Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 305/2023-64
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce, bytem Adresa žalobce
proti
žalované: Jméno žalovaného, IČO IČO,
Adresa žalovaného
o zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 75 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 3 800 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 75 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 3 800 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne datum domáhá zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody spočívající v přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že Úřad v rozporu se zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen „InfZ“), byl v souvislosti s poskytnutím informace, o kterou žádal dne datum, nečinný, resp. postupoval nesprávně.
2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že nárok žalobce je promlčen. Navíc délku celého řízení, které žalobce popisuje a kterou vnímá jako osobní újmu, lze připočíst na vrub skutečnosti, že v dané věci byly řešeny poměrně složité právní otázky, když poskytnutí požadované informace bylo mimo jiné například ovlivněno i mezinárodními závazky v oblasti normalizace. V neposlední řadě bylo možné přičíst dobu vyřízení žádosti k tíži žalobce, jenž tvrdošíjně trval na fyzickém poskytnutí informace, ačkoliv jím požadovaná data byla bezplatně přístupná na webových stránkách, na které byl žalobci poskytnut odkaz. Dosavadní judikatura, na jejímž základě byly technické normy poskytovány bezplatně prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím, byla překonána novou právní úpravou, na jejímž základě byl zřízen tzv. sponzorovaný přístup k technickým normám podle § 6 zák. č. 22/1997 Sb., s účinností od 1. 1. 2021, proto žalobci nic nebránilo, aby uvedenou možnost využil. Uvedená skutečnost má vliv na příčinnou souvislost požadovanou zákonem u nároků vznášených v souvislosti s odpovědností za výkon veřejné moci. Navíc se žalobce v minulosti již domáhal satisfakce za nemajetkovou újmu v podobě relutárního plnění v souvislosti s požadavkem o tytéž informace, jako v daném případě, a to za období od datum do datum. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 7. 2020, č. j. 13 C 73/2018-34, požadavek na peněžité plnění zamítl s tím, že v projednávané věci postačuje konstatování porušení práva žalobce.
3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, č. j. 58 Co 358/224-49, odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně s odůvodněním, že vycházel z toho, že žalobce spatřoval odpovědnostní titul v postupu Úřadu Anonymizováno spočívající v nečinnosti či nesprávném postupu v období od datum do datum v řízení o jeho žádosti o poskytnutí informací dle InfZ, svou újmu dovozoval z toho, že se po dobu celkem sedmi let musel bránit postupu tohoto úřadu a Jméno žalovaného, trávil čas sepisováním stížností, odvolání, žalob a vyjádření ke kasační stížnosti, tedy že dosáhl poskytnutí daných informací až po 7 letech. V odvolacím řízení upřesnil, že nesprávný postup spatřuje v nepřiměřené délce tohoto řízení. V takovém případě promlčecí doba v souladu s § 32 odst. 3 OdpŠk neskončí dříve než za 6 měsíců od skončení tohoto řízení. Pro určení počátku běhu promlčecí doby je tak podstatné, kdy dané řízení skončilo. Řízení o poskytnutí informace je řízením specifickým, které končí buď odložením žádosti, rozhodnutím o odmítnutí žádosti nebo poskytnutím informace, jak vyplývá z výše uvedeného § 14 a 15 InfZ. V daném případě byly informace žalobci poskytnuty, což bylo mezi účastníky nesporné, dané řízení tak skončilo poskytnutím těchto informací, k němuž došlo datum, což bylo rovněž mezi účastníky nesporné. Závěr, že řízení o poskytnutí informace dle InfZ končí standardně poskytnutím informace, aproboval i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 30 Cdo 1233/2023. Tedy až od poskytnutí informací se odvíjí běh šestiměsíční promlčecí doby, přičemž v případě předběžného uplatnění nároku dle § 14 OdpŠk se běh promlčecí doby staví, a to maximálně na dobu šesti měsíců. Pokud tedy byly požadované informace žalobci poskytnuty datum, nárok byl předběžně uplatněn datum, v té době uplynulo z promlčecí doby 5 měsíců a 7 dnů, v době od datum do datum promlčecí doba neběžela, od datum do datum, kdy byla podána žaloba, uběhlo 7 dnů, do skončení promlčecí doby tak chybělo 16 dnů. Nárok žalobce tedy promlčen není.
