Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 69/2026-20
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované
o 50 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 28 000 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 22 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 100 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 22 100 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 864 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 501 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 28 000 Kč od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 22 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 100 Kč od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 22 100 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 864 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 501 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 50 100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum účastníci uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit nejpozději do datum, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 19 600 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky se žalovaná dále zavázala zaplatit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná byla v prodlení s úhradou 5 splátek a celková výše sankce tedy činí 2 500 Kč. Žalovaná na uplatněný nárok nezaplatila ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud nařídil ústní jednání dne datum, u kterého provedl dokazování následujícími listinami:
sdělením právnická osoba. ze dne datum, ze které soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. č. účtu,
potvrzením o provedené platbě společnosti právnická osoba, ze kterého soud zjistil, že společnost právnická osoba z platební brány žalobkyně odeslala dne datum částku 28 000 Kč na účet č. č. účtu,
výzvou k úhradě ze dne datum, včetně potvrzení o podané zásilce ze dne datum, ze kterých soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 86 962,40 Kč a nákladů právního zastoupení do tří dnů,
smlouvou o podnikatelském úvěru ze dne datum, ze které soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná se dohodly, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč na dobu 70 dnů, za zápůjční úrokovou sazbu 1 % denně za každý den čerpání, se splatností do datum,
z vývoje základních úrokových sazeb České národní banky v roce 2025, z přehledu úrokových sazeb hypotečních úvěrů za rok 2025 a ze statistických údajů České národní banky soud zjistil, že úroková sazba úvěrů v červenci 2025 činila 4,55 % ročně.
4. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.
5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Dne datum účastníci uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 28 000 Kč, a to převodem na bankovní účet označený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit do 70 dnů od jeho čerpání, a to spolu s poplatkem 1 % za každý den čerpání úvěru. Dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to ve lhůtě tří dnů. V řízení nebylo ani jen tvrzeno, že by žalovaná na úvěr čehokoliv zaplatila.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledává absolutně neplatnou, a to pro její rozpor s dobrými mravy, který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného úroku. Soud je toho názoru, že ve smlouvě sjednaný „poplatek za poskytnutí úvěru“ neměl jinou funkci než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, a proto je nutné jej posuzovat jako smluvní úrok. Úrok ve výši 1 % denně z jistiny úvěru odpovídá ročnímu úroku ve výši 365 %. Ze statistických údajů ČNB přitom vyplývá, že v červenci 2025 činila průměrná úroková sazba u malých úvěrů (tj. do 30 mil. Kč) poskytnutých bankami nefinančním podnikům 4,55 % ročně. V této souvislosti lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, který konstatoval, že „v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky.“ V případě posuzované smlouvy soud dospěl k závěru, že výše sjednaného úroku, který téměř 70násobně přesahuje obvyklou míru úroků podnikatelských úvěrů, poskytovaných v rozhodném období bankami, je natolik vysoká, že se zcela zjevně příčí dobrým mravům.
11. Ačkoliv obecně platí, že ujednání o úroku je oddělitelné od ostatního obsahu úvěrové smlouvy a neplatnost takového ujednání nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy, v nyní projednávané věci soud dospěl k jinému závěru. Soudu je totiž z vlastní činnosti známo, že žalobkyně smlouvy s nemravně vysokým úrokem uzavírá opakovaně a soud je proto přesvědčen o tom, že žalobkyně tak činí záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Není proto naplněn předpoklad § 576 o. z., že by žalobkyně v posuzovaném případě uzavřela smlouvu i bez nemravně vysokého úroku. Uvedené ustanovení vychází z toho, že původce právního jednání si není jeho neplatnosti vědom. Tento předpoklad není v daném případě naplněn a ustanovení § 576 o. z. proto nelze aplikovat (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 47 Co 87/2023 ze dne 29. 6. 2023). Soud tedy dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je v tomto případě neplatná jako celek.
12. V důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2993 o. z.) a to tak, že každá strana vrátí vše, co jí bylo podle neplatné smlouvy plněno. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně žalované poskytla částku 28 000 Kč, přičemž žalovaná jí dosud nevrátila ničeho. V rozsahu nezaplacené jistiny úvěru proto bylo žalobě vyhověno. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 22 100 Kč, odpovídající (neplatně) ujednanému poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokutě, byla žaloba zamítnuta.
13. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení se stává splatnou na základě výzvy věřitele, přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu poté, co byl o splnění dluhu požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaná byla vyzvána k vrácení dlužné částky dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum. Při řádném doručování by se zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den po odeslání, tj. datum, a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula datum. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí uvedené lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,50 % ročně od datum do zaplacení. Pokud žalobkyně nárokovala úrok z prodlení již od datum, v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta, když s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nelze splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvozovat od smluvně sjednané lhůty splatnosti.
14. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 50 100 Kč, přičemž přiznána jí byla částka 28 000 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 56 % a ve zbývajícím rozsahu (44 %) byla úspěšná žalovaná. Žalobkyni proto byla přiznána náhrada odpovídající 12 % účelně vynaložených nákladů, sestávajících z odměny advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 3 140 Kč (§ 7, § 8 a. t.), 3x režijní paušál po 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení soudního poplatku v částce 2 004 Kč a doplatku 501 Kč, činí celkem 15 537 Kč. 12 % z této částky pak odpovídá částce 1 864 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení v souladu s § 149 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.
15. Lhůtu k plnění tři dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
16. Soud zavázal žalobkyni doplatit na soudním poplatku částku 501 Kč, a to v souladu s Položkou 2, bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud doměří žalobci soudní poplatek, pokud nebyl vydán ve věci elektronický platební rozkaz, a to do výše podle Položky 1 Sazebníku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.