Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
7BC10678B3C42FBBC1258E97004D25D3.html
HTML · 31.33 KB
No categories available
7 Tdo 827/2026
7 Tdo 827/2026-1233
USNESENÍ
M. B.
sp. zn. 4 T 28/2023 takto:
Podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M
. B.
odmítá
.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 4. 2024, č. j. 4 T 28/2023 -926, byl obviněný M
. B.
uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, dílem nedokonaným ve st
a
diu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněných Ž
. B. a R. B.
2. O odvoláních, která podali všichni obvinění, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 9. 2025, č. j. 4 To 11/2025 -1128. Rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích byl podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. zrušen a nově bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto ohledně obviněného M
. B.
tak, že byl uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem
nedokonaným podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a
přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Nově bylo rozhodnuto také výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. o
náhradě škody. V rámci postupu podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto i ohledně obviněných Ž
. B. a R. B.
3. Trestné činy, jimiž byl obviněný M
. B.
uznán vinným, spočívaly podle zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Litoměřicích v podstatě v tom, že poté, co obviněný R
. B.
navázal předstíraný vztah s poškozenou M
. A., nar. XY
, a všichni obvinění společně ji udržovali v domnění, že obviněný R
. B.
s ní uzavře manželství, ačkoli od počátku to neměl v úmyslu a obvinění to museli vědět, za situace, kdy bylo vedeno proti obviněnému M
. B.
20 exekučních řízení a
proti obviněné Ž
. B.
8 exekučních řízení, přičemž každý z nich měl dluhy přesahující 500 000 Kč, jejich příjmy pocházely zejména z dávek sociální pomoci, neměli žádné stálé zaměstnání a nevlastnili žádný hodnotný majetek, v době od 22. 10. 2020 do 21. 5. 2021
-
všichni obvinění společně obdrželi od poškozené cigarety v hodnotě 10 096 Kč, přičemž jí tvrdili, že za ně zaplatí, což neučinili a neměli v úmyslu učinit (bod 1 výroku o
vině),
-
obvinění M
. B. a R. B.
společně obdrželi od poškozené částky 990 Euro v hodnotě 27 746,73 Kč a 1 500 Euro v hodnotě 42 632 Kč, přičemž jí tvrdili nepravdivé důvody potřeby těchto peněz s tím, že je vrátí, což neučinili a neměli v úmyslu učinit (body 2, 3 výroku o vině),
-
obviněný M
. B.
obdržel od poškozené částku 1 120 Euro v hodnotě 30 956,80 Kč a částku 11 000 Kč, o kterých
tvrdil, že je potřebuje na živobytí a na úhradu dluhů a že je vrátí, což neučinil a neměl v úmyslu učinit, další částku 11 000 Kč na poškozené požadoval, avšak poškozená mu ji odmítla dát, částky 320 000 Kč a 20 000 Kč od poškozené obdržel na podkladě smyšleného tvrzení, že to je podmínkou zásnub s obviněným R
. B.
jako mladším snoubencem a že to je romským zvykem, přičemž předpokládal, že
romské zvyky poškozená nezná, a nechal za sebe poškozenou zaplatit advokátovi částku 2 500 Kč se slibem, že jí tuto částk
u
vrátí, což neměl v úmyslu učinit (body 5-9 výroku o
vině),
-
obvinění M
. B. a Ž. B.
společně si v mobilním telefonu ponechali uložené platební údaje poškozené M
. A.
k číslem označené platební kartě VISA Classic, ačkoli je měli na přání poškozené vymazat, a následně za pomoci její platební karty provedli 61 nákupů v hodnotě 16 573,16 Kč, přičemž dalších 94 nákupů v hodnotě 34 993,10 Kč se jim nezdařilo (bod 10 výroku o vině).
