do 31. 8. 2015 z důvodu dodržení termínu poskytovatele dotace. Objednatel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, pokud pro případ nabytí účinnosti smlouvy po 28. 2. 2015 od zhotovitele neobdrží jednoznačnou garanci toho, že je schopen řádně provést dílo v tomto maximálním termínu (do 31. 8. 2015). Součástí takové garance zhotovitele musel být rovněž upravený návrh aktualizace přílohy č. 3 smlouvy (věcný a časový harmonogram realizace díla). Ve smlouvě byla dále pod bodem 12.2. písm. a) stanovena smluvní pokuta v případě prodlení zhotovitele s provedením díla jako celku v termínu dle 4.1 smlouvy tak, že objednatel má právo na smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč za každý i započatý den prodlení.
4. Žalovaný v průběhu prosince 2014 až července 2015 vedl celkem tři správní řízení ve věci této veřejné zakázky, a to na základě návrhu jednoho z uchazečů, společnosti ELTODO, a. s. Blokační lhůta v délce 45 dní ode dne doručení námitek, kdy zadavatel nesmí uzavřít smlouvu, skončila dnem 29. 6. 2015.
5. Jako nejvhodnější nabídka byla vybrána nabídka žalobkyně. Dne 29. 4. 2015 na svém 5. zasedání rozhodlo Zastupitelstvo statutárního města Ostravy o uzavření smlouvy s vybraným uchazečem. Z důvodu blokačních lhůt bylo možné přistoupit k podpisu smlouvy s vybraným uchazečem nejdříve dne 30. 6. 2015. Na 7. zasedání Zastupitelstvo statutárního města Ostravy dne 1. 7. 2015 schválilo usnesení č. 0512/ZM1418/7, kterým zrušilo předmětné zadávací řízení podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách z důvodu nemožnosti realizace plnění ve smluvním termínu do 31. 8. 2015.
6. Diskuse na jednání zastupitelstva dne 1. 7. 2015 dokresluje skutkové okolnosti případu. Nejprve byl projednáván návrh dodatku ke smlouvě, který prodlužoval termín dokončení díla do 30. 11. 2015. Náměstek primátora Ing. H. uvedl, že veřejná zakázka „[v] současné době je v takové situaci, že může být realizována“. Na to reagoval primátor města Ing. Macura, MBA, že „jeho názor je takový, že bude hlasovat tak, že se zdrží hlasování. Říká to dopředu. A jeho názor je ten, že on by tuto zakázku nejraději zrušil a místo ní vypsal novou. Pevně věří, že město v nové soutěži může dosáhnout realizace tohoto projektu za významně lepších podmínek pro městské finance“. Na dotaz primátora, zda je žalobkyně schopna plnit termín realizace akce v kratším, pěti měsíčním termínu, zástupce žalobkyně uvedl, že „opravdu termín pěti měsíců jim na realizaci stačí a ze 100 % splní veškeré požadavky“. Dodatek ke smlouvě nebyl schválen. Vznikla tedy situace, že nebyla schválena realizace zakázky v novém termínu, nicméně stále bylo v platnosti usnesení zastupitelstva města z předchozího jednání, že má dojít ke schválení smlouvy s vybraným uchazečem v původním znění. Mgr. M., Ph.D., zástupce MT Legal, zastupitelům vysvětlil: „Nyní je město Ostrava v situaci, kdy by buď mělo přistoupit k uzavření smlouvy s vybraným uchazečem na základě svého předchozího usnesení, smlouva by měla být uzavřena dle původních podmínek, tzn. v rozsahu nabídky uchazeče, kterou podal v zadávacím řízení s termínem realizace do 31. 8. a s mechanismem aktualizace, který je ve smlouvě obsažen, nebo by mělo přistoupit k jinému kroku, které by zadávací řízení ukončilo, tzn. Zadávací řízení zrušit. Zrušení zadávacího řízení je možné z objektivních důvodů (…). Obecně platí, že těmi důvody nejsou situace, kdy se zadavatel bude snažit hledat jiné řešení na základě nově formulovaných zadávacích podmínek nebo kdy zadávací řízení neignorovalo nabídku, která má dostatečně nízkou nabídkovou cenu.“ Po přestávce primátor města k termínu plnění do 31. 8. 2015 uvedl: „Ten termín je zjevně nereálný, a aby se vyhnuli problémům, tak hledali řešení a pravděpodobně nejlepší řešení by bylo, kdyby zastupitelstvo města v dané chvíli rozhodlo o zrušení té veřejné zakázky jako takové.“ Mgr C., zástupkyně legislativně právního odboru, popsala, že jednou z možností je uzavřít smlouvu. Zhotovitel by poté musel vystavit pro objednatele své jednoznačné prohlášení s upraveným harmonogramem, že je schopen plnit dílo do 31. 8. 2015. Pokud by takové jednoznačné prohlášení nevystavil, pak je město oprávněno od smlouvy odstoupit. Druhou možností by bylo nadefinovat důvod, který by mohl vést ke zrušení veřejné zakázky, který je důvodem hodným zvláštního zřetele pro zrušení zakázky. V diskusi poté vystoupil Ing. M., který „se dotázal, jestli správně rozumí tomu, že po nich jako po zastupitelích chtějí, aby byli schopni ohodnotit, jestli je ta firma schopna do 31. 8. 2015 zakázku realizovat nebo nerealizovat. Domnívá se, že to by snad měla říct firma a nikoliv oni. Dále se dotázal zástupců spol. MT Legal, jestli, když budou vymýšlet takovéto důvody evidentně účelové, jestli jim jako zastupitelstvu nehrozí nějaká sankce.“ Odpověděl Mgr. M., Ph.D.: „Je to rozhodnutí zastupitelů. On sám taktéž neumí posoudit, jestli ve dvouměsíční lhůtě to dílo je reálné splnit, byť dle informací, které má k dispozici, to možné není, proto ten důvod uvádí jako nosný. Primátor města uvedl, že „firma je vázána termínem 31. 8., který na 99,9 % není schopna plnit.“ Po ukončení diskuse bylo přijato usnesení č. 0512/ZM1418/7 ve znění: „Zastupitelstvo města zrušuje dle ust. § 84 odst. 2 písm. e), zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ve znění pozdějších předpisů, otevřené řízení ve věci významné veřejné zakázky ”Podpora veřejné dopravy” z důvodu nemožnosti realizace plnění ve smluvním termínu do 31. 8. 2015“.
7. Dne 3. 7. 2015 oznámil zadavatel žalobkyni rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. Uvedl v něm, že rozhodl o zrušení zadávacího řízení z důvodu výskytu důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení dále pokračoval. Ke dni 3. 7. 2015 by z důvodu blokačních lhůt existoval časový prostor pro realizaci díla v délce pouhých 60 dnů. Na základě analýzy vycházející z rozsahu díla, které mělo být provedeno, byl zadavatel přesvědčen, že žalobkyně (ani jiný dodavatel na trhu) při respektování všech smluvních povinností není objektivně schopna řádně a včas dílo dokončit a předat zadavateli do termínu 31. 8. 2015. Zadavatel v oznámení taktéž uvedl, že při zasedání zastupitelstva města Ostravy v rámci projednávání dodatku smlouvy, který by termín dokončení díla posunul do dne 30. 11. 2015 (tj. na realizaci díla by zbývalo pět měsíců), obdržel garanci od žalobkyně, že dokončení a předání díla je možné ve lhůtě 5 měsíců. Z této garance dovodil, že by žalobkyně nebyla schopna dokončit v termínu původním (do 31. 8. 2015).
8. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, kterým zadavatel nevyhověl, proto podala k žalovanému návrh na zrušené rozhodnutí zadavatele. Žalovaný tento návrh zamítl a předseda žalovaného v rozhodnutí o podaném rozkladu s drobnou korekcí, která se týkala použití příslušného ustanovení zákona o veřejných zakázkách. Konstatoval, že byly dány důvody pro zrušení zadávacího řízení, nicméně že podle jeho názoru mělo být zadávací řízení zrušeno podle § 84 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách. Přisvědčil argumentaci správního orgánu I. stupně a považoval obavy zadavatele, že předmět veřejné zakázky nebude ve stanoveném termínu splněn, za důvodné.
9. Zdejší soud rozsudkem ze dne 25. 2. 2019, č. j. 29 Af 81/2016-103 zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud dospěl k závěru, že důvody hodné zvláštního zřetele pro zrušení veřejné zakázky podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách musí být objektivní, nepředvídatelné, stojící vně zadavatele, a tyto důvody musí být zadavatelem prokázány. Zadavatel neprokázal existenci důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu § 84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách, proto nebyl oprávněn zrušit zadávací řízení. Nejvyšší správní soud závěru zdejšího soudu ve zrušujícím rozsudku z dne 16. 10. 2020, č.j. 5 As 74/2019-39, přisvědčil. Mimo jiné konstatoval, že „[h]odlal-li zadavatel zrušit zadávací řízení pro nemožnost vybraného uchazeče plnit smlouvu ve stanoveném termínu do 31. 8. 2015, musel mít pro tento postup objektivizované podklady, z nichž by objektivní nemožnost plnění předmětu smlouvy vyplývala. Objektivnost přitom musí být založena nikoliv na odhadu, pocitech či dojmech zadavatele, ale musí mít reálné základy a musí být ověřena.“
10. V dalším řízení žalovaný vyzval zadavatele, aby předložil důkaz, že veřejnou zakázku nebylo možno realizovat ve stanoveném termínu. Zadavatel nechal zpracovat znalecký posudek zhotovitelem Znalecká kancelář Dr. Ludvíka, s.r.o. (dále jen „znalecký posudek zadavatele“), ve kterém znalec dospěl k závěru, že žalobkyně dílo nemohla dokončit a předat včas, tj. do 31. 8. 2015 a o tento posudek opřel svoje rozhodnutí. Žalovaný názoru zhotovitele přisvědčil a zamítl návrh žalobkyně. Předseda žalovaného potvrdil názor žalovaného. Proti rozhodnutí předsedy podala žalobkyně žalobu ke zdejšímu soud, který jí vyhověl rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č.j. 29 Af 47/2021-357. Rozhodnutí předsedy zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení bylo, že se žalovaný ani jeho předseda nezabývali znaleckým posudkem ze dne 5. 8. 2016, č. 08/2016, vypracovaným Ing. L. H. (dále jen „znalecký posudek žalobkyně“), ze kterého vyplýval opačný závěr než z posudku zadavatele, ačkoliv jim byl znám. Dále se krajský soud zabýval žalobní námitkou, že zadavatel měl důvody hodné zvláštního zřetele prokázat již před vydáním svého rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a nebylo možné, aby tak učinil až dodatečně, tj. v pokračujícím řízení před žalovaným po vydání prvního zrušujícího rozsudku. Krajský soud této námitce nepřisvědčil. Důvody hodné zvláštního zřetele nutně nemusí být podle jeho názoru prokázány již před vydáním rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. Případný nedostatek může být zhojen i po rozhodnutí žalovaného či rozsudku soudu. Žalovaný podal proti rozsudku kasační stížnost. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 11. dubna 2024, č.j. 3 As 296/2023-60 neshledal kasační stížnost důvodnou, přičemž korigoval úvahy krajského soudu s tím, že důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí byla nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, neboť správní orgán neodůvodnil, z jakých důvodů neprovedl důkaz – znalecký posudek žalobkyně, který byl jako důkaz navržen zadavatelem. Závěrem NSS uvedl, že nevyhověl návrhu žalobkyně na korekci „odůvodnění napadeného rozsudku ohledně otázky (ne)možnosti dodatečně prokázat existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, neboť předmět kasačního přezkumu vymezuje stěžovatel a Nejvyšší správní soud je vázán kasačními námitkami.
11. Předseda úřadu pokračoval v řízení po vrácení spisu od krajského soudu, aniž vyčkal rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti a rozhodl rozhodnutím ze dne 14. 2. 2024, č.j. ÚOHS-05140/2024/16, sp. zn. ÚOHS-R0052/2021/VZ. Uvedl, že krajský soud naposled zrušil rozhodnutí o rozkladu proto, že se žalovaný nezabýval znaleckým posudkem žalobkyně, avšak zároveň dospěl k závěru, že zadavatel měl skutečnost, že veřejnou zakázku nebylo možno realizovat v průběhu 2 měsíců, dostatečně podloženou znaleckým posudkem zadavatele k této otázce. Vyhodnotil tedy oba znalecké posudky a rozklad zamítl.
II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě
12. Žalobkyně ve věci podala velmi obsáhlou žalobu. Nejprve shrnula dosavadní průběh řízení, včetně všech rozhodnutí soudů. Krajskému soudu vytkla, že se v posledním rozsudku ze dne 31. 10. 2023, č.j. 29 Af 47/2021 nedržel své dosavadní argumentace, že zadavatel neměl v době svého rozhodování dostatek objektivních podkladů potvrzujících existenci důvodů hodných zvláštního zřetele pro zrušení zadávacího řízení, ale důvod pro zrušení rozhodnutí žalovaného shledal v tom, že žalovaný vzal při svém rozhodování v úvahu pouze znalecký posudek zadavatele z roku 2021, avšak nijak se nevypořádal se znaleckým posudkem žalobkyně, o němž měl vědomost z předchozího soudního řízení. Krajský soud tak pominul svůj dosavadní názor, že zadavateli pro zrušení zadávacího řízení svědčily pouze neověřené domněnky, přičemž problémem byla jejich neověřitelnost, nikoliv jejich pravdivost či nepravdivost. Na tom se nic nezměnilo ani po předložení znaleckého posudku zadavatele z roku 2021, který údajně prokazuje pravdivost původních domněnek, jakkoliv je to sporné. Podstatné však je, že nijak neodstraňuje původní problém, že zadavatel při zrušen zadávacího řízení jednal bez objektivního podkladu na základě své neověřené domněnky. Krajský soud tak v rozporu se svým předchozím rozsudkem i rozsudkem NSS de facto připustil, aby existenci důvodů hodných zvláštního zřetele bylo možno založit i dodatečně, a to se zpožděním mnoha let. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný nevyčkal rozhodnutí NSS o kasační stížnosti proti poslednímu rozhodnutí krajského soudu. Dne 13. 2. 2024 předseda žalovaného doručil žalobkyni usnesení o obnovení správního řízení, a již 14. 2. 2024 vydal rozhodnutí o rozkladu, (tedy napadené rozhodnutí), které zjednodušeně postavil na tom, že dle krajského soudu stačí pouze se vypořádat se znaleckými posudky zadavatele a žalobkyně. Provedl tedy důkaz posudkem žalobkyně, který vyhodnotil jako kratší, zpracovaný nevhodným znalcem se závěrem, že tento posudek je méně průkazný než posudek zadavatele. Přitom se nijak nevypořádal s obsahem a závěrem obou posudků, jejich obsahovým rozporem, ani s dalšími důkazy, které předložila žalobkyně a které vyvracely znalecký posudek zadavatele. Žalobkyně neměla žádné informace o tom, že by proběhlo posouzení jejího důkazu – znaleckého posudku. Nemohla tedy vědět, na základě, čeho bude předseda žalovaného znovu rozhodovat o jejím rozkladu. Nemohla tedy namítat, že žalovanému nepřísluší hodnotit posudky na základě kritérií, který je delší a který se mu víc zamlouvá, nemohla navrhnout provedení kolizního posudku jiným znalcem z oboru.
13. Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s., neboť bylo vydáno v rozporu se zákonem, závaznými právními názory správních soudů, jakož i se základními zásadami správního řízení upravenými v § 2 a § 3 správního řádu. Předmětem soudního přezkumu je posouzení zákonnosti postupu zadavatele při zrušení zadávacího řízení veřejné zakázky „Podpora veřejné dopravy“, a to konkrétně z hlediska aplikace § 84 odst. 2 písm. e) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Spornou otázkou přitom není toliko existence důvodů hodných zvláštního zřetele jako taková, nýbrž především otázka, zda tyto důvody byly zadavatelem objektivně zjištěny a podloženy již ke dni přijetí rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. Žalobkyně má za to, že právě tato otázka představuje klíčový moment celé věci a že její nesprávné posouzení vedlo k vydání napadeného rozhodnutí v rozporu se zákonem.
14. Žalobkyně si je vědoma obsahu posledního rozsudku krajského soudu, který beze změny skutkového základu ignoruje své předchozí závěry v témže sporu, přičemž na ně proti legitimnímu očekávání žalobkyně vůbec nenavazuje. Tento postup je neslučitelný s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod a z ní vyplývajících imperativů v oblasti předvídatelnosti soudního rozhodování (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. III. ÚS 3285/22).
15. Z ustálené judikatury správních soudů, včetně rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2020, č. j. 5 As 74/2019–39, vyplývá, že důvody hodné zvláštního zřetele musí být objektivní, nepředvídatelné, stojící mimo sféru zadavatele a zároveň zadavatelem prokazatelně zjištěné. Nejvyšší správní soud současně výslovně uvedl, že objektivnost těchto důvodů musí být založena nikoli na pouhém odhadu či dojmu zadavatele, nýbrž na reálných a ověřených podkladech, které musí existovat v době rozhodování. Krajský soud v Brně ve svém předchozím rozsudku ve věci samé (sp. zn. 29 Af 81/2016) dovodil, že pouhá obava zadavatele o realizovatelnost zakázky není způsobilým důvodem pro zrušení zadávacího řízení, pokud není podložena konkrétními a objektivně zjištěnými skutečnostmi, přičemž tento právní názor byl kasačním soudem následně aprobován. Z těchto závěrů jednoznačně plyne, že zadavatel musí disponovat relevantními a objektivizovanými podklady již v okamžiku zrušení zadávacího řízení, přičemž pozdější doplňování důkazní situace nemůže tento nedostatek zpětně zhojit.
16. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí připustil postup, kdy zadavatel dodatečně, s odstupem několika let, předložil znalecký posudek z roku 2021, jehož prostřednictvím měl být zpětně prokazován skutkový stav existující ke dni 1. 7. 2015. Takový postup je podle žalobkyně zjevně nepřípustný, neboť představuje zásadní narušení kauzálního vztahu mezi skutkovým zjištěním a rozhodnutím správního orgánu. Rozhodnutí musí být logicky založeno na skutkovém stavu, který mu předchází, nikoli na stavu, který je konstruován dodatečně. Připuštění opačného výkladu by vedlo k nepřijatelnému důsledku, že zadavatel by mohl zadávací řízení zrušit na základě nepodložené úvahy a následně teprve hledat důkazy, které jeho postup legitimizují, což je závěr zcela neslučitelný se zásadou transparentnosti a předvídatelnosti zadávání veřejných zakázek.
17. Další zásadní vadu spatřuje žalobkyně v postupu žalovaného při opatřování a hodnocení důkazů. Znalecký posudek, z něhož žalovaný vycházel, nebyl opatřen správním orgánem jako nezávislý důkaz, nýbrž byl předložen samotným zadavatelem, který zároveň určil osobu znalce, formuloval zadání posudku a poskytl podklady pro jeho zpracování. Takový postup je v rozporu s § 50 odst. 2 správního řádu, podle něhož je správní orgán povinen opatřit podklady pro rozhodnutí tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Svěření opatření klíčového důkazu jedné ze stran řízení lze připustit pouze za podmínky, že tím nebude ohrožen účel řízení, což v posuzované věci zjevně splněno nebylo. Naopak, znalecký posudek opatřený jedním z účastníků řízení musí být posuzován se zvýšenou mírou obezřetnosti, jak plyne i z judikatury krajských soudů, přičemž žalovaný postupoval opačně a tomuto posudku přiznal dominantní důkazní váhu.
18. Žalovaný se navíc nevypořádal s protichůdným znaleckým posudkem předloženým žalobkyní a jeho hodnocení omezil na obecná konstatování, která postrádají přezkoumatelnou argumentaci. Takový postup je v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, neboť nevychází z jejich skutečného obsahu, ale z formálních či arbitrárních kritérií. K tomu přistupuje skutečnost, že žalovaný přihlédl i k podkladům, které nebyly řádně provedeny jako důkaz, zejména k vyjádřením třetích osob vneseným do řízení prostřednictvím znaleckého posudku, aniž by byla zajištěna jejich procesní použitelnost a možnost žalobkyně se k nim vyjádřit. Takový postup obchází pravidla dokazování a porušuje zásadu rovnosti účastníků řízení.
19. Napadené rozhodnutí je současně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť z něj není zřejmé, na základě jakých úvah žalovaný dospěl ke svým závěrům, jakým způsobem hodnotil jednotlivé důkazy a jak se vypořádal s argumentací žalobkyně. Nedostatečné odůvodnění přitom představuje samostatný důvod nezákonnosti, neboť brání účinnému soudnímu přezkumu. Konečně nelze přehlédnout ani skutečnost, že správní řízení trvá již téměř deset let a je zatíženo opakovaným nerespektováním závazných právních názorů správních soudů, čímž dochází k porušení § 78 odst. 5 s. ř. s. i zásady rychlosti řízení. Takový postup představuje zásah do práva žalobkyně na spravedlivý proces.
20. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti žalobkyně uzavírá, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného právního posouzení věci, připouští nepřípustné dodatečné doplnění skutkového základu rozhodnutí, je zatíženo zásadními vadami dokazování a současně je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Za této situace jsou splněny podmínky pro jeho zrušení podle § 78 odst. 1 s. ř. s., a proto žalobkyně navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
III. Vyjádřené žalovaného k žalobě
21. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě rekapituloval dosavadní průběh správního i soudního řízení a vymezil jádro sporu, které spatřil výlučně v posouzení otázky, zda zadavatel veřejné zakázky „Podpora veřejné dopravy“ prokázal existenci důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu § 84 odst. 2 písm. e) zákona č. 137/2006 Sb., jež by odůvodňovaly zrušení zadávacího řízení.
