Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 47/2026-23
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce B, zastoupený Jméno žalobce C, advokátem, AK adresa, proti žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A, adresa, o zaplacení částky 33.388,- Kč s příslušenstvím, takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 21.6.2026 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 20.388,- Kč, pro úrok ve výši 909,97 Kč a 8 % ročně z částky 13.974,23 Kč od 25.11.2025 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 1.497,63 Kč, ve výši 11,5 % ročně z částky 13.974,23 Kč od 25.11.2025 do 20.6.2026 a ve výši 11,5 % ročně z částky 1.635,03 kč od 21.6.2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 33.388,- Kč s úrokem ve výši 909,97 Kč a 8 % ročně z částky 13.974,23 Kč od 25.11.2025 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 1.497,63 Kč a 11,5 % ročně z částky 14.635,03 Kč od 25.11.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 29.5.2024 s právním předchůdcem žalobce (Jméno žalobce D.) smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15.000,- Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 761,- Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7.350,- Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.077,- Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.700,- Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků ve výši 27.888,- Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách po 1.992,- Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 29.7.2025. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena 30.5.2024 ve výši 2.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl ze strany žalované ve sjednané lhůtě ve smlouvě řádně uhrazen, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13.974,23 Kč dále úrokem ve výši 8 % ročně od 30.7.2025. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. V důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalované vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu smluvní pokuty. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2025 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 10.12.2025. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 13.974,23 Kč, úroku ve výši 660,80 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6.817,- Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.928,83 Kč, úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.507,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 7.500,- Kč, s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.
V podání ze dne 4.8.2026 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík). Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 29.5.2024 a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (konkrétně vyrozumění o doplatku dávky, rozsudku o svěření do pěstounské péče a poštovních poukázek). Žalovaná v žádosti uvedla, že má příjem z pěstounské péče, výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 33.848,- Kč, výše jejích měsíčních výdajů činí 22.388,- Kč, bydlí u rodinného příslušníka, je vdaná a má vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalovaná prohlásila a svým podpisem stvrdila, že poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla a které si věřitel ověřil, s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin. Žalovaná po uzavření smlouvy uhradila pouze platbu ve výši 2.000,- Kč dne 30.5.2024.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.12.2025 společnost právnická osoba. převedla pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6.1.2026.
Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě dané soudem nevyjádřili, soud tedy předpokládal, že účastníci dle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listině označené jako žádost o úvěr žalovaná uvedla sociální status – pěstounská péče, bydlení u rodinného příslušníka, je vdaná, má 1 dítě do 26 let, základní vzdělání. Příjmy pěst. péče – 33.848,- Kč. Měsíční výdaje: bydlení a energie 3.500,- Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 7.960,- Kč. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil příjem žalované z rozsudku. Žádost je dne 29.5.2024 podepsaná žalovanou a je uveden zástupce právního předchůdce žalobce.
Z kopie první strany rozsudku č.j. spisová značka soud zjistil, že soud rozhodl o pěstounské péči tak, že nezletilého svěřil do pěstounské péče žalované.
Z vyrozumění o doplatku dávky ze dne 8.2.2023 soud zjistil, že žalované byl přiznán doplatek dávky pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte jednorázově ve výši 5.850,- Kč. Na listině je dopsáno – příspěvek se zvýšil na 6.600,- Kč.
Z vyrozumění o doplatku dávky ze dne 8.2.2023 soud zjistil, že žalované byl přiznán doplatek dávky pěstounské péče příspěvek při pěstounské péči jednorázově ve výši 51.282,- Kč.
Žalobce předložil fotokopie útržků složenek, podle kterých Úřad práce ČR Krajská pobočka obec vyplatila žalované dne 12.2.2024 částku 27.248,- Kč, dne 16.2.2024 částku 6.600,- Kč, dne 13.3.2024 částku 27.248,- Kč, dne 15.3.2024 částku 6.600,- Kč, dne 15.4.2024 částku 27.248,- Kč, dne 16.4.2024 částku 6.600,- Kč a dne 14.5.2024 částku 27.248,- Kč, dne 17.56.2024 částku 6.600,- Kč.
Z fotokopie potvrzení o nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 25.1.2023 má soud za prokázané, že proti žalované byl nařízen výkon rozhodnutí celkem v šesti případech.
Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 29.5.2024 má soud za prokázané, že dne 29.5.2024 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok v celkové výši 761,- Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7.350,- Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši ve výši 2.077,- Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.700,- Kč. Celkovou částku ve výši 27.888,- Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách po 1.992,- Kč. Žalovaná potvrdila čerpání v hotovosti při podpisu smlouvy.
Podle výpisu žalobce žalovaná uhradila dne 30.5.2024 částku 2.000,- Kč.
Právní předchůdce žalobce. oznámil žalované dopisem ze dne 6.1.2026, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2025 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 9.3.2026 k zaplacení pohledávky ve výši 36.612,56 Kč nejpozději do 24.3.2026. Výzva byla odeslána dne 9.3.2026.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 29.5.2024 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 761,- Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7.350,- Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši ve výši 2.077,- Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.700,- Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 27.888,- Kč ve 14měsíčních splátkách po 1.992,- Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila celkem částku 2.000,- Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 6.1.2026 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Dle tvrzení žalované její čistý příjem činila částka 33.848,- Kč z pěstounské péče. Podle útržků složenek byla žalované v únoru až květnu vyplaceny dávky v celkové výši 135.392,- Kč (byl jí přiznán doplatek dávky pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte jednorázově ve výši 5.850,- Kč – zvýšen na 6.600,- Kč a doplatek dávky pěstounské péče příspěvek při pěstounské péči jednorázově ve výši 51.282,- Kč). Jiné příjmy žalované doloženy nebyly. Pokud jde o výdaje, žalovaná uvedla 3.500,- Kč bydlení a energie a 7.960,- Kč ostatní. Soudu nebyly předloženy žádné doklady, ze kterých by vyplývaly výdaje žalované (pouze potvrzení o nařízení výkonu rozhodnutí). Nelze tak určit jaké výdaje jsou přímo výdaje žalované a jaké výdaje žalovaná vynakládá na plnění vyživovací povinnosti, kdy žalovaná uvedla, že má jednu vyživovací povinnost. Právní předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalované. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil její schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími poplatky v celkové výši 27.888,- Kč splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by její tvrzení bylo doloženo. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaná na úhradu úvěru uhradila pouze částku 2.000,- Kč (tedy jednu splátku). Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp. zn. 9Co 109/2020).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).
Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 15.000,- Kč, kdy si žalovaná zvolila čerpání úvěru v hotovosti při podpisu smlouvy. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků a smluvní pokuty. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 15.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 2.000,- Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 13.000,- Kč a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o. z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 19.6.2026. Nárok se stal splatným 20.6.2026 a žalovaná se dostala do prodlení od 21.6.2026. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 21.6.2026 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 37.798,40 Kč (částku 33.388,- Kč + úrok 909,97 Kč + 799,40 Kč – úrok 8 % ročně z částky 13.974,23 Kč od 25.11.2025 do 12.8.2026 + úrok z prodlení 1.497,63 Kč + 1.203,40 Kč – úrok z prodlení 11,5 % ročně z částky 14.635,03 Kč od 25.11.2025 do 12.8.2026). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 13.217,- Kč (jistina – 13.000,- Kč + 217,- Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z 13.000,- Kč od 21.6.2026 do 12.8.2026). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 35 %, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 65 %. Poměr úspěchu tedy činí 30 % ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
takto:
Odůvodnění:
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.