4. Soud vzal za prokázané skutkové okolnosti z nesporných tvrzení účastníků a dále z obsahu spisů Městského soudu v Praze sp. zn. 3 A 120/2015, sp. zn. 17 A 53/2020 a sp. zn. 5 A 145/2017, v neposlední řadě vycházel z rozhodnutí Jméno žalovaného ze dne datum, č. j. číslo jednací, z přípisu úřad ze dne datum, č. j. číslo jednací, z rozhodnutí úřad ze dne datum, č. j. číslo jednací, z rozhodnutí Jméno žalovaného ze dne datum, č. j. číslo jednací, z dokumentů týkajících se komunikace mezi stranami, a to z odmítnutí stížnosti Jméno žalovaného ze dne datum, č. j. číslo jednací, z odmítnutí stížnosti žalobce ze dne datum, č. j. číslo jednací, z informace úřad ze dne datum, č. j. číslo jednací, z rozhodnutí Jméno žalovaného ze dne datum, č. j. číslo jednací, z dopisu Anonymizováno ze dne datum, č. j. číslo jednací, z poskytnutí informace Úřadem Anonymizováno ze dne datum, zn spisová značka že se žalobce domáhal žalobou došlou dne datum ke zdejšímu soudu náhrady škody vzniklé nesprávným úředním postupem státu, který spočíval v nečinnosti a nesprávném postupu Úřadu Anonymizováno se sídlem adresa, když požádal dne datum žalovanou o přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Nesprávný úřední postup podle tvrzení žalobce spočíval ve skutečnosti, že Úřad Anonymizováno v rozporu se zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, byl v poskytnutí informace, o kterou požádal žalobce dne datum, nečinný, resp. nesprávně postupoval i v období od datum do datum. Zadostiučinění za vydání nezákonných rozhodnutí Úřadu za období od datum do datum již v roce 2020 poskytl Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 7. 2020 ze spisu sp. zn. 13 C 78/2018. Žalovaná do šesti měsíců, tj. do datum na žalobcovu žádost nijak nereagovala. Dne datum žalobce požádal Úřad o předmětné informace spočívající konkrétně v seznamu všech technických norem ČSN, ČSN EN, podle kterých stanoví povinnost postupovat stavební zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení, dále poskytnutí internetových adres a všech míst, kde jsou tyto technické normy bezplatně a veřejně dostupné, dále o plné znění těchto technických norem. Pro podání žádosti o informace žalobce vycházel z informací uvedených na webových stránkách Nejvyššího správního soudu k rozsudku téhož soudu ze dne 28. 5. 2015, č. j. 1 As 162/2014-63, podle kterého musí být technické normy, na které odkazoval zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění platném v rozhodném období a prováděcí předpisy vydané k tomuto zákonu poskytnuty podle zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění. Dne datum obdržel žalobce rozhodnutí Úřadu ze dne datum, č. j. číslo jednací, kterým byla žádost o třetí v pořadí informaci odmítnuta. Odvolání proti tomuto rozhodnutí Jméno žalovaného (dále i jen „Jméno žalovaného“) zamítlo rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací. Žalobce uvedené rozhodnutí Jméno žalovaného napadl správní žalobou, které Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2017, č. j. 3 A 120/2015-44, vyhověl, a dané rozhodnutí zrušil a věc vrátil Jméno žalovaného k dalšímu řízení a rozhodnutí. Jméno žalovaného rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací výše uvedené rozhodnutí Úřadu zrušilo a věc vrátilo Úřadu Anonymizováno k novému projednání. Úřad Anonymizováno přípisem ze dne datum, č. j. číslo jednací žalobce informoval o tom, že v části jeho žádosti, která se vztahovala k bodu č. 1, se žádost podle § 14 odst. 5 písm. c) InfZ odkládá. Žalobce proti tomuto postupu Úřadu Anonymizováno podal dne datum stížnost, která byla Jméno žalovaného zamítnuta rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací. Úřad dne datum vydal rozhodnutí č. j. číslo jednací, kterým žádost o informaci částečně odmítl. Žalobce napadl uvedené rozhodnutí odvoláním k Jméno žalovaného. Jméno žalovaného dne datum odvolání zamítlo rozhodnutím č. j. číslo jednací. Proti rozhodnutím Jméno žalovaného ze dne datum a ze dne datum žalobce podal k Městskému soudu v Praze žalobu, která byla vedena pod sp. zn. 5 A 145/2017. