Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 86/2026-20

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 45 908,82 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 43 813,16 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % z částky 33 614,01 Kč od 6. 1. 2026 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 2 095,66 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 43 813,16 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % z částky 33 614,01 Kč od 6. 1. 2026 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 2 095,66 Kč, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 813,16 Kč s příslušenstvím, dále částky 2 095,66 Kč jako smluvní pokuty a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 6. 2024 uzavřela se žalovaným distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále též „úvěrová smlouva“), na jejímž základě se žalovanému zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení s kreditním rámcem ve výši 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalobkyně žalovanému poskytla v jednotlivých platbách úvěr v celkové výši 71 441 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky s příslušenstvím vrátit spolu formou pravidelných denních splátek. První splátka byla splatná dne 18. 7. 2024, konec kreditového rámce měl dle žalobkyně nastat dne 10. 12. 2025. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně ke dni 5. 1. 2026 úvěrovou smlouvu vypověděla a žalovaný se ke dni 6. 1. 2026 dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na jistinu uhradil celkem částku 38 051,49 Kč. Žalobkyně se kromě jistiny ve výši 33 390,85 Kč domáhá též zaplacení smluvního úroku v kapitalizované výši 10 199,15 Kč (tj. 0,643 % denně z nesplacené části jistiny), poplatku za vyplacení tranší úvěru v celkové výši 223,16 Kč, poplatků za volitelné služby „Klidné spaní“ ve výši 388,01 Kč a „Informační SMS servis“ ve výši 391,73 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 095,66 Kč. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky, žalovaný však žalobkyni dlužnou částku v plném rozsahu neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby v části jistiny byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu , (dále jen „“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili ( ). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 18. 6. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše schváleného kreditního rámce 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky s příslušenstvím vrátit v pravidelných denních splátkách. První denní splátka byla splatná dne 18. 7. 2024, celková splatnost úvěru byla stanovena na 10. 12. 2025. Všechny platby měly být hrazeny na účet žalobkyně pod variabilním symbolem var. symbol. Smlouva obsahovala přesně vymezené parametry úvěru, zejména pevnou denní úrokovou sazbu ve výši 0,643 %, celková roční procentní sazbu nákladů činila 625,99 %. Poplatek za vyplacení tranše úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný si při sjednání úvěru rovněž zvolil volitelné doplňkové služby, a to službu „Klidné spaní“ a službu „Informační servis SMS". Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení a o náhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. Nedílnou součást smlouvy tvoří Formulář SECCI, informace pro spotřebitele, předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a Všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“), které v článku V. upravují způsob započítávání splátek žalovaného na jednotlivé dlužné částky. Žalovaný uvedl v záhlaví smlouvy číslo účtu pro čerpání úvěru.

4. Z dokumentu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ ve spojení s dokumentem „identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z žalovaným uvedeného čistého měsíčního příjmu 80 000 Kč, ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 84 600 Kč, z pravidelných měsíčních výdajů na půjčky ve výši 15 000 Kč, z pravidelných měsíčních výdajů na bydlení ve výši 20 000 Kč. Nezbytné a ostatní výdaje nebyly vyčísleny. Žalobkyně dále vycházela z toho, že ve společně hospodařící domácnosti žalovaného jsou 4 osoby, z toho 2 osoby s příjmem. Disponibilní měsíční příjem žalovaného má činit 55 000 Kč, vypočítané minimální výdaje částku 19 805 Kč a rezerva pro výdaje částku 700 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno žalobkyní jako úspěšné.

5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dne 18. 6. 2024 částku 45 000 Kč, dne 20. 5. 2025 částku 26 066,36 Kč, dne 14. 8. 2025 částku 375,98 Kč. Platby byly žalobkyní žalovanému zaslány na bankovní účet, který žalovaný označil ve smlouvě. Celkem žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 71 442,34 Kč.

