Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
7 C 171/2025-76
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Korandou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B
o zaplacení 15 277,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 15 277,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 277,15 Kč od 9. 2. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši 2 373 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 15 277,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 277,15 Kč od 9. 2. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši 2 373 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce podal dne datum u zdejšího soudu návrh o zaplacení částky 15 277,15 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnil tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností právnická osoba (dříve právnická osoba) a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta postupným čerpáním částka ve výši 51 400 Kč, kterou žalovaná žalobci nevrátila, uhradila pouze část ve výši 36 122,85 Kč. K zaplacení tak zbývá 15 277,15 Kč. Žalobce, jemuž byla pohledávka za žalovanou postoupena, požaduje po žalované úhradu částky 15 277,15 Kč s příslušenstvím, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou 51 400 Kč a částečnou úhradou žalované ve výši 36 122,85 Kč. Žalovaná byla o úhradu dluhu opakovaně upomínána.
2. Soudem byl ve věci vydán dne datum elektronický platební rozkaz, proti kterému si žalovaná podala včasný odpor. Zde uvedla, že mezi ní a společností právnická osoba, nikdy nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná není ve věci aktivně legitimována z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok měl přejít na společnosti právnická osoba a dále na žalobkyni. Postoupeny však měly být závazky ze smlouvy o zápůjčce, nikoliv závazky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná uvedla, že původní smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť nedošlo k ověření úvěryschopnosti žalované při sjednání úvěru a mimo to namítla rovněž i promlčení nároku, kdy jí měly být zaslány ze strany právního předchůdce žalobce dne datum částka 15 000 Kč, dne datum částka 15 000 Kč, dne datum částka 15 300 Kč, dne datum částka 1 500 Kč, dne datum částka 1 600 Kč, dne datum částka 1 500 Kč a dne datum pak poslední částka 1 500 Kč. Celkem jí tak bylo poskytnuto 51 400 Kč. Žalovaná potvrdila, že na úvěr splatila 36 122,85 Kč. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení částky ve výši 15 000 Kč je promlčený, když promlčecí lhůta měla uplynout dne datum resp. datum.
3. Soud se nejprve zabýval tím, zda je žalobce ve věci aktivně legitimován, kdy v tomto směru soud dospěl ke kladnému závěru. Soud vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek a jejího seznamu, jež byla uzavřena mezi původním věřitelem právnická osoba jako postupitelem a právnická osoba, jako postupníkem dne datum. Na základě této smlouvy byly na uvedenou společnost postoupeny pohledávky specifikované v příloze, v níž figuruje pohledávka ve výši 15 277,15 Kč za žalovanou jako položka č. hodnota. Následně došlo k postoupení této pohledávky na žalobce, jak je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohou.
4. Dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě částky ve výši 42 669,70 Kč do 3 dnů a bylo jí téhož dne rovněž oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.
5. Žalobce soudu předložil Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, z níž má soud za prokázané, že mezi předchůdcem žalobce (právnická osoba a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr), s výší úvěrového limitu 15 360 Kč. Smlouva byla sjednána na dobu 24 měsíců s úrokovou sazbou ve výši 1,25 % denně, tj. 456,25 ročně. Celková výše úroku za dobu trvání úvěru měla činit 56 072,33 Kč.
6. Při uzavření smlouvy žalovaná v čestném prohlášení ze dne datum sdělila úvěrujícímu, že je vdaná, její čistý měsíční příjem činí 35 500 Kč. Měsíční výdaje uvedla ve výši 4 000 Kč na domácnost a 5 000 Kč na splátkách jiných úvěrů. Soud tak má za prokázané, že úvěrující při uzavření spotřebitelské smlouvy, byť v nejnutnější míře, splnil povinnost uloženou mu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Výpisy z účtu společnosti právnická osoba žalobce prokázal, že žalované bylo postupně vyplaceno celkem 51 400 Kč, a to postupně po částech, kdy dne datum byla žalované vyplacena částka 15 000 Kč, dne datum částka 15 000 Kč, dne datum částka 15 300 Kč, dne datum částka 1 500 Kč, dne datum částka 1 600 Kč, dne datum částka 1 500 Kč a dne datum pak poslední částka 1500 Kč.
8. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná na výše uvedený úvěrový závazek uhradila celkem 36 122,85 Kč.
9. Podle § 2395 občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Soud se zabýval posouzením listin y označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota“ ze dne datum a dospěl k závěru, že smlouvu s roční úrokovou sazbou ve výši 456,25 % resp. denně 1,25 % je nutno hodnotit jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku . Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z obdobných úvěrů se v daném období (Anonymizováno) pohybovaly na úrovni 7,59% p.a.. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Od poskytovatele se očekává splnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Poskytovatel úvěru má povinnost si ekonomickou schopnost dlužníka splácet úvěr zjišťovat, úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích č.j. 25 Co 127/2018 -76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018 -68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018 -58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020 -80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobce by za situace, kdy by žalovaná na jeho podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřel (smlouva byla uzavřena distančním způsobem, stěží lze tedy předpokládat, že by byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích, přičemž žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu), pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.).
11. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud posuzoval, zda se v daném případě jedná o nárok z bezdůvodného obohacení žalované ve smyslu § § 2993 o.z.. Žalobce ostatně v závěru žaloby o bezdůvodném obohacení hovoří a výše jistiny žalované částky ve vztahu k částečné úhradě žalované tomuto bezdůvodnému obohacení odpovídá. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl na účet žalované celkem částku 51 400 Kč a žalovaná doposud splatila pouze 36 122,85 Kč, byla jí proto uložena povinnost doplatit žalobci částku 15 277,15 Kč, jak je žalováno spolu se zákonným úrokem z prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. .
12. Soud nepřisvědčil námitce promlčení vznesené v průběhu řízení žalovanou. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje v subjektivní lhůtě 3 let, která začíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná na poskytnutou částku ve výši 51 400 Kč uhradila celkem 36 122,85 Kč. Tuto částečnou úhradu žalobce, resp. jeho právní předchůdce započetl na nejstarší část pohledávky, a to na částku ve výši 15 000 Kč poskytnutou žalované dne datum, na částku ve výši 15 000 Kč poskytnutou žalované dne datum a pak částečně ve výši 6 122,85 Kč na částku ve výši 15 300 Kč poskytnutou žalované dne datum, kdy z této poskytnuté částky tak zůstalo nesplaceno 9 177,15 Kč. Žaloba ve věci byla podána dne datum a v obecné promlčení lhůtě 3 let by tak byly promlčeny pohledávky poskytnuté žalované před datem datum, byť běh promlčecí doby v případě bezdůvodného obohacení není nutně vázán na okamžik poskytnutí plnění z neplatného úvěru, ale rozhodným je okamžik, kdy se oprávněný dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je nabyl, který by tak nastal až po soudem uvažovaném datu. Pakliže tedy žalobce v tomto řízení uplatnil 9 177,15 Kč z platby ze dne datum, 1 500 Kč z platby ze dne datum, 1 600 Kč z platby ze dne datum, 1 500 Kč z platby ze dne datum a 1 500 Kč z platby poskytnuté žalované dne datum nelze mít žalobou uplatněný nárok za promlčený.
13. Rovněž pak soud nepřisvědčil námitce žalované, že na žalobce byly postoupeny nároky toliko z úvěrového závazku, nikoliv však z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť zodpovězení otázky právní kvalifikace uplatněného nároku náleží výlučně soudu, přičemž i pokud by soud nárok neposoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, rozhodl by věcně totožně, neboť žalobou uplatněná částka byla žalované skutečně poskytnuta a nebyla by promlčena ani jako nárok na zaplacení nesplacené části úvěru.
14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého účastník, který má ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla žaloba žalobce po právu, proto je žalované uložena povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení v celkové výši 2 373 Kč (2 úkony po 300, 1 úkon za 400 Kč dle § 14b vyhl. MS č. 177/1996 Sb. , 3 režijní paušály po 100 Kč + 21 % DPH tj. 273 Kč a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek). V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.
15. Pro zaplacení přiznané částky a nákladů řízení byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího, a to do 15 dnů od jeho doručení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.