Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 62/2026-18
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurztéglem, Ph.D., LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 27 720 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 490 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 490 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 27 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 720 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 57 200 Kč nejpozději do datum. Na svůj závazek však uhradil pouze částku 13 510 Kč, v důsledku čehož žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 27 720 Kč. Dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč odpovídající nákladům vynaloženým na zaslání upomínek.
2. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, soud vyzval žalobkyni mimo jiné k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, k předložení podkladů, z nichž při tomto posouzení vycházela, k předložení úplné platební historie úvěru, ke specifikaci žalované částky 27 720 Kč a k doložení vzniku nároku na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.
3. Podáním ze dne datum žalobkyně uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Současně uvedla, že tato skutečnost zřejmě povede k závěru o neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Navrhla proto, aby soud žalovanému uložil povinnost vrátit vše, co podle smlouvy obdržel, jako bezdůvodné obohacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení.
4. Žalovaný se k žalobě ani k výzvě soudu nevyjádřil.
5. Z provedené smlouvy o zápůjčce, všeobecných obchodních podmínek, předžalobní výzvy a dalších listin založených ve spise soud zjistil, že dne datum byla mezi účastníky uzavřena smlouva označená jako smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 57 200 Kč nejpozději do datum. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 13 510 Kč.
6. Na základě uvedených skutkových zjištění soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně jako podnikatel poskytla žalovanému jako spotřebiteli peněžní prostředky za úplatu s povinností jejich následného vrácení.
7. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti.
8. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřiteli povinnost aktivně zjistit a vyhodnotit takové skutečnosti, které mu umožní učinit kvalifikovaný závěr o tom, zda bude spotřebitel schopen úvěr řádně splácet. Nestačí přitom pouhé formální získání určitých údajů či nahlédnutí do registrů. Věřitel musí být schopen doložit, jaké konkrétní informace o příjmech, výdajích a dalších závazcích spotřebitele měl při uzavření smlouvy k dispozici a jakým způsobem je vyhodnotil.
9. V projednávané věci žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že před poskytnutím úvěru provedla ověření údajů o žalovaném a vyhodnotila jeho schopnost dostát sjednaným závazkům. Konkrétní skutková tvrzení o tom, z jakých údajů vycházela, jaké informace měla k dispozici ohledně příjmů, výdajů a dalších závazků žalovaného a jakým způsobem dospěla k závěru o jeho schopnosti úvěr splácet, však v žalobě neuvedla.
10. Soud proto usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, žalobkyni vyzval, aby svá tvrzení v tomto směru doplnila, označila důkazy k jejich prokázání a předložila podklady, z nichž při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Současně ji vyzval k předložení veškerých listin a dalších podkladů použitých při vyhodnocení žádosti o úvěr.
11. Žalobkyně však následně soudu výslovně sdělila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Současně uvedla, že tato skutečnost zřejmě povede k závěru o neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a navrhla, aby soud žalovanému uložil povinnost vrátit vše, co podle smlouvy obdržel.
12. Za této procesní situace soud uzavírá, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Přes výslovnou výzvu soudu nesdělila, jaké konkrétní informace o majetkových a osobních poměrech žalovaného měla k dispozici, nepředložila podklady, z nichž měla při posouzení úvěruschopnosti vycházet, a ani netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že zákonnou povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnila.
13. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Následkem porušení této povinnosti je vznik restitutivního vztahu mezi účastníky, v jehož rámci je spotřebitel povinen vrátit pouze dosud nevrácené poskytnuté peněžní prostředky, nikoliv další plnění představující cenu úvěru, poplatky či jiné náklady sjednané ve smlouvě.
14. V rozsahu, v němž žalobkyně požadovala plnění převyšující dosud nevrácenou část poskytnutých finančních prostředků, proto soud žalobu neshledal důvodnou.
15. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 22 000 Kč a že žalovaný na předmětný závazek uhradil celkem 13 510 Kč. Z těchto tvrzení žalobkyně soud vycházel. Nevrácená část poskytnutých peněžních prostředků tak činí částku 8 490 Kč.
16. Soud proto shledal žalobu důvodnou pouze v rozsahu částky 8 490 Kč, která představuje dosud nevrácené finanční prostředky poskytnuté žalovanému žalobkyní.
17. Ve zbývající části, tj. ohledně částky 19 230 Kč a nároku na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala existenci právního důvodu pro přiznání těchto plnění.
18. Soud se dále zabýval otázkou splatnosti nároku na vrácení dosud nevrácených peněžních prostředků a navazujícím nárokem na zákonný úrok z prodlení.
19. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a poskytla mu k plnění lhůtu tří dnů. Současně jej upozornila, že v případě neuhrazení pohledávky přistoupí k soudnímu vymáhání nároku.
20. Účelem předžalobní výzvy bylo jednoznačně dosáhnout dobrovolného splnění povinnosti žalovaného spočívající ve vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Nejpozději tímto úkonem dala žalobkyně žalovanému najevo, že požaduje vrácení plnění, které mu bylo na základě předmětného právního vztahu poskytnuto.
21. Soud přitom vychází z toho, že v situaci, kdy žalobkyni náleží toliko vrácení dosud nevrácených peněžních prostředků, není rozhodující původní smluvně sjednaná splatnost úvěru, nýbrž okamžik, kdy byl žalovaný vyzván k vrácení částky, kterou si ponechal bez právního důvodu.
22. Žalovanému byla doručena (fikcí) výzva k vyjádření se k předmětné žalobě dne datum.
23. Žalovaný přes poskytnutou možnost na výzvu nereagoval, požadovanou částku neuhradil a ani v průběhu soudního řízení netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit zánik nebo snížení jeho povinnosti vrátit žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky.
24. S ohledem na obsah předžalobní výzvy, následné podání žaloby a okolnosti projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalovaný byl nejpozději od datum (doručení výzvy k vyjádření žalovaného k žalobě + lhůta 3 dnů k plnění dle výzvy žalobkyně) v prodlení se splněním své povinnosti vrátit žalobkyni částku 8 490 Kč. Od tohoto dne proto žalobkyni náleží podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády upravujícím výši úroků z prodlení rovněž zákonný úrok z prodlení.
25. Soud proto žalobě v rozsahu částky 8 490 Kč vyhověl a přiznal žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení.
26. Ve zbývající části soud žalobu zamítl s odkazem na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru, viz výše.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Rozsah úspěchu žalovaného v řízení činí 69,37 % a úspěchu žalobkyně činí 30,63 %. Žalobkyně byla úspěšná pouze v nepatrné části svého uplatněného nároku, když jí byla přiznána částka 8 490 Kč oproti žalované částce 30 220 Kč včetně nákladů vymáhání. Převážný úspěch ve věci měl tedy žalovaný. Žalovanému však podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, neboť se do řízení nezapojil a nebyl zastoupen advokátem. Za této situace soud rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.