Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
43 C 31/2026-73
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Kohoutovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 165 367 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 216 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 55 216 Kč za dobu od 12. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 216 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 55 216 Kč za dobu od 12. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Ve zbytku se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 165 367 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 125 000 Kč, který mu vyplatila dne 27. 9. 2024. Žalovaný se zavázal úvěr vč. sjednaného úroku splácet v 48měsíčních splátkách ve výši 8 723 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Na základě získaných informací bylo doporučeno úvěr schválit. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku toho došlo k zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 69 784 Kč. Žalovaný přes výzvy neuhradil na dluh ničeho. Žalobkyně vedle jistiny ve výši a úroku požadovala přiznání smluvní pokuty a vzniklých nákladů.
2. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Česka, a žalovaný státním příslušníkem Vietnamu, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem. Proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS).
3. Podle čl. 17 odst. 1 a 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, může být žalovaný, který je spotřebitelem, žalován pouze u soudů členského státu, na jehož území má bydliště. Žalovaný má na území České republiky své bydliště, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalovaného, který je spotřebitelem, tedy české právo.
4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
5. Žalobkyně je společností, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (viz úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru na č. l. 35 spisu).
6. Dne 30. 9. 2024 akceptovala žalobkyně žádost žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru vyplatila žalobkyně žalovanému dne datum úvěr ve výši 125 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 48měsíčních splátkách ve výši 8 723 Kč. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 68,34 % a RPSN činila 89,30 %. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit žalobkyni činila 367 440 Kč (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru, smlouva o úvěru, č. návrhu Anonymizováno, na č. l. 8 – 10 spisu, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. hodnota na č. l. 11 spisu, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru č. hodnota na č. l. 12 spisu, pojištění schopnosti splácet úvěry na č. l. 13 – 16 spisu, karta klienta na č. l. 17 spisu, doklad o vyplacení úvěru, otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu na č. l. 33 spisu, přihláška do pojištění, skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry na č. l. 36 – 37 spisu, dodatek č. hodnota k návrhu smlouvy o úvěru na č. l. 41 – 42 spisu, příloha č. hodnota k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 43, základní informace o klientovi, č. smlouvy Anonymizováno na č. l. 44 spisu včetně důkazu o odeslání 1 Kč na č. l. 44 p. v. spisu, zaslaná SMS, datum odeslání 26. 9. 2024, na č. l. 45 spisu, důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) na č. l. 48 p. v. spisu, předsmluvní formulář vztahující se ke smlouvě o úvěru č. hodnota na č. l. 23 – 26 spisu, podpis na dálku, smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt Anonymizováno) na č. l. 40 spisu, sdělení právnická osoba na č. l. 57 spisu).
7. Žalovaný na splacení úvěru zaplatil celkem 69 784 Kč, tj. 8 x 8 723 Kč (viz karta klienta na č.l. 17 spisu).
8. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila na základě formuláře hodnocení klienta, dále v databázi Anonymizováno a Anonymizováno. K dispozici měla rovněž doklad totožnosti žalovaného, což žalobkyně prokázala tím, že předložila jeho kopii. Žalobkyně při hodnocení poměrů žalovaného vycházela z měsíčních výdajů ve výši 12 901 Kč a příjmů ve výši 48 146 Kč (viz hodnocení klienta na č. l. 26 spisu, hodnocení klienta na č. l. 27 spisu, detail úhrady z účtu č. účtu na č. l. 28 spisu, detaily úhrady z účtu č. účtu na č. l. 29 spisu, výpis z nebankovního registru klientských informací (Anonymizováno) na č. l. 30 spisu, prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ke smlouvě o úvěru č. hodnota na č. l. 31 – 32 spisu, detail úhrady z účtu č. účtu na č. l. 34 spisu, výpis záznamu z registru Anonymizováno na č. l. 39 spisu, kopie povolení k pobytu na č. l. 46 – 47 spisu).
9. Žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr byl pro prodlení s úhradou splátek, zesplatněn. Následně žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzva k plnění byla podána na poštu dne 4. 2. 2026 (viz předžalobní výzva ze dne 4. 2. 2026 na č. l. 18 spisu, oznámení ze dne 21. 9. 2025 na č. l. 19 spisu, výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 16. 9. 2025 na č. l. 20 spisu, doručenka, resp. dodejka na č. l. 21 spisu, výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru na č. l. 22 spisu ze dne 18. 8. 2025, podací arch na č. l. 38 spisu).
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Ustanovení § 1810 a následující o. z. představují základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele, kdy jde o recepci šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.
14. Dle § 1813 odst. 1 o.z., tzv. zneužívající klauzule, jsou zneužívající ujednání ta, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
15. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z. (ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou) je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 125 000 Kč. V úvěrové smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 68,34 % a RPSN činila 89,30 %. Jednalo se o smlouvu spotřebitelskou, protože byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným jako spotřebitelem (§ 419 o. z.). Sjednaný úvěr podléhá zákonu o spotřebitelskému úvěru, jelikož byl sjednán úvěr se spotřebitelem (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž nešlo žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 4 nebo o omezení podle § 5 zákona o spotřebitelském úvěru.
18. Vzhledem k tomu, že žalovaný je spotřebitel, soud se ze své úřední povinnosti zabýval předně tím, zda se v daném případě, s ohledem na ujednání o výši úrokové míry, jedná o platně uzavřenou úvěrovou smlouvu. V řízení bylo prokázáno, že v listině, kterou žalobkyně označila jako smlouvu o úvěru, byla sjednána jako pevná úroková sazba ve výši 68,34 % a RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) činila 89,30 %.
19. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v září 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v září roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,70 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba významně převyšuje tuto úrokovou sazbu, roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě 89,30 % je pak vice než desetinásobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.
20. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od žalobkyně přijal částku 125 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť smlouva o úvěru je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Žalovaný byl proto povinen přijatou částku žalobkyni vydat, a to bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný vrátil žalobkyni před podáním žaloby částku v celkové výši 69 784 Kč, je proto povinen vrátit žalobkyni částku ve výši 55 216 Kč.
21. Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohlo ani žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvních úroků, nákladů ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 998 Kč a 21 569,24 Kč (vč. z nich požadovaného příslušenství) a dlužného pojištění ve výši 2x 1 068 Kč. Proto soud žalobu ve zbytku zamítl.
22. Žalovaný byl k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) prokazatelně vyzván předžalobní výzvou k plnění s tím, že tato výzva byla odeslána dne 4. 2. 2026. S ohledem na ust. § 573 o. z. má soud za to, že výzva došla třetí pracovní den ode dne odeslání (10. 2. 2026). Soud určil jako přiměřenou lhůtu, a to i s ohledem na ustanovení § 573 o. z. 1 den pracovní den ode dne doručení výzvy. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný byl povinen poskytnutou jistinu úvěru vrátit do 11. 2. 2026 a počínaje dnem 12. 2. 2026 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. O výši úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na datum počátku prodlení žalovaného soud žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši 11,5% ročně za dobu od 12. 2. 2026 do zaplacení.
23. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že nezkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 84 odst. 2 ZoSÚ, a to s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 165 367 Kč, úspěšná byla v částce 55 216 Kč, tj. v dané věci byl úspěšný žalovaný. Žalovanému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.
25. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.