6. Z přehledu bankovních transakcí zaplacených spotřebitelem bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 165 611,67 Kč, a to platbou ze dne 24. 7. 2024 ve výši 10 855,54 Kč, ze dne 22. 8. 2024 ve výši 9 042 Kč, ze dne 2. 10. 2024 ve výši 12 341 Kč, ze dne 6. 11. 2024 ve výši 9 738,17 Kč, ze dne 6. 12. 2024 ve výši 9 031,41 Kč, ze dne 7. 1. 2025 ve výši 9 631,87 Kč, ze dne 7. 2. 2025 ve výši 9 330,96 Kč, ze dne 6. 3. 2025 ve výši 7 826,95 Kč, ze dne 3. 4. 2025 ve výši 10 000 Kč, ze dne 6. 5. 2025 ve výši 9 568,77 Kč, ze dne 5. 6. 2025 ve výši 13 000 Kč, ze dne 8. 7. 2025 ve výši 17 245 Kč, ze dne 8. 8. 2025 ve výši 17 000 Kč, ze dne 13. 10. 2025 ve výši 15 000 Kč, ze dne 9. 3. 2026 ve výši 500 Kč, ze dne 7. 4. 2026 ve výši 2 000 Kč, ze dne 11. 5. 2026 ve výši 3 500 Kč.

7. Z e-mailové výpovědi smlouvy ze dne 5. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o ukončení smlouvy pro prodlení, kdy nejstarší neuhrazená splátka byla ke dni odeslání 92 dní po splatnosti. Celková dlužná částka činila 53 004,59 Kč. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celého dluhu.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 4. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení poskytnuté částky do 3 dnů od jejího doručení. Výzva byla zaslána žalovanému dne 24. 1. 2026, což vyplývá z podacího lístku.

9. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.

10. O skutkovém stavu věci soud z žalobkyní navrhovaných důkazů došel k závěru, že žalobkyně uzavřela dne 18. 6. 2024 s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, s kreditním rámcem 80 000 Kč, přičemž žalovanému byla na účet č. č. účtu žalobkyní poskytnuta částka 71 442,34 Kč. Žalobkyně vystupovala jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a žalovaný jako fyzická osoba – spotřebitel. Uvedený účet byl ověřen jako účet žalovaného uvedený v hlavičce úvěrové smlouvy, kterou žalovaný podepsal. Sjednaná pevná denní úroková sazba činila 0,643 %, roční procentní sazbu nákladů činila 625,99 %. Žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 165 611,67 Kč.

11. Z listin k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně označila posouzení úvěruschopnosti žalovaného za úspěšné. Žalobkyně k žalobě pro účely splnění povinnosti stanovené , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“) připojila mj.u označenou jako „CreditworthinessMethodology“, která však popisuje toliko obecná interní pravidla a metodiku žalobkyně. Tato sama o sobě ještě nedokládá, jaké konkrétní údaje u konkrétního žalovaného jsou zkoumány, jaké dokumenty žalovaný žalobkyni předložil, jaké příjmy a výdaje byly zjištěny a nedokládá ani samotný proces řádného posuzování úvěruschopnosti. Je na žalobkyni, aby soudu doložila individuální podklady vztahujícími se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně za tímto účelem soudu předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a identifikované příjmy žalovaného. Žalovaný žalobkyni uvedl, že výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 80 000 Kč, žalobkyně měla ověřit, že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 84 600 Kč. Žalobkyně dále vycházela z pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na půjčky 15 000 Kč, výdajů na bydlení 20 000 Kč, vypočítaných minimálních výdajů 19 805 Kč a disponibilního příjmu žalovaného ve výši 55 000 Kč. Další nezbytné výdaje a ostatní zbytné výdaje nebyly vyčísleny. Žalobkyně nikterak neprokázala, jakým způsobem ověřovala výše uvedené částky, za tímto účelem soudu nedoložila žádné podklady, z nichž by žalovaným uvedené částky ověřovala (například výpis z účtu žalovaného za delší časové období, doklady o příjmech žalovaného apod.), když tvrdila, že při ověřování výše čistého měsíčního příjmu žalovaného vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek, které však soudu nepředložila. Žalobkyně dále tvrdila, že za účelem řádného posouzení úvěruschopnosti nahlédla do relevantních databází, rejstříků a evidencí, a to konkrétně do registru bankovních a nebankovních klientských informacích, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekuce. Žalobkyně však soudu nahlížení do těchto databází nikterak neprokázala a i v tomto ohledu zůstala v rovině tvrzení.

12. Žaloba není důvodná.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení se , (dále jen „o. z.“). Žalobkyně jako nebankovní poskytovatelka spotřebitelského úvěru byla před poskytnutím peněžních prostředků povinna ve smyslu až zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o jeho příjmech, výdajích a celkové ekonomické situaci. Tuto povinnost je soud povinen ve spotřebitelské věci zkoumat i bez návrhu.