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2020, č. j. 5 A 145/2017-72 rozhodnutí Jméno žalovaného ze dne datum zrušil. Městský soud v Praze žalobu proti rozhodnutí Jméno žalovaného ze dne datum vyloučilo k samostatnému projednání a rozhodnutí, věc byla pak vedena pod sp. zn. 17 A 53/2020. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 3. 2021, č. j. 17 A 53/2020-21 rozhodnutí Úřadu Anonymizováno zrušil a věc vrátil Úřadu Anonymizováno k dalšímu řízení. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal Úřad Anonymizováno kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. 10 As 136/2021-30 vyhověl. Následně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2021, č. j. 17 A 53/2020-90 bylo rozhodnutí Jméno žalovaného ze dne datum zrušeno. Dne datum vydalo Jméno žalovaného rozhodnutí č. j. číslo jednací, kterým Úřadu Anonymizováno podle zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění nařídilo žalobcovu žádost vyřídit do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Úřad Anonymizováno následně žalobci částečně požadovanou informaci poskytl. Proti nečinnosti Úřadu Anonymizováno žalobce podal k Jméno žalovaného stížnost, které ji v září 2022 shledalo nedůvodnou. Žalobce podal k Městskému soudu v Praze žalobu pro nečinnost Úřadu Anonymizováno, která je vedena u tohoto soudu pod sp. zn. 15 A 94/2022. Žaloba dosud nebyla vyřízena. Dne datum obdržel žalobce od Úřadu Anonymizováno doporučený dopis ze dne datum, podací číslo u právnická osoba hodnota, s CD, která obsahovala většinu technických norem, které žalobce po Úřadu Anonymizováno datum požadoval. Uvedeným úkonem Úřadu Anonymizováno vzal soud za prokázané, že byla ukončena nečinnost Úřadu Anonymizováno ve věci poskytnutí požadovaných informací za ukončenou.
5. Soud vzal za prokázané obsahem spisů Městského soudu v Praze uvedených shora ve spojení s ostatními listinnými důkazy založenými stranami a provedenými soudem k důkazu, že žalobce prokázal existenci nemajetkové újmy žalobce, neboť k dosažení jeho práva na informace, byl Úřadem Anonymizováno a Jméno žalovaného nucen více jak sedm let podávat opravné prostředky proti nezákonným rozhodnutím a proti nečinnosti Úřadu Anonymizováno a Jméno žalovaného, kdy pro neposkytnutí požadovaných informací neměl Úřad Anonymizováno a Jméno žalovaného žádné důvody, když před samotným podáním žádosti o informaci Nejvyšší správní soud dne 28. 5. 2015 vydal rozsudek, kterým určil, že Úřad Anonymizováno je povinen požadované informace poskytnout. Žalobce se proti nezákonným a svévolným postupům více jak sedm let bránil a trávil svůj čas sepisováním stížností, odvolání, žalob a vyjádřením ke kasační stížnosti. Žalobce vyjádřil v souvislosti s uvedeným postupem své pocity hrubého ponížení a znevážení, protože postup správních orgánů svědčil o nerespektování žalobcových práv a závazných názorů obecných soudů s odkazem na odst. 1 čl. 17 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Nesprávný úřední postup a vydání nezákonného rozhodnutí Úřadu ze dne datum, č. j. číslo jednací, a vydání nezákonného rozhodnutí Jméno žalovaného ze dne datum, č. j. číslo jednací, bylo nahrazeno výrokem rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 13 C 78/2018.
6. Žalobce uplatnil nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 75 000 Kč, když přiměřené zadostiučinění za 1 rok činí 15 000 Kč. Soud vzal na zřetel z obsahu provedeného dokazování, že období nesprávných úředních postupů Úřadu Anonymizováno a Jméno žalovaného představuje dobu od datum do datum, tedy pět let.