22. Správní řízení bylo vedeno ve vztahu k zakázce vyhlášené v roce 2014, jejíž zadávací řízení zadavatel zrušil dne 3. 7. 2015. Důvodem zrušení měla být objektivní nemožnost realizovat předmět plnění v důsledku časové tísně vzniklé kombinací průběhu zadávacího řízení a zákonných lhůt. Podle zadavatele by v okamžiku rozhodnutí o zrušení zůstával prostor pro realizaci zakázky v rozsahu zhruba 60 dnů, přičemž původně předpokládaná doba plnění činila přibližně šest měsíců. Za těchto okolností nebylo podle zadavatele reálně možné zajistit řádné a včasné splnění zakázky.
23. Zadavatel uvedené důvody pro zrušení zadávacího řízení dle žalovaného prokázal. Žalovaný opakovaně akcentuje, že jeho závěry byly po celou dobu řízení konzistentní a nedocházelo k jejich obsahové změně, jak tvrdí žalobce. Předmětem předchozích soudních přezkumů podle něj nebylo meritorní hodnocení oprávněnosti zrušení zadávacího řízení, nýbrž otázka dostatečnosti důkazní opory tohoto závěru.
24. Za klíčový důkazní prostředek považuje žalovaný znalecký posudek zadavatele, zpracovaný znaleckou kanceláří Dr. Ludvíka, s. r. o., který byl pořízen v reakci na předchozí zrušující rozsudek krajského soudu. Tento posudek se detailně zabýval technickými, organizačními i časovými aspekty realizace veřejné zakázky a dospěl k jednoznačnému závěru, že její splnění ve zkráceném časovém horizontu přibližně dvou měsíců nebylo objektivně možné. Žalovaný zdůrazňuje, že posudek byl vypracován znalcem v relevantním oboru, je komplexní, opřený o odborné zdroje a splňuje všechny zákonné náležitosti.
25. Žalovaný přitom odmítl výhrady žalobkyně, že by skutečnost, že posudek byl opatřen zadavatelem, snižovala jeho důkazní hodnotu. Takový postup odpovídá zásadě hospodárnosti řízení, neboť povinnost prokázat existenci důvodů pro zrušení zadávacího řízení tíží primárně zadavatele. Úřad posudek nepřevzal mechanicky, ale podrobil jej kritickému přezkoumání a ztotožnil se s jeho závěry.
26. Významnou část vyjádření věnoval žalovaný vypořádání s listinou předloženou žalobcem, kterou tento označuje jako znalecký posudek. Tento dokument nesplňuje základní požadavky kladené právním řádem na znalecký posudek. Jeho zpracovatel nebyl znalcem v oboru odpovídajícím předmětu veřejné zakázky, která se týkala oblasti ICT technologií, zatímco uvedený znalec se dle dostupných údajů specializuje na stavebnictví. Podle žalovaného je přitom odborná kvalifikace znalce zásadním kritériem pro posouzení relevance jeho závěrů.
27. Tento dokument předložený žalobkyní neobsahuje dostatečné odůvodnění, metodologii ani podkladová zjištění, a je tudíž nepřezkoumatelný. Současně se zabývá pouze dílčím aspektem veřejné zakázky, konkrétně výměnou řadičů, aniž by hodnotil ostatní části plnění. Z těchto důvodů jej žalovaný nepovažuje za znalecký posudek ve smyslu zákona o znalcích, nýbrž za pouhé tvrzení bez odpovídající důkazní hodnoty. I přes tyto nedostatky se s předloženým dokumentem věcně zabýval a posoudil jeho obsah, přičemž dospěl k závěru, že ani z věcného hlediska nemůže závěry znaleckého posudku zadavatele jakkoli zpochybnit či vyvrátit. V důsledku toho má za to, že v řízení existuje jediný relevantní a zákonným požadavkům odpovídající znalecký posudek, který potvrzuje oprávněnost postupu zadavatele. K námitce žalobkyně, že měl být v řízení vypracován revizní znalecký posudek, žalovaný uvádí, že takový postup by byl v dané situaci nadbytečný a nehospodárný. Podle jeho názoru je rozdíl v kvalitě a relevanci obou předložených posudků natolik zřejmý, že není třeba přibírat dalšího znalce.
28. Žalovaný se rovněž vyjadřuje k otázce časového hlediska pořízení znaleckého posudku a odmítá argumentaci žalobkyně, že posudek nemůže být pořízen až ex post, tedy po zrušení zadávacího řízení. Odkazuje na judikaturu krajského soudu, podle níž je takový postup přípustný, neboť znalecká činnost běžně směřuje k posouzení skutečností, které nastaly v minulosti. Poukazuje přitom i na to, že samotný žalobce předložil svůj „posudek“ rovněž až dodatečně, čímž se jeho argumentace stává vnitřně rozpornou
29. Dle žalovaného zadavatel unesl své důkazní břemeno a prokázal existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, které mu bránily v pokračování zadávacího řízení. Zdůrazňuje, že jeho závěry jsou v souladu jak se skutkovým stavem, tak s právním posouzením věci, a že napadené rozhodnutí je plně přezkoumatelné. V návaznosti na to navrhuje, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.
IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení
30. Osoba zúčastněná na řízení, Statutární město Ostrava, zadavatel veřejné zakázky, uvedla, že žaloba je z podstatné části repetitivní a zčásti směřuje i proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, což je v řízení podle § 65 a násl. s. ř. s. nepřípustné. Námitky žalobkyně týkající se předchozího rozsudku proto označila za irelevantní. Současně poukázala na nepřehlednost a nadměrný rozsah žaloby, které dle jejího názoru ospravedlňují postup podle § 37 odst. 5 s. ř. s. K věci samé zdůraznila, že jako zadavatel zrušila zadávací řízení v souladu s § 84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách z důvodu objektivní nemožnosti splnit zakázku ve stanoveném termínu. Tyto důvody vycházely již z podkladů existujících v době rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a nebyly jí zaviněny, nýbrž souvisely zejména s průtahy vzniklými v důsledku přezkumných řízení.
31. Ve vztahu ke stěžejní námitce žalobkyně uvedla, že právní řád ani judikatura nevylučují prokazování důvodů pro zrušení zadávacího řízení znaleckým posudkem vypracovaným ex post, pokud tento osvědčuje skutkový stav existující již v rozhodné době. Znalecký posudek, který si opatřila, považuje za dostatečný a způsobilý prokázat nereálnost splnění zakázky ve stanovené lhůtě. Znalecké posudky mohou být předkládány účastníky řízení. Jí předložený posudek poskytuje komplexní posouzení časové náročnosti plnění, zatímco posudek žalobkyně se týká pouze dílčí části předmětu plnění a není způsobilý její závěry vyvrátit. Proto nebylo nutné pořizovat revizní znalecký posudek. Dle jejího názoru je rozhodnutí žalovaného zákonné, odpovídá právnímu názoru soudu i judikatuře Nejvyššího správního soudu, a proto navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout.
