Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 774/2026

7 Tdo 774/2026-890

USNESENÍ

Nejvyšší soud

L. T.

proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2026, sp. zn.

, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. ,

takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného

L. T.

odmítá

.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 6. 1. 2026, sp. zn. , ve spojení s napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2026, sp. zn. 7 To

47/2026, byl obviněný L

. T.

uznán vinným ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 2 roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Společně s tím mu byla uložena podle § 82 odst. 4 tr. zákoníku konkretizovaná přiměřená povinnost a postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o

nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy.

2. Obviněný následně podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání. To však, jak

zjistil Nejvyšší soud, obviněný podal opožděně, tedy až po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. ř.

3. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněnému byl rozsudek Krajského soudu v Plzni řádně doručen dne 27. 5. 2026, jeho obhájci již 18. 5. 2026. Podle ustanovení § 265e odst. 1, 2 tr. ř. přitom platí, že „dovolání se podává […] do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje“, přičemž „jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci […], běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději“. Z toho plyne, že – počítaje od pozdějšího data doručení – posledním dnem lhůty pro podání dovolání bylo 27. 7. 2026.

4. V této věci pak obviněný učinil vůči soudu prvního stupně podání dne 20. 7. 2026, tedy ještě před uplynutím zmíněné lhůty, nadepsané jako „dovolání obviněného“, nicméně toto podání neučinil prostřednictvím obhájce. Podle § 265d odst. 2 tr. ř. v takovém případě platí, že „podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za

dovolání, byť bylo takto označeno“, o čemž byl také obviněný řádně poučen v závěru odvolacího rozhodnutí. To potom zejména znamená, že Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, stejně jako že takové podání nemůže zachovat lhůtu pro podání dovolání, neboť o dovolání

de iure

vůbec nejde.

5. Obviněný následně poté, co byl na tuto skutečnost upozorněn soudem prvního stupně, sice podal dovolání prostřednictvím obhájce, ale až dne 11. 8. 2026, tedy po uplynutí lhůty pro podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. ř., tudíž opožděně. Nejvyšší soud dodává, že

na

tomto závěru nemůže nic změnit, že soud prvního stupně nikoli zcela přesně obviněnému poskytl dvoutýdenní lhůtu k „odstranění vad dovolání“, neboť takový postup byl v rozporu

se

zákonem, který v případě, že dovolání není podáno prostřednictvím obhájce, neumožňuje soudu stanovit zvláštní lhůtu k nápravě této situace. Nepodání dovolání prostřednictvím obhájce (samozřejmě v případě obviněného, nikoli nejvyššího státního zástupce) totiž nepředstavuje vadu dovolání, neboť v takovém případě o dovolání

de iure

vůbec nejde, jak už bylo zmíněno shora. Ustanovení § 265h odst. 1 tr. ř., které upravuje postup soudu prvního stupně při vyzývání dovolatele k nápravě vad dovolání, se tak neuplatní za situace, jež byla dána v této věci a v níž obviněný nepodá dovolání prostřednictvím obhájce, jak nakonec přímo plyne ze znění tohoto ustanovení („nesplňuje-li […] dovolání obviněného podané jeho obhájcem“). Skutečnost, že soud prvního stupně, který ve výzvě jinak správně poukázal na nedodržení pravidla podle § 265d odst. 2 tr. ř., obviněného nesprávně vyzval k odstranění „vad dovolání“ a obviněný tomu ve stanovené lhůtě vyhověl, proto nemůže nic změnit na tom, že dovolání bylo podáno opožděně. Soud totiž bez

výslovného zákonného zmocnění nemůže svým postupem prodloužit ani rozšířit zákonem stanovenou lhůtu k podání dovolání.

6.

Obiter dictum

Nejvyšší soud nakonec dodává, že i kdyby snad pozdější podání obviněného učiněné prostřednictvím obhájce bylo včasné, nesplňovalo by obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř., neboť v tomto podání není uvedeno, „čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) nebo § 265b odst. 2 [tr. ř.], o které se dovolání opírá“. Obhájce se totiž v této části odkázal na dřívější podání obviněného, které však – jak opakovaně zmíněno shora – není

de iure

dovoláním, a obsah tohoto dřívějšího podání tak nelze v žádném smyslu považovat za obsah dovolání, a to ani pokud na něj obhájce odkáže (srov. navíc i rozhodnutí uveřejněné pod č. rozh. tr.). Nejvyšší soud by proto musel takové dovolání v případě jeho včasnosti stejně bez věcného přezkumu odmítnout podle tr. ř.

7. Dovolání obviněného L

. T.

tedy Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděně podané, aniž by na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek

přípustný.

V Brně dne 24. 9. 2026

JUDr. Radek Doležel

předseda senátu