7. Soud se k námitce žalované zabýval i otázkou promlčení, když dospěl k závěru i se zřetelem k názoru odvolacího soudu učiněnému v rozhodnutí Městského soudu ze dne 17. 10. 2024, č. j. 58 Co 358/2024-49, podle kterého s odkazem na § 32 odst. 3 a § 35 odst. 1 OdpŠk se nárok na nemajetkovou újmu nepromlčí dříve jak dne datum, neboť o výše uvedeném nesprávném úředním postupu se žalobce podle svých tvrzení dozvěděl až datum, kdy mu byla prostřednictvím právnická osoba dopisem do vlastních rukou doručena CD s požadovanými informacemi. Řízení o poskytnutí informace podle InfZ končí standardně poskytnutím informace, aproboval i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 30 Cdo 1233/2023. Tedy až od poskytnutí informací se odvíjí běh šestiměsíční promlčecí doby, přičemž v případě předběžného uplatnění nároku dle § 14 OdpŠk se běh promlčecí doby staví, a to maximálně na dobu šesti měsíců. Pokud tedy byly požadované informace žalobci poskytnuty datum, nárok byl předběžně uplatněn datum, v té době uplynulo z promlčecí doby 5 měsíců a 7 dnů, v době od datum do datum promlčecí doba neběžela, od datum do datum, kdy byla podána žaloba, uběhlo 7 dnů, do skončení promlčecí doby tak chybělo 16 dnů. Nárok žalobce tedy promlčen není.
8. Soud se zabýval otázkou existence nároku žalobce, tedy jednotlivými předpoklady odpovědnosti státu za škodu dle § 13 OdpŠk a otázkou případného odškodnění, pokud by tyto předpoklady byly naplněny.
9. Soud se zabýval dále otázkou, zda lze dané řízení s ohledem na jeho průběh shledat nepřiměřeně dlouhým a formou odškodnění v daném případě a dospěl k závěru, že je na místě s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, že právo na informace je základním právem dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod, ve správním řízení dle InfZ a navazujících řízeních před správními soudy tak má žadatel právo na projednání věci v přiměřené lhůtě dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, přičemž na tato řízení je třeba hledět jako na řízení jediné.
10. Žalobce se k tvrzené nemajetkové újmě podrobně vyjádřil při jednáních soudu a ve svých písemných podáních a soud rovněž vzal zřetel na obsah jeho účastnické výpovědi učiněné žalobcem v rámci řízení vedeného zdejším soudem ve věci sp. zn. 13 C 73/2018 při jednání konaném dne datum, ve které žalobce vypověděl, že se cítil dotčen zejména okolností, že správní orgány nerespektovaly judikaturu Nejvyššího správního soudu, žádost žalobce odmítly, přestože žalobce na přiléhavou judikaturu odkazoval. Žalobce přitom musel vynakládat úsilí na sepis odvolání a správní žaloby, což pro něj představovalo diskomfort, zbytečně vynaložené úsilí a zejména obtěžující ztrátu času, když žalobce je autorizovaným inženýrem v oboru pozemní stavby, přičemž byl vzhledem k postoji žalované nucen obstarat si nezbytné normy jiným způsobem, ačkoli měl právo na jejich bezplatné poskytnutí.
11. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem platí, v platném znění (dále jen „OdpŠk“) že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.