V. Replika žalobkyně
32. Žalobkyně setrvala na stanovisku, že jádro projednávané věci spočívá v posouzení zákonnosti zrušení zadávacího řízení, přičemž podle jejího názoru musí být kumulativně splněny dvě podmínky. Jednak musí objektivně existovat důvody hodné zvláštního zřetele odůvodňující zrušení zadávacího řízení, jednak musí být prokázáno, že zadavatel existenci těchto důvodů před přijetím rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení řádně a objektivně ověřil. Judikatura krajského soudu i Nejvyššího správního soudu v předcházejících fázích sporu vyloučila možnost založit rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení toliko na neověřených domněnkách zadavatele. Podle žalobkyně proto nebylo rozhodující pouze to, zda důvody pro zrušení zadávacího řízení fakticky existovaly, ale především to, zda zadavatel v rozhodné době disponoval objektivními podklady, na jejichž základě mohl učinit kvalifikovaný závěr o nemožnosti realizace veřejné zakázky.
33. Žalobkyně namítala, že zadavatel v průběhu správního řízení neprokázal, že by před zrušením zadávacího řízení provedl jakékoli objektivní ověření důvodů, o něž své rozhodnutí opřel. Žalovaný založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci tím, že připustil nahrazení absentujícího ověření provedeného v roce 2015 důkazem vzniklým až s několikaletým časovým odstupem. Za rozhodující v tomto směru označila znalecký posudek pořízený zadavatelem v roce 2021, který byl podle jejího názoru ve správním řízení použit jako prostředek dodatečného zhojení nedostatků původního postupu zadavatele. Takový důkaz nemohl osvědčit, že zadavatel disponoval objektivními informacemi již v okamžiku, kdy rozhodoval o zrušení zadávacího řízení. Žalobkyně v této souvislosti opakovaně zdůrazňovala, že dokazování mohlo směřovat pouze k prokázání toho, zda ověření skutečně proběhlo před přijetím rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, nikoliv k dodatečnému potvrzení správnosti tehdejších úvah zadavatele.
34. V této souvislosti žalobkyně vytýkala žalovanému, že nesprávně interpretoval závěry krajského soudu vyslovené v navazujícím rozsudku. Podle jejího názoru z těchto závěrů nelze dovozovat, že by bylo přípustné nahrazovat skutková zjištění, která měla být pořízena před zrušením zadávacího řízení, znaleckými posudky zpracovanými až několik let po rozhodných událostech. Krajský soud žalovanému pouze vytkl nedostatečné vypořádání důkazů předložených účastníky řízení, nikoli možnost zpětně doplňovat chybějící skutkový základ rozhodnutí zadavatele. Vytýkala proto žalovanému, že z rozsudku soudu vyvodil závěry, které z něj podle jejího názoru nevyplývají, a že tím fakticky umožnil dodatečně prokazovat skutečnosti, které měly být ověřeny již v době rozhodování zadavatele.
35. Žalovaný bez dostatečného odůvodnění upřednostnil znalecký posudek předložený zadavatelem a současně bagatelizoval či opomenul závěry znaleckého posudku předloženého žalobkyní. Žalovaný nepřistoupil k oběma důkazům se stejnou mírou kritického hodnocení a své závěry založil především na formálních okolnostech týkajících se osoby znalce, jeho odborného zaměření či rozsahu jednotlivých posudků, aniž by odpovídajícím způsobem hodnotil jejich věcný obsah a vypovídací schopnost. Znalecký posudek, který předložila, dospíval k odlišným závěrům než posudek zadavatele, a proto bylo povinností žalovaného se s těmito rozpory přesvědčivě vypořádat.
36. Znalec, jehož posudek předložila, byl již v minulosti zadavatelem využit v souvisejících řízeních týkajících se téže veřejné zakázky. Z toho dovozovala, že následné zpochybňování jeho odbornosti či vhodnosti představovalo účelovou argumentaci, která nebyla v souladu s dosavadním procesním postupem zadavatele ani žalovaného. Žalobkyně v této souvislosti odkazovala na dřívější správní řízení, v nichž byl posudek téhož znalce bez výhrad použit jako důkazní prostředek, a namítala, že rozdílný přístup žalovaného k totožným námitkám představuje nepředvídatelný a vnitřně rozporný výkon veřejné správy.
37. Žalobkyně dále zpochybňovala samotnou relevanci znaleckého posudku předloženého zadavatelem pro posouzení projednávané věci. Uváděla, že posudek vycházel zejména z obecného rozboru zadávací dokumentace a zabýval se otázkou splnitelnosti veřejné zakázky obecně, nikoli schopností konkrétního vybraného dodavatele, tedy žalobkyně, realizovat předmět plnění v požadovaném časovém rámci. Podle žalobkyně přitom právě tato skutečnost mohla být pro posouzení oprávněnosti zrušení zadávacího řízení podstatná, neboť byla na realizaci veřejné zakázky připravována již v průběhu zadávacího řízení a disponovala konkrétními předpoklady pro její urychlené splnění. Znalcem řešené otázky proto podle jejího názoru nepostihovaly rozhodné skutkové okolnosti a nemohly vést ke spolehlivému zjištění skutečného stavu věci.
38. Na základě uvedených skutečností žalobkyně uzavírala, že zadavatel neunesl důkazní břemeno stran prokázání objektivního ověření důvodů pro zrušení zadávacího řízení před přijetím příslušného rozhodnutí a že žalovaný následně zatížil správní řízení vadou, když připustil a rozhodujícím způsobem zohlednil důkazní prostředky vzniklé až po několika letech od rozhodných událostí. Podle žalobkyně tak skutkový stav, z něhož žalovaný vycházel, neměl oporu ve správním spise a napadené rozhodnutí nebylo v souladu ani s požadavky správního řádu na zjištění skutečného stavu věci, ani se závěry vyslovenými v předchozích rozsudcích krajského soudu a Nejvyššího správního soudu. Z těchto důvodů žalobkyně navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí.
VI. Jednání před Krajským soudem v Brně dne 21. 7. 2026
39. Účastníci jakož i osoba zúčastněná na řízení setrvali na svých dosavadních stanoviscích k věci. Žalobkyně zdůraznila, že soud by se v tomto řízení neměl zabývat tím, který z předložených posudků je správný, ale měl by se vrátit k tomu, co již vyslovil v rozsudku ve věci 29 Af 81/2016-103, kdy vyslovil, že důvody hodné zvláštního zřetele pro zrušení veřejné zakázky musí být objektivní, nepředvídatelné, stojící vně zadavatele, a tyto důvody musí být zadavatelem prokázány, přičemž v tomto případě prokázány nebyly. Nebyly totiž předloženy objektivní důkazy. Soud by tedy neměl zohledňovat důkazy, které vznikly později. Postup předsedy žalovaného, který připustil jako nový důkaz znalecký posudek zadavatele, byl chybný. Žalovaný konstatoval, že k otázce, zda v řízení mohl být zohledněn znalecký posudek zadavatele, se již vyjádřil zdejší soud a následně i Nejvyšší správní soud. Je proto na místě, aby se soud zabýval vyhodnocením tohoto posudku a jeho porovnáním s posudkem, který nechala vypracovat žalobkyně. Posudek žalobkyně je nekompletní, zabývá se pouze částí prací, které měly být provedeny. Není také pravdou, že řadičů bylo 33 nebo 17, jak tvrdila žalobkyně. Bylo jich 87 a většina byla určena k výměně. Posudek žalobkyně se vůbec nezabýval tím, že obsahem zakázky byla dopravní ústředna a detekční prvky. Posudek žalobkyně nemusí být v rozporu s posudkem zadavatele, týká se však pouze části zakázky. Naproti tomu posudek zadavatele je kompletní, zabývá se celou zakázkou. Žalovaný má rovněž výhrady k osobě znalce, který není odborníkem na telematiku, ale na dopravní stavby. Pokud se týká posledních podání žalobkyně, žalovaný nesouhlasí s tím, že by ve věci sp. zn. 1130/2014 použil posudek znalce Ing. H. Nepřiléhavé je rovněž srovnávání předmětné zakázky s jinou zakázkou s co do doby provedení, jednalo se o zakázky s rozdílným rozsahem. Zadavatel jako osoba zúčastněná na řízení uvedl, že soud by se již neměl zabývat tématy, která vnáší do řízení žalobkyně a která již byla posouzena soudy. Po posledním rozsudku soudu je na místě zabývat se pouze srovnáním a vyhodnocením obou znaleckých posudků. Zadavatel odkazuje na časovou osu, kterou uvedl ve svém vyjádření. S ohledem na obsah zakázky a objem prací by žádný dodavatel nebyl schopen tuto zakázku, jejíž délku plnění předpokládala 6 měsíců, zvládnout za dva měsíce. O náročnosti zakázky svědčí také to, že v zadávacích řízeních, která následovala po zrušení předmětného řízení, byla doba plnění nastavena na 15 měsíců.
