Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 133/2026-28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o 13 270 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 000 Kč od 13. 7. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 270 Kč od 10. 5. 2025 do 12. 7. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 270 Kč od 13. 7. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1 000 Kč od 13. 7. 2026 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč na bankovní účet soudu č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 000 Kč od 13. 7. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 270 Kč od 10. 5. 2025 do 12. 7. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 270 Kč od 13. 7. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1 000 Kč od 13. 7. 2026 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se obrátila dne 28. 5. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 2. 7. 2026, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 13 270 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 15. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal zápůjčku splatit se souhrnným poplatkem ve výši 12 270 Kč v pravidelných týdenních splátkách ve výši 455 Kč. Žalovaný zápůjčku obdržel, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 14 000 Kč. Žalobkyně v rámci posouzení schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu RČ a OP dálkovým systémem společnosti právnická osoba, kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, vyhodnotila platební historii žalovaného u žalobkyně, vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů od žalovaného a dle lokality bydliště žalovaného na základě vědomostí a práce z „terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. Žalobkyně dále uplatnila kromě nároku na zaplacení částky 13 270 Kč, také nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 270 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 15. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný potvrdil převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti a zavázal se ji vrátit žalobkyni spolu s úrokem ve výš 2 970 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru v částce 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 4 800 Kč, vše v pravidelných 60týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč s tím, že první splátku uhradí 22. 3. 2024. Nedílnou součástí byl dle ujednání stran také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 5 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 6 spisu/. Žalovaný uvedl, že má učňovské vzdělání, bydlí sám, není majitelem vozu ani nemovitosti, nemá jiné úvěry u společnosti. Žalobkyně do interní tabulky zaznamenala příjmy žalovaného v částce 21 923 Kč a výdaje ve výši 9 732 Kč. Žalovaný v kartě klienta uvedl jako doručovací adresu adresa, čtvrté patro, jedenáctý byt v obci adresa. /viz evidenční karta klienta na č. l. 7 spisu, finanční údaje o klientovi na č. l. 23 spisu/. Žalovaný měl v lednu 2024 a únoru 2024 příjem ze starobního důchodu ve výši 21 822 Kč měsíčně /viz doklad o výši příjmu žalovaného na č. l. 24 spisu/. Žalovaný splácel nepravidelně, uhradil celkem částku 14 000 Kč /viz výpis úhrad na č. l. 8 - 9 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky ve výši 13 270 Kč do 7 dnů od doručení této upomínky, upomínka byla odeslána dne 23. 1. 2026 na adresu adresa /viz předžalobní výzva na č. l. 10 spisu s podacím archem na č. l. 11 spisu/. Žalovaný netvrdil, ani to z obsahu spisu nijak nevyplývá, že by na svůj dluh uhradil více, než kolik uváděla žalobkyně, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), ve znění předpisů platných a účinných ke dni rozhodné právní skutečnosti.
6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o zápůjčce, která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z žalovaným tvrzených údajů, že získané informace ověřila nahlédnutím do databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, do seznamu rodných čísel dálkovým systémem společnosti právnická osoba, do záznamů insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, provedla kontrolu platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů žalovaného a dle lokality a zkontrolovala předložené dokumenty zaškrtnuté externím zprostředkovatelem v kartě klienta. K těmto tvrzením však žádný důkaz nedoložila, když ani neuvedla, v jaké konkrétní výši měsíční příjmy a výdaje žalovaného zjistila. Soud má tedy za to, že ohledně těchto tvrzení neunesla své důkazní břemeno. V řízení byl doložen měsíční příjem žalovaného ve výši 21 822 Kč měsíčně ve formě starobního důchodu, nebylo však prokázáno, že by žalobkyně jakýmkoli způsobem zjistila a následně ověřila výdaje žalovaného (např. předložením smlouvy o nájmu, výpisů z bankovního účtu apod.). Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda žalovaný nemá sjednané zápůjčky či úvěry i u jiných poskytovatelů. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je taková smlouva absolutně neplatná.
14. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. spisová značka, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb. , nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. o. s. ř. ). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
15. Vzhledem k tomu, že soud vyhodnotil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne 15. 3. 2024 jako absolutně neplatnou, je třeba na poskytnuté plnění ze strany žalobkyně ve výši 15 000 Kč nahlížet jako na bezdůvodné obohacení, které je povinen žalovaný žalobkyni vrátit. Žalovaný již uhradil částku 14 000 Kč, zbývá mu tak jen povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla žaloba doručená žalovanému dne 2. 7. 2026, když předžalobní výzva byla odeslána na nesprávnou adresu adresa, ač žalovaný v evidenční kartě výslovně uvedl jinou kontaktní adresu (adresa). Splatnost dluhu tak nastala dne 12. 7. 2026. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonem stanovené výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
16. Ohledně nároku na zbývající částku ve výši 12 270 Kč a zákonný úrok z prodlení za období předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení, z částky převyšující přiznanou jistinu a zákonnou sazbu úroku z prodlení, soud žalobu pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
17. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly (úspěch žalovaného představoval 93,4 % a úspěch žalobkyně 6,6 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
18. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, v platném znění 1 000 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013 ). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 800 Kč, zbývá jí tedy doplatit 200 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.