4. Obviněný M
. B.
podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Napadl jeho se týkající výrok o vině a v důsledku toho i navazující výroky. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že nebyl prokázán jeho úmysl podvést poškozenou. Uvedl, že výrok o vině je založen na výpovědi poškozené, že proti ní stojí jeho verze popírající úmysl a že objektivní důkazy nevedou jednoznačně k variantě vyplývající z výpovědi poškozené jako variantě jediné možné. Vytkl, že výrok o vině obsahuje kolektivní popis skutku bez potřebné individualizace, pokud jde o
jeho příspěvek k vyvolání či využití omylu poškozené. Dodal, že důkazy, jimiž byl prokázán kontakt mezi dotčenými osobami, pohyb peněz, časová posloupnost jednotlivých událostí apod., neprokazují automaticky jeho podvodný úmysl. Právní posouzení skutku označil za nesprávné, což vyvozoval z toho, že nemůže obstát skutkový závěr o jeho úmyslu. Obviněný M
. B.
se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že námitky obviněného proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, nenaplňují žádný z dovolacích důvodů. Zároveň uvedl, že rozhodná skutková zjištění korespondují s provedenými důkazy, které spolehlivě vyvracejí důvodnost dovolacích námitek. Státní
zástupce připustil, že námitky týkající se nedostatku úmyslu formálně lze podřadit pod
dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. h) tr. ř., pokud by obviněný vycházel ze
skutkových závěrů učiněných soudy. Poukázal ale na to, že obviněný nevznesl námitku nesprávného právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy, ale dožaduje se právního posouzení jiného skutkového stavu, ke kterému dospěl vlastní interpretací důkazů. Státní
zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Nic z toho, co je podle citovaného ustanovení dovolacím důvodem, obviněný po obsahové stránce nenamítal. Nevymezil žádné skutkové zjištění, které by mělo být ve zjevném rozporu s důkazy. Neuvedl, o které zjištění by mělo jít, s kterými důkazy by mělo být ve zjevném rozporu a v čem konkrétně by měl takový rozpor spočívat. Nenamítl procesní nepoužitelnost žádného důkazu ani neprovedení nějakých důkazů.
9. Obviněný projevil paušálně formulovaný nesouhlas s tím, že soudy založily svá skutková zjištění na svědecké výpovědi poškozené, a dožadoval se jiného hodnocení její výpovědi. Soudy vzaly svědeckou výpověď poškozené za podklad skutkových zjištění s ohledem na to, že její výpověď byla podrobná, konkrétní, neměnná, bez významnějších nesrovnalostí či rozporů, celkově konzistentní a přesvědčivá. Podstatnou část tvrzení ohledně peněžních částek poskytovaných obviněným poškozená doložila autentickými doklady. Jina
k
lze konstatovat, že pokud byla tvrzení poškozené ověřitelná dalšími objektivními důkazy, ukázala se jejich pravdivost. O věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené tudíž nevyvstaly žádné důvodné pochybnosti. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby
jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával a
vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy včetně svědecké výpovědi poškozené v souladu s jejich obsahem, že se při tom nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky přijatelně vysvětlily. Za tohoto stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud do skutkových zjištění soudů z podnětu dovolání obviněného jakkoli zasahoval, zvláště když námitky obviněného obsahově ani neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Pokud obviněný popíral úmysl podvést poškozenou, v podstatě tím nenamítal nesprávnost žádného konkrétního skutkového zjištění, nýbrž to, že jeho úmysl ze skutkových zjištění soudů nevyplývá. Takto koncipované námitky nespadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Otázka, zda skutkovými zjištěními soudů byl naplněn zákonný znak charakterizující subjektivní stránku činu, tj. úmysl, je otázkou právního posouzení skutku.
11. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo dovolání obviněného podáno z jiného důvodu, než je v něm uveden.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
12. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
13. Obviněný namítal, že soudy ve výroku o vině převzaly kolektivní popis děje a z něj bez potřebné individualizace dovodily jeho vinu. Podstatou dalších námitek obviněného bylo tvrzení, že neměl úmysl podvést poškozenou. Z toho lze usuzovat, že namítl nedostatek úmyslu jako zákonného znaku přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve st
adiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (body 1-
3, 5-9 výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem). Uvedené námitky evidentně nemají žádné opodstatnění.
14. Výrok o vině obviněného M
. B.
rozhodně není založen na „kolektivním popisu děje“, jak namítal v dovolání, ale je náležitě individualizován v tom smyslu, že
je
rozlišeno jednání, jehož se obviněný M
. B.
dopustil společně s obviněnými Ž
. B. a R. B.
(bod 1 výroku o vině), jednání, kterého se dopustil společně s obviněným R
. B.
(body 2, 3 výroku o vině), jednání, kterého se dopustil sám (body 5-9 výroku o vině), a jednání, kterého se dopustil společně s obviněnou Ž
. B.
(bod 10 výroku o vině).
15. Úmyslné zavinění obviněného M
. B.
ve vztahu k přečinu podvodu ze skutkových zjištění soudů jasně vyplývá.
