Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 128/2026-17
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro zaplacení 13 770,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ohledně částky 4 270,6 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 489,9 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 873,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ohledně částky 4 270,6 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 489,9 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 873,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 13 770,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost Anonymizováno právnická osoba., IČ IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 18. 2. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 9 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 3. 2025 (dále jen „smlouva“). Předmětem řízení je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny ve výši 9 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 989,9 Kč a smluvního úroku ve výši 280,7 Kč. Žalovaná o úvěr zažádala prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobkyně, kde se zaregistrovala zadáním osobních údajů, zaslala právnímu předchůdci žalobkyně žádost o úvěr a po prověření schopnosti žalované úvěr splácet ji byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Úvěr byl žalované vyplacen dne 18. 2. 2025 na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky upomínána, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 24. 4. 2026. Pohledávka vůči žalované byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2026.
2. Žalované byla zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 114a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), ke které se nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.
5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 18. 2. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 9 500 Kč. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že částka 9 500 Kč byla na účet žalované připsána dne 18. 2. 2025. Úrok byl sjednán ve výši 36 % ročně a RPSN činilo 1 946,6 %. Žalovaná se zavázala vedle jistiny a úroku zaplatit rovněž poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 989,9 Kč. Úvěr byl splatný nejpozději do 20. 3. 2025. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2026. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 24. 4. 2026. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 28. 4. 2026.
6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. V řízení žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o. z., podle které vznikla právnímu předchůdci žalobkyně jako úvěrujícímu povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky a žalované jako úvěrované povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila.
12. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla dle tvrzení žalobkyně prověřena nahlédnutím do veřejně dostupných databází, a to zejména do databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Dle tvrzení žalobkyně byl při posuzování úvěruschopnosti žalované zjišťován rovněž její příjem. Soud žalobkyni usnesením vyzval k doplnění tvrzení a důkazů k otázce, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy posouzena. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala připojeným podáním, v němž odkázala zejména na článek X. smlouvy, obsahující souhlas žalované s přístupem poskytovatele do registrů a s nakládáním s osobními údaji za účelem posouzení úvěruschopnosti, bonity a platební morálky. Dále uvedla obecný popis interního postupu, podle něhož měl původní věřitel ověřovat úvěruschopnost výpočtem mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji s ponecháním určité rezervy klientovi. Ani obsah tohoto doplnění však soudu neumožňuje uzavřít, že úvěruschopnost žalované byla řádně přezkoumána. Žalobkyně totiž nepředložila konkrétní výsledek lustrací v registrech, neoznačila, kdy a s jakým výsledkem byly jednotlivé databáze prověřeny, neuvedla konkrétní výši zjištěných příjmů žalované, strukturu jejích výdajů, její další závazky, dosavadní platební morálku ani způsob, jakým byly tyto údaje ověřeny a vyhodnoceny ve vztahu ke sjednanému úvěru. Pouhý smluvní souhlas spotřebitele s tím, aby poskytovatel mohl do registrů nahlížet, neprokazuje, že poskytovatel takové nahlédnutí skutečně provedl, jaké údaje získal a jak je při rozhodování o poskytnutí úvěru hodnotil. Obdobně ani obecný popis metodiky poskytovatele neprokazuje, že tato metodika byla v projednávané věci skutečně aplikována na konkrétní osobní a ekonomickou situaci žalované. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Posouzení se neomezuje na formální splnění evidenční či souhlasové povinnosti, nýbrž vyžaduje reálné zjištění a vyhodnocení schopnosti spotřebitele splácet sjednané povinnosti, zejména porovnáním jeho příjmů, výdajů, závazků a údajů o dosavadním plnění dluhů. Důkazní břemeno o splnění této zákonné povinnosti nese poskytovatel, resp. v řízení žalobkyně jako postupník uplatňující práva ze smlouvy. Pokud žalobkyně předloží pouze obecné tvrzení o existenci interní metodiky a o možnosti nahlížet do registrů, aniž doloží konkrétní podklady a výsledek jejich vyhodnocení, nelze mít za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postupoval s odbornou péčí a že poskytl úvěr teprve poté, co z výsledku posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti svého právního předchůdce postupovat při posouzení úvěruschopnosti žalované v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V důsledku porušení této povinnosti je smlouva podle § 87 odst. 1 citovaného zákona neplatná; soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Tento závěr je v souladu i se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2026, podle něhož v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru nemá poskytovatel nárok na sjednané úroky a poplatky a spotřebitel je povinen vrátit pouze jistinu v režimu § 87 odst. 1 tohoto zákona.
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu jako neplatnou, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč, přičemž žalovaná na tento dluh ničeho neuhradila. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 9 500 Kč.
14. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná, nelze žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení od smluvně předpokládaných dnů splatnosti jednotlivých splátek. Pro tento případ neplatnosti platí zvláštní režim upravený v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uzavřel, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu, nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že splatnost dlužné jistiny byla autoritativně určena až tímto rozsudkem, nemohlo prodlení žalované v minulosti nastat, a nárok na úroky z prodlení je tudíž zcela nedůvodný.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 873,54 Kč, přičemž tato částka představuje 37,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,99 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 770,60 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloby podávané jménem žalobkyně jsou prakticky totožné (formulářové) a množství úprav textu, ve kterých dlužné plnění vymáhá, není natolik odlišné. Listin y dokládané k žalobám jsou přinejmenším obdobné a obsah žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) je v podstatě měněn pouze v rozsahu označení žalovaného, označení smlouvy a dlužného období, za které vznikl žalovanému dluh. Z tohoto důvodu bylo o nákladech řízení rozhodováno podle § 14b a.t.
16. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v zákonné délce tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.