VII. Posouzení věci soudem
40. Krajský soud předesílá, že žalobkyně vznesla obsáhlou žalobu, kterou následně doplnila dalším obsáhlým podáním. Některé argumenty se na různých místech žaloby a repliky opakují, jiné vznáší opakovaně přesto, že již byly řádně vypořádány správními orgány. Správní soud není povinen reagovat na každý dílčí argument v podání. Úkolem soudu je uchopit obsah a smysl argumentace a vypořádat se s ní, což může učinit i tak, že proti ní postaví vlastní ucelený argumentační systém, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68).
41. Jak Nejvyšší správní soud setrvale judikuje, v žalobě je třeba odlišovat uplatněné žalobní námitky a jednotlivé dílčí argumenty na jejich podporu. Správní soud má povinnost vypořádat se přezkoumatelným způsobem se všemi uplatněnými žalobními námitkami, což ale neznamená, že musí nutně reagovat na každý dílčí argument či tvrzení žalobce (viz rozsudek ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54). Výše uvedené lze plně vztáhnout i na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů. Odkáže-li soud v případě shody mezi svým názorem a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí na toto odůvodnění, jde o běžnou a možnou praxi, neboť není smyslem soudního přezkumu opakovat již dříve vyřčené (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 130, č. 1350/2007 Sb. NSS – Ej 318/2007).
42. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně v podané žalobě uplatnila rovněž námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaného, spočívající především v nedostatku odůvodnění, zabýval se krajský soud nejprve otázkou, zda je napadené rozhodnutí způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je totiž vadou natolik závažnou, k níž je krajský soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušeno.
43. K uvedené námitce zdejší soud na úvod připomíná, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Obecně lze za nesrozumitelné považovat takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jakým způsobem bylo rozhodnuto, jehož výrok je vnitřně rozporný nebo nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, dále takové rozhodnutí, z něhož není patrné, které osoby jsou jeho adresátem a kdo byl rozhodnutím zavázán apod. V případě nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů soud posuzuje, zda se žalovaný v rozhodnutí vypořádal se všemi žalobcem uplatněnými okolnostmi a zda srozumitelným způsobem uvedl, jaké skutečnosti vzal při svém rozhodování za prokázané a kterým naopak nepřisvědčil, jakými úvahami byl ve svém rozhodování veden, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a které důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí.
44. Vychází-li krajský soud z výše uvedených závěrů, jakož i ze základních zásad vztahujících se k obsahovým náležitostem odůvodnění rozhodnutí, pak je zřejmé, že žalobou napadené rozhodnutí tyto základní obsahové náležitosti nepostrádá. Z odůvodnění rozhodnutí je možno seznat, jakými úvahami byl žalovaný ve své rozhodovací činnosti veden, jakými skutečnostmi se zabýval a jaké důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí. Z rozhodnutí jsou patrné závěry, které žalovaný ve vztahu k žalobcem uplatněným námitkám zaujal a na základě jakých konkrétních skutečností k nim dospěl. V některých případech Předseda úřadu odkázal na rozhodnutí prvního stupně, což jistě mohl, neboť správní rozhodnutí tvoří jeden celek. Napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti, o čemž svědčí i skutečnost, že žalobkyně se závěry žalovaného obšírně polemizuje, a proto krajský soud mohl přistoupit k věcnému přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí.
45. Předmět sporu spočívá v posouzení, zda v projednávaném případě byly naplněny podmínky pro zrušení zadávacího řízení dle § 84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách, podle kterého „[z]adavatel může bez zbytečného odkladu zrušit zadávací řízení, pouze pokud v průběhu zadávacího řízení se vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval“.
46. Zrušit zadávací řízení je možno z důvodů uvedených v ustanovení § 84 zákona o veřejných zakázkách. Až na výjimky uvedené v odst. 4 a 5 citovaného ustanovení lze zadávací řízení zrušit jen ze zákonem přesně vymezených okolností. Může se jednat o okolnosti, při jejichž existenci je zadavatel povinen zadávací řízení zrušit (obligatorní zrušení zadávacího řízení), nebo o okolnosti, které dávají zadavateli možnost (nikoliv však povinnost) tímto způsobem postupovat (fakultativní zrušení zadávacího řízení). Důvody pro obligatorní zrušení zadávacího řízení jsou obsaženy v prvním odstavci § 84 uvedeného zákona. Jedná se převážně o situace, kdy není z povahy věci možné v zadávání pokračovat, či o situace, kdy by pokračování nebylo vhodné. Ve druhém odstavci příslušného ustanovení jsou pak uvedeny fakultativní důvody pro zrušení zadávacího řízení, kdy je na úvaze zadavatele, zda z popsaných důvodů zadávací řízení zruší či nikoliv.
47. Zrušení zadávacího řízení s poukazem na ustanovení § 84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách, jak je tomu v projednávané věci, přichází v úvahu za kumulativního splnění dvou podmínek: 1. ke zrušení zadávacího řízení musí dojít bez zbytečného odkladu (poté, co nastal důvod, o který se zrušení zadávacího řízení opírá), 2. zrušit lze zadávací řízení pouze tehdy, pokud se v průběhu zadávacího řízení vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval.
48. O naplnění první z podmínek (že ke zrušení zadávacího řízení došlo bez zbytečného odkladu) není mezi stranami sporu. Sporné však je, zda byly naplněny důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nebylo možné po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval.
49. Pojem „důvody hodné zvláštního zřetele“ užitý v § 84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách představuje neurčitý právní pojem. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004-73, konstatoval: „Neurčité právní pojmy zahrnují jevy, nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat; jejich obsah a rozsah se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit.“
50. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2010, č. j. 2 Afs 64/2009-109, vyslovil, že „důvody zvláštního zřetele hodné“ je nutné vykládat jako důvody objektivní, stojící vně veřejného zadavatele, nikoliv jako důvody subjektivního rázu, které by popřely smysl jmenovaného zákona. Jakékoliv zrušení zadávacího řízení tak musí být vykládáno restriktivně, aby bylo zamezeno libovůli (svévoli) veřejného zadavatele, která by mohla vyústit např. k zadávání veřejné zakázky tzv. „na zkoušku“.
