Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 157/2026-50
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 11 506,55 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 006,55 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 506,55 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 006,55 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 506,55 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 506,55 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 2. 2026 mezi žalobkyní a původní věřitelkou právnická osoba. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy ze dne 23. 12. 2024 částku 5 500 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Dne 10. 3. 2026 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně uznává do výše 5 500 Kč.
3. Účastníci se z jednání soudu dne 11. 9. 2026 omluvili, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.
4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
- ze zprávy právnická osoba. ze dne 7. 8. 2026 bylo zjištěno, že účet číslo č. účtu nebyl veden na žalovaného a v měsíci prosinci 2024 na něj byla připsána příchozí platba s VS var. symbol ve výši 5 500 Kč;
- z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u právnická osoba. za období prosinec 2024 vylo zjištěno, že dne 23. 12. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet právnická osoba č. č. účtu částku 5 500 Kč s VS var. symbol;
- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno s přílohami bylo zjištěno, že v ní je jako úvěrovaný uveden žalovaný, jako jeho bankovní účet je uveden účet č. č. účtu, jistina úvěru je 5 500 Kč, úroková sazba 40 % ročně a RPSN 9 202,60 %. Úvěr byl poskytnut na 30 dnů s tím, že celkem mělo být zaplaceno 11 687,37 Kč;
- z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 14. 6. 2023, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2026 a přílohy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena původní věřitelkou žalobkyni;
- z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 7. 3. 2026 s podacím lístkem bylo zjištěno, že dne 10. 3. 2025 bylo žalovanému odesláno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva.
Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedeného dokazování.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 23. 12. 2024 částku 5 500 Kč s tím, že žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 11 687,37 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně získala pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva byly žalovanému zaslány dne 10. 3. 2026. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, když v tomto směru nepředložila ničeho k prokázání svých tvrzení.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, k prokázání tohoto svého tvrzení však nepředložila ničeho. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.
17. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 500 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě neuhrazené jistiny ve výši 5 500 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
18. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu ujednaného poplatku. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 17. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to za situace, kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci.