Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 180/2026-61

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 190 120,03 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 86 572,42 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 103 547,61 Kč s kapitalizovaným úrokem 19 986,36 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 187 720,03 Kč od 16. 6. 2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 27. 3. 2026 do 15. 6. 2026 částkou 4 851,97 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 190 120,03 Kč od 16. 6. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 1 901 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 86 572,42 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 103 547,61 Kč s kapitalizovaným úrokem 19 986,36 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 187 720,03 Kč od 16. 6. 2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 27. 3. 2026 do 15. 6. 2026 částkou 4 851,97 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 190 120,03 Kč od 16. 6. 2026 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 1 901 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 190 120,03 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 10. 2. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem a poplatky splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1,93 % ze sjednaného úvěrového rámce vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých informací, potvrzením zaměstnavatele o výši příjmů, lustrací v registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS (částka, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno zatížit klienta splátkou) a zjištěním kreditního skóre prostřednictvím statistických a automatizovaných modelů. Takto zjistila, že žalovaný měl příjem 30 678 Kč. Další příjem zohledněn nebyl. Žalovaný celkem čerpal 410 467,42 Kč a uhradil celkem 323 895 Kč (úhrada byla jen zčásti započtena na jistinu). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto žalobkyně úvěr ke dni 12. 3. 2026 zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z jistiny 187 720,03 Kč, nákladů na vymáhání 900 Kč a smluvních pokut 1 500 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle , (dále jen „“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval, soud proto v souladu s předpokládal, že nemá žádné námitky. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání dle

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Zy označené jako „Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č.: hodnota“ ze dne 10. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 160 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem 16,9 % ročně v měsíčních splátkách o minimální výši 1,925 % z úvěrového rámce, které byly splatné vždy k 20. dni v měsíci. Bylo sjednáno, že výše úvěrového rámce se může v návaznosti na individuální posouzení měnit. Žalovaný mohl o navýšení požádat písemně, telefonicky, e-mailem, na webu nebo prostřednictvím aplikace. U jména žalovaného je uvedeno, že má příjem ze zaměstnání 30 678 Kč čistého měsíčně.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem 410 467,42 Kč a zaplatil celkem 323 895 Kč.

7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně si k osobě žalovaného pro úvěr 200 000 Kč poznamenala, že je rozvedený, nemá děti, bydlí ve vlastním, má příjem ze zaměstnání 30 678 Kč, a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí 13 000 Kč. Žalobkyně si poznamenala, že žalovaný neměl negativní záznam v databázi SOLUS, NRKI a ISIR a nebyla proti němu vedena exekuce a Anonymizováno. Příjem žalovaného byl ověřen potvrzením zaměstnavatele z 7. 2. 2023.

8. Z výpisu z běžného účtu za dobu od 22. 12. 2022 do 25. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému byla na účet vyplácena mzda od právnická osoba., která v lednu 2023 činila 31 716 Kč. Žádný jiný příjem na účtu evidován není. Oproti tomu je na účtu evidováno mnoho výdajových transakcí v celkové výši 56 953,72 Kč, zůstatek činil 4 655,53 Kč. Žalovaný splácel dva úvěry a dále kreditní kartu.

9. Z potvrzení o ověření bonity klienta MLS (maximální limit splátky) bylo zjištěno, že žalobkyně k žádosti o úvěr poznamenala, že žalovaný má příjem ze zaměstnání 30 678 Kč, splátky jiným společnostem 7 474 Kč. Při výpočtu MLS žalovaného žalobkyně zohlednila na straně výdajů pouze životní minimum domácnosti 4 860 Kč, buffer 3 000 Kč, splátku předmětného úvěru 3 080 Kč, splátky jiným společnostem 7 474 Kč a normativní náklady bydlení 8 932 Kč. Takto dospěla k tomu, že zbývající MLS žalovaného je 3 332 Kč.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 4. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nezaplatí, bude podána žaloba. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána 30. 4. 2026 na adresu uvedenou v záhlaví.

11. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

12. Žalobkyně se smlouvou ze dne 10. 2. 2023 zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 200 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem. Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 410 467,42 Kč a žalovaný dosud uhradil celkem 323 895 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila svoje záznamy, potvrzení zaměstnavatele a výpis z účtu žalovaného. Ověřen měla pouze příjem žalovaného a hospodaření s účtem za leden 2023. Přestože žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného, z potvrzení o provedení ověření bonity MLS žalovaného vyplývá, že z nich nezjistila skutečné výdaje žalovaného a jeho domácnosti, nýbrž výdaje domácnosti hodnotila pouze souhrnně.

13. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 21. 11. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

22. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Nejprve se soud zabýval otázkou platnosti smlouvy. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. V projednávané věci vyšla žalobkyně z prohlášení žalovaného, které zkoumala pouze povrchně, a z administrativních údajů. Ověřen měla pouze příjem žalovaného. Výši výdajů řádně nezjišťovala, neboť vyšla pouze z údajného sdělení žalovaného, které nijak neověřila, pouze jej porovnala s výší životního minima a normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně sice měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, ale žádné konkrétní údaje k jeho výdajům z nich nezjišťovala. Kdyby se výpisem z účtu skutečně zabývala, musela by zjistil, že žalovaný v době před uzavřením smlouvy s žalobkyní byl jednoznačně předlužen, když jeho měsíční výdaje výrazně převyšovaly příjem. Tato skutečnost sice nemusela nutně vést k závěru, že žalovaný není schopen úvěr splácet, ale žalobkyně se jí měla zabývat, vyžádat si další nezbytné údaje od žalovaného a zahrnout je do svého ověření úvěruschopnosti. Žalobkyně neměla všechny nezbytné informace k posouzení úvěruschopnosti žalovaného (konkrétní, ověřené výdaje domácnosti) a některými údaji, které k dispozici měla, protože vyplývaly z výpisu z účtu, se dostatečně nezabývala (např. závazky žalovaného vůči jiným společnostem). Takový postup žalobkyně soud hodnotí jako zcela nedostatečný a v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytla-li žalobkyně spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že pro posouzení úvěruschopnosti použila i automatizované modely. Soud nezpochybňuje užitečnost statistických a strojově učených modelů, případně analýzu za použití tzv. umělé inteligence, avšak tyto metody mohou poskytovali spotřebitelských úvěrů sloužit pouze jako doplněk standardního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel je dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjistit konkrétní údaje o příjmech a výdajích žalovaného, jeho finanční a ekonomické situaci, způsobu plnění dosavadních dluhů, případně jeho majetku. Tyto údaje si musí v mezích citovaného ustanovení ověřit a musí být schopen je doložit i v soudním řízení. Postup posouzení úvěruschopnosti musí být transparentní a replikovatelný tak, aby si i soud mohl v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřit postup poskytovatele, učinit si o něm vlastní závěr a své rozhodnutí konkrétně a srozumitelně odůvodnit (srov. bod 56 recitálu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2023/2225 ze dne 18. 10. 2023 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES). Pouhý výstup automatizovaných modelů nebo souhrnná data z tohoto hlediska nejsou dostatečné.

26. Ze skutečnosti, že žalovaný úvěr dlouhodobě splácel, nelze zpětně dovozovat, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ani že žalovaný v době uzavření smlouvy byl schopen úvěr splácet. Takový závěr by byl v rozporu s preventivní funkcí § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, body 33-36, 40, 46 a 49, a tam citované rozsudky ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, bod 35, ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, bod 20, a ze dne 10. 6. 2021 ve věci C-303/20, bod 28). Soudní dvůr Evropské unie naopak ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22 (zejm. viz bod 37) dospěl k závěru, že spotřebitel může v takovém případě mít dokonce i právo na vrácení již zaplacených úroků.

27. Smlouvu o spotřebitelském úvěru soud proto shledal absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z.

28. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru 410 467,42 Kč. Žalovaný dosud žalobkyni vrátil 323 895 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni zbývající částku 86 572,42 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. (výrok I.).

29. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, žalobkyni nevzniklo ani právo na úroky, smluvní pokutu, poplatek za pojištění a jiné poplatky ani náklady na vymáhání. Žalobkyně nemá právo ani na úroky z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením jistiny. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. spisová značka dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440). […] Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane, až pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje za přiměřenou.

30. Ve zbývající části soud proto žalobu zamítl (výrok II.).

31. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

32. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

33. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 9 507 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 7 606 Kč, zbývá tedy doplatit 1 901 Kč (výrok IV.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.

Nezaplatí-li žalobkyně doplatek soudního poplatku, bude pohledávka po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.