Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1795/2026

26 Cdo 1795/2026-229

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., právní věci žalobkyně Profusion Invest s.r.o., se sídlem v Praze 4, Týmlova 164/1, IČO 17456941, zastoupené Mgr. Kateřinou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ostrovní 126/30, proti žalované The President s.r.o., se sídlem v Lovosicích, Svatopluka Čecha 1077/25, IČO28041372, zastoupené Mgr. Michalem Staňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, o zaplacení částky 1 114 393,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2026, č. j. -184, takto:

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Litoměřicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 10. 2025, č. j. -145, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 114 393,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 31. 10. 2023 do zaplacení (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení účastnic (výrok II) a státu (výrok III).

2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně podle podnájemní smlouvy ze dne 21. 12. 2022 (dále též jen „podnájemní smlouva“) složila jistotu 2 000 000 Kč. Žalovaná proti ní započetla dlužné nájemné 885 606,35 Kč a další pohledávky, které uplatnila jako nároky související s poškozením prostor, úklidem, nevyklizením prostor a chybějícím inventářem. Soud prvního stupně neměl tyto další pohledávky za prokázané.

3. Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 5. 3. 2026, č. j. -184, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Na rozdíl od soudu prvního stupně založil závěr o důvodnosti žaloby na tom, že pohledávky žalované, s výjimkou nesporného dlužného nájemného, nebyly způsobilé k započtení. Z čl. 5.5 podnájemní smlouvy zjistil, že si účastnice sjednaly, že proti jistotě započtou „veškeré částky splatné podnájemcem podnajímateli dle této smlouvy“. U nároků na náhradu škody nebyla doba plnění sjednána, a šlo proto o dluhy splatné na výzvu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni před započtením vyzvala k jejich úhradě; přípis ze dne 31. 10. 2023 obsahoval pouze kompenzační projev.

4. Odvolací soud konstatoval, že k jednostrannému započtení lze podle § 1982 odst. 1 a § 1987 odst. 1 o. z. přistoupit až tehdy, může-li věřitel požadovat uspokojení započítávané pohledávky a tato pohledávka je soudně uplatnitelná. Jestliže u nároku na náhradu škody nebyla sjednána splatnost, bylo k jejímu dosažení třeba výzvy věřitele; z provedeného dokazování však nevyplývalo, že by žalovaná takovou výzvu učinila před kompenzačním projevem. Odvolací soud doplnil, že ani případné spojení výzvy a zápočtu v jednom právním jednání by tento nedostatek nezhojilo. Za nerozhodné pokládal, zda žalovaná uplatnila přímé nároky na náhradu škody, anebo regresní nároky vzniklé jí v souvislosti s plněním vlastníkovi hotelu; i ty by byly při absenci jiného ujednání splatné na výzvu. Nebylo proto již nutné zabývat se existencí ani výší uplatněných pohledávek.

5. Dovolání žalované proti výroku I rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť otázky, na nichž napadené rozhodnutí záviselo, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v projednávané věci.

6. Dovolatelka především namítá, že na vypořádání jistoty nelze použít obecná pravidla jednostranného započtení, a že si účastnice sjednaly v podnájemní smlouvě zvláštní smluvní mechanismus. Ustanovení upravující jistotu (§ 2012 a násl. o. z.) nestanoví zvláštní pravidla pro započtení dluhů na peněžitou jistotu, a tak není-li sjednáno jinak, použijí se obecná ustanovení § 1982 až § 1991 o. z. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. ). Podnájemní smlouva určité zvláštní pravidlo obsahovala, jestliže výslovně podmiňovala započtení splatností pohledávek žalované.

7. V otázce splatnosti pohledávek a jejich započitatelnosti (§ 1958 odst. 2 a § 1987 odst. 1 o. z.) je pak rozhodovací praxe dovolacího soudu ustálena v tom smyslu, že u nároku, u něhož není stanovena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen závazek uhradit poté, co k tomu byl věřitelem vyzván. Výzva vyvolá splatnost dluhu v rozsahu, v jakém byl požadavek vyčíslen (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. ). Podmínka splatnosti započítávané pohledávky pak není splněna, jestliže věřitel v jedné ě vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň v ní učiní projev započtení této pohledávky. Kompenzace pohledávky, která v době, kdy kompenzační projev dojde adresátu, ještě není splatná, pak nemá co do započtení žádné účinky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. ).

8. V situaci, kdy dovolatelka vznesla námitku započtení svých pohledávek za žalobkyní z titulu náhrady škody vůči pohledávce žalobkyně na vrácení složené jistoty, aniž ji kdy vyzvala k zaplacení těchto pohledávek (u nichž není stanovena doba splnění), tedy závěry odvolacího soudu o tom, že dovolatelkou uplatněné pohledávky nejsou splatné, a tudíž ani kompenzabilní, s výše citované rozhodovací praxi dovolacího soudu korespondují.

9. Z výše uvedeného se podává, že dovolatelčina argumentace zpochybňující údajně formalistický výklad přípisu z 31. 10. 2023 provedený odvolacím soudem není namístě, neboť rozhodné není to, zda součástí tohoto přípisu výzva byla, nýbrž to, zda výzva kompenzačnímu projevu předcházela.

10. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že pominul důkazy, které navrhovala, a neprovedl je, že jeho rozhodnutí je překvapivé a že jí dostatečně nepoučil ( ), vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadami, a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné ( - 238a ). Jen pro úplnost dovolací soud připomíná, že odvolací soud může potvrdit věcně správný výrok rozhodnutí soudu prvního stupně z jiného právního důvodu, seznámí-li účastníky se svým odlišným právním názorem a umožní jim, aby na něj reagovali (srov. z poslední doby např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. , a rozhodnutí v něm uvedená). Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud účastnice při jednání vyrozuměl, že se bude zabývat splatností započítávaných pohledávek, a dal jim možnost se k této otázce vyjádřit. Již soud prvního stupně žalovanou poučil o povinnosti tvrdit a označit důkazy mimo jiné k tomu, kdy se jednotlivé pohledávky staly splatnými; žalovaná v reakci žádná tvrzení ani důkazy o splatnosti neuvedla. Závěr odvolacího soudu proto pro ni nemohl být překvapivý.

11. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle odmítl.

12. Dovolání proti výroku II o nákladech řízení, který dovolatelka zjevně napadá jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 10. 2026

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně

senátu