12. V projednávané věci bylo prokázáno, že Dne datum obdržel žalobce rozhodnutí Úřadu ze dne datum, č. j. číslo jednací, kterým byla žádost o třetí v pořadí informaci odmítnuta. Odvolání proti tomuto rozhodnutí Jméno žalovaného (dále i jen „Jméno žalovaného“) zamítlo rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací. Žalobce uvedené rozhodnutí Jméno žalovaného napadl správní žalobou, které Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2017, č. j. 3 A 120/2015-44, vyhověl, a dané rozhodnutí zrušil a věc vrátil Jméno žalovaného k dalšímu řízení a rozhodnutí. Jméno žalovaného rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací výše uvedené rozhodnutí Úřadu zrušilo a věc vrátilo Úřadu Anonymizováno k novému projednání. Úřad Anonymizováno přípisem ze dne datum, č. j. číslo jednací žalobce informoval o tom, že v části jeho žádosti, která se vztahovala k bodu č. 1, se žádost podle § 14 odst. 5 písm. c) InfZ odkládá. Žalobce proti tomuto postupu Úřadu Anonymizováno podal dne datum stížnost, která byla Jméno žalovaného zamítnuta rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací. Úřad dne datum vydal rozhodnutí č. j. číslo jednací, kterým žádost o informaci částečně odmítl. Žalobce napadl uvedené rozhodnutí odvoláním k Jméno žalovaného. Jméno žalovaného dne datum odvolání zamítlo rozhodnutím č. j. číslo jednací. Proti rozhodnutím Jméno žalovaného ze dne datum a ze dne datum žalobce podal k Městskému soudu v Praze žalobu, která byla vedena pod sp. zn. 5 A 145/2017. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2020, č. j. 5 A 145/2017-72 rozhodnutí Jméno žalovaného ze dne datum zrušil. Městský soud v Praze žalobu proti rozhodnutí Jméno žalovaného ze dne datum vyloučilo k samostatnému projednání a rozhodnutí, věc byla pak vedena pod sp. zn. spisová značka. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka rozhodnutí Úřadu Anonymizováno zrušil a věc vrátil Úřadu Anonymizováno k dalšímu řízení. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal Úřad Anonymizováno kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. 10 As 136/2021-30 vyhověl. Následně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2021, č. j. 17 A 53/2020-90 bylo rozhodnutí Jméno žalovaného ze dne datum zrušeno. Dne datum vydalo Jméno žalovaného rozhodnutí č. j. číslo jednací, kterým Anonymizováno podle zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění nařídilo žalobcovu žádost vyřídit do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Úřad Anonymizováno následně žalobci částečně požadovanou informaci poskytl. Proti nečinnosti Úřadu Anonymizováno žalobce podal k Jméno žalovaného stížnost, které ji v září 2022 shledalo nedůvodnou. Není sporu, že pravomocná rozhodnutí žalované byla pro nezákonnost rušena správním soudem. Soud má za to, že je splněna první podmínka odpovědnosti žalované za újmu, tedy existence nezákonného rozhodnutí.
13. Soud má za prokázanou existenci nemajetkové újmy žalobce spočívající v rozladění z nutnosti zjednat nápravu cestou správní žaloby, což žalobce oprávněně pociťoval jako obtěžující, časově náročné. Příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím žalované a touto újmou žalobce je tudíž dána.
14. Podle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Žalobce proto má nárok na přiměřené zadostiučinění.
15. Soud se dále zabýval formou satisfakce, kterou je na místě žalobci poskytnout. Podle ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.
16. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že v konkrétním případě nepostačuje samo konstatování porušení práva žalobce, jak učinil zdejší soud v řízení vedeném jím pod sp. zn. 13 C 73/2018, když soud považuje újmu žalobce se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, že právo na informace je základním právem dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod, ve správním řízení podle InfZ a navazujících řízeních před správními soudy má žadatel právo na projednání věci v přiměřené lhůtě dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, přičemž na tato řízení je třeba hledět jako na řízení jediné. Soud má za to, že v daném případě není podstatné, že požadované normy jsou přístupné jiným způsobem, konkrétně v knihovnách, informačním centru úřad, nýbrž je třeba brát újmu žalobce se zřetelem k nálezu Ústavního soudu za závažnou, která opravňuje poskytnutí zadostiučinění v penězích. Jak vyplynulo z řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 5 A 145/2017, uvedený soud v daném řízení rozhodl rozsudkem ze dne 16. 12. 2020, č. j. 5 A 145/2017-72, kterým rozhodnutí Jméno žalovaného ze dne datum, č. j. číslo jednací zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, že Úřad Anonymizováno byl povinen bezplatně veřejně zpřístupnit veškeré závazné stavební normy, což nelze provést bez předchozí analýzy právních předpisů ve stavebnictví a technických norem přicházejících v úvahu a následného vyčerpávajícího stanovení norem, jež závazné jsou, čímž je de facto vytvořen jejich seznam. Tím je dána povinnost disponovat seznamem všech závazných stavebních norem u prvostupňového orgánu od okamžiku, kdy vznikla povinnost veřejně zpřístupnit všechny závazné stavební normy, pokud přitom povinná osoba nedisponuje informací, kterou je povinna mít, musí ji vytvořit a žadateli poskytnout viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.4. 2015, č. j. 6 As 136/2014-41. Tudíž v daném případě byl Úřad Anonymizováno povinen žalobcem požadovaný seznam nově vytvořit a v rámci uvedeného procesu může konzultovat i s gestorem stavebního zákona, jímž je Orgán veřejné moci, které by měl seznámit s právními názory správních soudů.
