Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 137/2026-98

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 106 033,57 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 69 452 Kč, jejíž splatnost se stanoví na třetí den od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 22 354 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 91 806 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 73,38 % ročně z částky 74 718,09 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 ve výši 3 502,56 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 74 718,09 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 280 396,80 Kč a dále částky 14 227,57 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit 31 % nákladů řízení žalobkyně v částce 9 381,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 69 452 Kč, jejíž splatnost se stanoví na třetí den od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do částky 22 354 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 91 806 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 73,38 % ročně z částky 74 718,09 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 ve výši 3 502,56 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 74 718,09 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 280 396,80 Kč a dále částky 14 227,57 Kč zamítá.III. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit 31 % nákladů řízení žalobkyně v částce 9 381,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 29. 7. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě dne 30. 7. 2025 úvěr ve výši 75 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 548 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem září 2025. Součástí splátek byla i úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 680 Kč měsíčně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se ocitl se splácením úvěru v prodlení, kdy žalobkyni uhradil pouze částku 5 548 Kč, pročež došlo ke dni 21. 12. 2025 k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně pak po žalovaném požadovala zaplacení pohledávky ve výši 91 806 Kč s příslušenstvím, sestávající z jistiny ve výši 88 368,65 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím a úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 2 040 Kč, žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 88 368,65 Kč za každý den prodlení žalovaného od 23. 12. 2025 do zaplacení, resp. do data podání žaloby, a to v částce 14 227,57 Kč a úrok ve výši 73,38 % p. a. z částky 74 718,09 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 ve výši 3 502,56 Kč, úrok ve výši 11,5 % p. a. z částky 74 718,09 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 280 396,80 Kč.

2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala na základě dokladů o příjmech, výpisů a databází NRKI, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil 25 000 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činily 14 694 Kč a volné zdroje ke splácení 9 306 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně měla mít také k dispozici informativní výpisy z bankovního účtu žalovaného dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen a dále výplatní pásku žalovaného, jíž byl ověřen stálý příjem žalovaného, a na základě které bylo ověřeno, že žalovaný má pracovní poměr, a má tak zajištěn stálý příjem. Žalobkyně, co se týče výdajů žalovaného, vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle , (dále jen „ “), když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 7. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 73,38 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 548 Kč splatných vždy k 17. dni v kalendářním měsíci (smlouva o úvěru, dodatek č. 1 smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, důkaz o odeslání, informace o vyplacení, důkaz o přijaté SMS, podpis na dálku, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů, heslo, předsmluvní formulář). Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet č. Anonymizováno (doklad o vyplacení úvěru). Účastníci dále uzavřeli dne 30. 7. 2025 přílohu č. 1 smlouvy o úvěru, jejímž předmětem bylo pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr, kdy se žalovaný zavázal žalobkyni splácet částku ve výši 680 Kč měsíčně, která byla součástí splátek úvěru žalovaným (příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, přihláška do pojištění, pojištění schopnosti splácet úvěry, informace o pojištění, potvrzení o pojištění). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného (výpis z nebankovního registru klientských informací, hodnocení klienta, občanský průkaz žalovaného, prohlášení klienta, základní informace o klientovi, potvrzení o příchozí úhradě, potvrzení o výplatě přímo). Žalovaný nicméně uhradil pouze první splátku ve výši 5 548 Kč a následně se se splácením úvěru dostal do prodlení, pročež došlo k zesplatnění úvěru ke dni 21. 12. 2025 a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu (výzva k zaplacení ze dne 18. 11. 2025 a dne 18. 12. 2025, oznámení ze dne 21. 12. 2025, karta klienta). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván také předžalobní upomínkou (předžalobní výzva ze dne 11. 5. 2026 včetně podacího archu).

6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy částku 75 000 Kč, kterou měl žalovaný dle smlouvy vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách, což však porušil, kdy uhradil pouze částku 5 548 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována tak, aby žalobkyně mohla učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného.

7. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl.

8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle , (dále jen „o. z.“), a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu a a násl. o. z.

9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. ).

15. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 69 452 Kč.

17. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně ověřovala pouze příjmy žalovaného, případně jej posuzovala na základě informací získaných z veřejných databází jako je NRKI a dále na základě sdělení žalovaného uvedených v kartě hodnocení klienta, z nichž vyplývá, že rozdílem mezi žalovaným uvedeném příjmu ve výši 25 000 Kč a výdajích ve výši 14 694 Kč je částka 9 306 Kč, která tedy má žalovanému zůstávat k dispozici. Výši příjmů si žalobkyně ověřila potvrzením od zaměstnavatele žalovaného a potvrzeními o příchozích úhradách na bankovní účet žalovaného za období květen až červenec 2025, nicméně výdaje žalovaného nikterak neověřovala. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalovaného a ověřováním příjmů žalovaného bez současného ověřování jeho výdajů, aby bylo možno dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

18. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

19. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku 75 000 Kč, přičemž žalovaný, dle nezpochybněných tvrzení žalobkyně, na tuto částku uhradil pouze 5 548 Kč. Po jejím odečtení od poskytnuté jistiny tak zbývá k vrácení částka 69 452 Kč.

20. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ). Částku 69 452 Kč soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 3. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru, že doba 3 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená možnostem žalovaného.

21. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle odst. l za použití , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 9 381,93 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 302 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 5 380 Kč za každý ze tří a půl úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 14. 9. 2026) podle a a 2 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „ “), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za čtyři úkony právní služby po 450 Kč dle advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí zaokrouhleně 65,5 %, neúspěch 34,5 %, odečtením neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu činí rozdíl 31 %, tedy z částky 30 264,30 Kč se jedná o částku 9 381,93 Kč. Podle je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění ohledně nákladů řízení byla stanovena podle věta první

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.