Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 C 299/2025-66

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované, narozená datum bytem adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

o výživné pro zletilé dítě

takto:

I. Žalovaná je povinna platit na výživném žalobkyni částku ve výši 9 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci k rukám žalobkyně počínaje měsícem následujícím po doručení tohoto rozsudku.

II. Nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2025 do 1. 4. 2026 ve výši 21 000 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna platit na výživném žalobkyni částku ve výši 9 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci k rukám žalobkyně počínaje měsícem následujícím po doručení tohoto rozsudku.II. Nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2025 do 1. 4. 2026 ve výši 21 000 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 8. 10. 2025 domáhala po žalované placení výživného ve výši 9 000 Kč měsíčně počínaje od 1. 9. 2025 s tím, že žalovaná je její matkou, v jejíž domácnosti žalobkyně nežije, ale žije se svojí sestrou jméno FO ve společné domácnosti. Žalovaná žalobkyni před dvěma roky vyhodila z bytu. Žalobkyně šla bydlet ke své babičce, o kterou se v té době i starala. Musela se podílet finančně na chodu domácnosti, platila nájem, nedoplatky na službách atd. Po celou dobu matka dceři neposkytla žádnou finanční podporu. Žalobkyně nyní začala bydlet se svojí sestrou, kde se také podílí na úhradách za bydlení asi ve výši 5 500 Kč měsíčně. Žalobkyně chodí také na brigádu do provozovny název, kde si měsíčně vydělá asi 5 000 Kč. Žalobkyně navštěvuje střední školu název, obor název a je ve třetím ročníku. Její potřeby odpovídají potřebám dítěte jejího věku. Matka je zaměstnána, ale žalobkyně její příjem nezná. Otec je rovněž zaměstnán a exekučně je k rukám žalobkyně placeno výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně. Výživné dosud matce stanoveno nebylo.

2. Žalovaná k věci uvedla, že svou dceru z bytu nevyhodila, ale požadovala po ní elementární slušnost a respekt jak ve vztahu k sobě, tak ve vztahu k jméno FO, se kterým žalovaná žije ve společné domácnosti a navázala s ním partnerský vztah. Právě tyto rozpory a konflikty ve společné domácnosti byly důvodem, proč žalobkyně rozhodla domácnost žalované opustit a žít podle svých představ. Žalovaná je však připravena kdykoliv svou dceru do své domácnosti přijmout zpět. Po odchodu žalobkyně z domova si s ní žalovaná dohodla, že jí bude posílat peníze na výživném, a to ve výši 6 000 Kč měsíčně s tím, že žalovaná s výší souhlasila. Od té doby jí žalovaná tuto částku měsíčně řádně na účet posílá. Žalovaná má za to, že v tomto směru se jedná o dohodu o placení výživného, kterou žalovaná bezezbytku plní. Za měsíc září 2025 4 poslala 6 050 Kč, v říjnu poslala částku 5606 Kč, ale to jen proto, že za žalobkyni uhradila telefonní poplatky od 13. 9. do 12. 10. 2025 listopadu 2025 jí poslal částku 6 000 Kč.

