Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
ADF8503B97B2C2C2C1258E98004D3D13.html
HTML · 21.59 KB
No categories available
27 Cdo 663/2026
27 Cdo 663/2026-766
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky IAFS S. A., se sídlem v Lucemburském velkovévodství, Lucemburku, route de Thionville 76, registrační číslo B 99475, zastoupené JUDr. Jaroslavem Radilem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Ovenecká 78/33, PSČ 170 00, za účasti UBAR a. s., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1859/34, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 28652649, zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Lebedou, advokátem, se sídlem v Průhonicích, Na Sídlišti I 152, PSČ 252 43, o určení nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 614/2012 , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2025, č. j. 14 Cmo 139/2023 -648, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Navrhovatelka je povinna zaplatit UBAR a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.344,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce UBAR a. s.
Odůvodnění:
2. Protože společnost zanikla fúzí sloučením s UBAR a. s., rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2019, č. j. 14 Cmo 334/2018 -154, že namísto společnosti bude v řízení pokračováno s UBAR a. s., jako její právní nástupkyní.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. 3. 2023, č. j. 13 Cm 614/2012 -339, určil, že všechna rozhodnutí společnosti Z. A. coby jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady společnosti ze dne 20. 2. 2012 jsou nicotná (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
4. Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když jeho usnesení ze dne 15. 6. 2021, č. j. 13 Cm 614/2012 -244, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2022, č. j. 14 Cmo 299/2021 -280 (dále jen „kasační rozhodnutí“), zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. K odvolání UBAR a. s. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
6. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
7. Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí spočívá na řešení následujících otázek:
1/ zda rozhodnutí jediného akcionáře má právní účinky, jestliže jej učinila osoba, která nebyla oprávněna vykonávat práva jediného akcionáře,
2/ zda při aplikaci § 20 zákona č. 591/1992 Sb. , o cenných papírech, může soud uzavřít na existenci dobré víry nabyvatele z toho, že navrhovatel není schopen tvrdit a prokázat konkrétní okolnosti převodu mezi dvěma třetími osobami, ač tvrdí a dokládá „opěrné body“ svědčící o protiprávním nakládání s akciemi a objektivním informačním deficitu,
3/ zda je odvolací soud povinen se argumentačně vypořádat s pravomocným rozhodnutím z jiné skutkově a právně obdobné věci,
4/ zda lze při posouzení, zda rozhodnutí domnělého jediného akcionáře má právní účinky, založit rozhodnutí primárně na úvaze o „(ne)existenci neplatnosti akcií a (ne)rozporu notářských zápisů o předložení akcií“,
5/ zda se může odvolací soud v téže věci odchýlit od „nosných“ právních závěrů, které sám dříve vyslovil v kasačním usnesení, aniž by došlo k podstatné změně skutkového základu věci, či relevantní změně právního stavu,
6/ zda při aplikaci § 20 zákona o cenných papírech může soud založit závěr o dobré víře nabyvatele listinných akcií na majitele primárně na tom, že žalobce neprokázal konkrétní okolnosti převodu mezi dvěma třetími osobami, ač žalobce tvrdí a dokládá poslední jemu známý protiprávní převod od nevlastníka a objektivní informační deficit,
7/ zda lze při aplikaci § 20 zákona o cenných papírech vyložit kritérium „věděl nebo musel vědět“ a z něj plynoucí vyvratitelnou domněnku dobré víry tak, že skutečný vlastník, který tvrdí nabytí listinných akcií na majitele od nevlastníka, „ponese k vyvrácení dobré víry nabyvatele procesní tíži i za objektivní informační deficit o okolnostech převodu mezi následnými nabyvateli“,
8/ zda je odvolací soud oprávněn založit neúspěch navrhovatelky na tom, že po výzvě podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. nedostála povinnosti tvrzení a důkazní, jestliže soud po ní požadoval doplnění takových skutkových tvrzení a důkazů, které jsou vzhledem k povaze převodu listinných akcií na majitele a povaze off-shore nabyvatelského řetězce objektivně nedosažitelné,
9/ zda je odvolací soud povinen postupovat podle §118a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , hodlá-li založit své právní rozhodnutí na odlišném právním posouzení, než z jakého vychází dovolatelka,
při jejichž řešení se odvolací soud (podle obsahu dovolání) měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
8. První a čtvrtá dovolací otázka přípustnost dovolání nezakládají, neboť na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Je tomu tak proto, že odvolací soud vyšel z toho, že rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady společnosti bylo učiněno osobou oprávněnou práva jediného akcionáře vykonávat.K tomuto závěru odvolací soud dospěl na základě toho, že společnost Z. A. akcie společnosti nabyla podle § 20 zákona o cenných papírech od nevlastníka – společnosti MILROY S. A. (dále jen „společnost M“).
