Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 151/2026-60
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šustrem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ:hodnota sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky, sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 39 200 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč od 31.7.2024 do 13.2.2026 a z částky 8 000 Kč od 14.2.2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč od 31.7.2024 do 13.2.2026 a z částky 8 000 Kč od 14.2.2026 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 28 000 Kč s přísl., dále částku 11 200 Kč. V odůvodnění uvedla, že žalovaná pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.1.2026 na společnost právnická osoba. IČ: IČO, sídlem adresa. Žalobkyně pak nabyla pohledávku za žalovaný na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026. Původním věřitelem byla společnost právnická osoba(dříve právnická osoba nebo právnická osoba),IČ:IČO(dále jen původní věřitel). Původní věřitel poskytl žalovanému 20 000 Kč v platbě 20 000 Kč dne 28.4.2024 převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu (účet žalovaného), která byla identifikovány variabilním symbolem var. symbol. Žalovaný však ničeho nevrátil. V upomínce ze dne 30.7.2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a byl vyzván k úhradě. Do prodlení se dostal dne 31.7.2024. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % p.d. z částky, ohledně níž je v prodlení. Smluvní pokutu požaduje žalobkyně od prodlení žalovaného 31.7.2024 za každý den prodlení z dlužné jistiny do data odeslání předžalobní výzvy tj. 10.2.2026 v částce 11 200 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný se k jednání, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, zatímco žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Z kopie řidičského průkazu na čl. 10 soud zjistil, že žalobkyně disponuje řidičským průkazem žalovaného.
5. Z kopie OP na čl. 11 soud zjistil, že žalobkyně disponuje občanským průkazem žalovaného.
6. Z oznámení o zesplatnění úvěru na čl. 12 soud zjistil, že dopisem z 30.7.2024 vyrozuměla společnost právnická osoba.cz žalovaného, že došlo k zesplatnění úvěru dne 30.7.2024, když celkový dluh činí 47 308,26 Kč, který nechť uhradí do tří dnů.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru na čl. 13-14 soud zjistil, že neobsahuje datum uzavření smlouvy, neobsahuje podpis žalovaného. Dle smlouvy úvěrovaný získala možnost čerpat úvěr do limitu 40 000 Kč. Klient splácí 1 x měsíčně úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období -období od poslední platby úroku, jistinu úvěru splatí klient nejpozději při ukončení smlouvy. Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je v prodlení, pokud nezaplatí jakoukoli ze splátek úroku v den splatnosti či neuhradí úvěr v termínu splatnosti. U data splatnosti je uvedeno „ . den v měsíci“.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek na čl. 15-19 soud zjistil, že byla uzavřena 23.1.2026 mezi právnická osoba právnická osoba. a právnická osoba. Z přílohy k této smlouvě č.hodnota Seznamu pohledávek zjistil, že je zde i pohledávka za žalovaným. Z přílohy č.hodnota pak zjistil, že obsahuje údaj o výše úplaty za postoupení pohledávek. Příloha č.hodnota obsahuje vzor předávacího protokolu.
9. Soud provedl důkaz Všeobecnými obchodními podmínkami na čl. 42-46.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky na čl. 47 soud zjistil, že původní věřitel dne 6.2.2026 informoval žalovaného o postoupení pohledávky žalobkyni a vyzval jej k úhradě 61 052,75 Kč.
11. Z výzvy k úhradě na čl. 47 p.v. soud zjistil, že první zástupkyně žalobkyně tituly před jménem jméno FO vyzývala dne 6.2.2026 žalovaného k úhradě předžalobní výzvou s poučením o možnosti soudního vymáhání a vzniku dalších nákladů.
12. Z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky na čl. 48 soud zjistil, že písemnost uvedená v bodě 11.shora byla předána jako doporučené psaní k přepravě žalovanému dne 10.2.2026.
13. Z potvrzení o provedené platbě na čl. 49 soud zjistil, že na účet žalovaného pod shora uvedeným variabilním symbolem dne 28.4.2024 byla provedena platba z účtu předchůdce žalobkyně ve výši 20 000 Kč.
14. Ze sdělení z banky na čl. 55 soud zjistil, že účet č.č. účtu je běžným účtem a byl běžným účtem žalovaného a na tento účet dne 28.4.2024 přišla platba 20 000 Kč od společnosti právnická osoba- je zde překlep, napsáno „právnická osoba.“, jde o jiný název pro společnost právnická osoba s.r.o. – předchůdce žalobkyně).
15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobkyně (původní věřitel) disponoval údaji žalovaného a dne 28.4.2024 mu odeslal na jeho účet 20 000 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Nebylo prokázáno, že by se před poskytnutím uvedené částky zabýval zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.1.2026 na společnost právnická osoba právnická osoba. IČ: IČO, sídlem adresa. Žalobkyně pak nabyla pohledávku za žalovaný na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026. Původním věřitelem byla společnost právnická osoba(dříve právnická osoba, s.r.o. nebo právnická osoba),IČ:IČO. Dne 10. 2. 2026 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému doporučený dopis s výzvou k úhradě, přičemž třetím pracovním dnem po odeslání této výzvy byl den 13.2.2026. Od následujícího dne, tj. od 14. 2. 2026 je s vrácením částky 20 000 Kč žalovaný žalobkyni v prodlení.
16. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, když žalovaný sice uzavřel s původním věřitelem-právním předchůdcem žalobkyně úvěrovou smlouvu, obdržela na svůj účet částku 20 000Kč, kterou ani poté, co byl vyzván právním zástupcem žalobkyně, nevrátil a s vydáním bezdůvodného obohacení (jak k tomuto posouzení dospěl soud) je v prodlení. Vzájemný vztah účastníků řízení je třeba vypořádat dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
21. Žalovaný obdržel 20 000 Kč na základě jím uzavřené smlouvy s žalobkyní. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
22. Žalobkyně neprokázala svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zejména pak tvrzení o zkoumání jeho výdajové stránky před poskytnutím úvěru. Žalobkyně měla vycházet z posouzení příjmové a výdajové stránky, to nikterak nekonkretizovala, pouze obecně konstatovala a ničím ani nedoložila a neprokázala. Nebyly předloženy důkazy, z nichž by bylo mj. patrno, jaké má žalovaný měsíční výdaje a jak a zda je plní a jak je řeší. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobkyně vzdala možnosti být vyzvána k případnému dotvrzení a doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř. ). Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
23. Jelikož však soud shledal spotřebitelskou smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného 20 000 Kč, žalovaný ničeho neuhradil, takže k úhradě zbývá 20 000 Kč a je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Za kvalifikovanou výzvu k plnění soud považuje výzvu k úhradě z 10. 2. 2026, která byla dána na poštu dne 10. 2. 2026 a ve smyslu domněnky doby dojití upravené dle § 573 občanského zákoníku , tak došla do sféry žalovaného dne třetí pracovní den tj. 13. 2. 2026 a od 14. 2. 2026 je tak žalovaný v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobkyně od shora uvedeného dne rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to co do zbývající částky s příslušenstvím, jak jsou shora specifikováno, ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná, když její úspěch činil 60 % , neúspěch 40 %, rozdíl činí 20 %,( do vyhlášení rozsudku požadovala 35 321,72 Kč, do vyhlášení rozsudku činila částka, se kterou byla úspěšná 21 165,75 Kč), přičemž žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladů řízení (dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. )
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.