Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 105/2026-31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Pomahačem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 28 108,73 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 3 150,46 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 17. 3. 2026 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 24 958,27 Kč zákonného úroku z prodlení z částky 24 958,27 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 260,99 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 25 970,10 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 709,17 Kč, se žaloba zamítá

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 3 150,46 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 17. 3. 2026 do zaplacení.II. V části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 24 958,27 Kč zákonného úroku z prodlení z částky 24 958,27 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 260,99 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 25 970,10 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 709,17 Kč, se žaloba zamítáIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 28 108,73 Kč z titulu dlužných závazků ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 19.2.2019, dále zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 260,99 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 709,17 Kč za období od 26.12.2025 do 16.3.2026, smluvního úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 25 970,10 Kč od 17.3.2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 108,73 Kč od 17.3.2026 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný řádně a včas nesplácel poskytnutý revolvingový úvěr, v důsledku čehož žalobce úvěr dne 11.12.2025 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky, avšak bezvýsledně. Současně se žalobce domáhal náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z předžalobní výzvy k plnění ze 7.1.2026 a podacího archu České pošty z 8.1.2026 okresní soud zjistil, že dne 7.1.2026 byla vůči žalovanému vyhotovena předžalobní výzva k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy č. hodnota, v níž byla dlužná částka vyčíslena částkou 31 279,88 Kč a žalovaný byl vyzván k její úhradě ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy, přičemž z podacího archu České pošty okresní soud zjistil, že zásilka určená jméno FO, označená číslem úvěru hodnota, byla podána k poštovní přepravě dne 8.1.2026. Třetím pracovním dnem po odeslání zásilky byl den 13.1.2026, kdy se zásilka považovala za doručenou ( ). Sedmidenní lhůta k plnění uplynula dne 20.1.2026 a žalovaný se tak ocitl v prodlení dne 21.1.2026.

5. Z úvěrové smlouvy č. hodnota z 19.2.2019 okresní soud zjistil, že dne 19.2.2019 uzavřeli právní předchůdce žalobce, společnost Jméno žalobkyně., a žalovaný smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 26 000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %, přičemž měsíční splátka byla sjednána ve výši 4 % z dlužné částky a splatnost měsíčních splátek byla stanovena vždy k 20. dni v měsíci; současně bylo sjednáno první čerpání úvěru ve výši 10 898 Kč za účelem financování nákupu mobilního telefonu Huawei Nova 3 v pořizovací ceně 10 898 Kč, přičemž žalovaný smlouvu podepsal a potvrdil převzetí úvěrových podmínek a dalších smluvních dokumentů.

6. Z tabulky nazvané „Výpis čerpání splátek a úhrad pro klienta jméno FO“ okresní soud zjistil, že dne 19.2.2019 došlo k prvnímu čerpání úvěru ve výši 10 898 Kč, následně žalovaný úvěr opakovaně čerpal a splácel, přičemž výpis zachycuje jednotlivá čerpání, úhrady, účtované úroky, poplatky, pojistné a další položky vedené věřitelem na úvěrovém účtu žalovaného až do dne 16.3.2026; z výpisu dále vyplývá, že dne 11.12.2025 byl úvěr zesplatněn a že ke dni 16.3.2026 evidoval věřitel podle rekapitulace na úvěrovém účtu celkový neuhrazený dluh ve výši 33 078,89 Kč, sestávající zejména z jistiny ve výši 25 970,10 Kč, smluvních úroků, úroků z prodlení, poplatků, pojistného, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty.

7. Z úvěrových podmínek společnosti Jméno žalobkyně. pro Clubcard kreditní kartu platných od 1.4.2012 okresní soud zjistil, že dne 1.4.2012 nabyly účinnosti úvěrové podmínky upravující práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o revolvingovém úvěru, zejména podmínky čerpání a splácení úvěru, úročení dlužných částek, účtování poplatků a sankcí, podmínky zesplatnění úvěru, podle nichž se klient dostane do prodlení mimo jiné tehdy, je-li v prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, přičemž věřitel je v takovém případě oprávněn požadovat splacení celého čerpaného úvěru, a dále podmínky účtování smluvní pokuty a navýšeného úroku po zesplatnění úvěru.

8. Z výzvy ke splacení celého úvěru z 11.12.2025 a podacího archu z 12.12.2025 okresní soud zjistil, že dne 11.12.2025 právní předchůdce žalobce vyhotovil vůči žalovanému výzvu ke splacení celého úvěru č. hodnota, v níž vyčíslil dlužnou částku na 30 663,09 Kč a vyzval žalovaného k její úhradě nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, přičemž z podacího archu okresní soud zjistil, že zásilka určená žalovanému a označená číslem úvěru hodnota byla podána k poštovní přepravě dne 12.12.2025. Třetím pracovním dnem po odeslání zásilky byl den 17.12.2025, kdy se zásilka považovala za doručenou. Lhůta k úhradě stanovená ve výzvě uplynula dne 25.12.2025 a žalovaný se tak ocitl v prodlení dne 26.12.2025.

