Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 73/2026-26

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 18 964 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, částku 5 905 Kč, částku 5 059 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení, částku 5 905 Kč, částku 5 059 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 000 Kč od , datum, do zaplacení, zastavuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované (dále jen „žalovaný“) zaplacení částky 18 964 Kč, a to na podkladě dvou smluv, které se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost právnická osoba. dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na podkladě které poskytla žalovanému částku 5 000 Kč převodem na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit do 30 dní, přičemž tato smlouva byla změněna na podkladě smlouvy ze dne datum, která prodloužila její splatnost. Žalovaný svůj závazek nesplnil a zaplatil předchůdkyni žalobkyně 0 Kč, tudíž jí dluží částku 5 000 Kč, poplatek 900 Kč, jakož i úrok 75 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, který je upraven v článku VI. odst. 1. pododst. 1.3. podpododst. 1.3.1. smlouvy. Stejně tak žalobkyně požaduje smluvní pokutu 2 430 Kč, tj. 0,1 % za každý den prodlení s nesplacenou jistinou, která byla ujednána v článku VI. odst. 1 pododst. 1.2. podpododst. 1.2.1. Žalovaný je taktéž povinen zaplatit 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a dále 1 000 Kč za písemné upomínky k úhradě dluhu. Stejná společnost uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, která byla prodloužením smlouvy č. hodnota a č. hodnota, na podkladě které poskytla žalovanému částku 3 000 Kč převodem na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit do 10 dní. Žalovaný svůj závazek nesplnil a zaplatil předchůdkyni žalobkyně 0 Kč, tudíž jí dluží částku 3 000 Kč, poplatek 1 080 Kč, jakož i úrok 90 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, který je upraven v článku VI. odst. 1. pododst. 1.3. podpododst. 1.3.1. smlouvy. Stejně tak žalobkyně požaduje smluvní pokutu 1 389 Kč, tj. 0,1 % za každý den prodlení s nesplacenou jistinou, která byla ujednána v článku VI. odst. 1 pododst. 1.2. podpododst. 1.2.1. Žalovaný je taktéž povinen zaplatit 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a dále 1 000 Kč za písemné upomínky k úhradě dluhu. Pohledávky za žalovaným byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena nejprve společnosti právnická osoba., která ji smlouvou postoupila žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, avšak bez úspěchu.

2. Podklady k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nedisponovala, proto vzala svou žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud pod bodem I. výroku rozsudku rozhodl podle , odst. 2 věty prvé , (dále jen „“), za použití o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebyl potřeba souhlas žalovaného, neboť ke zpětvzetí došlo před rozhodnutím ve věci samé.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s

5. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla nikým rozporována a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum se společnost právnická osoba. zavázala poskytnout žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 5 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 5 975 Kč. Splatnost si žalovaný prodloužil, a to písemnou dohodou nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou uzavřel s právnická osoba dne datum. Předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek z dohody dne datum tím, že částku 5 000 Kč zaslala tohoto dne na účet označený žalovaným v písemné dohodě. Žalovaný na svůj závazek neuhradil nic. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum se společnost právnická osoba. zavázala poskytnout žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 3 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 3 000 Kč. Splatnost si žalovaný prodloužil, a to písemnou dohodou nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou uzavřel s právnická osoba dne datum a dále také dohodou nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou uzavřel s LeaderFin dne datum Předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek z dohody dne datum tím, že částku 3 000 Kč zaslala tohoto dne na účet označený žalovaným v písemné dohodě. Žalovaný ani na tento svůj závazek nic neuhradil. Společnost právnická osoba. následně dle dohody ze dne datum a dohody ze dne datum prodala obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu společnosti právnická osoba., která ji následně na základě dohody ze dne datum a dohody ze dne datum prodala žalobkyni. Z dalších předložených důkazů soud již nic dalšího nezjišťoval s ohledem na níže rozvedený právní závěr a částečné zpětvzetí žaloby.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce soud a dospěl k závěru, že žaloba, po jejím částečném zpětvzetí je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě kterých byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 5 000 Kč a 3 000 Kč bezhotovostním převodem na účet, který označil ve smlouvě. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě , , (dále jen „o. z.“) i , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

7. Podle je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

8. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když soudu k této problematice nic netvrdila ani nedoložila a pouze uvedla, že požaduje vydání bezdůvodného obohacení. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit obě smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné v souladu se zněním , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

9. Jelikož byly smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu a uložit žalovanému vrácení poskytnutých jistin. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částky 5 000 Kč a 3 000 Kč a žalovaný jí nevrátil nic. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., jako postupitel, uzavřela se společností právnická osoba., jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným, která jí následně podle obdobné smlouvy postoupila žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky celkem 8 000 Kč (ve zbytku byla žaloba vzata zpět) a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena na 3 dny podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. V kontextu rozhodování o náhradě nákladů řízení je potřeba zmínit, že zpětvzetí žaloby, které má odraz ve výroku I. rozsudku, bylo zaviněno žalobkyní, nikoliv přičiněním žalovaného. V souladu s rozhodovací praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 26. 2. 1982, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. ) je třeba k tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, naplnit zároveň dvě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného, což nebyl daný případ. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. V průběhu jednání vzal zástupce žalobkyně žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku s odkazem, že nedisponuje podklady pro zkoumání úvěruschopnosti. Soud proto částku, pro kterou bylo řízení zastaveno „počítal“ jako procesní neúspěch žalobkyně. Aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) je zřejmé, že ve věci byl úspěšnějším účastníkem žalovaný, který by tak měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, nicméně tomu žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.

11. Žalobkyně se svým návrhem domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek 800 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bodu 1. písm. a), tj. 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bodem 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat písemně ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.