Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 64/2026-68
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 71 240,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení pro požadavek na zaplacení částky 1 200 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 078,39 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, avšak pod ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba se pro požadavek na zaplacení částky 36 961,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 36 431,89 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení pro požadavek na zaplacení částky 1 200 Kč zastavuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 078,39 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, avšak pod ztrátou výhody splátek.III. Žaloba se pro požadavek na zaplacení částky 36 961,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 36 431,89 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem žaloby byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky částka, zahrnující částku jistiny ve výši částka, smluvních poplatků ve výši částka a částka, smluvního úroku ve výši částka a částku částka jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od datum do datum, a to vše z titulu nesplněných povinností žalované podle smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná do podání žaloby uhradila částku částka.
2. Podáním ze dne datum žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky částka s tím, že žalovaná tuto částku uhradila ve splátkách po částka ve dnech datum, datum,datum a datum. Soudu proto nezbylo než řízení v této části předmětu zastavit dle § 96 odst. 1 až 4 o. s. ř. V řízení soud dále pokračoval pro požadavek uvedený ve výroku II. a III. tohoto rozsudku.
3. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, rozhodnutí ve věci samé ponechala na úvaze soudu. Učinila nesporným, že ji žalobkyně poskytla částku částka a dále, že žalobkyni uhradila částku částka. Uvedla, že není schopna žalobkyni požadovanou částku uhradit. Je schopna hradit maximálně částku částka měsíčně. Dosahuje příjmu částka až částka měsíčně od zaměstnavatele, dále z invalidního důchodu částka měsíčně. Hradí nájemné ve výši částka měsíčně, částka zálohu na elektřinu, částka splátku jiného úvěru, dále částka výživné, částka měsíčně hradí na dopravu do zaměstnání a částka měsíčně za telekomunikační služby včetně splátek zařízení. Ve společné domácnosti žije s partnerem, který má příjem od zaměstnavatele ve stejné výši, ze kterého hradí za telekomunikační poplatky částku částka měsíčně. Dále má exekuce ve výši asi částka měsíčně.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum ve spojení s nesporným tvrzením účastníků soud zjistil, že se žalobkyně písemně dohodla se žalovanou o závazku žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše částka formou postupného čerpání a o závazku žalovaného tyto vrátit ve splátkách spolu s úrokem ve výši 0,442 % denně.
5. Posouzením úvěruschopnosti, výpisem z běžného účtu a výpisem identifikovaných příjmů bylo prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované vycházela z údajů o výši jeho příjmu ve výši částka čistého měsíčně, výdajích na půjčky ve výši částka měsíčně, výdajích na bydlení ve výši částka měsíčně a ostatních výdajích částka měsíčně. Nebylo prokázáno, že žalobkyně zjištěné údaje o příjmech a pravidelně se opakujících výdajích žalované náležitým způsobem ověřila. Z výpisů transakcí a výpisu z účtu, který byl poskytnut k návrhu žalobkyně bankou za období od datum do datum, nevyplývalo, že by žalobkyně disponovala výpisy z účtu žalované zahrnující období, které předcházelo uzavření smlouvy o úvěru, tedy před datum. Žalobkyně se k jednání konanému dne datum nedostavila, přestože byla k jednání řádně a včas předvolána. Soud proto nemohl žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit ke svým tvrzením důkazy a zároveň ji poučit o následcích nesplnění této povinnosti.
6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně žalované v souvislosti se smlouvou o úvěru ze dne datum poskytla peněžní prostředky ve výši částka a žalovaná uhradila žalobkyni částku částka.
7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).
10. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)
11. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.
13. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru ze dne datum a při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka. Žalobkyně neučinila před uzavřením smlouvy o úvěru spolehlivé zjištění, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr částka uhradit i s úroky ve splátkách. Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, co o svých poměrech uvedla sama žalovaná, aniž by náležitě ověřovala výši výdajů uvedených žalovanou, dále např. nezjistila, zda se žalovaná nenachází ve výpovědní lhůtě. Žalobkyně vycházela zcela nekriticky z prohlášení žalované, ačkoliv z výpisu z účtu žalované bylo zjevné, že skutečné náklady žalovaného jsou výrazně vyšší a téměř dosahují či dokonce přesahují částku jeho příjmů. Žalobkyně se ani nepokusila analyzovat výpis z účtu žalované a sestavit z něj soupis jejích nutných životních nákladů. Pravidelně se opakující výdaje byly evidentně stanoveny pouze odhadem, přičemž vůbec není zřejmé, které konkrétní položky jsou v nich zahrnuty, bylo proto namístě tento údaj ověřit, což žalobkyně neučinila. Postup žalobkyně v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr.
15. Výdaje i příjmy žalované tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
16. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku částka má žalobkyně právo ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2993 o. z. na vrácení poskytnutého plnění. Žalovaná z titulu smlouvy o úvěru již uhradila částku částka. Protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil pouze dosud nesplacenou částku jistiny úvěru ve výši částka. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaná nebyla k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet (srov.bod 17.v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Úpravu uvedenou v § 1958 odst. 2 o. z. nelze dle názoru soudu na projednávanou věc aplikovat, když tato nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně prostřednictvím dříve podané žaloby spor o dobu odpovídající možnostem žalované jistinu uhradit nevyřešila, nezbylo soudu, než se v rámci tohoto řízení touto otázkou zabývat. Jelikož žalovaná v řízení uplatnila tvrzení o jejích faktických možnostech a schopnostech splatit jistinu spotřebitelského úvěru, které žalobkyně nijak nezpochybnila, byla žalované umožněno splacení dluhu ve splátkách přiměřených poměrům žalované a výši dluhu (§ 160 o. s. ř.). S ohledem na výše uvedené soud ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku, smluvní pokuty a úroku z prodlení žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky částka, která představuje 48,12 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky částka tedy z 51,88 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 80 % vzniklých nákladů řízení. Žalovaná byla tedy úspěšnější než žalobkyně , práva na náhradu nákladů se však výslovně vzdala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.