9. Z úvěrové zprávy – karty klienta okresní soud zjistil, že dne 19.2.2019 právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru č. hodnota evidoval u žalovaného jako zdroj příjmu zaměstnání, měsíční příjem ve výši 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti ve výši 2 500 Kč, přičemž za účelem posouzení bonity žalovaného provedl téhož dne dotazy do registrů SOLUS, NRKI, CEE, ISIR a dalších evidencí, které byly vě zaznamenány s výsledky „OK“, „Ověřeno“ nebo „Klient nenalezen v externím systému“, a na základě takto zjištěných údajů dne 19.2.2019 schválil revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 26 000 Kč.

10. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku pro společnost Jméno žalobkyně. okresní soud zjistil, že dne 1.10.2005 vznikla a byla do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v adresa, oddíl B, vložka hodnota, zapsána obchodní společnost Jméno žalobkyně., IČO IČO, se sídlem adresa, adresa, přičemž od 11.7.2011 měla jako předmět podnikání rovněž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

11. Z úvěrové zprávy okresní soud zjistil, že dne 31.1.2019 byly v Nebankovním registru klientských informací evidovány údaje o úvěrových závazcích žalovaného, podle nichž měl žalovaný vedeny smlouvy se společnostmi právnická osoba., Jméno žalobkyně., právnická osoba. a právnická osoba., přičemž u jednotlivých závazků byly evidovány údaje o výši úvěrových rámců, aktuální výši zadlužení, historii splácení a případných prodleních. Zy dále vyplývá, že ke dni vyhotovení zprávy byly některé úvěrové závazky žalovaného již ukončeny a některé byly nadále aktivní, přičemž součástí výpisu byly rovněž údaje o kreditních kartách a kontokorentních úvěrech vedených na jméno žalovaného.

12. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. , a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

13. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že žalovaný měl již před uzavřením úvěrové smlouvy evidovány další úvěrové závazky u více finančních institucí. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru vycházel z údajů o příjmech a výdajích žalovaného, podle nichž činil jeho měsíční příjem 25 000 Kč, příjem dalších členů domácnosti 20 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 2 500 Kč, přičemž tyto údaje byly do evidenčního systému zadány jako informace poskytnuté žalovaným a z provedeného dokazování nevyplynulo, že by je právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy jakýmkoliv způsobem ověřoval. Současně provedl lustrace v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR a dalších evidencích. Na základě takto zjištěných údajů schválil žalovanému dne 19.2.2019 revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 26 000 Kč, přičemž žalovaný téhož dne vyčerpal částku 10 898 Kč na nákup mobilního telefonu. Žalovaný následně úvěr opakovaně čerpal a splácel, své smluvní povinnosti však neplnil řádně, proto byl úvěr dne 11.12.2025 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Ke dni 16.3.2026 evidoval věřitel na úvěrovém účtu žalovaného dluh v celkové výši 33 078,89 Kč, jehož podstatnou část tvořila nesplacená jistina ve výši 25 970,10 Kč.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem ( , o spotřebitelském úvěru).

16. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. a násl. (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. , o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

17. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. - 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

18. S ohledem na výše uvedené okresní soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce před poskytnutím spotřebitelského úvěru dne 19.2.2019 řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ačkoliv vycházel z údajů, podle nichž činil měsíční příjem žalovaného 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 2 500 Kč, z provedeného dokazování nevyplynulo, že by tyto údaje před uzavřením smlouvy jakýmkoliv způsobem ověřoval. Současně sice provedl lustrace v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR a dalších evidencích a měl k dispozici údaje o dalších úvěrových závazcích žalovaného vedených u více finančních institucí, avšak samotná existence těchto lustrací nemůže nahradit řádné zjištění a ověření příjmových a výdajových poměrů spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti založené toliko na údajích sdělených žadatelem o úvěr, aniž by byla jejich správnost jakkoliv ověřena, nelze považovat za posouzení založené na nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

19. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

20. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, neboť žalovaný nikterak netvrdil ani neprokázal, že by žalobci uhradil více, než žalobce v řízení tvrdil. Žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 100 681,35 Kč, zatímco žalovaný na jejich úhradu zaplatil celkem 97 530,89 Kč. Rozdíl mezi poskytnutým plněním a uhrazenými platbami činí 3 150,46 Kč, o nějž se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil.

22. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. ), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

25. V přezkoumávaném případě je žalovaný procesně zcela pasivní a ničeho o svých majetkových, sociálních a příjmových poměrech ani o svých možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu netvrdil. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 7.1.2026, která byla odeslána dne 8.1.2026 a považovala se za doručenou dne 13.1.2026. Žalobce v ní poskytl žalovanému lhůtu 7 dnů k úhradě dluhu, která marně uplynula dne 20.1.2026. Žalovaný se tak nejpozději dne 21.1.2026 dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Žalobce se však domáhal přiznání úroku z prodlení až od 17.3.2026, a proto mu soud v souladu s dispoziční zásadou přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 3 150,46 Kč až od tohoto dne do zaplacení (výrok ad I.).

26. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. s tím, že žalovanému, který byl v řízení z větší části úspěšný, doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).