Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 119/2026-39
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Mráčkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky ve výši částka se zákonným úrokem ve výši 12,75 % od datum do zaplacení a do úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky částka od datum do datum zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky ve výši , částka, se zákonným úrokem ve výši 12,75 % od , datum, do zaplacení a do úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky , částka, od , datum, do , datum, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota-Anonymizováno ze dne datum, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za úvěr do datum. Žalobkyně měla dle smlouvy nárok na poplatek z úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru. Celkem měla tedy žalobkyně nárok na zaplacení poplatku ve výši částka. V souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou dlužné částky vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši částka. Žalovaný uhradil částku ve výši částka. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % od datum (od dne následujícího po lhůtě k zaplacení) do zaplacení.
2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), když s tímto žalobkyně vyjádřila souhlas již v podání (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, č. l. 3) a žalovaný souhlasil dle § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , když se nevyjádřil na výzvu v usnesení ze dne datum (č. l. 28).
3. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato skutková zjištění.
4. Žalobkyně uzavřela dne datum s žalovaným, jakožto podnikatelem (zjištěno z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku, platnost k datum a z kopie občanského průkazu č. hodnota) smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. za období od datum do datum, celkem tedy částka (zjištěno ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno ze dne datum). Roční zápůjční úroková sazba byla tedy sjednána na 365 % p. a., přičemž zápůjční úroková sazba poskytována bankami k červenci 2024 dosahovala 7,18 % (zjištěno z výpisu ze systému Anonymizováno zveřejňovaných na stránkách Anonymizováno úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR – nové obchody k období červenec 2024). Žalobkyně převedla dne datum částku ve výši částka na bankovní účet žalovaného (zjištěno z potvrzení o provedené platbě ze dne datum). Žalovaný se dostal se splácením dlužné částky do prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne datum, žalovaný však dlužnou částku neuhradil (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, vč. podacího lístku právnická osoba). Žalovaný uhradil pouze částku ve výši částka (zjištěno z tvrzení žalobkyně).
5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.
6. Žalobkyně uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota-8239, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka. Ty se žalovaný zavázal splatit do datum včetně poplatku 1 % denně z této částky. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Žalovaný zaplatil částku ve výši částka.
7. Soud hodnotil důkazy dle § 132 o. s. ř. o. s. ř. a po právní stránce posoudil věc následovně.
8. Mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o. z.“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úroky. Obě smluvní strany vystupovaly v postavení podnikatele (§ 420 odst. 1 o. z.). Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částka.
9. Dle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
10. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Dle § 588 věty prvé o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Dle § 1982 odst. 1 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.
13. Dle § 1982 odst. 2 o. z., započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.
14. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Dle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky jako absolutně neplatnou, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. Úroková sazba činila dle smlouvy celkem hodnota % ročně, ačkoliv průměrná zápůjční úroková sazba mezi podnikatelskými úvěry činila v době uzavření smlouvy podle statistických údajů dostupných na stránkách ČNB (Arad) 7,18 %. Tato sazba je na úrovni 50 násobku běžné úrokové sazby pro živnostníky. Byť si je soud vědom judikatury k podnikatelským úvěrům, kde je uvedeno „Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sen. zn. spisová značka), tak i přesto, že je zde uvedeno, že výše úrokové sazby nebude zpravidla v podnikatelských vztazích bez dalšího naplňovat zákonné předpoklady pro použití § 588 o. z., tak zde soud hodnotí, že sazba je na úrovni desetinásobků obvyklé bankovní úrokové sazby, tedy z tohoto pohledu (i přesto, že se jedná o vztah mezi podnikateli) je na místě použití § 588 o. z., neboť sjednaná úroková sazba přesahuje tu obvyklou již značně. V porovnání s judikaturou v případě nepodnikatelských subjektů, kdy již dříve bylo judikováno, že úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy v případě, že dosahuje téměř 4násobku obvyklé bankovní úrokové sazby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum) a že úroková sazba může být za určitých podmínek shledána nemravnou i pokud bude sjednána na úrovni 2 či 3násobku obvyklé bankovní sazby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. spisová značka ze dne datum), tak se jeví 50 násobek obvyklé bankovní úrokové sazby jako rozporný s dobrými mravy i v případě podnikatelů. A to přinejmenším alespoň co se podnikatelů - fyzických osob týče. Nadto výše uvedená judikatura uvádí, že i samotná úroková sazba může odůvodňovat použití § 588 o. z. i v případě podnikatelů, neboť to zcela nevylučuje a naopak uvádí, že tomu tak nebude „zpravidla“, viz citace: „Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.“. Výše úroků je zde tak vysoká, že způsobuje neplatnost smlouvy sama o sobě. Nemravnost úroků je zde očividná. Soud v tomto ohledu zmiňuje i judikaturu týkající se mravnosti výše úroků z prodlení mezi podnikateli, kde je uvedeno, že: „Ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka), které lze dle názoru soudu přiměřeně aplikovat i zde.
17. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání.
18. Za této situace nelze než uzavřít, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
19. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné ve smyslu § 574 o. z. V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat ochranou dobrých mravů. Třeba doplnit, že korektiv dobrých mravů se uplatní i ve vztazích mezi podnikateli s týmž hmotněprávním následkem, tedy absolutní neplatností právního jednání (k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
20. Žalovaný na jistině z uzavřené smlouvy plnil celkem částka, její nesplacená část činí tedy částka. Nárok je tak po právu co do částky částka, jež představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný je povinen obohacení vydat dle § 2991 odst. 1 o. z. Příslušenství pohledávky soud posoudil dle § 1970 o. z., jeho výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení od datum, čemuž soud vyhověl částečně, když sice přiznal úrok z prodlení, ale z jiné částky od jiného data. Bezdůvodné obohacení je splatné až od okamžiku, kdy je ten, kdo se na úkor druhého bezdůvodně obohatil, vyzván k plnění. Žalovanému byla předžalobní výzva odeslána datum a doručena dne datum. Jelikož tento den připadá na státní svátek, má se za zato, že žalovanému byla výzva doručena dne datum (v souladu s § 57 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně určila žalovanému lhůtu k plnění ve výši tří dnů a žalovaný se tedy dostal do prodlení dne datum. S ohledem na výše uvedené bylo o úroku z prodlení rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, že se přiznávají od datum do zaplacení z částky částka, jak je ve výroku I uvedeno.
21. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř. o. s. ř. , když neshledal důvodu ke stanovení lhůty delší tří dnů.
22. Soud žalobu ve zbytku zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, neboť v případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jako hlavního závazku nelze seznat důvodnými ani nároky vyplývající ze závazků akcesorických nad rámec poskytnuté nevrácené jistiny, což je poplatek za poskytnutí úvěru (dle skutečné povahy úrok ve smyslu § 2395 o. z.) ve výši částka a smluvní pokuta ve výši částka.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná co do 10,8 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Celkové náklady by sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení a sepis žaloby) a z částky částka za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Žalobkyně však byla úspěšná pouze co do 10,8 %, a tak soud celkové náklady ve výši 19 325 omezil částkou ve výši částka. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i u nákladů řízení tuto stanovil jako standardní třídenní, jdoucí od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li účastníci povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo návrhem na nařízení exekuce.