51. Zadavatel jako důvod pro zrušení zadávacího řízení uvedl, že žalobkyně není objektivně schopna řádně a včas dílo dokončit a předat zadavateli do termínu 31. 8. 2015. Tento závěr byl přijat na jednání zastupitelstva dne 1. 7. 2015, přičemž zadavatel vycházel ze skutečnosti, že předpokládaná doba plnění zakázky dle zadávací dokumentace byla 6 měsíců a že žalobkyně při jednání zastupitelstva k možnému prodloužení doby plnění do 30. 11. 2015 uvedla, že je schopna plnit zakázku ve zkráceném termínu 5 měsíců. Z výše uvedeného je zřejmé, jak zdejší soud rozhodl v předchozích rozsudcích. V rozsudku ze dne 25. 2. 2019, č. j. 29 Af 81/2016-103 vyslovil, že důvody hodné zvláštního zřetele pro zrušení veřejné zakázky musí být objektivní, nepředvídatelné, stojící vně zadavatele, a tyto důvody musí být zadavatelem prokázány, což se nestalo. S tím se ztotožnil i Nejvyšší správní soud, blíže k tomu výše v odstavci 9. V předcházejícím rozsudku ze dne 31. 10. 2023, č.j. 29 Af 47/2021-357, vyslovil, že důvody hodné zvláštního zřetele nutně nemusí být podle jeho názoru prokázány již před vydáním rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. Případný nedostatek může být zhojen i po rozhodnutí žalovaného či rozsudku soudu. Tato úvaha se vztahovala k posudku zadavatele. Dle žalobkyně se tím soud odchýlil od svého předcházejícího právního názoru. S tím však soud nesouhlasí. Soud tento názor vyslovil s ohledem na to, že se v řízení nově objevil posudek, který nechal vypracovat zadavatel z popudu žalovaného.
52. Než se soud bude zabývat obsahem znaleckého posudku zadavatele, je nezbytné posoudit především otázku, zda bylo možno, aby žalovaný zohlednil znalecký posudek ve věci, který nechal z jeho popudu dodatečně vypracovat zadavatel veřejné zakázky Podstatou námitky žalobkyně je tvrzení, že zadavatel byl povinen již v okamžiku zrušení zadávacího řízení disponovat důkazy prokazujícími existenci důvodů hodných zvláštního zřetele a tyto důkazy současně promítnout do odůvodnění svého rozhodnutí. Žalobkyně v této souvislosti dovozovala, že následné opatřování důkazních prostředků, zejména znaleckého posudku vypracovaného několik let po zrušení zadávacího řízení, nemůže zpětně zhojit nedostatky původního rozhodnutí zadavatele a akceptace znaleckého posudku je porušením zásady koncentrace řízení dle § 114 odst. 11 zákona o veřejných zakázkách. Stran této skutečnosti zdejší soud souhlasí s názorem žalovaného, že koncentrace řízení dle uvedeného ustanovení se nevztahuje na předložení důkazu na základě usnesení žalovaného ze dne 21. 12. 2020. V jednání žalovaného není shledán rozpor s rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 4. 2020, č. j. 31 Af 44/2018-261, na který poukázal žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalovaný je povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou žádné důvodné pochybnosti a je na něm, jaké zákonné prostředky k tomu zvolí. Povinnost správního orgánu zjišťovat skutkový stav a opatřovat si podklady pro rozhodnutí vyplývá přímo ze základních zásad správního řízení a nemůže být zásadou koncentrace vyloučena.
53. Soud vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2023, č.j. 4 As 31/2023-26. Tento rozsudek se sice týkal jednacího řízení bez uveřejnění, (dále JŘBU), jeho závěry však mají obecnou platnost. Z rozsudku vyplývá, že skutkové okolnosti musí existovat již při zahájení jednacího řízení bez uveřejnění, ale později vzniklé nebo později předložené důkazy nejsou samy o sobě nepřípustné. Mohou prokazovat stav existující při zahájení JŘBU; nesmí však dodatečně konstruovat okolnosti, které tehdy neexistovaly. Ani soud nemůže důkaz odmítnout pouze proto, že jej zadavatel navrhl až v soudním řízení.
54. Pokud se týká dokazování podklady vzniklými v pozdější době, žalovaný v napadeném rozhodnutí správně podpůrně odkázal na rozsudky zdejšího soudu ze dne 5. 2. 2020, č.j. 31 Af 18/2018-131 a ze dne 7. 8. 2019, č.j. 62 Af 93/2017-94 a další.
55. Soud tedy uzavírá, že setrvává na svém názoru, který již uvedl v rozsudku ze dne 31. 10. 2023, č.j. 29 Af 47/2021-357, že důvody hodné zvláštního zřetele zrušení zadávacího řízení nutně nemusí být prokázány již před vydáním rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. Případný nedostatek může být zhojen i po rozhodnutí žalovaného či rozsudku soudu. K tomu soud nyní dodává, že důkazním prostředkem pro prokázání existence důvodů hodných zvláštního zřetele pro zrušení zadávacího řízení může být právě znalecký posudek, který ale vychází ze skutkového stavu existujícího v době zrušení zadávacího řízení.
56. Znalecké posudky jsou z povahy věci často pořizovány až následně za účelem odborného posouzení okolností, které nastaly v minulosti. Samotná skutečnost, že posudek vznikl s časovým odstupem, proto bez dalšího nesnižuje jeho důkazní hodnotu. Rozhodující je, zda takový posudek splňuje požadované náležitosti a zda jeho závěry obstojí při hodnocení provedeném správním orgánem. Důkazní síla znaleckého posudku není dána osobou navrhovatele důkazu, nýbrž jeho odbornou kvalitou, úplností a přesvědčivostí.
57. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že pojem důvody hodné zvláštního zřetele byl naplněn již jen subjektivní obavou zadavatele, že žalobkyně dílo nebude schopna v kratším termínu provést a znalecký posudek tento názor zadavatele potvrdil. Soud předesílá, že znalecký posudek zadavatele směřoval k odbornému posouzení otázky, zda bylo objektivně možné realizovat předmět veřejné zakázky ve zbývajícím časovém období do stanoveného termínu plnění. Šlo tedy o odborné hodnocení historického skutkového stavu, nikoliv o vytváření nových skutečností, které by měly zpětně odůvodnit postup zadavatele.
58. Ze spisového materiálu soud zjistil, že zadavatel vycházel při zrušení zadávacího řízení ze zadávací dokumentace. Také znalecký posudek byl založen zejména na zadávací dokumentaci a dalších listinách existujících již v době zrušení zadávacího řízení. Znalec vyšel z toho, že smlouva na předmětnou zakázku mohla nabýt účinnosti nejdříve začátkem července 2015, přičemž realizována měla být do 31. 8. 2015. Znalec zajistil informace od společnosti Siemens Mobility s.r.o. a společnosti OVANET a.s. a od zadavatele. Zakázku vyhodnotil jako celek, vzal v úvahu nezbytná stádia realizace zakázky. Podkladem byla rovněž nabídka žalobkyně, která byla rovněž znalcem analyzována z časového hlediska. Z posudku vyplývá, že ve lhůtě a dvou měsíců nelze zakázku realizovat. Žalovaný se znaleckým posudkem zadavatele zabýval v rozhodnutí prvního stupně ze dne 16. 2. 2021, č.j. ÚOHS-05929/2021/500/Alv v bodech 98 až 107. V bodech 108 a následujících se pak vypořádal s námitkami žalobkyně proti tomuto posudku, které uvedla ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 9. 2. 2021. Soud v plném rozsahu odkazuje na toto odůvodnění, které je dle jeho názoru podrobné a zcela srozumitelné.