16. Obvinění byli mezi sebou spojeni tím, že obviněná Ž
. B.
je matkou obviněného R
. B.
a že obviněný M
. B.
byl v rozhodnou dobu přítelem (partnerem, druhem) obviněné Ž
. B. Poškozená M. A.
byla po rozvodu, cítila se osamělá, koupila byt, o kterém původně předpokládala, že ho bude rekonstruovat společně s manželem, ale po rozvodu musela rekonstrukci zajišťovat sama, a
v té souvislosti se seznámila s obviněným M
. B.
, který pro ni konal určité práce, za které platila hotově. Obvinění usoudili, že poškozená má dostatek peněz, začali vůči ní vystupovat jako spořádaná pracující rodina, a předstíraným zájmem obviněného R
. B.
jako syna obviněné Ž
. B. o poškozenou ji vmanévrovali do vztahu, o
kterém poškozená předpokládala, že směřuje k zasnoubení a budoucímu manželství. Za
tohoto stavu na poškozené požadovali pod různými vesměs nepravdivými záminkami peněžní částky specifikované v jednotlivých bodech výroku o vině s tím, že jí je vrátí, nechávali si od ní dodávat cigarety s tím, že jí za ně zaplatí, a obviněný M
. B.
nechal poškozenou zaplatit za právní služby, které mu poskytl advokát, s tím, že jí příslušnou částku vrátí. K vrácení přijatých peněz, k vrácení částky zaplacené advokátovi ani k zaplacení cigaret ovšem nedošlo a obvinění naopak stupňovali své požadavky na další peněžní částky. Přitom žádný z obviněných neměl stálé zaměstnání ani podstatnější majetek, základem jejich příjmů byly sociální dávky, proti obviněným M
. B. a Ž. B.
naopak byla vedena četná exekuční řízení a tito obvinění měli vysoké dluhy. Participace obviněného M
. B.
na popsaném jednání vůči poškozené trvala od října 2020 do dubna 2021. Poté, co poškozená odmítla poskytnout další požadované peníze, obvinění zinscenovali konec předstíraných příprav zasnoubení a celého vztahu tím, že obviněná Ž
. B.
podněcovala svědka J
. K.
k intimnímu styku s poškozenou, což by umožnilo obvinit ji z nevěry a posloužit jako legitimní důvod zrušení zásnub.
17. Mezi obviněnými byl vztah blízkých osob jako členů rodiny, jejich vystupování vůči poškozené bylo jednotné, dlouhodobé a směřovalo soustředěně k tomu, aby jim poškozená poskytovala peníze a cigarety jednak v domnění, že jí peníze jako půjčka budou vráceny, resp. cigarety zaplaceny, a jednak v domnění, že její vztah s obviněným R
. B.
směřuje k zasnoubení a manželství. Součinnost obviněných byla velmi těsná a vystupování vůči poškozené jako celek bylo očividně jejich společnou akcí. Dílčí jednání, jímž se každý z obviněných podílel na vyvolání omylu poškozené, tak bylo pouze složkou společného jednání všech obviněných. Z toho je jasně patrný také úmysl obviněného M
. B., který již
s ohledem na své osobní a zejména majetkové poměry věděl, že poškozené žádné peníze nevrátí a cigarety nezaplatí, resp. že tak neučiní ani obvinění, s nimiž ohledně některých plnění od poškozené jednal společně.
18. Trestný čin je podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Skutková zjištění soudů, která se týkají povahy posuzovaného jednání, způsobu jeho provedení, úzké součinnosti obviněných, doby páchání, osobních a zvláště majetkových poměrů obviněných plně odůvodňují závěr, že obviněný M
. B.
se podvodného jednání vůči poškozené dopustil úmyslně ve smyslu citovaného ustanovení, jak
ostatně uzavřely oba soudy. Námitky, podle nichž obviněný nechtěl poškozenou podvést, nemohou v žádném případě obstát. Výrok o vině obviněného přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve st
a
diu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
19. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Závěrem
20. Z důvodů vyložených v předcházejících částech tohoto usnesení Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M
. B.
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
21. S ohledem na výrazný časový odstup od vyhlášení napadeného rozsudku, ke kterému došlo dne 3. 9. 2025, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že ve stavu umožňujícím rozhodnout o podaném dovolání mu věc byla předložena dne 2. 9. 2026.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 9. 2026
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu