Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 287/2025-90
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci
žalobce:
Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce, sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému:
Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného,
o zaplacení 62 977,35 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 368,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 32 608,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 368,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 32 608,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou původně Okresnímu soudu v Nymburce dne datum domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 62 977,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% z částky 62 977,35 Kč od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobce uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum mezi společností právnická osoba. (dříve právnická osoba.), sídlem adresa, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je maltskou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních a nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 62 977,35 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, ale do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. účtu. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu var. symbol. Žalovaný dluh vůči žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, neuhradil ani přes několik upomínek.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Okresní soud v Nymburce vydal dne datum elektronický platební rozkaz č.j. spisová značka, který byl usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne datum, č.j. spisová značka zrušen, neboť se ho žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou.
4. Okresní soud v Nymburce vyslovil usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka, místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 7 jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne datum.
5. K jednání dne datum se žalobce, právní zástupce žalobce a žalovaný nedostavili. Žalobce a právní zástupce žalobce se z jednání řádně písemně omluvili, o odročení jednání nepožádali. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu jeho platného trvalého pobytu dle výpisu z CEO, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce, právního zástupce žalobce a žalovaného, když vyšel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
7. Z výpisu Anonymizováno soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne datum částku částka a dne datum částku částka.
8. Z listiny právního předchůdce žalobce – Standardní informace o spotřebitelském úvěru – soud zjistil, že se jedná o spotřebitelský revolvingový úvěr ve výši částka. Výplata se provádí bankovním převodem na účet vedený na jméno žalovaného nebo jinými prostředky do dvou pracovních dnů od schválení žádosti o úvěr společností právnická osoba. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla stanovena na dobu neurčitou. Celková částka k úhradě byla stanovena na částka. Roční nominální úroková sazba byla ve výši 146,95%, což odpovídá úroku ve výši částka. Denní úrok činil 0,4026%. Roční procentní sazba nákladů činila 299,98%. Věřitel má právo se souhlasem klienta nahlížet do jakékoli databáze umožňující posouzení bonity spotřebitele (mimo jiné včetně databází shromažďujících informace o platební morálce spotřebitelů). Tyto informace jsou platné od datum do 14 dnů po poskytnutí SECCI.
9. Z Úvěrové smlouvy ze dne datum soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela právnická osobac. jako věřitel a žalovaný jako klient. Maximální úvěrový limit byl stanoven na částka. RPSN činila 299,98%. Celková splatná částka činila částka. Úvěr bude splácen v měsíčních splátkách odpovídajících minimální částce platby. Bude třeba uhradit minimální splátku, která tvoří 13% z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, nebo částka, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Denní úrok z otevřeného zůstatku úvěru činí 0,4026%. Poplatek z prodlení je částka za prodlení s jakoukoli minimální měsíční splátkou do data skutečného splacení.
10. Z faktury variabilní symbol: var. symbol, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyúčtoval žalovanému částku částka s datem splatnosti datum.
11. Ze Smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jako postupníkem a společností právnická osoba jako postupitelem dne datum. Ze seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že se jedná i o pohledávku za žalovaným ve výši částka.
12. Z Dodatku č. číslo ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne datum soud zjistil, že tento dodatek byl uzavřen mezi žalobcem jako kupujícím a společností právnická osoba. jako prodávajícím dne datum. Předmětem tohoto dodatku byly i pohledávky za žalovaným ve výši částka ze dne datum a ve výši částka ze dne datum.
13. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobce informoval žalovaného, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným v celkové výši částka postoupena žalobci. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky částka do 3 dnů na bankovní účet číslo č. účtu, pod VS: var. symbol. Oznámení o postoupení pohledávky a Výzva k úhradě před podáním žaloby byly žalovanému zaslány doporučeným dopisem dne datum, což soud zjistil z Podacího lístku právního zástupce žalobce.
14. Ze zprávy právnická osoba. ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vlastníkem účtu č. číslo od datum do datum. Dne datum byla na tento účet připsána částka částka a dne datum byla na tento účet připsána částka částka, obojí z účtu právnická osoba. Pod VS: var. symbol.
15. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že žalovaný poskytl poskytovateli úvěru svůj občanský průkaz č. číslo.
16. S ohledem na provedené dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, jak je podrobněji popsán shora. Jelikož jsou jednotlivé skutečnosti zjištěné soudem z provedených důkazů ve vzájemném souladu a neodporují si, odkazuje soud ohledně závěrů o skutkovém stavu věci na shora uvedené skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů.
17. Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.
18. Podle § 1725 NOZ je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.
19. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
21. Podle § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
22. Podle § 2048 NOZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
23. Podle § 2049 NOZ zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
24. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
25. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
26. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
27. Dne datum byla mezi společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka dne datum a ve výši částka dne datum. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný předmětný úvěr v této výši čerpal a byl povinen podle smluvních podmínek jej splatit v měsíčních splátkách způsobem ve smlouvě stanoveným. Žalovaný úvěr právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci, nesplatil ani přes několik upomínek. Pohledávka za žalovaným přešla z právního předchůdce žalobce na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek.
28. Soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne datum nebyla sjednána platně, tato smlouva je absolutně neplatná, tudíž nárok žalobce je třeba posuzovat z titulu bezdůvodného obohacení.
29. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
30. Podle § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.
31. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
32. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
33. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
34. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
35. Podle § 2993 NOZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
36. V posuzovaném případě uzavíral žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný smlouvu o úvěru uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel (srovnej § 419 NOZ). Poskytnutý úvěr Smlouvy o úvěru ze dne datum je proto spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nejedná se přitom o spotřebitelský úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Proto je třeba předmětnou smlouvu o úvěru posuzovat dle zákona o spotřebitelském úvěru jako spotřebitelský úvěr.
37. Soud se zabýval otázkou platnosti Smlouvy o úvěru ze dne datum ve smyslu § 580 a § 588 NOZ.
38. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s podnikatelem (profesionálem), a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 342/09, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 144/2009). Ochrana spotřebitele je rovněž celoevropským zájmem (srovnej čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo eurokonformním způsobem (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ústavního soudu pod č. 130/2015; nález ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1844/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 218/2017).
39. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto je na věřiteli, aby schopnost dlužníka (spotřebitele) úvěr splácet náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva absolutně neplatná. Důležitost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele opakovaně vyzdvihl ve vztahu k výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, když zdůraznil, že tato povinnost má rovněž za cíl, aby poskytovatel úvěru jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srovnej například rozsudek ze dne 10. 6. 2021 ve věci C-303/20, nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2014Anonymizovánove věci C-449/13).
40. Dopady porušení povinnost poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, který je použitelný i na projednávanou věc. Ústavní soud se v něm zabýval neplatností úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy v intencích exekučního řízení, když dospěl k závěru, že je třeba zkoumat, za jakých konkrétních okolností byla úvěrová smlouva uzavřena. Pakliže Ústavní soud v tomto nálezu zdůraznil, že ani v exekučním řízení, které je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv pro autoritativní nalézání práva, nelze připustit, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil, je zcela zřejmé, že tyto závěry jsou tím spíše použitelné v řízení nalézacím. Je tudíž třeba vycházet z toho, že poskytovatel úvěru, kdy úvěrovaný je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj dluh splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
41. Při poskytování spotřebitelských úvěrů nemůže věřitel rezignovat na prověřování schopnosti spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to i když chce prodlení s jejich vrácením spojit se smluvní sankcí.
42. Soud dospěl k závěru, že při uzavírání Smlouvy o úvěru ze dne datum žalobce, resp. jeho právní předchůdce, řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného.
43. Žalobce v žalobě uvedl, že úvěruschopnost žalovaného si právní předchůdce žalobce ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalobce však v řízení nenavrhl žádný důkaz k prokázání svých tvrzení, jak konkrétně byla úvěruschopnost žalovaného žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem zjišťována, ačkoli byl k tomu žalobce vyzván usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne datum, č.j. spisová značka. V podání ze dne datum pouze zopakoval to, co již uvedl v žalobě.
44. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, jak předpokládá zákon o spotřebitelském úvěru.
45. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce rezignoval na prověřování úvěruschopnosti žalovaného, neboť pokud by jeho úvěruschopnost řádně prověřoval například v rejstřících, zjistil by, že žalovaný uzavřel v roce 2023 a v srpnu 2024 další smlouvy o úvěru s bankovními a nebankovními subjekty v celkové částce částka, které nesplácí.
46. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele sjednaný spotřebitelský úvěr pravidelně splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladem na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba na splácení úvěru. Žalobce v tomto směru žádné důkazy nenavrhl.
47. Pokud by žalobce, resp. jeho právní předchůdce, přistoupil k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nemohl by s nejvyšší mírou pravděpodobnosti s ním smlouvu uzavřít, neboť výše uvedené skutečnosti objektivně vzbuzují pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
48. Uvedené okolnosti, za nichž došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, způsobují její absolutní neplatnost pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 NOZ, ke které soud přihlédl i bez návrhu žalovaného. Tyto důvody neplatnosti se vztahují na smlouvu jako celek.
49. Žalobce poskytl žalovanému plnění ve výši částka bez právního důvodu (na základě neplatné smlouvy) a tudíž se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil (§ 2991 odst. 2 NOZ). Toto bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen žalobci vrátit (§ 2993 NOZ). Žalovaný již zaplatil žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, částku částka a je tudíž povinen žalobci zaplatit částka (částka – částka = částka).
50. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, se dostává do prodlení tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byl ochuzeným o plnění požádán (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4323/2010). V daném případě se žalovaný dostali do prodlení dnem následujícím po uplynutí lhůty, tedy od datum. Žalobce má proto podle § 1970 NOZ od uvedeného data na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
51. Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům soud pak ostatní nároky uplatněné žalobcem vůči žalovanému zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno pod bodem II. výroku rozsudku.
52. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci úspěch jen částečný, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
53. Lhůtu k plnění dle výroku I. rozsudku soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu toto rozhodnutí ukládá, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.