Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 128/2026-17

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

pro zaplacení 13 770,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 4 270,6 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 489,9 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 873,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ohledně částky 4 270,6 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 489,9 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 873,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 13 770,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost Anonymizováno právnická osoba., IČ IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 18. 2. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 9 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 3. 2025 (dále jen „smlouva“). Předmětem řízení je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny ve výši 9 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 989,9 Kč a smluvního úroku ve výši 280,7 Kč. Žalovaná o úvěr zažádala prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobkyně, kde se zaregistrovala zadáním osobních údajů, zaslala právnímu předchůdci žalobkyně žádost o úvěr a po prověření schopnosti žalované úvěr splácet ji byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Úvěr byl žalované vyplacen dne 18. 2. 2025 na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky upomínána, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 24. 4. 2026. Pohledávka vůči žalované byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2026.

2. Žalované byla zaslána výzva ve smyslu ustanovení (dále jen „ “), ke které se nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Žalovaná netvrdila ve smyslu ani neprokázala ve smyslu existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 18. 2. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 9 500 Kč. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že částka 9 500 Kč byla na účet žalované připsána dne 18. 2. 2025. Úrok byl sjednán ve výši 36 % ročně a RPSN činilo 1 946,6 %. Žalovaná se zavázala vedle jistiny a úroku zaplatit rovněž poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 989,9 Kč. Úvěr byl splatný nejpozději do 20. 3. 2025. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2026. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 24. 4. 2026. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 28. 4. 2026.

6. Podle ustanovení , (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. V řízení žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o. z., podle které vznikla právnímu předchůdci žalobkyně jako úvěrujícímu povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky a žalované jako úvěrované povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila.

12. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla dle tvrzení žalobkyně prověřena nahlédnutím do veřejně dostupných databází, a to zejména do databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Dle tvrzení žalobkyně byl při posuzování úvěruschopnosti žalované zjišťován rovněž její příjem. Soud žalobkyni usnesením vyzval k doplnění tvrzení a důkazů k otázce, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy posouzena. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala připojeným podáním, v němž odkázala zejména na článek X. smlouvy, obsahující souhlas žalované s přístupem poskytovatele do registrů a s nakládáním s osobními údaji za účelem posouzení úvěruschopnosti, bonity a platební morálky. Dále uvedla obecný popis interního postupu, podle něhož měl původní věřitel ověřovat úvěruschopnost výpočtem mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji s ponecháním určité rezervy klientovi. Ani obsah tohoto doplnění však soudu neumožňuje uzavřít, že úvěruschopnost žalované byla řádně přezkoumána. Žalobkyně totiž nepředložila konkrétní výsledek lustrací v registrech, neoznačila, kdy a s jakým výsledkem byly jednotlivé databáze prověřeny, neuvedla konkrétní výši zjištěných příjmů žalované, strukturu jejích výdajů, její další závazky, dosavadní platební morálku ani způsob, jakým byly tyto údaje ověřeny a vyhodnoceny ve vztahu ke sjednanému úvěru. Pouhý smluvní souhlas spotřebitele s tím, aby poskytovatel mohl do registrů nahlížet, neprokazuje, že poskytovatel takové nahlédnutí skutečně provedl, jaké údaje získal a jak je při rozhodování o poskytnutí úvěru hodnotil. Obdobně ani obecný popis metodiky poskytovatele neprokazuje, že tato metodika byla v projednávané věci skutečně aplikována na konkrétní osobní a ekonomickou situaci žalované. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Posouzení se neomezuje na formální splnění evidenční či souhlasové povinnosti, nýbrž vyžaduje reálné zjištění a vyhodnocení schopnosti spotřebitele splácet sjednané povinnosti, zejména porovnáním jeho příjmů, výdajů, závazků a údajů o dosavadním plnění dluhů. Důkazní břemeno o splnění této zákonné povinnosti nese poskytovatel, resp. v řízení žalobkyně jako postupník uplatňující práva ze smlouvy. Pokud žalobkyně předloží pouze obecné tvrzení o existenci interní metodiky a o možnosti nahlížet do registrů, aniž doloží konkrétní podklady a výsledek jejich vyhodnocení, nelze mít za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postupoval s odbornou péčí a že poskytl úvěr teprve poté, co z výsledku posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti svého právního předchůdce postupovat při posouzení úvěruschopnosti žalované v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V důsledku porušení této povinnosti je smlouva podle § 87 odst. 1 citovaného zákona neplatná; soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Tento závěr je v souladu i se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2026, podle něhož v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru nemá poskytovatel nárok na sjednané úroky a poplatky a spotřebitel je povinen vrátit pouze jistinu v režimu § 87 odst. 1 tohoto zákona.

13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu jako neplatnou, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč, přičemž žalovaná na tento dluh ničeho neuhradila. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 9 500 Kč.

14. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná, nelze žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení od smluvně předpokládaných dnů splatnosti jednotlivých splátek. Pro tento případ neplatnosti platí zvláštní režim upravený v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. uzavřel, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu, nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že splatnost dlužné jistiny byla autoritativně určena až tímto rozsudkem, nemohlo prodlení žalované v minulosti nastat, a nárok na úroky z prodlení je tudíž zcela nedůvodný.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 873,54 Kč, přičemž tato částka představuje 37,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,99 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 770,60 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. Z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloby podávané jménem žalobkyně jsou prakticky totožné (formulářové) a množství úprav textu, ve kterých dlužné plnění vymáhá, není natolik odlišné. y dokládané k žalobám jsou přinejmenším obdobné a obsah žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) je v podstatě měněn pouze v rozsahu označení žalovaného, označení smlouvy a dlužného období, za které vznikl žalovanému dluh. Z tohoto důvodu bylo o nákladech řízení rozhodováno podle a.t.

16. Lhůtu k plnění soud stanovil podle v zákonné délce tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.