Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 180/2026-43
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 74 285,22 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 28. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu částky 38 908 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 34 841,60 Kč od 10. 12. 2025 do 27. 4. 2026 a ve výši 11,50 % ročně z částky 841,60 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení, a částky 1 377,22 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 28. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V rozsahu částky 38 908 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 34 841,60 Kč od 10. 12. 2025 do 27. 4. 2026 a ve výši 11,50 % ročně z částky 841,60 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení, a částky 1 377,22 Kč, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 5. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 74 285,22 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne 10. 8. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 49 400 Kč na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný načerpal dne 10. 8. 2025 částku 34 000 Kč a na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 34 000 Kč, poplatek za vyplacení úvěru 676,60 Kč, smluvní úrok 38 066,40 Kč a poplatek za službu presto 165 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 23. 4. 2026. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním ze dne 1. 9. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z interní metodiky. Žalobkyně ověřila měsíční příjem žalovaného ve výši 44 150 Kč a lustrovala žalovaného v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru TelcoScore a dalších.
4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 7. 9. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 10. 8. 2025 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky do výše kreditního rámce 49 400 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit vyčerpanou částku v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalovaného je uvedeno tímto podepisuji.
6. Z autorizace ověření totožnosti nahlédnutím na bankovní účet vyplývá, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaný.
7. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žil žalovaný sám. Měsíční výdaje na půjčky měl ve výši 1 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 10 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 2 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu byla 44 150 Kč, přičemž žalovaný uvedl 36 000 Kč. Disponibilní příjem byl ve výši 13 832 Kč.
8. Z dokumentu s názvem identifikované příjmy se podává, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem ve výši 44 150 Kč. Tento příjem se skládal z množství příjmů v řádech stovek až tisíci korun.
9. Dle přehledu bankovních a karetních transakcí vyplacených spotřebiteli byla dne 10. 8. 2025 poukázána částka ve výši 34 000 Kč na účet č. č. účtu.
10. Z výpisu z běžného účtu prostřednictvím systému Kontomatik se podává množství debetních i kreditních položek. Je zde patrné velké množství položek ze sázek (Betano, Sazka, Fortuna, Tipsport). Jsou zde načerpané úvěry (Kamali, Zaplo). Je zde patrná platba alimentů a příchozí platby v různých výších od různých osob. Není zde patrný příjem ze zaměstnání.
11. Ze sdělení Raiffeisenbank, a. s., ze dne 24. 6. 2026, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. č. účtu je žalovaný a že dne 10. 8. 2025 byla na účet poukázána částka 34 000 Kč.
12. Výzvou ze dne 9. 12. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím e-mailu k úhradě dlužné částky ve výši 75 545,22 Kč.
13. Výzvou k plnění ze dne 19. 4. 2026, odeslanou žalovanému dne 21. 4. 2026, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 76 948,23 Kč, a to do 3 dnů.
14. Další listinné důkazy předložené žalobkyní soud pro nadbytečnost neprovedl k důkazu.
15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 34 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila dokumentu s názvem identifikované příjmy, ze kterého se podává, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem ve výši 41 150 Kč, výpis o posouzení úvěruschopnosti a výpis běžného účtu. Z výpisu z běžného účtu se však žádné pravidelné příjmy žalovaného nepodávají, je zde množství přeposílaných částek mezi různými účty a velké množství položek ze sázek. Tyto informace tak na straně žalobkyně měly vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování jak příjmů, tak výdajů žalovaného. Žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním příjmové ani výdajové stránky žalovaného a spokojila se toliko s jeho prohlášením. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.
16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru. Žalovaný na částku 34 000 Kč neuhradil ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 19. 4. 2026 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 21. 4. 2026 má tedy soud za doručenou žalovanému dne 24. 4. 2026. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 27. 4. 2026, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 28. 4. 2026 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 28. 4. 2026, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky.
17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.