3. Ke svým výdělkovým poměrům žalovaná uvedla, že je zaměstnána v SRN, jako řidička autobusu u společnosti právnická osoba, se sídlem v adresa, její průměrný výdělek se pohybuje od 2 500 do 2 600 EUR. Její náklady jsou tvořeny zejména dopravou do zaměstnání mezi adresa a adresa okolo 9 000 Kč měsíčně, dále jsou to náklady na bydlení v Čechách, s nimiž jí částečně pomáhá partner, ale jedná se, jen u žalované, asi o částku 12 000 Kč měsíčně. V poslední době byla žalovaná nucena držet si v adresa byt, protože i s cestováním do Čech tam a zpět by pak nemohla odpracovat směny v plné délce, tak, jak požadoval německý zaměstnavatel. Nesplnila by tedy normy stanovené k povinnému odpočinku řidičů. Žalovaná uvedla, že nechápe, proč žalobkyně požaduje vyšší výživné, než na kterém se spolu domluvily, má za to, že pro zvýšení výživného nejsou na straně žalobkyně žádné důvody, protože návrh na zvýšení výživného byl podán měsíc po sjednání dohody o dobrovolném plnění výživného ze strany žalované. Žalovaná má další vyživovací povinnost k nezletilému synovi, kterému je 17 let a studuje střední školu, který bydlí s žalovanou a jejím partnerem ve společné domácnosti.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných a z výpovědi obou účastnic řízení, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti má soud za to, že žalobkyně je studentkou název a ve školním roce 2025/26 byla žákyní třetího ročníku státní školy s pravidelným denním vyučováním od 1. 9. 2025 v oboru název.

5. Z dohody o provedení práce uzavřené dne 22. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se zaměstnavatelem právnická osoba. dohodu o provedení práce na období od 22. 4. 2025 do 31. 12. 2025, podle které se zavázala provést přípravné práce pokrmů, v místě podle potřeby zaměstnavatele v rozsahu do 300 hodin v kalendářním roce, za odměnu ve výši 140 Kč na hodinu.

6. Výpisem z WhatsAppové komunikace mezi matkou a dcerou soud zjistil, že žalobkyně požadovala po matce alimenty ve výši 6 000 Kč měsíčně jako jí posílá otec.

7. Z pracovní smlouvy žalované uzavřené s německým zaměstnavatelem společností právnická osoba se sídlem v adresa soud zjistil, že pracovní poměr započal od 1. 10. 2023 a týkal se pozice řidičky autobusů na linkových, zájezdových, příležitostných a „název“ (náhradní autobusová doprava při výlukách vlaků). Smluvní strany sjednaly rovněž zkušební dobu 6 měsíců. Během zkušební doby lze pracovní poměr ukončit s týdenní výpovědní dobou. Pracovní doba je 39 hodin týdně. Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou.

8. Ze screenshotu obrazovky mobilního bankovnictví žalované soud zjistil, že tato v období od června 2025 do října 2025 obdržela od německého zaměstnavatele mzdu ve výši 2 699,93 EUR, 2 641,55 EUR, 2 507,29 EUR, 2 618,62 EUR, 2 553,01 EUR.

9. Ze screenshotu obrazovky mobilního bankovnictví žalované soud zjistil, že žalovaná dne 13. 11. 2025 obdržela mzdu ve výši 2 651,87 EUR.

10. Ze screenshotu obrazovky mobilního bankovnictví žalované soud zjistil, že žalovaná v září 2025 odeslala žalované 6 000 Kč, jako výživné od otce, 4 000 Kč jako výživné od sebe, v říjnu odesílala žalovaná žalobkyni 5 606 Kč na výživném v listopadu částku 6 000 Kč.

11. Ze screenshotu obrazovky mobilního bankovnictví žalované soud zjistil, že žalovaná platí za elektřinu v pronajatém bytě v adresa 33,50 EUR.

12. Ze screenshotu obrazovky mobilního bankovnictví žalované soud zjistil, že žalovaná platí za nájem pronajatého bytu v adresa 287,75 EUR.

13. Ze screenshotu obrazovky mobilního bankovnictví žalované soud zjistil, že žalovaná platí za TV rádio v adresa 55,08 EUR

14. Z nájemní smlouvy ohledně bydlení v adresa soud zjistil, že nájemné v říjnu 2025 činilo 267,34 EUR a od listopadu 2025 287,75 EUR

15. Z dodatku číslo 1 ke smlouvě o nájmu bytu uzavřené mezi pronajímatelem a jméno FOjméno FOsestrou žalobkyně ze dne 29.8.2025 soud zjistil, že nájemné činí 7 400 Kč a měsíční zálohy na služby 2 970 Kč, celkem měsíční platba činí 10 370 Kč.

16. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že požadovala zvýšení výživného na částku 9 000 Kč měsíčně, protože s dosavadní částkou 6 000 Kč finančně nevychází a nemá prostředky na běžné volnočasové aktivity. Uvedla, že v domácnosti žalované se setkávala s fyzickým i psychickým násilím, a proto již s matkou nebydlí.

17. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že po přestěhování mimo domácnost žalované se jí zlepšil prospěch a je spokojená se současným životním režimem.

18. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že studuje obor název na škole v ulici adresa, odborný výcvik má v ulici adresa a dochází pěšky. Po získání výučního listu plánuje pokračovat ve dvouleté nástavbě zakončené maturitní zkouškou a chtěla by ukončit brigádu, aby se více mohla věnovat studiu.

19. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žije v bytě 1+1 společně se svou sestrou, nikdo další v bytě nebydlí.

20. Z výpovědi žalované soud zjistil, že dcera z domácnosti odešla z vlastní vůle v důsledku konfliktů týkajících se dodržování základních domácích pravidel a respektu vůči žalované a jejímu partnerovi. Popřela, že by žalobkyni z bytu vyhodila.

21. Z výpovědi žalované soud zjistil, že po odchodu žalobkyně společně dohodly na výživném ve výši 6 000 Kč měsíčně, které žalovaná následně dobrovolně hradila.

22. Z výpovědi žalované soud zjistil, že pracuje jako řidička autobusu v adresa, s průměrným výdělkem okolo 2 500–2 600 EUR měsíčně, a má zvýšené náklady na dopravu, ubytování v SRN a náklady na bydlení v ČR.

23. Z výpovědi žalované soud zjistil, že má další vyživovací povinnost k sedmnáctiletému synovi. Ve vztahu k rodinným poměrům popsala, že s střídavě pobývá v ČR, kde se vídá s partnerem a v SRN, kde pracuje. Měla za to, že nynější konflikty mezi ní a dcerou pramení zejména z rozdílných představ o chodu domácnosti, školní docházce žalobkyně a vztazích uvnitř rodiny.

24. Z výpovědi žalované soud zjistil, že žalobkyně určitou dobu bydlela u babičky, které žalovaná finančně přispívala na provoz domácnosti, nákupy a léky.

25. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná od září 2025 žalobkyni výživné v určité výši fakticky poskytovala a tvrzení žalobkyně o úplné absenci plnění neodpovídalo skutečnosti. Naopak za neprokázané soud považuje, že mezi účastnicemi byla uzavřena závazná dohoda o fixní výši výživného 6 000 Kč, která by vylučovala soudní úpravu. Výpověď žalované k nákladům a dalším vyživovacím povinnostem soud bere v úvahu jako podpůrný zdroj, avšak s nižší důkazní vahou než výpisy z účtu, neboť tyto údaje nejsou jinak ověřeny. I při zohlednění tvrzených nákladů je však zřejmé, že žalovaná má dostatečné schopnosti a možnosti podílet se na výživě žalobkyně vedle již existující povinnosti k synovi. Žalobkyně tvrdila, že v domácnosti matky se setkávala s fyzickým a psychickým násilím a že matčin partner se k ní i jejím sourozencům choval agresivně; z těchto důvodů u matky bydlet nechce. Žalovaná tato tvrzení o násilí popřela, připustila pouze křik a konflikty v souvislosti s domácími povinnostmi, školní docházkou a užíváním telefonu, a uvádí, že dcera odešla z domácnosti z vlastní iniciativy, přičemž byla ochotna ji kdykoliv přijmout zpět. Výpovědi obou účastnic jsou v této části zásadně rozporné a nejsou podpořeny jinými objektivními důkazy (např. lékařské zprávy, oznámení orgánům, svědecké výpovědi třetích osob). Za této důkazní situace soud nemůže bez dalšího uzavřít, že by tvrzené fyzické nebo psychické násilí bylo prokázáno. Na druhé straně je z výpovědí obou stran patrné, že rodinné vztahy jsou dlouhodobě konfliktní, žalovaná často pobývá mimo domácnost z důvodu práce v SRN a v domácnosti hraje významnou roli její partner, jehož přítomnost žalobkyně subjektivně vnímá negativně. Tyto skutečnosti sice samy o sobě neurčují výši výživného, ale vysvětlují, proč žalobkyně reálně nežije v domácnosti matky, a tedy proč má zvýšené náklady spojené s vlastním bydlením. Podrobné a přesné vyčíslení těchto nákladů žalobkyně prokázala. Jakkoliv zmínka o násilí zůstává v rovině tvrzení proti tvrzení bez dalších nezávislých důkazů, pro samotné určení výše výživného jsou tyto okolnosti pouze podpůrné. Rozhodující jsou zejména schopnosti a možnosti rodičů a odůvodněné potřeby dítěte.