59. Žalobkyně vznesla výhrady proti vyjádření společnosti Siemens, které se znalec zadavatele dotazoval ohledně poskytnutí součinnosti. Předseda žalovaného se k této otázce v napadeném rozhodnutí vyjádřil v bodě 52, kde rovněž odkázal na bod 115 rozhodnutí prvního stupně (ze dne 16. 2. 2021, č.j. ÚOHS-05929/2021/500/Alv). Zde žalovaný uvádí, že znalec i vedoucí odboru dopravy zadavatele shodně uvedli, že v Ostravě jsou instalovány řadiče Siemens, z nichž některé by bylo v rámci zakázky nutno vyměnit a některé dovybaví HW i SW, přičemž součinnost dodavatelů stávajících řadičů měl zajišťovat zadavatel. Z toho je dle žalovaného zřejmé, že součinnost společnosti Siemens byla nezbytná. Naproti tomu žalobkyně tvrdila, že se s touto firmou nepočítalo.
60. K tomu soud uvádí, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, zda součinnost společnosti Siemens byla nezbytná. Dle názoru soudu ale tento dílčí nedostatek nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Pro posouzení časové náročnosti realizace zakázky nebyla součinnost společnosti Siemens stěžejní. Na druhou ale stranu žalobkyně nezpochybnila, že společnost Siemens byla jedním z dodavatelů stávajících řadičů. Žalobkyně také tvrdila, že měla zakázku připravenou, v řízení ale nepředložila žádné důkazy o oslovení dodavatelů.
61. Soud konstatuje, že žalobkyně si musela být vědoma toho, že žalovaný se bude zabývat posouzením posudku, který vypracoval znalec Ing. H. z její iniciativy, z předchozího rozsudku zdejšího soudu, kde soud žalovanému jednoznačně uložil, aby se tímto posudkem zabýval a porovnal ho s posudkem zadavatele. Nezohlednění toto posudku bylo důvodem, proč soud rozhodnutí žalovaného zrušil. Vyhodnocení jejího posudku tedy pro ni nemohlo být nijak překvapivé.
62. Soud přezkoumal rovněž výhrady žalobkyně směřující proti hodnocení jejího vlastního znaleckého posudku. Ze správního spisu vyplývá, že předseda žalovaného se v napadeném rozhodnutí tímto důkazem zabýval, a to v bodech 55. až 65. Soud se po porovnání obou posudků, které jsou součástí správního spisu, s jeho hodnocením plně ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na napadené rozhodnutí. Své závěry žalovaný neopřel toliko o skutečnost, že posudek žalobkyně dospěl k odlišnému výsledku, nýbrž zejména o jeho omezený rozsah, stručnost a skutečnost, že se nevypořádal se všemi složkami předmětu veřejné zakázky a některými okolnostmi významnými pro posouzení reálné doby plnění. Naproti tomu posudek předložený zadavatelem se zabýval celým rozsahem požadovaného plnění a obsahoval podrobné odborné odůvodnění jednotlivých závěrů. Za této situace nelze správním orgánům vytýkat, že jednomu z těchto důkazů přiznaly vyšší důkazní hodnotu než důkazu druhému
63. Žalovaný posudek žalobkyně hodnotil ve vzájemné souvislosti s posudkem zadavatele, přičemž srozumitelně a jasně vysvětlil, proč závěry posudku žalobkyně nepovažoval za způsobilé zpochybnit závěry vyplývající ze znaleckého posudku předloženého zadavatelem.
64. Soud dodává, že žalobkyně v žalobě sice uváděla, že případnou kolizi mezi posudky může vyřešit pouze revizní posudek, při jednání soudu však na tomto posudku netrvala.
65. Žalovaný poukázal na nedostatečnou odbornou erudici Ing. Libora H., který je znalcem z oboru dopravní stavby, i když předmětem posouzení je provedení zakázky v oblasti ICT služeb – tedy výměna hardware, zhotovení software pro sledování dopravy. Znalec zadavatele je znalcem v oboru informatika, odvětví software, hardware, služby v oblasti IT/ICT, komplexní řešení v oblasti IT atd. Soud se se žalovaným shoduje v tom, že pro posouzení předmětné zakázky bylo vhodné, aby byl posudek vypracován znalcem v oblasti ICT. Za hlavní nedostatek posudku žalobkyně soud pokládá skutečnost, že jak ověřil, tento posudek se zabýval pouze částí veřejné zakázky, kterou je výměna řadičů a instalace detektorů. Naproti tomu posudek zadavatele hodnotí časovou náročnost provedení zakázky v celém rozsahu, který vyplývá ze zadávací dokumentace.
66. Žalobkyně se ohradila proti zpochybňování odbornosti znalce Ing. H., neboť v minulosti byl jeho posudek bez výhrad využit správními orgány v souvisejících řízeních jako důkazní prostředek. Žalobkyně zaslala soudu znalecký posudek 05/2015/HL, s předmětem zhodnocení a posouzení položkových rozpočtů nabídek uchazečů v závislosti na zadávacích podmínkách a jejich cenová reálnost v čase a místě v rámci veřejné zakázky „Podpora veřejné dopravy, projekt inteligentní dopravní systémy, II. etapa“. Objednatelem posudku bylo Statutární město Ostrava, posudek vypracoval Ing. L. H. dne 10. 4. 2015. Zaslaná kopie nebyla opatřena znaleckou doložkou, ani razítkem. Žalovaný s tímto tvrzením nesouhlasil. Soud při jednání doplnil dokazování rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 5. 2015, č.j. ÚOHS-S1130/2014/VZ-10843/2015/513/IHI, kde jako navrhovatel vystupovala ELTODO, a.s. Z odst. 108 tohoto rozhodnutí je zřejmé, že uvedený posudek Ing. L. H. ze dne 10. 4. 2015 nebyl zohledněn, k řízení neměl relevantní vztah, nebyl opatřen podpisem znalce a otiskem pečeti. Námitka žalobkyně je tedy nedůvodná, neboť z uvedeného nelze dovodit, že by žalovaný v minulosti akceptoval odbornost znalce pro vypracování obdobného posudku, jako v předmětné věci.
67. Na základě všech uvedených skutečností soud uzavírá, že žalovaný nepochybil, pokud připustil provedení důkazu znaleckým posudkem předloženým zadavatelem, tento důkaz vyhodnotil a dovodil, že nelze učinit jiný závěr než že vzhledem ke značnému rozsahu díla a jeho časové náročnosti by nebylo v silách žádného dodavatele veškerý objem prací řádně provést ve lhůtě 2 měsíců. Zadavatel tedy disponoval důvody hodnými zvláštního zřetele opravňujícími jej ke zrušení zadávacího řízení.
VIII. Závěr a náklady řízení
68. Krajský soud proto na základě výše uvedeného žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.
69. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Osobě zúčastněné na řízení soud neuložil žádné povinnosti, proto jí nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 30. července 2026
Zuzana Bystřická v.r.
předsedkyně senátu