17. Soud se zřetelem k provedenému dokazování a shora uvedenému právnímu názoru vyšších soudů včetně Ústavního soudu proto výrokem I. tohoto rozsudku konstatoval, že v řízení o žádosti žalobce o poskytnutí informací, konkrétně žádosti žalobce o poskytnutí plného znění technických norem, podle kterých stanoví povinnost postupovat stavební zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení, došlo k porušení práva žalobce na řádné vyřízení jeho žádosti a to vydáváním nezákonných rozhodnutí Jméno žalovaného, kterými byla zamítána odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu Anonymizováno. Pokud se žalobce domáhal přiznání přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě, konkrétně zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím, soud žalobě vyhověl, když dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy je po právu, tudíž mu přiznal nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 75 000 Kč s příslušenstvím, když žalobci přiznal náhradu za dobu s odůvodněním, že uvedená výše je zcela přiměřená charakteru věci a zavedené praxi soudů, které za první dva roky nepřiměřeně dlouhé doby řízení přiznávají 15 000 Kč, za další roky za každý 15 000 Kč, tj. v daném případě za pět let a osm měsíců, když nerespektování práv žalobce hodnotil soud v dané věci jako bezprecedentní porušení práva žalobce na poskytnutí informací i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2015, č. j. 1 As 162/2014-63, podle kterého není-li dána překážka pro poskytnutí informace v podobě některého ze zákonných důvodů odepření žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím, musí být podle Nejvyššího správního soudu dodržen pozitivní závazek bezplatného a veřejného zpřístupnění technických norem ve stavebnictví vyplývajících z § 196 odst. 2 stavebního zákona, přičemž je věcí Úřadu Anonymizováno, jak uvedený závazek splní, např. zda příslušné technické normy zveřejní na webových stránkách, jak učinilo Orgán veřejné moci v případě technické normy ČSN 73 6116, nebo zda zvolí jiné vhodné řešení. Pokud by Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví úplné znění technických norem ve stavebnictví zveřejnil, staly by se zveřejněnými informacemi podle § 3 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, na které by poté bylo možné pouze odkazovat podle § 6 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že pokud žadatel trvá na přímém poskytnutí zveřejněné informace, povinný subjekt mu ji poskytne. V případě lpění na požadavku přímého poskytnutí úplného znění technických norem ve stavebnictví zveřejněných na webových stránkách povinného subjektu nebo jinak volně dostupných, by bylo možné v určitých případech shledat zneužití práva, například pokud by bylo zřejmé, že uvedený požadavek směřuje k jiným cílům, než ke kterým je předmětné ustanovení určeno. V daném případě jasně vyplynulo z dokazování, že žalobce je autorizovaným inženýrem v oboru pozemní stavby, přičemž byl vzhledem k postoji žalované nucen obstarat si nezbytné normy jiným způsobem, ačkoli měl právo na jejich bezplatné poskytnutí.
18. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 3 800 Kč, jež představovaly jednak náklady soudního poplatku ve výši 2 000 Kč podle položky 8a přílohy zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění jednak za sedm úkonů podle vyhl. č. 254/2015 Sb., když žalobce nebyl v řízení zastoupena advokátem, tudíž mu náleží za úkonů spočívajících v podání žaloby, 2x účasti na jednání soudu I. stupně, účast na jednání odvolacího soudu, odvolání, vyjádření ve věci, částka 6 x 300 Kč, tj. 1 800 Kč, která je splatná v obecné třídenní pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho splnění návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.