26. Podle § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

27. Podle ust. § 910 odst. 2 o.z. vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

28. Podle ust. § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

29. Podle ust. § 913 odst. 1 o.z. jsou pro určení rozsahu vyživovací povinnosti rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

30. Podle ust. § 915 odst.1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

31. Podle ust. § 921 o.z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo osoba výživou povinná se dohodla s osobou oprávněnou jinak.

32. Podle ust. § 922 odst. 1 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

33. Při posuzování majetkových poměrů rodiče je nutné přihlédnout nejen k příjmům, ale i k celkové hodnotě jeho majetku a způsobu života. Zletilé dítě má právo podílet se na životní úrovni rodiče, nikoli ji převyšovat.

34. Životní úroveň dítěte má být podle § 915 odst. 1 o. z. zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Tedy nejde jen o to, co dítě „potřebuje“, ale i o to, co mu rodiče mohou poskytnout vzhledem ke své životní úrovni.

35. Judikatura je ustálena v závěru, že základními hledisky pro určení výše výživného jsou odůvodněné potřeby dítěte, jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče; současně platí i pravidlo, že životní úroveň rodičů a dětí má být v zásadě stejná.

36. Výživné nelze požadovat v rozsahu, který by byl v rozporu s reálnými možnostmi rodiče.

37. V daném případě soud dospěl k závěru, že z prokázaných příjmů žalované, která dlouhodobě pobírá měsíční mzdu v rozmezí 2 500–2 600 EUR, vyplývá, že její životní úroveň je výrazně vyšší než životní úroveň žalobkyně, jež studuje, nemůže mít stabilní výdělek a nově prokázané náklady na její bydlení činí 10 370 Kč měsíčně, byť se o ně dělí se svou sestrou. Soud zohlednil také vyživovací povinnost žalované k jejímu nezletilému synovi, nicméně tato povinnost nebrání tomu, aby žalovaná plnila odpovídající výživné i vůči žalobkyni, zejména s ohledem na své nadstandardní příjmové poměry. Soud přihlédl rovněž k rodinné situaci účastnic, když vzal v úvahu, že dlouhodobě konfliktní atmosféra v domácnosti, způsobená i dominantním jednáním partnera žalované, objektivně vedla k tomu, že žalobkyně nemohla využívat zázemí domova a musela se sama podílet na zajištění vlastních životních potřeb, zejména bydlení. Za této situace soud uzavřel, že částka 9 000 Kč měsíčně odpovídá jak schopnostem a možnostem žalované, tak i odůvodněným potřebám žalobkyně a principu rovnosti životních podmínek rodičů a dětí. Proto soud žalobkyni výživné v uvedené výši od 1. 9. 2025 přiznal a současně žalované uložil doplatit vzniklý nedoplatek za období od září 2025 do března 2026 ve výši 21 000 Kč, a to v přiměřených měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných spolu s běžným výživným.

38. Soud vycházel z toho, že žalovaná pobírá mzdu ve výši přibližně 2 500 EUR čistého měsíčně, což při průměrném kursu 25 Kč za 1 EUR představuje částku asi 62 500 Kč. Po odečtení nákladů na dva byty, které si žalovaná drží, byt v adresa s nákladem přibližně 377 EUR měsíčně (tj. asi 9 425 Kč) a byt v adresa s nákladem 12 000 Kč měsíčně, jí zbývá na vlastních výdajích a výživě dětí částka přesahující 40 000 Kč měsíčně. Při takových příjmových poměrech je v souladu s judikaturou i zásadou, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná se životní úrovní rodiče, aby na výživu obou dětí šlo přibližně 25–30 % čistého příjmu žalované, tj. částka v rozmezí 15 000 až 19 000 Kč měsíčně, po přibližně jedné polovině na každé dítě. Výživné ve výši 9 000 Kč měsíčně pro žalobkyni se tak nachází na horní hranici tohoto rozumného rozmezí a odpovídá jak vysokým příjmům žalované, tak i skutečnosti, že žalobkyně, na rozdíl od syna žalované, který žije v domácnosti matky, nese sama náklady na vlastní bydlení ve výši ½ z 10 370 Kč měsíčně. Naproti tomu částka 6 000 Kč, kterou žalovaná žalobkyni fakticky poskytovala, by znamenala, že žalobkyně má dlouhodobě žít zhruba o 3 000 Kč měsíčně na nižší životní úrovni, než jaké sama dosahuje její matka a jaká náleží jejímu bratrovi, a to pouze v důsledku rodinných konfliktů a nastavení poměrů v domácnosti žalované.

39. Soud stanovil počátek vyživovací povinnosti žalované k datu 1. 9. 2025, neboť právě od tohoto měsíce bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně již nebydlela v domácnosti žalované, hradila sama náklady na své bydlení a zabezpečovala si veškeré své životní potřeby bez přispění matky. Od tohoto okamžiku tedy vznikla objektivní potřeba upravit vyživovací povinnost soudním rozhodnutím. V důsledku přiznání výživného ve výši 9 000 Kč měsíčně a při zohlednění skutečnosti, že žalovaná po uvedené období poskytovala žalobkyni částky nižší, činí rozdíl mezi stanoveným a skutečně poskytnutým plněním za měsíce září 2025 až březen 2026 částku celkem 21 000 Kč, odpovídající sedminásobku rozdílu 3 000 Kč měsíčně. Soud uložil žalované povinnost tento nedoplatek uhradit v pravidelných splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným, neboť takový způsob úhrady odpovídá jak jejím možnostem při současném zajištění výživy nezletilého syna, tak i zájmu na tom, aby žalobkyně byla v přiměřené době odškodněna za období, kdy nesla své náklady převážně sama. Soud přihlédl i k tomu, že je povinností každého rodiče, a o to více rodiče s nadstandardními příjmy, zajistit dítěti takové materiální podmínky, aby jeho životní úroveň nebyla nižší, než jaké sama matka fakticky dosahuje, a aby rodinné konflikty či působení třetích osob v domácnosti neměly za následek zhoršení životních podmínek dítěte, které je na rodiči závislé.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal. Vycházel přitom ze situace, kdy nejde o typické řízení sporné, neboť až do zletilosti dětí toto řízení probíhá podle z.č. o zvláštních řízeních soudních, kde platí ust. z.ř.s. V těchto řízeních o určení vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi se zásadně neuplatňuje princip úspěchu ve věci, nýbrž pravidlo, že žádný z účastníků nemá vůči jinému účastníku právo na náhradu nákladů řízení, ledaže zákon stanoví něco jiného, což v projednávaném případě nenastalo. Soud proto nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to bez ohledu na její úspěch ve věci samé.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci dle z.č. (exekuční řád).