Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 229/2026-27
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, úrok 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa, dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, smlouvu o půjčce č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti, které se žalovaný zavázal splatit spolu s částkou částka, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši částka, s úrokovou sazbou ve výši sjednané na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši částka a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka a pojistného ve výši částka, a to vše v 78 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka měla být splatná dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Konkrétně žalovaný předložil výplatnice za 02,03/2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když uhradil právní předchůdkyni žalobkyně toliko dne datum částku částka dostal se do prodlení, pročež byl úvěr zesplatněn. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku částka. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky již žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, dlužného poplatku ve výši ve výši částka, kapitalizovaných úroků od datum do datum ve výši částka, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od datum do datum ve výši částka, a dále zaplacení úroků ve výši 15% p.a. z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15% p.a. z částky ve výši částka, tj. z dlužné jistiny, od datum do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal žalobkyni dlužen žalovanou částku.
2. Přípisem zdejšího soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala její právní předchůdkyně při poskytování úvěru žalovanému jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když vyhodnotila jeho sociální a demografické údaje, prověřila jej v interních databázích i v externích bankovních a nebankovních registrech a zkontrolovala také bonitu a udržitelnost jeho příjmů na základě předložených dokladů, zejména výpisů z bankovního účtu nebo umožněného náhledu do účtu. Současně analyzovala transakce na běžném účtu žalovaného, z nichž získala úplný přehled o jeho finanční situaci za dostatečně dlouhé období, a na základě těchto zjištění vyhodnotila, že žalovaný je schopen splácet úvěr ve výši částka. zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Konkrétně žalovaný předložil výplatnice za 02,03/2022. Žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor výroby ve společnosti právnická osoba., jeho měsíční příjem činí částka, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.
4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění, dále jen „o. s. ř. “, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu byla výzva k vyjádření řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ), a proto rozhodl bez nařízení jednání.
5. Z listin předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:
6. Z úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti, které se žalovaný zavázal splatit spolu s částkou částka, jenž představuje, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši částka, s úrokovou sazbou ve výši sjednané na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši částka a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka a pojistného ve výši částka, a to vše v 78 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka měla být splatná dne datum. RPSN činilo 149,99% p.a. Celková splatná částka při čerpaní celého úvěru a ročním splácení činila částka. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Pro případ prodlení žalovaného byly sjednány sankce, a to zákonný úrok z prodlení, částka za každou upomínku, kterou lze zaslat jen 2x měsíčně. Věřitel dále může požadovat náklady spojené s vymáháním a na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodleni, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy a v krajním případě může věřitel úvěr zesplatnit.
7. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor výroby ve společnosti právnická osoba., jeho měsíční příjem činí částka, jeho výdaje činí částka, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá bankovní účet ani úvěr z kreditní karty ani úvěr u jiné společnosti. (K žádnému z uvedených tvrzení, s výjimkou zaměstnavatele žalovaného a výše příjmu žalovaného, nebyl žalobkyní předložen žádný důkaz).
8. Z výplatnic žalovaného za únor a březen 2022 byl ověřen zaměstnavatel žalovaného a jeho příjem ve výši částka.
9. Z tabulky umoření – transakční historie k úvěrovému účtu č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný uhradil jedinou splátku ve výši částka, a to v den podpisu úvěrové smlouvy, tj. dne datum.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností od datum postoupena žalobkyni.
11. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum včetně poštovního podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě částky částka, a to do 10 dnů od doručení dopisu.
12. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne datum včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby znovu vyzván k úhradě částky částka, a to do datum.
13. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.
14. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, vyjma dvou výplatních pásek, který by prokazoval řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru (výpisy z účtů, nájemní smlouva, pracovní smlouva apod.) ani tvrzenou skutečnost, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru lustrován v bankovních i nebankovních registrech.
15. Žalovaný dlužnou částku nesporoval ani do důvodu jejího vzniku ani co do výše dlužné částky.
16. Z výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:
17. Soud má za prokázané, že dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s dalšími sjednanými náklady v celkové částce částka, a to v 78 týdenních splátkách po částka. Žalovaný uhradil pouze částku částka dne datum, přičemž další splátky již nehradil. Pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a následně byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky. Za prokázané soud považuje rovněž skutečnosti týkající se zaměstnavatele žalovaného a jeho příjmu ve výši částka měsíčně, které byly doloženy výplatními páskami za únor a březen 2022. Naopak žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně dalších údajů uvedených v zákaznické kartě žalovaného, zejména pokud jde o jeho výdaje, majetkové a rodinné poměry, absenci dalších závazků či způsob bydlení. Žalobkyně tak nepředložila důkazy, z nichž by bylo možno dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Kromě výplatních pásek nebyly předloženy žádné listin y dokládající ověření příjmů, výdajů a celkové finanční situace žalovaného ani provedení tvrzených lustrací v bankovních či nebankovních registrech. Žalovaný v řízení dlužnou částku ani její výši nikterak nerozporoval.
18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.
20. V posuzované věci však nebylo vůbec prokázáno, že by žalovaná zjišťovala majetkové, finanční a osobní poměry žalovaného, zejména jeho výdaje, počet případných dalších úvěrů či vyživovacích povinností žalovaného. Nijak též neprokázala, že by žalovaného před poskytnutím úvěru lustrovala v bankovních a nebankovních registrech. Žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že zjišťovala informace zejména o výdajích žalovaného, a tyto uchovala tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Smlouva byla uzavřena v roce 2022, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně ani nezjišťovala tyto údaje, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně neprověřovala podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.
21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
23. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
24. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka.
25. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
26. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
27. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná
28. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
29. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
30. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
31. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
33. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
34. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
35. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
36. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
37. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
38. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
39. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
40. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
41. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
42. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
43. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně a s odbornou péčí prověřovala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.
44. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši částka, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky částka (částka požadované jistiny ve výši částka po odečtení žalovaným vrácených částka), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , tedy z částky částka datum do zaplacení (výrok I.).
45. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu.
47. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalovaného v řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.