9. Z notářských zápisů odvolací soud toliko zjišťoval, zda při právních jednáních zachycených v notářských zápisech byly notáři předloženy akcie společnosti. Závěr, podle něhož šlo o akcie společnosti, je přitom výsledkem hodnocení důkazů (opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. o. s. ř. ), které nelze úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009 , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96 , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
10. Ani druhá, šestá, sedmá a osmá otázka dovolání přípustným nečiní. Prostřednictvím těchto otázek dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu, podle kterého společnost Z. A. nabyla akcie společnosti podle § 20 zákona o cenných papírech, neboť se v řízení nepodařilo zjistit žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné přijmout závěr o nedostatku dobré víry společnosti Z. A. při nabytí akcií. Podle dovolatelky měl vzhledem k jejímu informačnímu deficitu odvolací soud uložit protistraně (UBAR a. s.) vysvětlovací povinnost ohledně okolností převodu akcií mezi společností M a společností Z. A.
11. Dovolatelka přehlíží, že smyslem vysvětlovací povinnosti je vyrovnání informačního deficitu tam, kde protistrana má k dispozici informace, které strana zatížená důkazním břemenem v důsledku informačního deficitu nemá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2851/2013 , a judikaturu v něm citovanou). V projednávané věci však při posouzení dobré víry společnosti Z. A. při nabytí akcií společnosti jde o vztah mezi společností Z. A. a společností M. Ohledně okolností převodu akcií mezi společností Z. A. a společnosti M přitom UBAR a. s. bude ve stejném informačním deficitu jako dovolatelka.
12. Neuložil-li za takové situace odvolací soud UBAR a. s. vysvětlovací povinnost ohledně okolností převodu akcií mezi společností Z. A. a společností M, je jeho postup v souladu rovněž s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, podle které vysvětlovací povinnost nelze ztotožňovat s povinností strany nezatížené důkazním břemenem k iniciativě působící proti sobě samé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2022, sen. zn. 29 ICdo 14/2020 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3321/2020 , uveřejněný pod číslem 58/2023 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2026, sp. zn. 24 Cdo 508/2026 ).
13. Třetí dovolací otázka přípustnost dovolání též nezakládá. Odvolací soud se totiž s rozhodnutím, na něž dovolatelka odkazuje (usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4956/2017 ), vypořádal, a to v odst. 29 napadeného rozhodnutí, v němž přiléhavě vysvětlil, v čem spočívají odlišnosti ve zjištěném skutkovém stavu, které jej vedly k jinému právnímu názoru než ve věci sp. zn. 27 Cdo 4956/2017 .
14. Dovolání nelze připustit ani pro pátou dovolací otázku. Odvolací soud se totiž od nosných závěrů vyjádřených v kasačním rozhodnutí neodchýlil. V kasačním rozhodnutí vyjádřil názor, podle kterého společnost Z. A. nemohla nabýt akcie vydržením (odstavec 27), a vytkl soudu prvního stupně, že se nedostatečně zabýval tím, zda společnost Z. A. nemohla nabýt akcie společnosti podle § 20 zákona o cenných papírech (odstavce 28 a 29). Jestliže v rozhodnutí napadeném dovoláním odvolací soud dospěl k názoru, podle kterého se společnost Z. A. stala akcionářkou společnosti, neboť akcie společnosti nabyla v dobré víře, nevidí Nejvyšší soud v tomto názoru žádný rozpor se závěry vyjádřenými v kasačním rozhodnutí.
15. A konečně ve vztahu k deváté dovolací otázce (formulované v doplnění dovolání ze 2. 2. 2026) dovolatelka nevymezuje předpoklad přípustnosti dovolání. Toliko uvádí, že „uvedený postup představuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takové vadě dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné“. Dovolatelka tak sama správně konstatuje, že Nejvyšší soud k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), samostatným dovolacím důvodem však nejsou.
16. Nad rámec právě uvedeného Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud své úvahy ohledně použití § 20 zákona o cenných papírech nastínil už v kasačním rozhodnutí.
17. Toliko pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že domáhá-li se dovolatelka určení nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady společnosti proto, aby bylo postaveno najisto, že P. M. se nikdy nestal statutárním orgánem společnosti a všechny právní úkony, které za společnost činil, jsou proto nicotné, přehlíží, že judikatura Nejvyššího soudu pracuje se závěry, podle kterých i právní jednání neplatně (nicotně) zvoleného člena statutárního orgánu mohou společnost zavazovat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2026, sp. zn. 27 Cdo 1812/2025 , a judikaturu v něm citovanou).
18. Jelikož dovolání bylo odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017 , uveřejněný pod číslem 29/2019 Sb. rozh. obč.).
19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť Nejvyšší soud dovolání odmítl, a UBAR a. s. tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
20. Náklady dovolacího řízení vzniklé UBAR a. s. sestávají z odměny jejího zástupce za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání (ze dne 26. 2. 2026) dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – jejíž výše podle § 6 odst. 1 , § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu činí 5.620 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) ve výši 1.274,70 Kč tak dovolací soud přiznal UBAR a. s. k tíži dovolatelky celkem částku 7.344,70 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. 10. 2026
JUDr. Filip Cileček předseda senátu