Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 110/2026

11 Tcu 110/2026-36

USNESENÍ

takto:

na část odsouzení

občana České republiky

J. F.

, rozsudkem Okresního soudu ve Schwandorfu

, Spolková republika Německo, ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 4 Ds 145 Js 406/23, jíž byl uznán vinným

v bodech 1) a 4)

trestnými činy řízení pod vlivem alkoholu z nedbalosti podle , 2 německého

a v bodě 3)

trestným činem úmyslného ublížení na zdraví podle a německého v souběhu s pokusem vydírání podle , 2, 3, a německého ,

a tomu odpovídající

část trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců se hledí jako na odsouzení soudem České republiky

.

II.

Zamítá se

návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle , o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů,

ohledně

části odsouzení

občana České republiky

J. F.

, rozsudkem Okresního soudu ve Schwandorfu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 4 Ds 145 Js 406/23, jíž byl uznán vinným

v bodě 2)

trestným činem úmyslného ublížení na zdraví podle a německého ,

a jí odpovídající části trestu

odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

1. Ve výroku citovaným cizozemským rozsudkem, který nabyl právní moci dne 1. 2. 2024, byl J. F.

(dále jen „odsouzený“) uznán vinným trestnými činy

- v bodech 1) a 4) řízením pod vlivem alkoholu z nedbalosti podle , 2 německého (dále jen „ “),- v bodě 2) úmyslným ublížením na zdraví podle a StGB,- v bodě 3) úmyslným ublížením na zdraví podle a v souběhu s pokusem vydírání podle , 2, 3, a .

Za uvedené trestné činy byl odsouzen k (nepodmíněnému) trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Dále bylo rozhodnuto o tom, že orgán příslušný k vydávání řidičských oprávnění nesmí odsouzenému po dobu dalších 6 měsíců udělit řidičské oprávnění a odsouzenému se na dobu 3 měsíců zakazuje řídit v silničním provozu motorová vozidla.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se trestných činů dopustil následovně:

1) Obžalovaný jel dne 15. 11. 2022 kolem 20:45 hod. na elektrické koloběžce s pojistnou registrační značkou XY po XY XY, ačkoli byl v důsledku předchozího požití alkoholu nezpůsobilý k řízení. Vzorek krve odebraný obžalovanému dne 15. 11. 2022 ve 21:30 hod. vykázal koncentraci alkoholu v krvi 1,46 ‰. Obžalovaný mohl a měl při kritickém sebehodnocení svou nezpůsobilost k řízení rozpoznat. Tímto činem se obžalovaný projevil jako nezpůsobilý k řízení motorových vozidel.

2) Dne 23. 1. 2023 kolem 22:30 hod. udeřil obžalovaný v tehdejším společném ubytování na adrese XY, XY, svého spolubydlícího M. M. otevřenou dlaní do týlu, a to bez jakéhokoli ospravedlňujícího důvodu. Poškozený tím utrpěl bolesti, jak obžalovaný přinejmenším předvídal a byl s tím srozuměn. Státní zastupitelství považuje vzhledem ke zvláštnímu veřejnému zájmu na trestním stíhání za nutné zasáhnout z úřední povinnosti. Dechová zkouška na alkohol provedená u obžalovaného dne 23. 1. 2023 ve 23:33 hod. vykázala koncentraci alkoholu v dechu 0,95 mg/l.

3) Dne 30. 1. 2023 kolem 21:40 hod. obžalovaný ve společné kuchyni ubytování na adrese XY, XY, řekl poškozené Z. P., že jí „podřízne krk, jestliže ještě jednou rozsvítí světlo“. Navzdory jeho záměru se poškozená tohoto jednání nezdržela. Poté, co svědek I. V. obžalovaného nakrátko odvedl z kuchyně, se obžalovaný do kuchyně výše uvedeného ubytování zase vrátil. Následně obžalovaný na základě nově pojatého úmyslu bez ospravedlňujícího důvodu udeřil poškozenou Z. P. pěstí do obličeje, čímž jí způsobil otřes mozku, zlomeninu nosní kosti a tržnou ránu na hřbetu nosu, což obžalovaný přinejmenším předvídal a byl s tím srozuměn. Návrh na trestní stíhání byl podán v řádné formě a ve lhůtě. Dechová zkouška na alkohol provedená u obžalovaného dne 30. 1. 2023 ve 22:07 hod. vykázala koncentraci alkoholu v dechu 0,91 mg/l.

4) Obžalovaný jel dne 21. 4. 2023 kolem 21:28 hod. na malém elektrickém vozidle – elektrické koloběžce s pojistnou registrační značkou XY po XY v XY, ačkoli byl v důsledku předchozího požití alkoholu nezpůsobilý k řízení. Vzorek krve odebraný obžalovanému dne 21. 4. 2023 ve 22:13 hod. vykázal koncentraci alkoholu v krvi 1,39 ‰. Obžalovaný mohl a měl při kritickém sebehodnocení svou nezpůsobilost k řízení rozpoznat. Tímto činem se obžalovaný projevil jako nezpůsobilý k řízení motorových vozidel.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle , o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že zákonné podmínky pro pozitivní rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona jsou splněny pouze částečně.

5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení , kterým se mění č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako naodsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení zákona se použije obdobně.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Spolkové republiky Německo. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 15. 2. 2024.

7. Ohledně oboustranné trestnosti činu zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. , uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), uněhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu zedne 20. 3. 2000, sp. zn. , uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.

8. Nejvyšší soud při posuzování dané věci dospěl k závěru, že jednání odsouzeného popsané pod body 1) a 4) cizozemského rozsudku podle tuzemské právní úpravy odpovídá trestnému činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle . Řízení motorového vozidla podnapilou osobou představuje činnost ve smyslu tr.zákoníku, neboť možnost ohrožení chráněných zájmů vyplývá již ze samotné povahy motorového vozidla, které je v důsledku motorové síly způsobilé vyvolat závažné následky naživotě, zdraví i majetku. Elektrická koloběžka podle svých technických parametrů představuje motorové vozidlo ve smyslu , o provozu na pozemních komunikacích, neboť se jedná o nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou, což potvrzuje i skutečnost, že obě koloběžky měly pojistnou registrační značku.

9. Skutek popsaný pod bodem 3) cizozemského rozsudku by podle českého právního řádu vykazoval znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož z odůvodnění cizozemského rozsudku vyplývá, že poškozená měla následkem úderu odsouzeného 3 týdny zavázaný nos, což je stav, který ji bezpochyby omezoval v běžném způsobu života. Odůvodnění cizozemského rozhodnutí dále obsahuje také informaci o tom, žeodsouzený měl v ruce nůž při vyřknutí věty adresované poškozené ve znění, že jí „podřízne krk, jestliže ještě jednou rozsvítí světlo“. Toto jednání tak naplňuje znaky trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zákoníku, jelikož právě nůž v ruce mohl v poškozené vzbudit důvodnou obavu o její zdraví.

10. Naopak skutek uvedený v bodu 2) rozsudku cizozemského soudu nevykazuje znaky žádného z trestných činů podle příslušných právních předpisů České republiky – srov. zejména § 122 tr. zákoníku, ze kterého vyplývá, že o trestný čin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku by se jednalo v případě, že by jednáním odsouzeného byl způsobem negativní následek nikoli jen po krátkou dobu, což podle judikatury odpovídá zpravidla 7 kalendářním dnům. Podle Nejvyššího soudu tato podmínka naplněna nebyla.

11. Odpovídající část trestu připadající na oboustranně trestné jednání určil Nejvyšší soud na 18 měsíců z uložených 24 měsíců, k čemuž si dopomohl výpočtem vycházejícím z cizozemského rozsudku. Ten uvádí výměru trestu odnětí svobody připadající na jednotlivé skutky. Z cizozemského rozsudku plyne, že za skutky pod bodem 1) a 4) by připadl na každý z nich trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, za skutek pod bodem 2) trest v trvání 7 měsíců a za skutek pod bodem 3) trest v trvání 1 roku a 4 měsíců. Celkový součet takto vyjádřených trestů činí 29 měsíců. Skutku pod bodem 2) odpovídá podíl 7 měsíců, tedy přibližně jedna čtvrtina celkové trestní sankce. Jelikož tento skutek není podle českého práva oboustranně trestný, uložený trest odnětí svobody v trvání 2 let Nejvyšší soud o čtvrtinu ponížil. Dle tohoto výpočtu na něj tak připadá 6 měsíců, zatímco na zbývající skutky splňující podmínku oboustranné trestnosti připadá 18 měsíců.

12. Stran oboustranně trestného jednání a jemu odpovídajícího trestu odnětí svobody jsou konečně dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním úmyslně porušil zájem na ochraně života a zdraví lidí a jejich majetku. Odsouzenému byl určen trest přesahující výměru jednoho roku odnětí svobody, která je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. , ze dne 23. 4. 2013, sp.zn. , či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.

13. Z popsaných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl zčásti a ve zbytku ji zamítl.Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 9. 2026

JUDr. Tomáš Durdíkpředseda senátuVypracoval:Mgr. Ondřej Vítů

soudce