Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 177/2026-23
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 19 420 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se do částky 9 420 Kč s příslušenstvím zamítá.
II. Žalovaný je povinen do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 2. 2026 do zaplacení a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 104,60 Kč.
Odůvodnění:
I. Žaloba se do částky 9 420 Kč s příslušenstvím zamítá.II. Žalovaný je povinen do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 2. 2026 do zaplacení a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 104,60 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 12. 11. 2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, které žalobkyně zaslala na účet žalovaného. Dne 18. 11. 2024 žalovaný požádal o navýšení zápůjčky o 3 600 Kč a následně požádal o dalších 1 400 Kč, které žalobkyně taktéž zaslala na jeho účet. Žalovaný se za poskytnutou zápůjčku zavázal uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Zápůjčka s poplatkem byly splatné dne 12. 12. 2024, žalovaný do podání žaloby neuhradil ničeho. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, na nichž žalovaný potvrdil přečtení smlouvy o zápůjčce i všeobecných obchodních podmínek. Smlouva byla podepsána elektronicky, kódem PIN, který je podle žalobkyně prostým elektronickým podpisem. Žalobkyně zaslala smlouvu o zápůjčce žalovanému na jím uvedený e-mail a splnila tak dle svého názoru požadavky § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně též posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 14 750 Kč, skládající se z dlužné jistiny a poplatku v celkové výši 13 250 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč a také smluvní pokuty (0,10 % denně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč) ve výši 4 670 Kč a dále zákonného úroku z prodlení od 13. 12. 2024.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud ze smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 11. 2024 (č.l. 12-13) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalovanému jako dlužníkovi (ve smlouvě označenému jako klient) poskytnout na účet č. č. účtu částku 5 000 Kč za poplatek ve výši 1 625 Kč se splatností ke dni 12. 12. 2024. V článku 1.7. je uvedeno, že v případě splacení zápůjčky ve výši a termínech dle smlouvy. tj. do 30 dnů, činí RPSN 2 969 % a celková splatná částka 6 625 Kč. V článku 2.3. byly upraveny poplatky spojené s vymáháním zápůjčky. V části podpisy je u jména žalovaného uveden PIN kód číslo. Z Dodatku ke smlouvě o úvěru č. číslo ze dne 18. 11. 2024 (č.l. 14) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala navýšit zápůjčku žalovanému o částku 3 600 Kč za poplatek ve výši 1 170 Kč (poplatek celkem činil 2 795 Kč), splatnost zápůjčky zůstala ke dni 12. 12. 2024, dodatek byl podepsán PIN kódem 7928. Z Dodatku ke smlouvě o úvěru č. číslo z téhož dne (č.l. 15) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala navýšit zápůjčku žalovanému o dalších 1 400 Kč (celkem tak výše zápůjčky činila 10 000 Kč) za poplatek ve výši 455 Kč (poplatek celkem činil 3 250 Kč), splatnost zápůjčky zůstala ke dni 12. 12. 2024, dodatek byl podepsán PIN kódem číslo. Z potvrzení o provedených platbách (č.l. 16) bylo zjištěno, že na účet č. č. účtu byla dne 12. 11. 2024 odeslána částka 5 000 Kč, dne 18. 11. 2024 částka 3 600 Kč a následně částka 1 400 Kč. Z upomínek (č.l. 18) ze dne 19. 12. 2024 a 26. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši 14 240 Kč a následně ve výši 15 021 Kč. Žalovanému byla zasílána též opakovaná výzva k úhradě částky 16 111 Kč ze dne 11. 1. 2025 (č.l. 19). Z předžalobní výzvy ze dne 5. 2. 2026, kterou žalobkyně doložila včetně podacího lístku (č.l. 20, 21) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 19 120 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 121 Kč.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v adresa, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
9. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou a jejími dodatky poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný byl povinen spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč zápůjčku do 12. 12. 2024 vrátit. Žalovaný svou povinnost řádně neplnil a žalobkyni na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho, dostal se tak do prodlení, proto žalobkyně přistoupila k ukládání smluvních sankcí a zasílání upomínek.
10. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. spisová značka) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka (právnická osoba v. jméno FO a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. spisová značka, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
11. V projednávané věci žalobkyně řádně nezjišťovala příjmy ani výdaje a pohledávky žalovaného, při absenci těchto podkladů pak nemohla být schopna řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat požadované úroky (poplatky), náklady na upomínání ani smluvní pokuty.
12. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 10 000 Kč poskytnutém žalobkyní žalovanému jako úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru a dodatků k této smlouvě. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, nesplacená část poskytnutého plnění tak činí 10 000 Kč. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, a soud proto rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 10 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
13. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal per analogiam i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch (aritmeticky z 52 % po započtení úspěchu žalovaného 48 % činí úspěch žalobkyně 4 %), a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady soudního řízení ve výši 104,60 Kč. Ty celkové dosáhly výše 2 615 Kč a podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny právního zástupce podle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a výzvy k plnění (3x 400 Kč) tj. 1 200 Kč, paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) tj. 300 Kč a 21 % DPH ve výši 315 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.