14. vychází z ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a ukládá poskytovateli úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to typicky o jeho příjmech, výdajích a existujících závazcích. Ústavní soud v nálezu sp. zn. zdůraznil, že prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet je podstatnou povinností poskytovatele úvěru a že obecné soudy se touto otázkou musí zabývat. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 je vnitrostátní soud povinen porušení předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost zkoumat i bez návrhu a vyvodit z něj důsledky podle vnitrostátního práva.

15. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného neprokázala. Žalobkyně sice soudu předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti a doklad o identifikovaných příjmech, z těchto listin však nevyplývá, že by žalobkyně ověřila skutečný pravidelný a dlouhodobě udržitelný příjem, jakož i pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Žalobkyně uvedla, že čistý měsíční příjem žalovaného ověřila z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek, tyto však soudu již nedoložila. Nadto žalobkyně soudu nedoložila ani tvrzené nahlížení do databází nezbytných pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně tak de facto zůstala v rovině tvrzení a adekvátní ověřování úvěruschopnosti žalovaného souladné s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neprokázala.

16. Vedle posouzení řádného zkoumání úvěruschopnosti soud posuzoval i přiměřenost sjednané ceny úvěru. V úvěrové smlouvě byla sjednána pevná denní úroková sazba ve výši 0,643 %, celková roční procentní sazbu nákladů činila 625,99 %. Tato výše úročení, nadto v kombinaci s poplatkem za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a dalšími pravidelnými poplatky za volitelné doplňkové služby již nemůže obstát z hlediska zásad poctivosti a slušnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (např. rozhodnutí sp. zn. spisová značka a spisová značka), nikoli však úrok, který několikanásobně překračuje běžnou sazbu. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů bývají obecně vyšší než sazby bank, tato skutečnost nehraje roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku z hlediska dobrých mravů. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro bankovní instituce, vedlo by to k závěrům zakládajícím nepřípustnou nerovnost mezi poskytovateli úvěrů. Soud má tedy za to, že nastavení ceny úvěru v posuzované úvěrové smlouvě je již v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.

17. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a současně byla mezi stranami sjednána nepřiměřená a nemravná cena úvěru, soud uzavírá, že smlouva nemůže obstát jako platný závazkový titul pro uplatněné smluvní nároky. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele představuje základní ochranný mechanismus spotřebitelského práva a soud nemůže poskytnout ochranu právům odvozeným od ujednání, jejichž ekonomický dopad na spotřebitele je v rozporu s dobrými mravy. Soud proto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou.

18. Důsledkem výše uvedeného a nesplnění zákonné povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti je vedle absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru, dále v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.

19. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet č. č. účtu částku 71 442,34 Kč. Žalovaný toto tvrzení nijak nezpochybnil a z předložených listin vyplynulo, že uvedený účet byl ověřen jako účet žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný splatil na jistinu částku ve výši 38 051,49 Kč. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 165 611,67 Kč. Žalobkyně se odkázala na č. l. V. úvěrové smlouvy a č. l. 5 VOP a uvedla, že žalovaným zaplacené částky byly započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté až na jistinu, v případě prodlení žalovaného nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Jelikož soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, nemohly žalobkyni vzniknout nároky na plnění ze smluvního úroku, poplatků ani jiného příslušenství a smluvní pokuty. Žalovanému vznikla pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu jako bezdůvodné obohacení, a to v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě však žalovaný jistinu dokonce přeplatil. Jelikož žalovaný žalobkyni uhradil částku převyšující výši poskytnuté jistiny, nelze žalobkyni přiznat žádné další plnění. Naopak za daného skutkového stavu by případný nárok z titulu bezdůvodného obohacení mohl svědčit spíše žalovanému, jenž by se mohl domáhat vydání plnění poskytnutého nad rámec jemu vyplacené jistiny. Nebyly proto splněny podmínky pro přiznání žalobou uplatněného nároku a soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.).

20. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s v návaznosti na ustanovení Ve věci byl plně úspěšný žalovaný. Nárok na náhradu nákladů řízení by tak vznikl žalovanému, kterému však vzhledem k jeho procesní pasivitě žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.